Den Trifidů

1 03. prosince

No...hrozně jsem se na tu knížku těšil. Parádní premisa, kytky typu Adéla(nebo pro zasvěcené Audrey II)+ nějaký světelný úkaz=parádní nejen-postapo příběh. Ale tak trochu mne to zklamalo...možná, kdybych před nějakým časem nečetl Válku světů, moje hodnocení by bylo daleko lepší.
Ale tahle kniha mi zkrátka přišla jako předělávka Wellsova románu, hrdina navštěvuje různé vesničky/města, jsou tu jejich detailní popisy, všude zkáza a zmar, přimíchává filozofii, kterou nakopává lidstvu zadek, zkrátka taková knížka o putování v okolí Londýna, verze 2.0
Je ale pravda, že oproti Válce světů jsou hlavní záporáci podstatně originálnější a také jsou v ději zmíněni víckrát, než Marťani ve VS. Ale přesto mohl ty trifidy využít lépe, zapojit je do příběhu ještě trochu víc, víc zabrnkat na tu notu neuváženého křížení (které třeba v naší době začíná nabírat na aktuálnosti) pro větší zisk.

Abych to shrnul-rostlinky dobyly mé sympatie, asi od poloviny knihy jsem jim fandil, myslím, že tvoří tu nejlepší (a zároveň tu proklatě nevyužitou) linku knihy, některé postavy rovněž velmi sympatické (dívám se na tebe Dennisi), atmosféra tísnivá, depresivní a uvěřitelná, ale ty filozofické úvahy....no nemůžu si fakt pomoc, ale reinkarnovaný HGW (jasně, někdo může namítnout, že o tom obecně JE sci-fi, o těch myšlenkách, jenže tady ten pocit duplikace podpořilo i ono prostředí).
3* za výborné rostlinky, bez patosu vylíčené sebevrahy a kulervoucí začátek.

15 02. prosince

Pán Wyndham sa zaradil na prvé miesto, hneď vedľa K. Bulyčova, na mojom pomyselnom rebríčku najlepších autorov sci-fi. Na druhom si pekne besedujú S. Lem a R. Bradbury. A tretie má vyhradené J. Verne s I. Asimovom :-).
Den Trifidů je napísaný dokonale! Nielen nápaditým príbehom, kultivovaným štýlom, všadeprítomným napätím, (viac či menej) sympatickými postavami a silným pocitom, čo po knihe ostane, ale najmä úvahami o ľuďoch, o ľudskosti a vôbec dumkami o spoločnosti, povinnosti, rozhodovaní, márnosti, nádeji..., ktoré kniha spustí v človeku, čitateľovi. Určite odporúčam aj tým, čo tento žáner bežne nečítajú.

5 01. prosince

Jak už tu někdo psal, hodně mne Den Trifidů připomínal Malevil. Jinak pro mne velmi čtivé, zhltnul jsem za 3 krátké večery.

6 28. listopadu

Den trifidů byla jedna z mých prvních scifi (po pár knihách od J. Vernea) knih. Nalezena v domácí (netuším kde se tam vzala) knihovně, když mi bylo asi 14-15. malá nenápadná knížečka, o to víc zajímavá uvnitř.
Rozhodně si ji ještě přečtu, po 15 letech ji pochopím určitě jinak.
A od té doby (a filmu Mad Max) mám nejraději postapo žánr

8 25. listopadu

Dílo, které i po 70 letech stále dokáže oslovovat nové čtenáře. Příběh o postapokalyptickém světě, kdy stačil jen světelný úkaz na obloze, který oslepil téměř celé lidstvo.

Kniha nás provází městem i vesnicí, seznamuje nás s lidmi a jejich myšlenkami - je lepší spoléhat se sám na sebe když vidím nebo mám pomoci slepým? Dokážou vůbec slepí žít v tomhle světě, když veškerá produkce čehokoliv se zastavila? A dají se vůbec udržet dřívější hodnoty společnosti?

Nemluvě o tom, že lidi dožene jejich vlastní výtvor, rostliny, které chodí, živí se mršinami a navíc mají vystřelovací jedovatý jazyk. Lidé je chovali ve farmách pro lisování oleje, doma je měli jako domácí mazlíčky, jenže co teď, když lidstvo nevidí? Rostliny utíkají ze řetězů a nebojí se postavit svému dřívějšímu vězniteli.

O audioknižní interpretaci se postaral Norbert Lichý, který nejen bravurně vypráví události z pohledu hlavního hrdiny, ale také nechává svým hlasem ožít další postavy jako je žena či zpívající opilec. Škoda jen zkrácené verze audioknihy.

