Den Trifidů

6 dnes

“Jádrem šoku se jevila právě ta prostota celé katastrofy. Uprostřed důvěrně známého světa člověk snadno zapomíná na všechny síly, které tento svět udržují v rovnováze, a jeho jistotu považuje za něco samozřejmého.” Docela síla číst tuto knihu zrovna v této době. I když člověk si z mládí částečně pamatuje, do čeho jde.
Ale přinesla mi i veselý “příběh”. Zrovna v době nejhlubšího začtení se jsem potřebovala přestěhovat docela vzrostlou dracenu. Odnesla jsem ji večer do auta, postavila dozadu za sedadlo řidiče a pak četla hodně k půlnoci. Ráno už jsem si samozřejmě na žádnou kytku nevzpomněla, v garáži sedla do auta a při výjezdu na ulici se podívala do zpětného zrcátka. Mám pokračovat ...?

10 03. června

To se nedá jinak hodnotit. Jsou knihy, které přečtete, děj pěkně jede, ale druhý den už si nepamatujete, o čem to bylo. Tady Vám příběh zůstane v hlavě opravdu dlouho a přemýšlím, jak bych se v podobné situaci zachovala já, kdybych byla vidoucí...

12 31. května

Klasika žánru post-apo sci-fi, která je v dnešní době opět velmi aktuální. Já jsem si na ni vzpomněl také v souvislosti s pandemií. Jak by dopadla lidská společnost, kdyby svět, jak jsme ho znali, přestal fungovat? Propracovanou vizi této situace najdete právě v této knize.
Není důležité, jak svět skončí, ale jak se s tím poperou lidé. I takto pojal svou knihu John Wyndham. Většina obyvatel planety oslepla, nemohoucí lidstvo začínají ohrožovat pohybujíci se rostliny, dříve lidmi využívané pro výrobu kvalitního oleje. Kdo je ale větším nepřítelem trifidi nebo lidé samotní? Budou si lidé vzájemně pomáhat, nebo zneužívat slepců. A jak byste se zachovali vy, kdybyste najednou zničehonic oslepli? Dokázali byste přežít? Jí jsem snahu o přežití hlavního hrdiny Billa sledoval opravdu s napětím.
Nejsilněji ovšem na mě působil fakt, že je to až moc uvěřitelné, že by se to takhle podobně mohlo skutečně stát.
Co mi v tomto románu ale chybělo, bylo nějaké vyvrcholení. Celé je to takové neukončené, což přikládám tomu, že dílo původně vycházelo časopisecky na pokračování.

8 27. května

Knihu jsem začal číst někdy před patnácti lety s doporučením, že se jedná o skvělé sci-fi. Kniha se pak ztratila a já jí nedávnou někde koupil za pár kaček a pustil se do čtení. Začátek příběhu je parádní. Velmi rychle jsem se sžil s hlavní postavou a dost často jsem v myšlenkách odběhl a uvažoval, jak bych se sám v podobných situacích zachoval. Stáří knihy nebo chcete li příběhu je hlavně znát v momentech, kdy se hlavní postava potýká s morálními rozhodnutími. Přesto se dá hovořit v mnoha ohledech o nadčasovosti. Pokud přijmete, že Bill je tak trochu klikař a některé postavy jsou napsány ve stylu účel svědčí prostředky (Coker), tak vás příběh nadchne bez ohledu na to, že postrádá větší gradaci a velkolepé finále. Jednoduše klasika žánru, která by si třeba zasloužila úctyhodné filmové zpracování.

19 25. května

Tahle kniha ve vás zanechá zneklidňující pocit - jak jsem si mohla doteď myslet, že lidé jsou se svou rozumovou a technickou vyspělostí předurčeni vládnout zemi napořád? Trifidi jsou velmi působivý postapokalyptický příběh, nemůžu nic vytknout. Kam se hrabou všechny chodící mrtvoly a natahované zfilmované služebnice. Jakmile rostlinky zachrastí listy a vyzývavě se postaví před váš plot, jde z toho pořádná hrůza.

6 22. května

Výborné postapo sci-fi. Tenhle žánr mám rád a mohu jen doporučit.

10 21. května

Posloucháno jako audio kniha - namluvil Jiří Zavřel. Od té doby, co jsem slyšela knihy namluvené panem Zavřelem jim dávám přednost. Jeho hlas posouvá dojem z příběhu na vyšší stupeň. Den trifidů je další z knih typu co by se mohlo stát, když se budeme cítit neomezenými a neohrozitelnými vládci planety. A to mě baví. Bavila mě i tato kniha...