Prázdné místo

Mně to přišlo, jako by autorka HP psala knihu na námět/ve stylu Irvina Welshe. Inu, to jsou asi ti Edinburčáci... Po HP překvapivé, ale naprostá pecka- Rowlingová prostě umí psát a mě to baví číst- je to extra tlustá bichle- co víc si přát. Doporučuji.

Není to špatně napsané, ale velké množství postav a jejich vzájemné pomluvy na malém městě nejsou mým šálkem kávy na čtení.

Na Harrym Potterovi jsem vyrůstal, série Cormorana Strika mě také baví, ale Prázdné místo mě moc nenadchlo. Kniha je čtivá s propracovanými postavami, ale děj je většinu knihy hodně pomalý - přišlo mi že většina knihy je příprava na závěr, ve kterém je víc děje než ve zbytku knihy. Některé dějové linky bohužel zůstaly nedořešené, a postavy jsou sice propracované, ale neoblíbil jsem si ani jednu.

Tohle mě opravdu nebavilo, nezaujalo... Harry Potter ano a mám ráda i Cormorana Strika, ale tahle kniha ne.

Z Prázdného místa jsem zklamaná. Mám ráda detektivky od Galbraitha se vší jejich popisností a obsažností (o Harrym Potterovi nemluvě), ale toto byl typ knížky, která mě otráví: Postavy jedna nesympatičtější než druhá se donekonečna plácají v malosti a hrozných vztazích od desíti k pěti. Nebýt to Rowlingová, u které jsem doufala, že příběh přece jen někam vyroste, odložila bych knížku v polovině. Hodnocení dávám spíš za to, že muselo dát práci ten spletenec vytvořit.

Kniha se mi líbila, má hodně postav a je třeba se na začátku hodně soustředit. Příběh pěkne plynul a konec překvapil.

Prvá kniha Rowlingovej pre dospelých, nemohol som si ju nechať ujsť a nie som vôbec sklamaný. Spočiatku som mal trochu hokej v tej spleti mien a vzťahov, ale vďaka rozsiahlosti textu som si pomerne rýchlo všetko ujasnil. Bavilo ma to, napriek tomu, že som si myslel že ma téma uprázdneného miesta v miestnom zastupiteľstve a všetko, čo sa okolo toho krúti, nebude príliš zaujímať, ale opak bol pravdou, všetky tie vzťahy, intrigy a pod, bolo to skvelé, trochu občas ma zaskočil akoby mierne kostrbatý preklad, ale aj na ten som si časom zvykol, ako inak....na to pamataj...smurtom....

Je to od začátku až do konce řecká tragédie. Děj je čím dál zlověstnější, člověk od prvních stránek cítí, že to nedopadne dobře. Ale je tam silná katarze.

Malé anglické městečko Pagford a jeho různorodí obyvatelé, tak jako všude. Nikdo z nich mě k srdci nepřirostl, ale nejvíce mě zajímaly osudy Krystal Weedonové a Sukhvider Jawandové. Po celé čtení viselo ve vzduchu napětí, že se musí něco strašného stát. Místy mi četba trochu připomínala tvorbu S. Kinga z jeho realističtějších románů. Některé postavy jednaly, jakoby jim pan Gaunt z Nezbytných věcí našeptával co mají dělat. Ale všechny byly zajímavé a autentické. Občas jsem se musel zamyslet, kdo je kdo, protože jich bylo hodně, ale dalo se to zvládnout. V knize je hodně vulgarit a podlostí, ale taková je realita. Román končí tragédií, ale život jde dál. Po dočtení jsem nadšený. Jediné co nedokážu zkousnout je ten otřesný a nudný obal.
Citace: Andrew usilovně šlapal do pedálů, až zajel za roh a z dohledu. Nechtěl vidět Tlusťocha, jak vychází s rozrušeným Přihrádkou z kostela a na sobě má ten laciný oblek s kravatou, který mu s komickým znechucením popisoval včera při angličtině. Bylo by to, jako by kamaráda vyrušil při sraní.

