Guarnere komentáře u knih

Krásné střípky ze společně strávených chvil, ve kterých se vyjímečně nemuseli ničeho obávat. V minipříbězích je zachycena něha a láska, která me na této sérii tolik hřála u srdce. Nedozvíte se nic podstatného, ale přesto máte pocit, že toho o nich opět víte o hodně víc.

21.04.2024

Ilustrace pěkné, typické pro mangu, nicméně co mě opravdu na každé knize ubíjí, je to neuvěřitelné množství japonských názvů a historických okének. Jakmile se o japonskou historii, architekturu a umění jako já nezajímáte, brzdí to tempo a přiznejme si, knihy by byly poloviční. Takže ano, Holmes toho spoustu ví a zná a zde je důkaz, ale nějak se nedokážu zbavit dojmu, že je to jen výplň, aby těch dílů bylo co nejvíc.

Dávám 5 hvězd, protože to je velké dílo, ale Žítkovské bohyně byly přece jen o chlup lepší, jaksi celistvější, zde těch historických reálií bylo přeci jen poměrně dost, a ačkoli příběh krásně doplňovaly, místy bohužel brzdily jeho spád a tempo. Strašně mi však vadil způsob používání pomlčky a také nadměrné užívání slova ostatně (které mám mimochodem moc ráda), což bylo s každým dalším užitím čím dál více do očí bijící. No a protože můj synek se jmenuje Tonda, kapitoly s touto postavou pro mě byly opravdu bolestné. Přes nepatrné výhrady však vřele doporučuji, je to silné téma a autorka se s ním i s množstvím informací zvládla popasovat naprosto bravurně.

13 23.03.2024

První polovina se mi tedy nečetla vůbec dobře, dech to nabralo až se samotným únosem. Dost mě na tom iritovala spisovatelova berlička - aby všechno bylo možné, jsou hlavní postavy neuvěřitelně prachaté, nic není problém koupit, zařídit. Když to však člověk přestane brát tak vážně, je to vlastně celkem slušná parodie na průměrné americké bijáky, kdy se na konci najednou objeví ten největší padouch a semele se snad úplně všechno. Druhá půlka se čte lépe než první, ale hvězdu ubírá ta velká spousta úplně zbytečných sprostých slov, která mi nevadí, když mají smysl. Tady po většinu času nemají.

1 23.02.2024

Kniha je napsaná čtivě a velmi srozumitelně. Některé příběhy se mě dotkly velmi, jiné ve mně tolik emocí nezanechaly. Celkově mě však kniha značně rozesmutnila. Chápu, když za nějakými katastrofami stálo lidstvo, které ještě nebylo znalé přírodních procesů do takové míry jako dnešní vědecká obec. Ale to s tím kácením pralesů a ozonem mi nejen dnes nedá spát. Víme, co se stane a přesto v tom ničení pokračujeme. Příroda a celý vesmír je tak provázaný a všechno, co se děje, má svůj důvod, a my lidé přijdeme a myslíme si, že jsme chytřejší. Ach jo.

2 12.02.2024

Poslední díl už pro děti tedy rozhodně není, je temnější, ale tím pádem o tolik zajímavější. Začátek se však i přesto poměrně vleče, konec je zase naopak slohově uspěchaný až příliš. Nejkrásnější část je na Jezerním hradu, když Violantiny a Moovy oči hledí na totéž, ale každé vidí něco jiného.
Co však nechápu je to, proč každou knihu překládal někdo jiný. A překlad tohoto dílu se místy hodně nepovedl. Je zde spousta gramatických i stylistických chyb, ale jsou zde i chyby faktické, ačkoli si myslím, že ty má na svědomí spíše autorka samotná - záměna jmen Resy a Roxany, ruce, které byly svázané, najednou nejsou. Ale zakončení příběhu je to výborné.

26.01.2024

První polovina se tedy neuvěřitelně vlekla. Chápu, že jsme se ocitli v novém světě, který bylo třeba řádně popsat, nicméně popisy mě nijak zvlášť nezaujaly. Ke konci začalo přibývat poměrně hodně tiskařských chyb, dokonce byla zaměněna postava Kozoroha a Zmijohlava, tyhle chyby vždy trochu vyvedly z míry. Fenoglio mi poměrně rychle lezl na nervy a s ním překvapivě i Farid. Nakonec se nejoblíbenějšími kapitolami staly ty s Moem a Resou.
Tak, jak se vlekl úvod, tak závěr naopak běžel do cíle jako splašený. Popravdě mě však nově přičtená postava od rychlého navázání dalším dílem trochu odradila.

