Metro 2035
Třetí světová válka smazala lidstvo z tváře Země. Planeta osiřela. Velkoměsta byla obrácena v prach a popel. Železnice rezivějí. Družice se osaměle potácejí na oběžné dráze. Rozhlas na všech vysílacích frekvencích mlčí. Přežili jen ti, kteří poté, co se rozezněly poplašné sirény, stačili doběhnout ke vchodům do moskevského metra. Tady, v hloubce několika desítek metrů, na stanicích a v tunelech, se lidé snaží přečkat konec světa. Vytvořili si zde svůj mikrokosmos místo původního makrokosmu. Ze všech sil se upínají k životu a odmítají se vzdát. Sní o tom, že se vrátí na povrch – jednou, až pomine radioaktivní záření způsobené svrženými jadernými bombami. A nevzdávají se naděje, že najdou další přeživší… Metro 2035 završuje příběh Arťoma z první knihy kultovní trilogie. Na tuto knihu miliony čtenářů čekaly řadu let a zahraniční nakladatelé zakoupili práva na překlad dávno předtím, než byl román dokončen.... celý text
Originální název: Метро 2035 (Metro 2035), 2015
více info...
Komentáře knihy Metro 2035
Přidat komentář
A opět změna interpreta a opět se nemůžu ubránit pocitu že ne k lepšímu. Dej je opět velmi rozvláčný a ač hlavní hrdina konečně něco dělá .... prostě na první díl to nemá.
Nakonec jsem se k poslednímu dílu dostal a byť byl přespříliš dlouhý, tak stál za to. Takové vkusné a smutné rozloučení s Arťomem v podobě skryté kritiky dnešního uzavřeného Ruska. Alespoň to v tom vidím a zároveň s tím souzním. Zajímavá to série…
Závěrečný díl svou "kvalitou" lehce zaostává i za průměrem žánru.
Arťom je zpět, to samo o sobě beru jako plus, jen bych v jeho chování (po tom všem co prožil) uvítal i jistý progres, někam blíž k podobě ostříleného mazáka tipu Hunter. Nestalo se, spíš naopak, stal se z něj věčně nic nechápající, neustále se divící, všemi lehce oklamatelný a trošku hloupý zelenáč.
Z mnoha frakcí zbyly prakticky jen dvě, komunisti a fašisti. Chápu, že to lidi pořád bere a dobře se o tom píše, ale za mne je to až nudně fádní a o nějaké nápaditosti, jež by tyto frakce poslední díl osvěžili ani nemluvě.
Zábavné filozofování z prvního dílu je to tam. Vytratila se hloubka a vlastně i samo filozofování. A kdo by čekal něco zajímavého k vysvětlení základních otázek: Co svět? Co je tam? Proč metro?, nedočká se, nebo alespoň mne v tomhle Dmitry Glukhovsky nijak nedokázal překvapit, ale třeba ani nechtěl a prostě psal tak nějak na jistotu.
Abych jen nehanil, pochválím spád druhé poloviny knihy, autor čtenáře dějově přeci jen dokáže strhnou, nedovolí mu knihu odložit a dovede ho bez hluchých míst až do konce.
Recenzi dávám na trilogii jako celek.
Metro je čtivé, napínavé a hlavně velmi originální. Putování Arťoma podzemím působí jako přenesení do zcela jiného světa – plného temnoty, lidské naděje i morálního odpadu.
Baví mě rozmanitost jednotlivých stanic: komunistická linka, technokraté, obchodní stanice a mnoho dalších. Ta pestrost prostředí je úchvatná a dává příběhu zvláštní sílu.
Celou trilogii si určitě znovu připomenu i po letech.
Universum METRA je veľmi dobre vymyslené, je plné rôznych strán, spolkov, skupíní, ale najmä bizarných postavičiek a tvorov. Glukhovský tento svet vymyslel a dotiahol parádane. Horšie to už bolo s týmto príbehom, nie je vyslovene zlý, ale je nevyrovnaný. Dobré akčne pasáže sa striedali s miestami, ktoré akoby len vyplňovali dej. Kniha je aj veľkou sondou do správania rusov, Sú posadnutý mocou a syndrómom kultu osobnosti. Propaganda v metre funguje veľmi dobre.