Bude dost těžké napsat k této knize komentář, který by měl hlavu a patu.
Postav je hodně, zalidňují menší městečko kdesi v Anglii, a jak děj kráčí kupředu, některé věci původně skryté se vyjasní... a občas překvapí.
Obdivuji autory, jako zde JKR, kteří vytvoří rozsáhlé literární dílo v němž nenajdu zádrhele, zaškobrtnutí, ve kterém věci takzvaně sedí jedna k druhé a v textu nejsou přítomny žádné křiklavé omyly. Prostě, když děj jede jako po másle.
Kniha podle zdejších komentářů a hodnocení mnohým čtenářům nic neřekla, což respektuji. Mně zas nic neříká autorčin Harry Potter se svou partičkou. Zato Prázdné místo, které je plné skvěle popsaných charakterů a jejich chování - až z toho všeho občas zůstává rozum stát - to byla moje krevní skupina, moje parketa, můj šálek (anglického) čaje!

Nechci spoilerovat. Některé postavy jsou sympatické, některé odporné a pár je jich k politování. Jde sice víceméně o obsazení uvolněného místa v obecní radě, ale snaha získat tuto prestižní pozici se zdaleka netýká všech. Mnohým je toto úsilí naprosto ukradené, protože mají úplně jiné starosti, přání a sny.
Pár věcí je spíš naznačených a chvíli trvá, než se vyjasní pohnutky a chování postav. Můžeme je chápat, ale nemusíme jim odpouštět jejich některé skutky, protože je na každém, jak se svým životem naloží, jak se bude chovat k svému okolí.
Některým těm praštěným Anglánům jsem fandila, ale hodně jich bylo jednoduše na zabití :-)!
Snad přijde moment, kdy si tuto knihu přečtu znovu, protože celý rozsáhlý děj si nelze zapamatovat. Zůstane pár epizod, závěr, a potom celkový pocit - u mě to byl spíš pocit beznaděje. Většině Pagforďanů, zdá se mi, totiž není pomoci...

Když tady čtu ty pozitivní recenze, tak se úplně bojím jít proti davu.
Ale mě tahle kniha přišla naprsto zbytečná.
Příběh o maloměstě a rodinách, co v nich žijí.
Kniha se četla velmi dobře. Autorka psát umí. Ale ten příběh byl prázdný. Nic jsem od něj nedostala, tedy jsem si z něj nemohla ani nic vzít. Fakt za mě úplně zbytečné. Ķór ještě, když to má tolik stránek, je to docela mučení.
Nemůžu ji nazvat ani odpočinkovou. Protože pod tímhle názvem mám vždy tenčí knihu, která vás nenutí přemýšlet a jen vás unaší.
Tohle je bichle, že v kabelce ji můžu použít jako zbraň. A u příběhu musíte přemýšlet, jinak se ztratíte v tom množství jmen.
Takže hvězdičky vlastně dávám jen za styl psaní. Že to svým způsobem utíkalo. Ale i tak jsem se s knihou trápila dlouho.

Kniha Prázdné místo stála v mé knihovně několik let, než jsem se k ní konečně dostala. K samotnému čtení mě dovedla spíše náhoda – výzva s názvem „Šestá kniha zprava ve třetí poličce odshora“. Děj mě neoslovil a čtení jsem spíše přetrpěla. Jedním z hlavních problémů, se kterými jsem se potýkala, byl značný počet postav. Bylo pro mě náročné sledovat jejich vzájemné vztahy a souvislosti, což mě donutilo vytvořit si vlastní přehled v podobě rodokmenů a schémat. Ani s tímto pomůckovým řešením jsem však neměla pocit jistoty v orientaci v příběhu. Nevykrystalizovala se pro mě žádná oblíbená postava a jako celek na mě kniha působila značně odcizeně. Příběh mi připomínal spíše sledování běžného života v sousedství než literární zážitek. Zkoušela jsem i další titul od autorky, a to Volání kukačky, který na mě působil obdobně. I přesto, že si J.K. Rowlingové vážím jako autorky světoznámé série o Harrym Potterovi, mám pocit, že její dospělá tvorba mi nesedí, jako by ji ani nepsala ona sama.

Nejsem nadšený z JKR coby Galbraitha a ani z teď dočteného Prázdného místa. Pro mne asi tato žena zůstane skvělou autorkou sedmi potterovských knih, která svůj počáteční zasloužený úspěch začala ředit průměrnými Fantastickými zvířaty, podprůměrnými Bajkami barda B., a nadbytečně popisnými zdlouhavými detektivkami. Ale své čtenáře si i nyní určitě najde.