01.01.2024

Tohle je klenot. Četli jsme s manželem nahlas na střídačku u mytí nádobí či vaření. Někdy jsme se smáli tak, že jsme několik minut nemohli číst dál. Nejedná se o komiku situační, ale jazykovou, proto obdivujeme práci překladatele, v podstatě si jazykové vtipy musel sám vymyslet, spousta jich z angličtiny určitě byla v podstatě nepřeložitelná. Perly jako Žižbardón a Dobrý drušstvo Chňapl-kterýho Fina u nás doma zlidovělo.

9 30.12.2023

Tohle je klenot. Četli jsme s manželem nahlas na střídačku u mytí nádobí či vaření. Někdy jsme se smáli tak, že jsme několik minut nemohli číst dál. Nejedná se o komiku situační, ale jazykovou, proto obdivujeme práci překladatele, v podstatě si jazykové vtipy musel sám vymyslet, spousta jich z angličtiny určitě byla v podstatě nepřeložitelná. Perly jako Žižbardón a Dobrý drušstvo Chňapl-kterýho Fina u nás doma zlidovělo.

3 30.12.2023

Jednohubka. Vtipné, v některých situacích jsem se viděla jako vyšitá. S přečtením slov v bublinách jsem žádný problém neměla. Ilustrace velmi podařené - jen změna ve směru pohledu jedné z postav a řekne to tolik, super.

1 26.12.2023

Poprvé jsem tuto knihu četla ve 14 letech. Po bezmála 20 letech jsem zjistila, že má 2. a 3. díl, tak jsem si dala repete (abych dalšími díly mohla okamžitě navázat), při kterém jsem zjistila, že jsem si kromě základní zápletky stejně nic nepamatovala.
Nápad skvělý, kladné postavy byly popsané krásně, záporné nenaháněly takovou hrůzu, jakou měly, ačkoli chápu, že je to pro děti. Děj se občas značně vlekl.
Ač věřím, že to tak měla autorka vymyšlené od začátku, závěr působí jako takové malé Deus ex machina.

2 04.12.2023

(SPOILER) Rozhodně nejsem cílovka, fantasy moc nemusím, takže jsem se trochu obávala, zda to vůbec dočtu. Nicméně tohle fantasy rozhodně není. Jedná se spíše o historickou beletrii.

Děj rychle ubíhal, o nečekané zvraty nouze nebyla, pořád se něco dělo, celé je to postavené na vztazích a intrikách.

Vadilo mi, že se z hlavní dějové linky na poměrně dlouhou dobu odbočí úplně jinam a k původní zápletce se vrací jen zřídka.

Před samotným finále mi přišlo, že autorce začal docházet dech, vše se vyprávělo v retrospektivě, což u děl moc nemusím.

Čtivé to ale je, závěr jsem zhltla jedním dechem a svým způsobem jsem s koncem spokojená. Jen u dvou dějových linek bych ten závěr chtěla ještě trochu poodkrýt.

Co mi ale vadilo poměrně dost, byla určitá plochost postav, které na mě v některých okamžicích nedýchaly životem. Některé jejich reakce na právě se dějící události či předložené informace mi také přišly poněkud zvláštní, jako kdyby měla autorka vymyšlený děj a nehodlala z něj stůj co stůj ustoupit, ačkoli tak musela ohnout charaktery určitých postav, které se pak zachovaly nesmyslně. A jednu věc skrze druhé zasnoubení korunního prince jsem nepochopila vůbec - jaký mělo v celé té záležitosti účel?

Závěrem ještě nutno říci, že postavy byly buď značně protivné, nebo naivní, nebo nijaké, o Omdenovi ani mluvit nebudu. Hlavní hrdina může být záporák, ale alespoň něco na něm musí být zajímavé - u něj není nic, je to slaboch. Runel je dobrá postava, ale když se pak člověk dozví, co je vlastně zač, uvědomí si, že chování puberťáka se k němu vůbec nehodí - postrádala jsem u něj jakousi odžitou moudrost.

