Jméno růže

od:


KoupitKoupit eknihu

Historický román italského spisovatele. Eco v románu využil své hluboké teoretické a odborné znalosti. Čtenář, fascinován srozumitelnou hloubkou Ecova pohledu, proniká po jeho boku do tajů teologie, filozofie i středověké politiky, do milostných vytržení, do víru hlubinných duchovních prozření i smyslné rozkoše, tajů Aristotelovy Knihy smíchu, středověkých léčivých herbářů i jedů, uhranutí mladého teologa mladičkou láskou, kterou – aniž zná alespoň její jméno – si nese životem až na dno svých dnů. (citace: www.kosmas.cz)...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/30_/30289/jmeno-ruze-30289.jpg 4.52607
Orig. název:

Il nome della rosa (1980)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Historie
Vydáno:, Český klub
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (316)

Přidat komentář
Iv8
10. prosince

Na tuto knihu nedám dopustit, je to klasika.

Kirrie
02. prosince

Je mi osmnáct. V hodinách dějepisu jsem nikdy nedávala pozor. Filozofii mám tento rok poprvé. Bible jsem se naposled dotkla před rokem. Skončila jsem tehdy leviticusem (odpusť Bože, pokud to skloňuju špatně). Vím o inkvizici jen díky Monty Pythonům. Vlastně vše, co jsem věděla, bylo jen díky mým znalostem pop-kultury. A proč jsem to četla? Kvůli referátu do školy. Četla jsem to celý odpolední pátek, pak celou příšernou sobotu, a pak jsem u toho trávila ještě kus neděle. V úterý mám referát, tak mi přejte štěstí a trpělivost, abych tam tu knihu přede všemi neroztrhala!

Ano, ano, uctívám pana spisovatele, je to neskutečný borec. Jméno růže je geniální veledílo, ano, ano, to všichni už víme. Ale tak náročnou věc jsem ještě nikdy nečetla. Tato kniha byla bolest a utrpení - opravdu jsem soucítila s tím ubožákem, co ho mučili.
Co chci říct?
Sakra, já ani nevím. Možná jen, že je to nejkontroverznější kniha, jakou jsem kdy četla a nevím, jak se k ní postavit.
Víte co? Tak já to useknu jednoduše. Jsem šťastná, že jsem si jí přečetla. Ten středověk se mi vryl do kůže a dneska večer jsem se i přistihla, jak trochu toužím vrátit se do toho zatraceného opatství.
Je to jedna z věcí, kterou milujete a nenávidíte zároveň. Aspoň pokud jste schopni uznat spisovatele jako spisovatele. Všem, kdo nemají dějiny, filozofii, teologii v lásce, této knize se obloukem vyhněte!

n.ezn.amy
02. prosince

Skvělá středověká detektivka s úžasnou atmosférou kláštera. Sice náročné na čtení, kdy kniha je plná latinských výrazů a člověk musí stále otáčet na zadní stranu, aby si přečetl překlad, přesto jedním slovem fantazie

HCh
28. listopadu

Bylo to náročné čtení, knihu znám ve třech podobách, jako film, audioknihu i jako klasickou, papírovou. Každá podoba má něco do sebe. I když je to hodně náročné čtení, nakonec jsem to dal, líbilo se mi, že kniha měla několik "vrstev". Za mě paráda.

kralika
25. listopadu

Mám rád knihy, které nejdou čtenáři naproti a vyžadují od něho jistou spoluúčast.

"Antikrist se může zrodit i ze soucitu, z nadměrné lásky k Bohu nebo k pravdě, jako se kacíř rodí ze světce a člověk posedlý z proroka. Obávej se, Adsone, proroků a těch, kdož jsou ochotní zemřít za pravdu, protože obvykle nechají spoustu jiných lidí zemřít s sebou, často před sebou a občas místo sebe.
A možná, že úkolem toho, kdo miluje lidi, je přivést je k tomu, aby se smáli pravdě, přivést pravdu k tomu, aby se smála, protože jediná pravda je umět se osvobodit od chorobné vášně k pravdě, abychom se nestali otroky svých představ."

zuzana4291
17. listopadu

Četla jsem vydání z roku 1980, ze kterého jsem zklamaná, hodně popisné a a to tak až to zastíní celý příběh. Kdysi jsem tuto knihu četla a pamatovala jsem si ji a byla jsem nadšená, že jsi ji znovu přečtu. Tentokrát mne hodně zklamala.