Pojmout tuto knihu je celkem těžké. Jméno Rowlingové může být v mnohém na překážku. Rozhodně to není žádná potterovská záležitost, je to první Rowlingové "dospělá" kniha a mezičlánek ke zrození Roberta Galbraitha. Četl jsem jako tehdejší novinku. Bylo to zdlouhavé, téměř polovina opravdu nudná. Částečně za to mohl i můj věk, když jsem začal první polovinu svých dvacátých let.

K lepšímu ocenění mi pak pomohl seriál, který tehdejší zmatek trochu urovnal. Což bylo snad poprvé, kdy jsem adaptaci pozitivně užil jako "průvodce". I tak má kniha svou kvalitu. Rowlingová, zdá se mi, zkusila přístup starých autorů, dnes už nikoli v oblibě. Tempem vyprávění velmi zvolnila, příběh se nikam nežene. Čtenáři předkládá několik dějových linek, navzájem se v nějakém bodě prolínajících a příběh odehraný slušnou řádkou postav. Pozvolný, přesto hluboký, společenský román na malém městě.

Vskutku hodně záleží v jaké životní fázi a postoji se nachází ten který čtenář. Pokud ale chcete zvolnit, u knihy si odpočnout, nikam naprosto nikam nespěchat, rozhlídnout se po životě na malém prostoru a podívat se z výšky na "obyčejné" životy, pak Prázdné místo rozhodně může zafungovat

Konečně dočteno. Koukám, že nejsem jediná, které se začátek zdál zdlouhavý a celkem nudný. A hlavně docela dost postav, které si pamatovat a zařadit kam a ke komu patří. Pak už to bylo i zajímavý. Ale mezi top čtení to rozhodně neřadím.

Jak už tady mnozí psali, prvních 200 nebo 250 stránek je k neučtení, několikrát jsem to už chtěla vzdát. Je totiž potřeba vyznat se asi ve 20 postavách a pochopit vztahy mezi nimi, čehož jsem dlouho nebyla schopná, hrozně se mi to všechno pletlo. Navíc ten rozjezd je takový pomalý. Ale pak už příběh dostává spád, začíná se toho spousta odhalovat a dít, takže zase naopak nechcete dát knihu z ruky. Nejvíc oceňuji práci s postavami, které rozhodně nejsou ploché a černobílé, a nahlédnutí do jejich myšlení, pocitů, motivů apod. A taky to, jak skvěle Rowlingová odhaluje a ukazuje pokrytectví ve společnosti. Nejen té britské, řekla bych.

Kniha ma na začiatku tak moc nudila, že som myslela, že ju neprečítam. Rowlingovej knihy pod pseudonymom Galbraith ma ale veľmi bavia, práve som dočítala The Running Grave, ktorá je za mňa asi najlepšia zo série, a tak som si povedala, veď sa možno ešte to "Prázdné místo" nejak rozbehne. Podľa tejto knihy je natočný aj seriál, tak tam predsa musí byť niečo zaujímavé.

Prvých 100-200 strán som teda vyslovene trpela. Bolo to nezáživné, nudné a príliš veľa postáv vytváralo chaos. Od polky knihy som sa konečne začala zaujímať o dej a bola som zvedavá ako to dopadne.

Nakoniec som rada, že som knihu dočítala, druhú polku knihy som zhltla ako jednohubku a príbeh postáv ma zaujal. Ale v porovnaní s detektívnou sériou o Strike-ovi, to bolo také dosť priemerné, asi hlavne kvôli tej nezáživnej téme a prvej polke knihy, kde sa nič moc nedialo, miesto toho vás autorka zasypala menami nových postáv a opisom lokálnych pomerov a záležitostí, ktoré miestni riešili.
Miestami tam bolo asi aj viac opisov, než bolo nutné, prípadne sa objavovali divne povkladané spomienky postáv do nejakej scény a ohraničené boli zátvorkami, čo mi tiež občas prišlo chaotické.

V každom prípade aj tu Rowlingová ukázala, že psychiku postáv má dobre zvládnutú, páči sa mi, že dokáže skrz vyrozprávanie minulosti postáv čitateľovi priblížiť ich svet a zodpovedať otázku, prečo sa chovajú tak, ako sa chovajú, takže máte pochopenie pre ich konanie.

Me se knizka libila. Je tam tedy dost postav, ale to vyvazuje styl psani autorky - ta knizka ma proste spad. Zazivala jsem opet ten pocit z dob, kdy jsem cetla Harryho Pottera, a nedokazala vecer knizku odlozit. Tohle bylo stejne - chtela jsem cist dal a dal :D

Zklamání.