26.11.2023

Vynikající sonda do nitra člověka, který se ve všem vymyká, nezapadá do žádných škatulek, vinou strachu z téměř všeho je uvězněn sám v sobě a jediným pomocníkem se mu stává alkohol a následně drogy.
A přesto se nemůžu zbavit dojmu, že se v tom hrdina nípe až moc. Asi patřím mezi ty, co ho tak zcela nechápou, ale několikrát mě během čtení napadlo, že se v tom všem tak trochu koupe a topí i s jistým potěšením. Několikrát vše svádí tu na otce, tu na platejse, tu na Horikiho, často to ve mně budí dojem adolescenta, co není schopen přijmout odpovědnost za svůj vlastní život - každý svého štěstí strůjcem. Takže závěrem - přečteno velmi rychle, čtivé to je, ale asi nejsem cílovka, rozhodně to ve mně nic moc většího nezanechalo.

2 19.10.2023

Z mé přezdívky tady na DK je zřejmě patrné, proč jsem tuto knihu musela mít. A nezklamala mne. To, o čem ti dva vypráví, je místy dojemné, místy vtipné, po většinu času hodně mrazivé, ale především neuvěřitelně lidské. Z každého jejich slova je cítit úcta nejen k sobě navzájem, ale i ke všem klukům, kteří si tím prošli s nimi. Během čtení poznáváte scény ze seriálu BN, nicméně vzpomínky dokazují, že prožité okamžiky byly daleko horší, než jak je může kamera zachytit. Neuvěřitelné, že pouto mezi muži z roty E vydrželo tak dlouho. A při čtení mě neustále napadalo: Čest jejich památce.
Kniha tak má vlastně jedinou vadu - překlad, místy mi přišlo, že následující věta popírá předchozí. A také i poměrně hodně překlepů.

06.07.2023

Dlouho jsem u knihy nezažila tolik pocitů. Ze začátku jsem i já byla zklamaná - spousta jmen, povrchní a letmé zápisky, jen obchodní tah, kde je ta intimní tvář známého herce? Ale postupně mě Alanův život vtáhl, dozvěděla jsem se o něm hodně věcí. Především k sobě byl hodně přísný, perfekcionista, co byl v jednom kuse v jednom kole. Tak trochu nešika přitahující různé větší či menší pohromy, valnou část roku na cestách, trpěl nespavostí a moc se mu nechtělo číst scénáře. Spousta přátel, restaurací, večírků a divadelních představení. A patrně velmi citlivý člověk. Když se přehoupl rok 1999, říkala jsem si ´´Už jen 16 let života´´. Byl by jeho život jiný, kdyby to věděl? Věnoval by víc času sám sobě? Snažil by se při natáčení být více v klidu, nestresovat se tolik? Rok 2015 se nečetl lehce, děsila jsem se závěru a po dočtení dodatku od Rimy Hortonové ve mně velmi silně rezonuje smutek a jakási prazvláštní nostalgie.
´´Někteří lidé by měli dostat výjimku.´´

Přes všechnu tu spoustu jmen jsem je až do konce vydržela neustále ´´gůglit´´, ačkoli si teď pamatuji jen hrstku z nich. Ale ti lidé byli součástí Alanova života, a tak je nešlo přecházet.

Co říci závěrem? Knihu doporučuji, je však nutné počítat s tím, že se jedná o (téměř) každodenní zápisky (ne)obyčejného života. Takové nelze vést v duchu jeho raných poznámek, spíše postřehů uvedených na konci knihy, které jsou velmi hutné a filosofující, avšak je jich také jako šafránu, protože takhle člověk každý den prostě nepřemýšlí. Bude patrně ještě dlouho trvat, než to všechno vstřebám a než sáhnu po další knize.

6 21.06.2023

Jak nastiňuje sám autor, nejedná se pouze o jednotlivé zachycení okamžiku jako v knize předchozí, je to ucelený příběh, který zažila většina z nás. Je to smutné, ale zároveň tak krásné, vždyť dráčkovi stojí panda celou dobu pevně po boku, je pro něj ochotná projít si čímkoli. Na tak kratičkém prostoru je spousta hutných sdělení a ač se některá zdají být často opakovaným klišé, jsou prostě pravdivá.