Maevie
16. listopadu

Umberto Eco nedává svým čtenářům nic zadarmo. Vyžaduje od nich trpělivost, sečtělost, zájem o nové a nepoznané. Čtenáře donutí zpomalit šílené tempo, kterým se přelouskávají všechny ty nynější americké bestsellery a severská krimi, aby si mohl vychutnat hru s jazykem i načerpat alespoň část z neuvěřitelných znalostí Eca. Samotný detektivní příběh je pak vyveden do nejmenších detailů, opředen o temnou a mystickou atmosféru opatství. Jméno růže je knížka, za kterou určitě stojí vynaložit trochu té námahy při čtení.

mosem
08. listopadu

Pro mne osobně první a asi nejlepší Ecova kniha. Možná by přesnější bylo označení nejpoutavější. Má spád a napětí, a intelektuální pasáže jsou v tomto případě dávkovány s patříčnou přiměřeností a ve formě pochopitelné i běžnému čtenáři, který nemá hluboké historické a teologické znalosti. Podání neodradí - naopak, dokáže čtenáře přimět k tomu, aby sáhl po dalších knihách z těchto oborů a na základně vytvořené spisovatelem dále budoval znalosti. Kniha pro mne byla zajímavější než film, v tom mne upoutala jen postava Viléma z Baskervillu v podaní Conneryho. Ale to už je spíš o osobních sympatiích, kterým je možné se u knihy vyhnout. Určitě stojí za přečtení.

Whitecat
04. listopadu

Nejlepší detektivka v historických kulisách!

Sandik
30. října

Rozumím tomu, že někomu tenhle román nemusí sednout. Čtenář musí mít poměrně dost znalostí o středověku, o literatuře, o historii a kulturních dějinách, aby knihu docenil. A to nemluvím o tom, že ideální je i znalost latiny a dalších cizích jazyků. Pokud všechno tohle čtenář má a nebo třeba i nemá ale nebojí se dozvědět mnoho nového, užije si knihu jako málokterou jinou... Celkový dojem: 90%

Terez9119
28. října

Umberto Eco, co k tomu dodat. Grafoman s tak rozsáhlými znalostmi, že jimi musí čtenáře zahltit, a ten pak stojí a tleská, protože konečný výsledek je prostě famózní.

m.zirhut
23. října

(audiokniha) I presto, ze jsem se trochu ztracel v postavach mnichu, tak se mi kniha docela libila. Dokonce se vlastne i tesim, az si ji nekdy poslechnu znovu a ani bych se nedivil, kdybych pote dal plny pocet.

marhoul
22. října

Jedna velká paráda! Netřeba se opakovat, knihu zde zaslouženě vychválily zástupy nadšených čtenářů.

terimila
19. října

Nádherné, kouzelné, magické. Jedna z nejúžasnějších knih, co jsem kdy četla. Čte se skvěle, je to zasazeno do báječného prostředí, děj má spád a napětí. Kombinace vyprávění mladým/zestárlým vypravěčem tomu všemu dává určitý nostalgický půvab. Jedna z mých nej knih, která má v mé knihovně neotřesitelné místo.

Romanka89
13. října

Dlouho jsem tuto knihu odkládala, možná pro její délku, popisnost, latinské texty. Kkdyž jsem se k ní nakonec odhodlala, zpočátku jsem si řiala, že se s ní budu prát dlouho, ale pohltila mne. Není to jen detektivní příběh, ale kniha plná filosofický myšlenek, kniha k přemýšlení. Nelze vše pochopit hned, určitě si jiza pár let přečtu znovu

Čtenářská výzva 2018: Kniha, kde hraje roli knihovna (knihovník, knihovnice).