Tak jsem dolouskala poslední díl, tentokrát opět v knižní podobě. Pro autora je vždycky nevděčné nějak příběh zakončit a čím více dílů série trvá, tím je to horší. Ve třetím dílu se spojily osudy všech tří hrdinů i když Hunterovy jenom pomyslně. Arťom dospěl a vytvořil si svůj názor a ideu. Jít proti všem není nikdy lehké, jak se o tom sám přesvědčil. A přesvědčit lidi, že pro ně chcete to nejlepší, když jim nedáváte jistoty, je téměř nemožné. Saša mě trochu zklamala. Ne tím, kým se stala, ale že si nechala vzít ideály, i když věřím, že byla ráda za společnost lidí, ze které byla půl života vyčleněna. Pak skousnete ledaco, abyste se do ní mohli vrátit. Závěr mi jako čtenáři ponechává prostor pro představivost a to mám ráda. A v tomto případě přeji Arťomovi a Anně všechno štěstí světa.
Celkově celá série nebyla špatná, nápad s přeživšími v metru mě nadchnul. Ještě teď si vzpomínám, jak jsem se bála spolu s Arťomem, když jsem první díl četla na noc. Na každé stanici hrozilo nějaké nebezpečí. Pak to dostalo trochu řád s Řádem, ale začalo se vytrácet lidství. Trochu jsem začala doufat ve druhém díle spolu se Sašou. A ve třetím se ukázalo, že největším nebezpečím pro člověka je opět jenom člověk. A není tomu tak nakonec vždycky, jako by to ani nebyla fikce?
Nezbylo mi nic jiného, než se pustit i do posledního dílu trilogie a vzhledem ke kvalitám předchozích dvou dílů se mi to číst fakt nechtělo. Takže jsem si pustil audioknihu, kterou namluvil Michal Zelenka, takže v rámci série Metro zase úplně nový interpret. A nutno říct, že zdaleka nejlepší. Nevím, jestli je to tím hlasem nebo nadšením, s jakým to čte, ale poslouchal se mi prostě nejlíp ze všech předchozích.
Když říkám, že to je nejlépe načtený díl, je to i dějově nejlepší díl. Což ale neznamená, že mě to kdovíjak bavilo. Dobré, že se vrátil Arťom, zde již poznamenaný a vyzrálý, stále však dostatečně naivní, aby věřil, že se mu povede vyvést lidi z metra na povrch.
Jak kniha ubíhá, ...no, moc teda neubíhala. Jak kniha pokračuje, dá se tušit, že jeho snažení bude marné. Akorát se k tomu dostaneme strašně zdlouhavými pasážemi. Ano, je tu přímá úmernost: čím delší, tím nudnější.
Jednou na mě zacvrlikala vlaštovka pobavení, když se v ději objevila hláška, že Savelij je (stejně jako já) fanouškem The Prodigy, které si chce pustit na cestu autem. A taky je to asi poslední obyvatel metra, který je ještě umí odlišit od Lady Gaga. Ale jedna zábavná popkulturní narážka na celou knihu je málo.
Jinak z toho čiší rusáctví, a to nejen postavami a prostředím, ale i chováním a mocenskými praktikami.
Série Metro pro mě tedy končí jako velké zklamání, které sice má dobrý nápad s postapo životem v podzemí, ale celé by se dalo vytěžit mnohem lépe. Viním za to spisovatele. Glukhovsky tímto u mě pravděpodobně končí.
Mezi vydáním toho dílu a předchozími dvěma byla poměrně velká prodleva. Je to již delší dobu, co jsem jej četl, ale pořád si živě pamatuji ono zklamání. (Dokonce jsem byl z knihy tak rozčílen, že jsem tenhle díl po přečtení prodal a nechal si jen první dva).
Není to tak "hrozné" jako nějaké braky typu Viewegh, ale na rozdíl od předchozích dvou dílů tady si autor asi trochu připil a očekával, že už úspěch bude zaručený.
Debilni postavy (s Artomem v cele), debilni dialogy, debilni situace. Na prvnim metru bylo asi nejzajimavejsi to tajemno pri objevovani novych stanic a jejich nebezpeci, i tak ale se tam dej dost tahl a cetne zamysleni, filozofovani a prolinani snu s realitou bylo zbytecne roztahle. Do dalsich dilu se preneslo vlastne vsechno spatne, ale uz nic z toho dobreho a plati to i o dile tretim a snad i poslednim. Vzdy kdyz to vypadalo, ze dej dostane nejaky smysl a jasnou linii, postavy z neznamych duvodu zmenily svoje motivace a dej se otoci zpet do slepe ulicky. Docteni teto knihy pro me bylo jedno z nejtezsich co pamatuju.
Uf, no... Dalo mi to docela zabrat dočíst tento díl – což mluví samo za sebe o tom, jak mě to bavilo. Zpětně trochu lituji, že jsem nezůstal jen u prvního dílu, ale že jsem se pustil do zbývajících dvou v sérii a zkazil si ucelený dojem. I tak bych ale jedničku doporučil a zároveň po ní dychtivého čtenáře zastavil.