14. listopadu

Čekala jsem víc. Začátek byl čtivý, pak se to strašně vleklo.

1 12. listopadu

Přečteno rychle. Na Den Trifidů jsem se dostal po přečtení R. Merla: Malevil, takže jsem trošku srovnával...

Líbil se mi detailnější popis situace před, při, I po (myšlenky na výhled do budoucna, strategie, apod.)

Na druhou stranu se mi kniha nějak špatně četla, děj se měnil strašně rychle, řekl bych až překotně.

Celkově fajn post-apo sci-fi, k přečtení určitě doporučuju!

5 12. listopadu

Jedna z mojich obľúbených scifi

13 12. listopadu

Skvělý čtení, od první do poslední stránky.

9 11. listopadu

Nemá smysl vymýšlet duchaplné hodnocení.. prostě perfektní kniha

9 06. listopadu

Svět už nikdy nebude jako dřív...
Několikrát jsem hrál i organizoval táborové hry na motivy trifidů a tak jsem se s chutí pustil do doplnění základního S-F vzdělání. Po nedávném Leibowitzovi se mi Den Trifidů četl snáze, ale možná o to tíživěji, že skutečnost byla až příliš blízká. Kniha tak má možná blíže k Malevil, ale silný společenský přesah světa nevidomých je vpravdě unikátní. A tak jsem se zanořil do pochmurného světa, který byl už v roce 1951 vykreslen s takovou přesností, až z toho mrazí. Rozhodně doporučuji, člověk si pak rozmyslí "dívat se příliš dlouho do slunce"...

8 03. listopadu

Skvělá scifárna, kterou jsem četla už před mnoha lety, ale děj si (na rozdíl od jiných knih) velmi dobře pamatuji.

12 29. října

Líbilo se mi to a zároveň mi běhal mráz po zádech. Autor mistrně pracuje s tím, že naše společnost a je vystavěná na velmi křehkých základech a stačí velmi málo na to, aby se zhroutila a všechny naše morální zásady, dogmata, životní postoje a to co je pro nás běžné velmi rychle vezme za své. Masožravé kytky už jsou vlastně jen takový nádavek navíc, aby se neřeklo...

10 25. října

Nemám naprosto co vytknout. Už ten napínavý začátek, kdy se Bill probudí a nemůže nic vidět, ale tuší, že se rozhodně něco děje.

„Když se probudíte v den, o kterém náhodou víte, že je to středa, a všechno kolem připomíná neděli, začnete tušit, že něco není v pořádku.“

Wyndhamova myšlenka konce světa se mi líbila, nebyla tak docela nereálná, o to víc byla děsivá. Seděli mi klaďasové i záporáci, celý děj byl hezky čtivou formou poháněný dál. Lidstvo vs. Příroda. Kdo říká, že my máme navrch?

„Zahnuli jsme za roh a spatřili, že ulice je nějakých sedmsesát metrů před námi zaplavena lidmi. Klopýtavě, s rukama nataženýma před sebou, se rychle přibližovali. Jejich výkřiky a ustrašený jekot doléhaly až k nám. V okamžiku, kdy se dostali do našeho zorného pole, upadla právě jedna žena v čele; další o ni zakopli a vzápětí zmizela pod kopající, zapasící hromadou těl. Za zády davu jsme zahlédli příčinu toho všeho; tři dlouhé stonky s temnými listy, divoce máchající nad vyděšenými hlavami. Přidal jsem rychlost a prudce jsem strhl vůz do postranní ulice. Josella ke mně obrátila hrůzou staženou tvář.
„Viděl jste to – viděl jste to? Oni je HNALI JAKO DOBYTEK!“

I když sci-fi nemusím, souhlasím s tím, že tohle je nadčasová klasika.

4 20. října

2018/54
Klasika sci-fi, stará přes 60 let a přesto není absolutně poznat, že autor nepíše o roku 2018. Mimochodem námět, to by mohlo být téma pro nejednu rozsáhlou debatu. ;) Moc mě nebavil začátek, ale v druhé půlce se vyprávění rozjelo. Mohlo být akčnější, ale na 4* to jde.

7 20. října

Četl jsem ji trochu z donucení kvůli maturitě, ale vůbec toho nelituji. Příběh, jak jsem pochopil, je jeden z prvních vyobrazení apokalypsy. Hluboce na mě zapůsobila a donutila mě přemýšlet.
Jak by se můj soused choval, kdyby vše kolem něj spadlo?

