Den Trifidů

Knihu jsem četla hodně dávno a pamatuji si, že se mi jako fanynce sci-fi velmi líbila. Teď jsem si ji osvěžila v podobě audioknihy a musím říct, že přednes Norberta Lichého a jeho bravurní ztvárnění jednotlivých postav byly dokonalé, takže audioknihu - a samozřejmě i knihu jako takovou - vřele doporučuji.

Jako dítě jsem knihu vídala v knihovně rodičů,
ale nikdy by mě nenapadlo ji číst. Trvalo to skoro 50 let...
Vůbec jsem netušila, co to takový Trifid je, a o čemže může kniha být.
O víkendu jsem začala poslouchat u úklidu náhodný výběr, a ona to je ona!
Skvělé, velmi vizionářské, je tam toho tolik. Moc mě to baví od první věty.
Filozofická pojednání i různé filipiky si člověk musí nechat projít od jednoho uchu k druhému a zase zpět několikrát dokola.
Nejde jen o pěkně vymyšlený postapo příběh a jednání přeživších,
důležité je to pod povrchem a mezi řádky.
Kniha, ke které se ráda budu vracet.
Stojí vedle "Malevilu", a hned vedle je "Ten báječný den", bude v dobré společnosti.

Jo, tak tahle kniha mě nutila přemýšlet, jestli bych byla ovce, která by na padající hvězdy koukala s ostatními a zůstala bezmocná a slepá, nebo se řídila sama sebou a viděla a měla šanci přežít. Děsivá vzpoura mimozemských rostlin. Skvělá kniha.

Pokud vaše dítě bude mít ten pošetilý nápad studovat botaniku, dejte mu přečíst tuto knihu. Příjemné čtení, co zapustí kořeny v nejednom čtenáři. Hlavní je neoslepnout.

Dnes už klasika. Film jsem neviděla, ale i když jsem knihu četla už před spousty lety, stále ve mně nechala jakýsi otisk.

Naprosto skvěle, vykreslená děsivá postapokalyptická vize společnosti, kde se postupně hroutí veškeré jistoty a zaběhnuté pořádky, vládu přebírá jiný, z lidského pohledu podřadný druh a žebříček hodnot se mění rychlostí rovnající se jednomu smrtícímu trifidímu šlehnutí.
A to kniha vyšla v 50. letech 20. století! Jak by to asi vypadalo dnes, kdy je naše závislost na energiích a komunikačních technologiích tak vysoká. Ještě dlouho po přečtení jsem se na hvězdnou oblohu dívala s obavami.
P. S. Pokud si chcete zážitek z téhle knihy užít ještě o stupeň víc, poslechněte si audioknihu načtenou Norbertem Lichým - jednoduše skvost!

Když se spojí apokalypsa s botanikou, vznikne koktejl, který má sílu probudit i ty největší skeptiky, a přitom vás nenechá vydechnout jako po maratonu s jednou rukou zavázanou za zády. Svět plný nečekaných zelených nájemníků dokazuje, že i příroda může mít svůj temný smysl pro humor a že když jde o přežití, někdy je třeba myslet jako liška v zahradě plné trnů. Atmosféra hustá jako mlha po ránu na venkově vás vtáhne do víru událostí, kde je každá chvíle napjatější než kabelka po nákupním šílenství. Šťavnaté nápady a originální vylomeniny přicházejí jedna za druhou, což potěší všechny, kdo mají rádi špetku napětí s pořádnou dávkou ironie a šmrncem nečekaného. Nikdy nebylo jednodušší pochopit, že i když zelená barva může znamenat naději, občas se z ní může stát i pěkný oříšek k rozlousknutí. Pro všechny, kdo milují, když se svět obrátí vzhůru nohama, je to přímo balzám na nervy. Když příroda začne vyprávět své vlastní scénáře, stojí za to ji poslouchat, protože umí být pořádně vtipná i nevyzpytatelná.

Celú dobu si hovorím, že je to veľmi čtivé a na svoju dobu až neuveriteľne nezapadané prachom.
Remeselne zvládnuté.
Niektoré nápady sú vyložene nadčasové.

Iste, pár logických dier sa nájde a ústredná romanca nie je práve uveriteľná, ale keďže sa nejedná o červenú knižnicu, môže mi to byť maximálne fu(c)k.

A potom príde posledná kapitola, resp. posledných pár strán a ja na záver ostávam stáť ako obarený (či primrznutý?)...

Nebudem spoilerovať; poviem len toľko, že fašizmus dodnes číha za každým rohom a čaká na svoju príležitosť.
Tlieskam, pán Wyndham!

