Den Trifidů

1 19. dubna

Tato kniha byla moje první kniha v tomto žánru.
Do půlky zajímavé, potom se zápletka začne neustále opakovat a nakonec to skončí zcela otevřeně.

1 18. dubna

Must-read post-apo napsaná v době, kdy p-a nebyla jen módní nálepka k přilákání znuděné mládeže.

17. dubna

Jednoho dne se Země probudí slepá a po ulicích se začnou prohánět lidožravé kytky.

02. dubna

Nepopiratelně je to skvělá kniha!
Nebudu ale předstírat, že jsem od ní čekala o něco více trifidů (zatím mi přijde, že jsem se toho o nich moc nedověděla). Je to krásně ale zcela krásně vystavěný příběh skrývající mnoho smyček a dalších vysvětlení.
Hold jsem na od ní přece jen čekala trochu více a obávám se, že pokračování by o tom co mě nejvíce zajímá nejspíš uspokojivou informaci nevydalo. :(
Po přečtení jsem prostě strašně na vážkách jaký postoj k této knize zachovat :(
Ke přečtení jí zcela jistě mohu doporučit.

4 28. března

Jedna z mých nejoblíbenějších knih

14 25. března

Den Trifidů je jedna ze základních knih žánru. Knihu jsem četl několikrát a stále se k ní čas od času vracím. Motiv apokalypsy, první kroky v „novém světě“, boj o přežití, záchrana blízkých, romantický motiv tváří v tvář konci světa, kdo z nás snílků by to nechtěl zažít (a přežít)? OK, v reálném světě asi nikdo, ale pěkně se o tom sní. Nadčasový příběh čtenáře doslova pohltí, v textu není nudná pasáž, stále se něco děje a nemyslím teď „akci“, děj se velice svižně posouvá dopředu a čtenář ho prožívá s protagonisty. Je velmi snadné sžít se s hlavním hrdinou, prožívat a cítit to co on. Sympatie k hlavní postavě je za mě jeden z důvodů proč se ke knize opakovaně vracím. Podobně autentický dojem konce světa jsem nalezl jen v několika málo dalších knihách. V dnešní době může být archaičnost textu pro mnohé těžko stravitelná, nicméně na čtivost to v žádném případě nemá vliv. Naopak, z mého pohledu podtrhuje atmosféru a uvěřitelnost příběhu. Jen je třeba si připomínat, že kniha byla vydána v době, kdy se teprve rozjížděla konzumní společnost, neexistoval internet, mobily, … Přesto tvrdím, že jde o zásadní knihu, která by měla být na čestném místě v každé sci-fi knihovně.

9 13. března

Den Trifidů nás uvede rychle do děje katastrofou, která připravila o práci všechny optiky a ostatně nejen je.

Dopad katastrofy je o to horší, že dává šanci dalšímu živočišnému druhu, který trpělivě čekal na svou šanci v chovných ohradách. Nutno podotknout, že stejně jako v případě alienů si lidé za rozšíření trifidů mohou sami. Nevím, jestli je to náhoda, ale podobně jako alieni, jsou trifidi opatřeni žahadlem, které jim zesnadňuje „manipulaci“ s člověkem.

Tato naprostá klasika sci-fi si v ničem nezadá například s Remarquem, kdy je pojítkem hlavních hrdinů zdánlivě bezvýchodná situace, nutnost pragmaticky chladného uvažování a popíjení alkoholu. Tento postoj je bezpochyby ovlivněn koncem druhé světové války, po níž zmíněné romány vyšly.

