Dom95 komentáře u knih
Povedené. Rozumím, proč se Lars Kepler stal hned po své vydané prvotině nejprodávanějším autorem. Jsem zvědavý na další knihy. Doufám, že si udrží laťku (kterou však posadil velice vysoko).
Tak celkově mohu říci, že mě trilogie bavila. Přečetl jsem jedním dechem. Třetí díl mě bavil a i mě bavila hlavní myšlenka o hrdinství - nechci prozrazovat :-) Jen mi přijde dost zvláštní, že v prvním díle trvá projít polovinu moskevského metra celou knihu a ve třetím díle zabere některým protagonistům polovinu kapitoly na cestu přes polovinu metra a zpátky!!! Celkově bych tento díl řadil na prostřední místo, hned po díle prvním. Bohužel to ale nejsou knihy, ke kterým bych se chtěl znovu vracet. Nemohu však litovat časem, který jsem zasvětil čtení těchto 3 dílů - 80%
Oproti prvnímu dílu značně slabší. Již při prvním dílu mi přišlo, že konec byl vměstnán do opravdu málo stran. No...ve druhém díle se konec celé knihy vměstnal max do 3 stran. Trochu mě to mrzí. Přijde mi, jako by autor musel dodržet nějaký dead-line a kvůli tomu zařízl konec na pár stránkách, ačkoliv si mohl se závěrem pohrát.
Pěkné téma, dobře se četlo. Čekal jsem sice více akce, ale i tak je zážitek z knihy perfektní.
Určitě perfektně poslouží jako skripta, respektive pro studium. Příběhy osob jsou opravdu zajímavé a proto jsem se ke knize několikrát vrátil. Celkově je ale kniha více věnována lidem, kteří se profesně pohybují okolo schizofreniků.
Kvůli této knize musím zpřeházet svůj seznam nejoblíbenějších knih. Některé části jsem poslouchal jako audioknihu, namluvenou Klárou Issovou (její hlas se opravdu do role Čipery hodí). Četba byla jako samet - nádherně napsané. Překladatelé Mašková+Hájek udělali výtečnou práci. Rozumím, proč je v USA brána jako kniha, kterou si musí všichni (studenti) přečíst.
Obraz jsem si vytáhl před několika lety u maturity z ČJ. Možná proto, že to byla jediná kniha, kterou jsem z maturitního seznamu nečetl, naučil jsem se ji nazpaměť. Když jsem se k ní nyní dostal, musím konstatovat, že mě opravdu mrzí, že jsem si ji nestihl přečíst v maturitním ročníku. Jasně, byly tam pasáže, které bych nejraději přeskočil, ale jinak se četlo dobře.
Strašidlo Cantervillské mě velice překvapilo. Tématem by se dalo rozepsat do obrovského románu, avšak Wilde vzal pouze to nejlepší a napsal jako povídku. A mně se to líbilo.
No, mám v sobě smíšené pocity. Ještě u žádné knihy jsem se tolikrát nepřistihl, že jsem hltal obsah, ale myšlenkami jsem zabíhal do skutečného světa. V konkrétních částech jsem měl opravdu problém udržet pozornost. Napsané velice autenticky. Nejvíce mi vadily detailní popisy a až nadměrný počet konkrétních případů (kdo všechno byl ve snech, co všechno dělali, s čím přišli apod.) - kniha by se dala zkrátit o 10-15 stránek a vůbec by to nevadilo. Jinak ale úžasné téma, konec knihy úžasný. Jsem zvědavý na filmové zpracování.
Moje první seznámení s Kingem v knižní formě. Čekal jsem, že bude kniha více hororová - kvůli nálepce "nejznámějšího hororového spisovatele". Byl jsem mile překvapen a můžu doporučit.
Dlouho mě žádná kniha nerozesmála nahlas. A vida - Jonasu Jonassonovi se to podařilo již u Stoletého staříka a očividně s tím nehodlá přestávat. Analfabetka byla opravdu skvělá.
Jediné, co stojí za zmínku z této knihy je divadelní hra, která je jiná a dokážu si představit i její zpracování. Bohužel by měla pravděpodobně 30 minut :-)
Knižní verze úžasná. Filmová verze slátanina bez hlavy a paty.
Nepochybně převeliké dílo, které se s přibývajícími roky stále více přibližuje současnosti.
Pohodovka, pro zkrácení chvilky volného času. Jedním dechem.
Byl jsem mile překvapen, že mě dokáže vtáhnout období konce 18. století. První polovina příjemná, druhá chytne takový spád, že se čte jedním dechem.
Četlo se samo. Po autorově prvnotině "ten, kdo stojí v koutě" opět velice povedená kniha.