Dom95
komentáře u knih
Den Trifidů
John Wyndham (p)
Knihu jsem poprvé četl minulý rok a od té doby se k ní již 2x vrátil. Vždy mi něco v běžném životě připomene trifidy a vzplane ve mě chuť si knihu opět přečíst.
Úžasné je, že normální spisovatel by napsal knihu o tom, že po zemi chodí zabijácké rostliny. A nebo by napsal o tom, že proletí kometa a 99,9% lidí oslepne. Wyndham ale tato 2 na sobě nezávislá, avšak velice spjatá témata spojil a vytvořil tak mistrovské dílo. Kdyby šlo dát o hvězdičku více, toto je snad první kniha, u které bych ani na milisekundu nezapochyboval o její udělení.
"Nerozesmutňuje mě to, o co jsme přišli, jako spíš to, co naše děti nikdy nepoznají."
Nové začátky
Lilly Lucas
Neurazí, nenadchne. První kniha z tohoto žánru a dá se říct, že splnila očekávání. Žádnou přidanou hodnotu kniha nemá, nic si z ní neodnesu, ale na druhou stranu byla úžasně čtivá. Druhý díl (pravděpodobně volné pokračování) číst ani nepotřebuji.
Upálené
C. J. Tudor
C. J. Tudor pozvedává laťku každou svou novou knihou. Zároveň je potřeba zmínit, že má každý rok novou knihu, Tudíž by se dalo říci, že píše jak na běžícím páse.
Příběh se mi opravdu velice líbil (jsem milovníkem mysteriózních hororů s duchařskou tématikou), takže tato kniha byla mým šálkem kávy. Od začátku do konce jsem knihu hltal a konec mě opravdu mile překvapil. Doufám, že paní Tudor dostojí svému závazku v Poděkování na konci knihy a tento rok se tudíž dočkáme dalšího románu.
"Když se snažíte zaplnit ticho, jenom ho někdy uděláte ještě tíživější."
"V určitém bodě začneme za životem zaostávat. Snažíme se ho dohnat pomocí chodítek a vozítek, ale nakonec už ho nikdy nechytíme."
"Život jde dál. Je na nás, jestli půjdeme s ním."
Adrian Mole – Léta u kapučína
Sue Townsend
Další povedený díl, který mě rozhodně bavil více, než díl předchozí. Tak...a jde se na další :-)
Adrian Mole – Léta v divočině
Sue Townsend
V jednu chvíli jsem se opravdu musel smát nahlas. A to když Adrian píše knihu, kde hlavní hrdina začne psát knihu. Adrian ale svou knihu nemůže dokončit, dokud nebude dokončený příběh knihy v knize. A tento příběh knihy v knize končí tak, že hrdina knihy v knize začne psát knihu :-D Inception jak vyšitej :-D
Liščí tanec
Lenka Chalupová
Mám velice smíšené pocity. Na jednu stranu geniálně provedený zločin, který by mohl spáchat pouze člověk, který má vše promyšlené, má dost fyzické síly, znalosti v technologiích, je velice inteligentní a tak dále - proto nemohu přijmout konec knihy, kdy se ukáže, kdo je skutečným vrahem. Zároveň mi přijde jako velice jednoduché řešení (odfláknuté/levné), že vrah se jednoduše zbláznil, přeskočilo mu a začal vraždit. Ještě k tomu, když měl vše do puntíku promyšlené. A nakonec o všem začne povídat, ačkoliv se ho nikdo na nic neptá. Za konec bych opravdu dal nejradši 0 hvězdiček. Zkazilo mi to dojem z celé knihy. Do poslední kapitoly jsem však knihu hltal všemi doušky, a proto nechci negativně ovlivnit objektivní náhled na knihu. Věřím, že si přečtu více knih od autorky, protože píše chytlavě.
Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
Tento příběh se mi opravdu velice líbil. Rád poslouchám knihy v autě a dost mě zamrzelo, že audiokniha nabízí pouze větev "Marie-Laure" a "Wernera", nikoliv "Moře plamenů". Nakonec jsem tedy celou knihu klasicky přečetl a jsem rád, že jsem tak udělal. Chybějící větev mě totiž zajímala pravděpodobně nejvíce. Zakončení mi přišlo velice Murakamiovské.
"Zavřít oči neznamená poznat slepotu."
"Kéž by život byl jako román Julese Verna a člověk by mohl nalistovat dopředu a zjistit, co se stane."
Pravdivá zpověď Adriana Molea
Sue Townsend
Forma deníků byla pro mě určitě zajímavější, čitelnější. V této knize se více jak polovina knihy skládá z dopisů (pouze druhá polovina je formou deníku). Je však pravda, že jsem se několikrát smál více, než u prvních dvou dílů, ale celkově je určitě z prvních 3 knih nejslabší.
My proti vám
Fredrik Backman
První díl mě bavil více, protože byl originální. Téma homosexuality mi nevadí, ale v prvním díle se mi líbilo, že bylo pouze mimoděk vyřčeno, ale kniha se okolo něj netočila. Backman má skoro v každé své knize minimálně jednoho homosexuála a tématu se věnuje pouze několik kapitol. To se mi líbilo, protože o homosexualitě lze napsat klidně celou knihu, ale přijde mi to již jako taková komerce. "Napíšu knihu o homosexualitě, to se bude v západním světě prodávat jedna báseň.."