3 13. března

Den Trifidů čtu alespoň jednou za rok ..moje oblíbená

10 08. března

Budu asi jeden zmála, ale kniha mě tolik neoslovila. Nejspíš je to způsobeno velkým očekáváním a tím, že jsem ji dlouho odkládal. Každopádně už chápu takový halo kolem této knížky, opravdu jo, jenže jsem z ní takový prožitek neměl. Den trifidů je stará kniha, beru to v potaz a vůbec jí to nevyčítám, spíš naopak.
Kladné i zaporné postavy jsou uvěřitelně napsané a hlavně nejvíc best byla postava Cokera. Na něm bylo totiž nejlépe vidět zrání osobnosti, kdy si během katastrofy začal uvědomovat dopad věcí a měl snahu začít vše skutečně řešit. Jeho názory nebyly zcestné, ba co víc, jsem se s nimi i dokázal ztotožnit. Kniha se velmi dobře čte a především má dost zajímavých podnětů k zamyšlení... Přesto jsem neměl pocit, že by mě kniha vtáhla do děje a prožíval dobrodružství naplno s hrdiny. Na můj vkus to mělo málo akce.
Ději samotnému bych vytkl pár věcí. Třeba, když už se dostanete do varu, tak náhle to až moc rychle přeskočí jinam a vezme vám to možnost, si to víc vychutnat. A nebylo by k zahození více detailů a větší rozsah. A hlavně zaměření se na trifidy jako takové. Víc pasáží, kde by se vyskytovaly boje s nimi a více dramatu. Takhle je to v podstatě jen popis katastrofické události. Takže si říkám, zda by to bez nich nedopadlo stejně? … Dalším negativem byl ten konec-nekonec. Přišlo mi, jako by někdo vytrhl stránky v knížce a nepropracovaně a zbrkle ji ukončil. Neměl jsem pocit, že by se jednalo o otevřený závěr.
Pro mě jako pro fandu postapokalyptických knih byla povinost si ji přečíst, ale knížka mě tolik neuchvátila. Není ani dobrá ani špatná, ale jsem rád, že jsem ji přečetl. Den trifidu má stejně tak silný čtenářský fan klub, že ji moje průměrné hodnocení rozhodně neuškodí :)

P.S. Nevím, kdo dělal korekci knížky, ale tolik chyb je ostuda. Za sebe vydání z roku 2014 od BBArtu nedoporučuju. Radši si kupte to starší.

Moje hodnocení 6/10

11 08. března

Představa postapokalyptického sci-fi, kde chytré květinky mydlí zbytky lidské společnosti, se mi nejevila příliš zajímavě, ale opak je pravdou. Den Trifidů je naprosto skvělá a promyšlená kniha, která si rozhodně zaslouží tak vysoké hodnocení.
Den Trifidů obsahuješ všechno, co očekáváte od skvělé sci-fi: výborná originální zápletka, sympatické postavy - Billovi jsme fandila do poslední stránky, zajímavé nepřátele a spoustu napětí. Navíc výborně popisuje, jak se lidská společnost snaží vytvořit nějaké fungující uskupení přeživších, což po takové katastrofě je rozhodně velký oříšek. Celý příběh působí dokonale promyšleně a chytře.
Tahle kniha krásně ukazuje, jak konec jedné éry - té lidské, může přijít mnohem dřív než čekáme. Bezvadné sci-fi a pevně doufám, že ani nikdy v budoucnu nebudu mít na zahradě takovouhle krásně modifikovanou rostlinku.

Čekala jsem nějaký strašně děsivý depresivní postapo, a neuvědomila jsem si, že je to jedna z těch knih který s tím vůbec začly. Nejdřív mě to nudilo, ne že by se to četlo těžko, ale spíš tou staromódností projevů, postav a vůbec všeho mi to přišlo strašně cizí. No, změnilo se to a od Cokera a jeho proslovů a nadávání na neschopnost to už bylo fakt dobrý. A taky takový... vlastně miloučký. Hezký. Dopadlo to dobře.

1 07. března

Najlepšie kniha všetkých čias!