8 16. října

Jedna z nejúžasnějších knih. Originální nápad, strhující děj, skvěle zpracované postavy. Žádné potoky krve, zbytečné násilí, nadpřirozené výkony hlavních hrdinů... Kniha ani po 67 (!) letech neztratila nic ze své podmanivosti.

10 14. října

Poctivá sci-fi dystopie, která vás vtrhne do děje svým extrémně poutavým začátkem a pak vás už prostě nepustí ;)

Dílo je psáno z pohledu hlavního hrdiny Billa, který je tak trošku filosof a gentleman s vlastním pohledem na svět. Ten se potýká s problémy světa, ve kterém je většina lidí nevidících a tudíž odkázána na pomoc šťastlivců, kteří nepřišli o zrak.

Nadčasová Sci-fi klasika, kterou by si měl přečíst naprosto každý - 5/5.

6 13. října

Tato kniha mně dostala už ,když jsem chodila na základku a od té doby
jsem ji s přestávkou několika let četla snad 5x.
Vřele doporučuji raději knihu , než film.
A samozřejmě ji mám doma v knihovně :-)

5 13. října

Moje první setkání s žánrem scifi a hned jsem si vybrala takovou klasiku. Kniha se mi moc líbila. Zjistila jsem, že se dají číst i starší knihy, ne jenom žhavé novinky. Stojí za přečtení!

5 12. října

Scifi klasika, kterou jsem jako jednu z mála knih četl 2x, poprvé ještě na ZŠ. Skvělý nápad, atmosféra a vývoj příběhu.

15 07. října

Naprostá klasika. Byl to můj první postapo román, který jsem kdy četla, a dodneška mě fascinuje jeho nadčasovost.

3 29. září

Je to bezvadná knížka, ale přes to bych jí nezařadila mezi top. Má něco do sebe, myslím, že člověk si uvědomí neskutečnou moc vysoce postavených lidí a hlavně moc "přísně tajných výzkumů". Obávám se, že i naší společnost může něco takového (i když úplně jiného, přesto stejně ničivého) postihnout. Konec mě překvapil, čekala jsem úplně jiné zakončení, možná proto hodnotím 4/5. Ale určitě si knížku přečtěte, možná že nebudu sama, kdo se zamyslí nad ničivou sílou výzkumů o kterých nám sdělují maximálně to, že jsou vysoce tajné.:( Ještě musím dodat, že jsem v knize našla spoustu myšlenek stojících za zvýraznění a zapamatování:)

13 27. září

Skvěle vykreslená apokalyptická vize společnosti, kde se postupně hroutí veškeré jistoty a zaběhnuté pořádky, a vládu přebírá jiný druh, z lidského pohledu podřadný a hodný opomíjení. A to kniha vyšla v 50. letech! Jak by to asi vypadalo dnes, kdy je naše závislost na energiích a komunikačních technologiích tak vysoká. Ještě dlouho po přečtení jsem se na hvězdnou oblohu dívala s obavami.

2 23. září

Kniha to není špatná, ale vlastně se nemohu zbavit dojmu, že ty kytky jsou tam navíc...

14 17. září

To kniha byla napsaná v roce 1951? Fascinuje mě, že existují spisovatelé, kteří dokažou napsat sci-fi dílo, které je takovou dobu aktuální.

Tato kniha mě ohromila. Kdyby jsem věděl jak je dobrá, tak si ji přečtu již dávno předtím. Všichni kdo váhají, berte tuto knihu všemi deseti. Jak by jsem popsal tuto knihu jedním slovem? Hlubokozapouštějící :)

3 17. září

(audiokniha) Zacatek byl opravdu poutavy. Jakmile se ukazalo co jsou Trifidi zac, byl jsem trosku zklamany, ze jsem omylem sahl po scifi, ktere moc nemusim. Jak se ale ukazalo, tak mi to nakonec ani moc nevadilo. Naopak , nejvic se mi na cele knize libila ta realisticnost s hlubokymi uvahami klicovych postav, ktere se ale ne vzdy navzajem uplne shodli. Bavilo mne se pokouset vcitit do danych situaci - jak by se asi clovek zachoval sam.
Jedine co mi trosku nesedlo bylo, ze Bill byl jediny kdo nekoho hledal a to skoro az prehnane urputne.
Ale celkove me to dost bavilo.

13 15. září

No musela jsem si vzít dovolenou, jak jsem byla z knihy napnutá, abych ji mohla nerušeně dočíst. Doteď se mi v hlavě mísí množství otázek, na které autor naráží. Říkám si, jak bezstarostně se nechávám unášet životními jistotami a beru vše tak automaticky ....opravdu pro mě silný příběh, sci-fi žánr bych měla zařadit častěji.