V této knize však na tomto tématu postavil více než polovinu knihy (druhou polovinu tvoří politika kolem hokejového klubu) a ačkoliv je celý příběh zajímavý, tímto tématem ho udělal až moc laciný.
"Příšera je vždycky nejstrašidelnější vteřinku předtím, než ji spatříme. Naše představivost je mnohem děsivější než fakta."
"Kdo se bojí pádu, může se schovat do láhve, protože z jejího dna není kam padat."
"Říká se, že první myšlenka bývá nejupřímnější, ale často to není pravda. Často je to ta nejhloupější. K čemu by nám jinak byla schopnost přemýšlet?"
Hořké zrání Adriana Molea
Sue Townsend
Tajný deník je úžasný první díl, ale Hořké zrání mi přijde ještě o něco lepší. Pamatuji si, že i jako mladistvému se mi druhý díl líbil o něco více. Bydlet v Anglii, určitě bych zařadil do doporučené četbě k maturitě. Spousta vtipně podaných historických momentů.
Šikmý kostel 2
Karin Lednická
Karin Lednická nádherně ukázala, k čemu vede nesmiřitelnost a přehnaný nacionalismus. Jak to dopadá, když je národnost stavěna nad člověka. Knihu jsem dočítal při vypuknutí války na Ukrajině, a proto mi trvalo velice dlouho ji dočíst. Při čtení o válce se mi myšlenky i několikrát za stránku stáčely jiným směrem a posledních 200 stran jsem musel číst takřka 3x. Už se moc těším na poslední díl!
Medvědín
Fredrik Backman
Tak tohle je opravdu komplexní kniha a zatím moje nejoblíbenější od Fredrika Backmana. Má úplně vše a zároveň je i dost o hokeji, což by v našich končinách mohlo být oblíbené téma. Oveho jsem si užil, ale Medvědín dosahuje rozměru světové literatury.
,,Jediné, co nám sport dává, jsou okamžiky. Ale co je asi tak život jiného. Je snad víc než jen okamžiky?"
Tady byla Britt-Marie
Fredrik Backman
Jo, Fredrik Backman je můj šálek kávy. Mnohdy humorné, ale i smutné. Britt-Marii jsem měl za zapšklou starou bábu (tak byla alespoň podána v předchozím díle).
Moc nevěřím, že by se člověk, který má rysy OCD a částečně aspergerův syndrom, dokázal za několik málo týdnů/měsíců takto proměnit. A ještě k tomu v 60 letech. Ale tyto drobnosti mi nezmění náhled na celou knihu, a proto musím dát plný počet.
Tajný deník Adriana Molea
Sue Townsend
Bohužel musím dát 5* pouze z nostalgie. Ve 13 letech jsem tuto knihu miloval, četl jsem ji několikrát, ale poté se mi ze života na velice dlouhou dobu vypařila. Když jsem ji četl tentokrát, moc jsem nechápal, jak jsem se kdysi u knihy mohl tolik lámat. Jasně - jsou zde hlášky, pasáže, životní situace a mladistvé názory, které jsou vtipné, ale celkově mě kniha již tolik nebavila. Hodnotím tedy tak, jak bych hodnotil před těmi X lety (ve věku, kdy jsem patřil do cílové skupiny čtenářů této knihy).
Mladistvým mohu doporučit a třeba se budou u knihy smát, jako já kdysi.
Co by můj syn měl vědět o světě
Fredrik Backman
Poslechnuto jako audiokniha. Ačkoliv mi je Lukáš Hejlík nesympatický, tak tuto knihu namluvil bravurně. Ještě jsem nečetl Deníček moderního fotra (mám to v plánu), ale takhle nějak si knihu představuji. U knihy jsem se mnohokrát nahlas rozesmál a ve většině případů se (jakožto otec půlročního a tříleté) často viděl. Asi mám nového oblíbeného autora. Trochu mi však vadila přemíra sprostých výrazů, kdy se často daly jednoduše nahradit a na vtipnosti by knize neubralo.
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Poslechnuto jako audiokniha. Ten, kdo dosadil za Oveho Jana Vlasáka je pro mě člověk na svém místě. Řekl bych, že to byla nejlépe namluvená audiokniha, jakou jsem kdy poslouchal. Od Backmana jsem již četl "Babička pozdravuje a omlouvá se" a můžu s klidným srdcem říct, že jeho knihy budu číst dál. A to s obrovskou chutí!
Deset malých černoušků
Agatha Christie
Nějak jsem se nemohl do příběhu úplně dostat, ale celou dobu mě to táhlo k tomu, abych knihu dočetl. Poslední kapitola ale byla tak úžasná, že to změnilo pohled na celou knihu.
Ti druzí
C. J. Tudor
Docela dlouho trvalo, než jsem se začetl. Poté jsem ale nemohl přestat číst a knihu zhltnul jako jednohubku.
Jako otci se mi mnoho pasáží nečetlo úplně příjemně, ale o to víc byla pro mě kniha autentická - ač s mírnými nadpřirozenými prvky.
,,Vylila zbytek vína do dřezu. Problémy se nedají utopit, plavou."
Šikmý kostel
Karin Lednická
Ani ve snu by mě nenapadlo, že mě může podobný román bavit. A světe div se.....BAVÍ! Celý tento příběh jsem hltal od začátku do konce. Když se zpětně zamyslím, román mi trochu připomíná Sto roků samoty. Vždyť Barbora je taková Úrsula Buendía.
Doporučuji přečíst všem!