5 06. března

Velmi zajímavé....... Doporučuji přečíst...... a jestli se někdy podívám na nějakou neobvyklou záři? Po přečtení této knihy asi ne, a na masožravky si budu dávat taky pozor :-)

4 03. března

Byla to kdysi má první kniha v tomto žánru. Přečetla jsem jí několikrát a vždy mě uchvátila. Hodně mne zklamalo filmové zpracování. Jistě , kniha na papíře je vždy poutavější.

2 02. března

Tato kniha je moje první, co si pamatuji. Jestli jsem před tím přečetla nějaké pohádky, tak ani nevím, možná tak Dášenku. Knihu jsem si půjčila od tety na vesnici, kde jsem trávila prázdniny a zrovna pršelo (počítače fakt nebyly).
Pamatuji se, že jsem se bála a že se mi o tom dlouho zdálo a že jsem pak i napsala povídku na podobné téma.
V každém případě se dá říct, že jsem se díky této knize stala knihomolem, i přesto, že tento žánr dnes není mým nejoblíbenějším.

4 27. února

Většina kvalitních sci-fi se do jisté míry naplní, tak upřímně doufám, že tohle je ta výjimka potvrzující pravidlo..

12 25. února

Všechna chvála už zde asi byla napsána, tak to trošku zkrátím.
Je to naprosto vynikající. Popis katastrofy popsaný do posledního detailu, vše do sebe perfektně zapadá. Napínavé. Strhující. Nemohl jsem přestat číst.
Zasloužených pět hvězdiček. Všem doporučuji.

21 25. února

Tohle vůbec není sci-fi, ale velmi uvěřitelný a velmi realisticky vypodobněný nástin toho, co se může skutečně stát, když se lidstvo bude dál chovat, jako by byla Země nezničitelná a její bohatství nevyčerpatelné a když bude neustále vyvíjet nové a nové stále sofistikovanější a destruktivnější zbraně s plošným účinkem, a tím systematicky pracovat na vlastním sebezničení. Vždyť co my víme, co nám už dnes někde ve vesmíru létá nad hlavami.

7 24. února

Knihu jsem objevila v levných knihách. Pročetla jsem si na ni recenze a hned si ji šla koupit. Musím uznat, že mě úplně odzbrojila. Téma je totiž stále aktuální, možná čím dál více. Člověku po těle skáče husí kůže, jak je možné během chvíle ztratit všechno co jsme kdy měli a jak bychom v té chvíli byli absolutně nesoběstačnými. V textu mimo jiné nebylo příliš gramatických chyb, které by mohly vyrušovat od četby. Já dávám 100%. Je to nejlepší sci-fi nebo fantasy literatura, kterou jsem kdy četla.

6 24. února

Tahle kniha vysoce předčila má očekávání. S trifidy jsem se setkala v rámci jedné zážitkové hry a stejně tak jsem přistupovala i ke knize - dojde ke katastrofě a lidi jsou ohrožení zmutovanými kytkami. Ale jde tady daleko o víc - už dlouho chodíme po napjatém laně a nikdy nevíme, kdy uklouzneme. A historie se evidentně neustále opakuje a každá krize zas a opět vede ke vzniku další a další totality a otrokářství.
No a do toho ten velmi autentický popis zničeného Londýna, města, ke kterému mám velmi silný citový vztah...
Rozhodně zařazuji do svého top výběru.

10 13. února

Knížky nikdy nečtu víckrát. To už by musela být jóó kniha s velkým K aby se tak stalo. Nu, a stalo se. Den Trifidů jsem četla už hodně dávno, ale na ten děj se nikdy nedá zapomenout. Wyndham je prostě stará, úžasná a nepřekonatelná klasika. Děsivá tím, že stačí tak málo a celý svět jde doslova „do kytek“…

11 11. února

Ze začátku na mě kniha nepůsobila zajímavým dojmem. Příčina apokalypsy nebyla nijak šíleně originální a tak jsem toho moc nečekala. Byla jsem příjemně překvapena.