19.05.2023

Tohle se mi hodně líbilo. Nebyla tam jediná stránka, která by mě nudila, hltala jsem větu za větou jako bonbóny. Rukopis z Rezidence Ardua byl z těch tří linek asi nejlepší. Ač jsem brzy odhalila, kdo je kdo a jakou hraje roli, příběh mě udržel až do konce. Možná autorce o nějaká tajemství ani příliš nešlo.
Jsem moc ráda, že pokračování vyšlo a já mohla knihu přečíst ihned poté, co jsem dočetla Příběh služebnice. Je tu spousta zodpovězeného, také se člověk dozvídá i nové detaily z gileádské společnosti. Mrazivá představa.
A ano, ještě to, že poslední odstavec (nápis) mi vehnal slzy do očí.
PS: Ačkoli ji podruhé číst také nebudu, neznamená to, že si těch 5/5 nezaslouží.

9 19.05.2023

Místy to bylo možná až příliš natahované, než k něčemu došlo, vždy tomu předcházela dlouhá předehra. Několik časových rovin mi ale nevadilo, neztrácela jsem se v tom, pro vytvoření atmosféry jistě dobře zvolená taktika. Bylo to hutné, plné přirovnání a popisů, ale spousta z nich je krásných a něžných, nadýchaných jako dobře upečený piškotový dort. Namátkou: "Nebo když z nich létala semínka: vidím ji, jak běží po trávníku, jsou jí dva nebo tři roky, mává pampeliškou jako prskavkou, tyčkou s bílým plamínkem, a vzduch plní malinkaté padáčky."
Vadila mi však absence uvozovek u přímé řeči při popisu věcí minulých. Někdy jsem si až po přečtení věty zpětně uvědomila, že vlastně někdo promluvil. Ale jinak super čtení, které mě udrželo v napětí až do konce, otevřený konec sice drásá nervy, ale pro napětí to v závěru bylo lepší než jasně dané odpovědi.

10 12.05.2023

Jestli se to vůbec dá měřit, tak z nějakého důvodu mi 1. světová válka vždy připadala horší než ta 2. Jistě ne počtem mrtvých a zraněných jak vojáků, tak civilistů. Je to spíš takový stísněný pocit, který ve mně vyvolává představa stejně stísněných zákopů. Neumím si ani představit, jaké peklo to muselo být - nemoci kam uniknout, v podstatě stále setrvávat na místě a bojovat o pár metrů, které se tu jeden den dostaly do jedněch rukou, tu druhý den do druhých. Nikdy jsem nevěděla, kde muži našli tu sílu při hvizdu píšťalky opustit relativní bezpečí zákopu a vběhnout do země nikoho vstříc téměř jisté smrti (já bych zemřela strachy). Byla to doba starého (vojenského) myšlení s novými technologiemi, proto to vyústilo v tak strašnou patovou situaci.
Tato kniha nabízí vše, o čem jsem tu teď psala. Je to syrové, je to bez příkras, je to takové, jaké to skutečně bylo. Hrůza, děs, smrt a strach, zároveň zima, hlad, vši, krysy, nemoci, rozklad, smrad. A člověk pouze jako pěšák na šachovnici mocnějších, kteří se však partie účastní pouze z povzdálí. Jsou to velmi silné příběhy, nikterak dlouhé a právě proto tak úderné. Komiksová podoba navíc nabízí vizuální stránku, jenž mluví sama za sebe, ale není tak extrémní jako jakákoli filmová zpracování. Velmi silné a povedené dílo, jistě jsem ho nečetla naposledy.

7 24.04.2023

I přes to, že se v každém díle najde tu a tam nějaká chyba, - jako kdyby autor po delší pauze při psaní zapomněl, kde se mu dané postavy zrovna nachází, nebo si neuvědomil vztahy mezi nimi - Flavii opravdu miluju. Ale nemůžu si pomoci, tenhle díl je prostě slabý. Přijde mi nedotažený, spousta věcí nedává smysl, občas to vypadá, jako kdyby se v tom ztratila i samotná překladatelka. Nevím, zda je to tím, že všichni neustále něco tají, nikdo se nesmí na nic ptát a nesmí se nikomu věřit. Ale už se opravdu těším na starou dobrou partu z Jeleního mlází (především Doggera) a na Flavii, která má říz (To mě pomalujte puntíčky).

2 21.04.2023