(SPOILER)
S drtivou většinou předchozích komentářů souhlasím, ale měl jsem štěstí, že jsem jednotlivé díly četl s několikaletými přestávkami, takže odklon od atmosféry skvělého prvního dílu nebyl pro mě tak markantní.
Druhý díl byl takový nemastný, že už si ho ani moc nepamatuji.
Tento třetí díl bohužel nevytěžil nic ze svého původního námětu, škoda.
Stejně si myslím, že by to takto nemohlo dlouho fungovat. Už jenom to, s čím by Hanza pořád obchodovala, vždyť většina nám představených stanic byla bída a žebrota. Fašisti a komunisti své obyvatele (otroky) pořád jen ubíjeli, vlastně ani nic netvořili, z čeho by všichni ti v metru žili? Ano, nepočítám prasečák v domovské Arťomově stanici, ale to je spíše výjimka. Kde jsou ty sklady s municí, benzínem, dřevem, cementem, atd?
Každopádně jsem knihu přečetl celou a docela to šlo. Jsou i horší.
Celá ta kniha je vlastně taková sonda jednoho nešťastné národa...
Chvíľu mi trvalo (riadnu chvíľu, takmer polovicu knihy...), pokým som sa do deja poriadne začítala, potom to už ale šlo samo a rýchlo... Akurát ten začiatok mi trval doslova pár rokov. xD Každopádne, konečne tam bol Arťom a bolo to veľmi zaujímavé, aj keď už tam vôbec nebola žiadna známka jeho mysticity, jeho statusu "Vyvolený". Najhoršie som znášala tie popisy jeho zhúleného stavu. :-D
Uf teda, toto bohužel odkládám jako nedoposlouchanou audioknihu. První dva díly jsem si užila, bavily mne, ale v tomto případě jsem se vůbec nedokázala zaposlouchat, nevtáhlo mne to do sebe, nebavilo mne to, bylo mi to jedno. Nevím, co přesně se stalo, že mi tento díl přišel trochu plochý. No, skončila jsem asi tak ve třetině a u toho, co jsem zvládla poslechnout, jsem měla pocit, že to jedním uchem pouštím dovnitř, druhým ven - to prostě není dobře, no. Nevadí, občas se to prostě nepovede, no...
Tuto knihu jsem nebyl schopen nebo spíše nebyl ochoten dočíst. První Metro je skvělé, originální a mrazivé. Druhý díl kvalitativně upadá, jako by autor nechal část knihy psát nějakého fanouška. Třetí kniha Metro 2035 už působí jako nepovedená fanfikce. Neměl jsem vysoká očekávání a přesto jsem byl zklamán. Za mě tato kniha nestojí za můj čas.
Za mě velká škoda. První díl (ačkoliv se tak ze začátku nejevil) byl nakonec celkem obstojným dílem, který vás především ke konci rozmetá na kusy, pokud máte jen kousek empatie. Třetí díl? Děs běs. Naprosto postrádám atmosféru prvního dílu, kdy jsem měla v noci strach jít na záchod, protože jsem měla před sebou představu cesty tunelem anebo putování po postapo městě obydleném zmutovanými monstry. Jako kdyby najednou nic z toho neexistovalo a já se ptám PROČ? První velké mínus. Druhé velké mínus? Naprosto chaotické dialogy, kdy se naprosto ztrácíte v tom, kdo co říká nebo co vlastně chtěl říct. Autor velmi často opakuje prvek nedokončených vět ve stylu: "Já jsem... My tu všichni... Co proboha...?" Až si začnete časem myslet, že hlavní hrdina schytal takovou dávku záření, že se z něj stal dement, co už ani neumí mluvit (pardon). Třetí mínus? Kniha vlastně nepřináší nic nového. POZOR SPOILER. Až na to, že se dozvíme, že venku existuje nějaký živý svět obydlený lidmi. To, jestli se k nim hlavní hrdina ale nakonec dostane a zda se mu vyplní jeho sen o životu na povrchu, nám zůstává zatajeno. Na knize je vidět určitá snaha o "aha moment", ale na rozdíl od prvního dílu tohle ve mně nezanechalo absolutně žádnou stopu.
Zvládla jsem všechny tři díly, ale asi nejspíš jen ze setrvačnosti...
První díl ušel, doufala jsem že druhý bude lepší, což byl (ten se mi "líbil" nejvíc), třetí byl nudný a ten konec mě vyloženě naštval. Celou sérii hodnotím jako velmi slabou.