Než pouze líčením samotného boje s nepřítelem se Wyndham hodně zabýval i tím, jaké dopady má katastrofa na společnost a jak se s tím vypořádá. Velkou částí knihy jsou filozofické úvahy a hledání nejlogičtějšího a nejúčinnějšího uspořádání společnosti, aby mělo co největší šanci na přežití.
Racionalita a logické uvažování postav, které byly ochotné upustit od svých pevně zakořeněných zásad a myšlenkových postojů za účelem přežití a obnovení společnosti, mě také velmi zaujalo. Zároveň ale nebyly extrémně cynické ani bezchybné. Byly uvěřitelné a to knize ještě přidávalo.

Už si ani nepamatuji, kdy jsem se naposledy s něčím takovým setkala a byl to hlavní důvod, proč se mi kniha tak líbila. Většinou jsem zvyklá na všudypřítomnou paniku a bezradnost postav, což je sice za daných okolností naprosto přirozené, ale.. nedá mi to mnoho k zamyšlení. Toto rozhodně ano a myslím, že mi to svým způsobem pomohlo uspořádat si některé myšlenky a vyjasnit si pár svých názorů.
Tuto knihu můžu jen doporučit.

5 09. února

Jednička s hvězdičkou. Povinná literatura, všeobecně známý příběh a přesto pokaždé chytí a nepustí.

2 09. února

Tím příběhem jsem žil. Neuvěřitelně mě vtáhl autor do děje.

6 06. února

Mé první setkání se tímto žánrem,vyloveno manželovi z knihovny.Krásná,čtivá a nadčasová kniha.Četla jsem ji jedním dechem a rozhodně ne jen jednou.

1 01. února

Zajímavý motiv, ale musela jsem se nutit do čtení této knihy.

8 30. ledna

Jeden z nejlepších sci-fi příběhů všech dob. Tohle snad zná každý.

17 30. ledna

no, chtěla bych tě vidět,PMR, v takové situaci.... Vybrat lepší ze všech špatných eventualit? Asi jsi to nečetl/a moc dobře, hlavní postava tam hodně uvažuje o morálce a i se nechá do ní chytit... i když už je morálka naprosto zbytečná... představte si jen, že by u nás vypnuli elektřinu na měsíc - kam se tahle země dostane? Vážně myslíte, že nikdo nebude rabovat? a co pak uděláte? Dáte jim své zásoby a umřete hlady? Zvlášť když vůbec nevíte, jestli! ta elektřina někdy ještě půjde? Nevyberete peníze z karty (na co taky...), nenačerpáte naftu, možná ani nebudete mít pitnou vodu...že nebudete mít plyn a automatický kotel na uhlí či dříví
- to je zcela jisté... v tom je ta síla toho románu. Lidi by si měli poradit i bez toho všeho, jenže čím dál víc toho nejsou schopni... kdo z vás dnes dokáže vyrobit baterii? jakýkoliv jednoduchý stroj? papír? látku? Jsme totálně závislí... a to mi nepřijde úplně dobrý.

11 30. ledna

Jedna z nejlepších knih, co jsem četla. Ukrývá pro mě mnohem více, než jen boj s Trifidy, zejména myšlenko, co by se stalo, kdyby civilizace a její aktuální technické a další schopnosti skončila.
Kde seženeme potraviny? Zvítězí morálka nebo schopnost přežít?
Boj s masožravými květinkami, které dokážou přemýšlet je jen na pozadí této knížky.
Dohromady to pro mě vytváří knihu, ke které se pravidelně chci vracet. :)

Poznámka pod čarou: K této knize a k trifidům jsem se dostala vlastně omylem, někdy v 16 letech, kdy nám z toho udělali večerní hru. Motivem právě byla úvodní slova z této knihy, po celou dobu hry většina měla zavázané oči a nikdo nemohl mluvit. Tak mě zajímalo, kde se to vzalo. A byla z toho láska na první pohled! ♥