22.10.2025

Den trifidů je nadčasová klasika, která ani po sedmdesáti letech neztratila nic ze své síly. Wyndham mistrně kombinuje napětí, morální dilemata i filozofické úvahy o lidské pýše a nebezpečí technického pokroku. Audiokniha od Tympanum s brilantním přednesem Davida Novotného navíc posouvá příběh na zcela novou úroveň. Jedna z knih, kterou by si měl přečíst opravdu každý.

Knihu jsem již jednou četl jako malý kluk. V tu dobu jsem z ní byl nadšený a bavila mě. Z nostalgie jsem dostal chuť si ji přečíst znovu. Bohužel s přibývajícími lety a počtem přečtených knih jsem si čtení už tak neužil. Je zde spousty nelogických věcí, lidé se nechovají tak jak by se reálně chovali kdyby takováto situace nastala. Jako oddychové počtení bez přemýšlění asi ok, ale jinak jsem celkem zklamaný.

Moje první sci-fi na doporučení a překvapilo mě to, mile. Přimělo mě to se zamyslet, jaký by to bylo, ze dne na den přijít o všechno a jak se novýmu přizpůsobit..

Román odhaluje limity sci-fi literatury. Čím komplexnější se snaží být, tím více prázdných míst a nelogičností se odhaluje. Čtenář nesmí domýšlet a moc přemýšlet, jinak by si knihu neužil.
Základní schéma je pozoruhodné, dilema "lidskosti" a "utilitárnosti" je zajímavé. Škoda, že si autor ze svízelných situací pomáhá fauly, jako je záhadný mor. Vlastně i to oslepnutí je jakýmsi faulem v ději, bez něhož by to samozřejmě nešlo, ale který sám o sobě je trochu bizarní a neuvěřitelný.
Trifidi jsou dobrým nápadem, ale jaksi nedokončeným. Kdo tedy jsou? Jaká je jejich struktura? Mají kolektivní myšlení? Jsou mimozemského původu?
A to protržení plotu... Snad ve 14 bych to bral, ale jako dospělý čtenář ne.
A pak ty pokusy, jak uspořádat společnost. Všechny jsou trochu primitivní a naivní s ohledem na dějinné zkušenosti. Snad jen nápad začít vytvářet mytologii se mi líbil.
Summa všeho: Román pro nezralé a začínající čtenáře, i když i jim byl asi podstrčil něco kvalitnějšího.

Jedna z 10 mých nejoblíbenějších Sf, pár tisíc jsem jich četl.

Část knihy nám předčítala občankářka ve škole a já si ji prostě musela koupit. A rozhodně nelituji, příběh mě absolutně pohltil, nemohla jsem se odtrhnout. Přečteno několikrát a stejně mě vždycky dostane.

Dnes již klasické dílo sleduje příběh Billa Masena, který jako zázrakem ve zdraví přečká katastrofu, která fyzicky poznamená naprostou většinu obyvatel Země, a jeho odhodlání přežít. Podobně jako mnoho autorů jeho věku varuje Wyndham čtenáře před lidstvem samotným, jenž se může samo zničit, v tomto případě „omylem“.

Naprostá klasika, formativní ve věku, kdy se před člověkem otevírají všechny světy

Knihu sem v mládí četl a ve stáří poslouchal a to vyborně načtenou panen Zavřelem.

Knihu Den trifidů jsem vždycky vnímala jako takovou knižní klasiku. Ani nevím, jak dlouho jsem jí měla na seznamu knih, které si chci přečíst. Mám pocit, že to byla snad celá věčnost, než jsem se k ní dopracovala.
.
Kniha poprvé vyšla v roce 1951 a jejím autorem je John Wyndham. O několik let později, u nás v roce 2008, vyšlo pokračování s názvem Noc trifidů, které napsal jiný autor, Simon Clark. Minimálně podle Databáze knih ale toto pokračování nemělo takový úspěch, jako první díl, o kterém bude dnešní recenze.
.
Těšila jsem se na pořádnou sci-fi jízdu a tu jsem taky dostala. Máme tu napadené lidstvo, které směřuje do záhuby a Trifidy, masožravé kytky, které jsou schopné pohybu. Nevím jak Vás, ale představa že za mnou běží krvelačná slunečnice mě docela děsí.
.
Když vezmeme v potaz rok vydání v originále, je na knize znát neskutečná nadčasovost. Autor navíc do svého vymyšleného světa zapojil skvěle fungující postavy, které uvažují logicky a mě dost bavily. Celý popis atmosféry tomu nasadil korunu.
.
Tuhle knihu by byla opravdu velká škoda minout. Jsem ráda, že si ji mohu odškrtnout jako přečtenou, ale zároveň se těším, že se k ní budu v budoucnu vracet. Čtivá a neskutečná knížka, u čtení jsem měla většinu času husí kůži.

V dnešním technologickém světě myslím čím dál častěji na tuto knížku. Skvělý vhled do lidské přirozenosti.