LukyK
02. října

Nádherný mnohavrstevnatý román, který jsem, obávám se, ještě ve všech jeho rovinách nepochopil.
Ale jde to číst i pouze jako detektivku a otravné filosofické vsuvky přeskakovat 8-)
Výborně zpracované jako audio!

Rihatama
01. října

"Někdejší růže je tu už jen co jméno, jen pouhá jména držíme ve své moci."

Ve Jménu růže se mi dostalo mimořádného a netušeného potěšení. Dílo se pohybuje na pomezí románu, naučných statí, historických pojednání, filozofických a etických přednášek a náboženských výkladů. Fascinovaly mě logické vývody, bystré postřehy, moudra hodná vytesání do kamene i Ecovy odborné a jazykové znalosti, které čtenáři překládá ústy impozantní postavy, františkána Viléma z Baskervilu.

Neváhám dílo označit za monumentální s ohledem na to, co profesor Eco v tomto tajuplném, detektivním příběhu, kde nejvýznamnější roli hraje knihovna, přesněji knihovna všech knihoven, nabízí. Tolik knih, tolika podrobných a zajímavých informací a pojednání o jedech, náboženstvích, teologických sporech mezi císařem a papežem, o historii nebo třeba o tom jak se vyléčit z lásky :-). Latinským citátům jsem rozuměla snad jen zpoloviny, ale Eco se "obtěžoval" jejich překladem a mně přišly naprosto příhodné pro příběh z doby temného středověku, křesťanské inkvizice a soumraku osvícenství. Sám Eco často přebýval v budově bývalého opatství u San Marina. Jeho inspirace se mi tak jeví více než autentická. Je to místy nesnadné, ale fascinující a jedinečné čtení a já vím, že se ke Jménu růže znovu a zase vrátím.

"Abych nevypadal jako hlupák potom, snažím se nevypadat jako chytrák teď."

Safira55
29. září

Moc pěkné, sice pasáže, kdy se hádají zda byl Ježíš chudý nebo ne jsou... no... jsou... ale za to je to velice pěkný příběh.

Nestorkea
13. září

Zajímavá historická detektivka, která byla velmi čtivá, až na pasáže rozpitvávající náboženství. Přiznám se, že ty jsem proběhla jen letmo. Hlavní postavy byly sympatické, jen ti mniši se mi trochu pletli.

SilvaK
10. září

Kedysi pred rokmi som čítala knihu, lebo vtedy prišiel film a chcela som najskôr knihu a až potom film. Knihu som vtedy zhltla, film bol síce skvelý, ale kniha lepšia. A teraz som sa k nej vrátila ako k audioknihe s dolespomenutými pánmi. A teda paráda.
Kniha na mňa dýchala temnom, špinou, tmárstvom na jednej strane, na druhej strane neskutočným múdrom kníh, fascinovali ma popisy knižnice a úplne som si predstavovala, aká musela byť úžasná a čo všetko sa v nej muselo tajne ukrývať.

Loginus
15. srpna

Kniha je to skvělá, alespoň pro lidi, kteří chtějí poznat blíž historii doby a já jsem spokojený. Ale pro normálního čtenáře je to příliš. Naproti tomu film mě zklamal, protože je velmi, velmi osekaný a přizpůsobený stopáži. Co mohli dělat... Nejvyšší uznání má u mě v tomto případě rozhlasová verze, protože je to něco mezitím. A je tam všechno podstatné, navíc aktéři byli naprosto úžasní.

Luna7
04. srpna

Napřed musím říct, že jsem neviděla film, takže pro mě to bylo napínavé a nevěděla jsem, jak to dopadne. Samotný příběh byl dobrý, ten se mi líbil, za něj bych dala 5*. Ale kazily mi to takové ty, pro mě, kecy okolo, když se úplně odbočilo od základního děje a popisovaly se věci, které mě osobně moc nezajímají, akorát to natahovalo celou knihu. Za to strhávám jednu hvězdu, takže dávám 4*. A jsem zvědavá na film, který doufám nebude tak natahovaný.