Za mě byl tento díl co se týče prvních 300 stránek nejslabší, pak to začalo být zajímavé, i tak dávám 3 hvězdičky, protože ze začátku jsem se do čtení nutila a často ji chtěla odložit. Trochu mi přišlo divný, že v prvním díle byly tunely temné, plné záhad, nepochopitelných událostí a divných bytostí. Kdežto v tomto si tunely mohli všichni procházet pomalu bez obav. Jediná hrozba zde byli lidé. Pro mě to bylo jako číst dvě rozdílné knihy, které pojí podobné jádro.
Kniha dvou rozdílných polovin. Předchozí díl, Metro 2034, byl nemastná a neslaná slátanina a já doufal, že závěr trilogie bude lepší. Ještě v polovině knihy to ovšem vypadalo, že 2035 bude naopak ještě slabší a byl jsem připraven hodnotit pouze dvěma hvězdami.
Pryč je atmosféra prvního dílu, kdy si nikdo nemůže být jistý, co na něj v tunelu čeká. Tady se všichni pohybují metrem prakticky bez obtíží. A když se přece jen nějaké vyskytnou, jde to po povrchu. Pryč jsou totiž zákeřní mutanti i příliš jasný sluneční svit. Byl jsem velmi zklamán tím, jaké dějové brnění Arťom dostal. Příběh naprosto ztratil šťávu. Cokoliv špatného se hlavnímu hrdinovi dělo bylo odsouzeno k nezdaru, protože čtenář ví, že na konci kapitoly Arťoma zachrání nějaký stupidní Deus ex machina. Fakt těch zázraků je tu plno. Spousta postav se chová naprosto nelogicky, dialogy jsou zmatené a často nic neřešící. Vytáčely mě absurdně časté pasáže s nedokončenými větami. Opravdu velký špatný.
Druhá polovina knihy byla ovšem znatelně odlišná. Místo trapně béčkového akčňáku se posouvá k dystopickému románu s mnoha myšlenkami se kterými se hodně ztotožňuji a jejichž formulace mnou bude ještě nějakou dobu rezonovat. Autor velmi pěkně zaplétá čtenáře do pavučiny propagand a lží, aby v plné nahotě odhalil základy fungování nejspíš nejen postapo společnosti. Myslím, že volbou o něco drsnějšího konce by poselství knihy mohlo být ještě silnější, ale lidé asi opravdu potřebují spíše pohádky.
Opravdu jsem nečekal, že mi bude líto, že dávám pouze 3/5, ale kniha jednoduše obsahuje strašně moc pasáží, situací i postav, které autor jednoznačně nezvládl. Proto přetrvávají smíšené pocity, což je rozhodně škoda, protože myšlenky Glukhovsky prezentuje parádní. Celou sérii hodnotím nakonec také jako průměr. Kniha, která by kombinovala atmosféru a akci prvního dílu s poselstvím a myšlenkami toho posledního by byla excelentní.
Třetí a závěrečný díl se vrací k dalším osudům našeho hrdiny z dílu prvního a atmosféricky je mu podobný taktéž. Ovšem nedosahuje bohužel kvalit prvního dílu, i když nápady jsou zde zajímavé. Kniha nám odpoví na otázky dílu prvního, což je trochu škoda, neboť mizí veškerá mystika a kouzlo post apokalyptického života v moskevském metru. Místo toho máte pocit, že žijete v úplně normálním světě se všemi jeho každodenními problémy, kde jediným rozdílem je to, že na povrchu je radiace. Konečné rozuzlení není vlastně ani rozuzlením, neboť lidské chování a mentalita se nezměnila ani po jaderném konfliktu, takže Vás vlastně nic nepřekvapí. Naneštěstí závěrečný díl nenabízí nic moc navíc a je tak dějově sterilní, i když se celou dobu pohybujete ve špíně a radiaci. Škoda.
Čtenáři před vámi navštívili ještě tyto knihy:
Dmitry Glukhovsky také napsal(a)
| 2010 | Metro 2033 |
| 2015 | Budoucnost |
| 2011 | Metro 2034 |
| 2016 | Metro 2035 |
| 2013 | Soumrak |

64 %
84 %


První Metro ode mne dostalo plný počet hvězd, druhé Metro o hvězdu méně a zde jsem musel ještě níž. Bohužel autor se vypotřeboval v prvním díle a teď jen vrší slova. Je to hodně, ale hodně slabé. Navíc jsou zde i jasné "nelogičnosti", kdy děj odporuje prvnímu dílu. (viz. pobyty mimo metro). No nic. Snad všem doporučuji tohle nečíst a nekazit si dojem z prvního a trochu z druhého dílu. tady se nic nového nedozvíte.