Makropulos
04. srpna

Knížku jsem četla tak asi před třiceti lety. Tak jsem si teď pořídila audio a jsem opravdu nadšená. Josef Somr, František Němec, Radovan Lukavský, Pavel Soukup, David Novotný, Jiří Lábus, Jan Vlasák, Václav Vydra, Miroslav Táborský, Bořivoj Navrátil a Rudolf Pellar v dramatizaci Michala Lážňovského mi opět připomněli, jak je to dílo nadčasové a prostě skvělé.

marapavelka
22. července

Hm, tak tohle ne. Film mám rád, ale knihu jsem dočíst nedokázal. Ta spousta keců okolo byla prostě k zbláznění nezáživná.

RSR
17. července

Bohužel jsem nejprve viděla film a až poté četla knížku. Kdyby to bylo naopak, dala bych asi 5*.

JAnD
10. července

Kdysi jsem knihu přečetl, už si netroufám hodnotit, ale zápletka mne nadchla a filosofické a teologické disputace okolo již méně, zato si z nich mnohé matně pamatuji dodnes.
Stejnojmenný film je oproti knize sice stravitelnější, ale také ochuzen o mnoho pěkných detailů. Jeho plusem je lehká úprava konce, mám rád happyendy.

Scathia
27. června

Skvělé dílo. Úžasně popsaná atmosféra italského kláštera 14. století. Na jednu stranu na nás dýchá izolace, klášter je světem sám pro sebe a zároveň je z části dějištěm světových událostí. Výborně sepsaná zápletka a ten konec.... :-)

Hobo
20. června

Po pročtení komentářů je těžké k nadšeným recenzím něco přidat. Za důležitý rozměr románu, který není tolik zmiňován, považuji také jeho rovinu, týkající se hájení přesvědčení o pravdě, tedy fanatismu. Myslím, že je to hlavní rovina díla. To, jak Jorge lpí na svém přesvědčení, stejně jako větší či menší "heretici", papež a jeho lidé kontra císařských. Každý je ochoten se pro své přesvědčení dopustit jakéhokoli zla, a netýká se to pouze Jorgeho, jehož čin je jediný označen za ďábelský.
Tím je román aktuální i v současnosti, resp. v každé době a v tom je nadčasový.

Dlouho jsem čekal, proč "Jméno růže." Nu, byl jsem opravdu překvapen, ten shakespearovský závěr mě opravdu nadchl.

parxel
14. června

Dnes tomu už asi málokdo uvěří, ale když Jméno růže (ve své filmové podobě) poprvé přišlo do kin, tak bylo označeno jako film mládeži nepřístupný. To samozřejmě pouze zvyšovalo můj zájem o tuto knihu a současně jí to dávalo jedinečný lesk určité nedostupnosti. A protože kniha samotná byla pro mne v té době příliš obtížná, musel jsem si na ni ještě několik let počkat.

Na střední jsem Jméno růže konečně přečetl a poodhalil roušku tajemství, která pro mne tuto knihu do té doby zastírala. Při jejím čtení jsem se cítil podobně, jako když Vilém s Adsem vstoupili do knihovny a postupně odhalovali její tajemství. Zkrátka ta středověká atmosféra, to tajemno a všechno kolem, na mne doslova dýchalo z každé stránky.

Tento rok jsem se ke Jménu růže v rámci čtenářské výzvy opět vrátil. Kniha už pro mne sice není zahalená tím obtížně vyjádřitelným závojem tajemství jako kdysi, ale ono to vůbec nevadí. Jméno růže je totiž nadčasová kniha, ke které se mohu vrátit a pořád zůstane stejně nepoddajná, ale přitom stejně dobrá. Zkrátka dávám plný počet hvězd, protože Jméno růže si to zaslouší.

los
11. června

bible sémiotiky!