Ústav

Přestože z nových Kingovek se mi jich líbí méně a řekl bych že jsou slabší než jeho dřívější díla, tohle bylo super.

Rozvíjí tu téma nakousnuté už v Temné zóně - je dobré preventivně bránit potenciálnímu zlu? Je vůbec možné vědět, jaká postava bude mít jaký vliv na světové dějiny? Je dobrý napad do toho zasahovat? Jak moc se v tak teoretické rovině dá zaštiťovat heslem "účel světí prostředky? Hlavně když jsou v otázce zahrnuté životy dětí...

Řekla bych, že je to jedna z těch lepších knih od Mistra...

Jízda jako prase. King ve své životní formě.

Skvělá kniha, od začátku do konce byla moc zajímavá, kdyby to šlo, četla bych jí v kuse. Velice zajímavé téma, zkrátka "mistr pera" opět nezklamal.

Moje teprve čtvrtá kniha od autora (Zelená míle, Shawshank, Dallas 63) a zatím bohužel nejslabší. Ale i přesto, protože to je King, tak se kniha dobře čte, je napínavá a čtenář pořád čeká, co bude dál a jak to všechno dopadne.

Steven King má překrásný sloh, skvělý humor a umění popsat ty nejhorší hrůzy, a neštítí se z chudáků udělat ještě větší chudáky (jak jinak u horroru?), a to všechno kniha obsahuje. Co mi ale chybělo v této knížce, byla hloubka, a naopak se objevovaly zbytečně dlouhé scény, které mi nepřipadaly tak důležité. Hlavní postavy byly skvěle promyšlené, jako obvykle u SK. Kniha je zapamatovatelná díky tématu, ale detaily se z paměti brzy vytrácejí.

Chtěla jsem si rozšířit literární rozhled, ale asi jsem sáhla vedle. Příběh je to dobrý, děsivý, ale že bych z toho byla nějaká nadšená, to nejsem. Vleklo se to a přitom Martin Preiss dával do čtení všechno, co mohl. Začátek s Timem se mi líbil, dával tušit nějaký zásadní zvrat. Leč tušení někdy zklame. Holt nejsem TéKáčko, ale ani TéTéčko. V další části jsem se dostali do pekla, tedy do Ústavu. A tady se to fakt vleklo. Jako chápu, že mistr chtěl všechno vysvětlit, vybudovat atmosféru a takový ty věci. Ale sakra! Kdyby mě nezajímal osud dětí a kdo je ten hlavní hajzl, tak jsem se na to vybodla. Závěr už zase patří mezi povedenější části, na scénu se vrací Tim. A nezklamal. Na rozdíl od celkového dojmu z tohoto příběhu. Každopádně jedna myšlenka mě zaujala..."Nějaký zítřek existuje vždycky."

*"Příčetní lidé neobětují děti na oltář pravděpodobnosti."*

Jedna z těch mála novodobých kingovin, která snese srovnání s díly "starého dobrého Kinga". Uzavírá se v ní kruh, kdy se nyní inspiroval popkulturou a ona předtím zase jím. Ano, vliv Stranger Things je tu nepřehlédnutelný, ale ty zase za mnohé vděčí právě Kingovi a speciálně pak Žhářce/Carrie, které jsou z toho také hodně cítit.

Co k tomu jinak napsat? Z výše uvedeného je jasné, že to je echt kingovina; sílou myšlenky nadaná děcka odkázaná sama na sebe, nějaká ta konspirace, řádně znepojivé výjevy "moderního koncentráku pro mladistvé", charaktery klaďasů i záporáků přesně trefené čili jedněm fandíte a druhé z duše nesnášíte, jasné motivace i sázky a překvapivě i celkem obstojný závěr, který nebývá pravidlem ani u těch nejzdařilejších Kingových knih.

Ano, to samé v bleděmodrém jste již od něj četli několikrát. Tentokrát to zase až tak nevadí, protože kvalitou to obstojí samo za sebe a zrovna v této poloze mu to sedlo snad vždy. Na škodu je jedině hodně zvláštní způsob, kterým je to v některých pasážích vystavěno (např. že čtete "stále ještě prolog" vám dojde až po pěkných pár desítkách stran, přitom zbytečně), což narušuje tempo a plynulost. Naštěstí jen místy.

Stěží si to kdo zařadí mezi nejoblíbenější Kingy, ale zároveň jsem si jist, že se nenajde mnoho těch, kteří by to nezařadili mezi zdařilé Kingy. Což na jednu stranu zdánlivě zase tak moc neznamená, protože "zdařilých Kingů" jsou přece desítky, ale nepouštěl bych ze zřetele, že těch nezdařilých rovněž. A většina pak v posledních dvou dekádách.

(SPOILER) Hodně propracovaná kniha Stephena Kinga, v níž autor maximálně poutavě popisuje zlo. Pasáž po přechodu do zadní poloviny ústavu a nebo Lukův útěk, se čte sama. Přesto se mi román četl těžce z morálních důvodů: jak lze ve jménu „vyššího dobra“ tolik ubližovat dětem? Závěr a rozuzlení na mě působily lehce uspěchaně. Je to má druhá Kingova kniha po To. Podobnost je v tom, že proti zlu opět stojí děti, tentokrát ale nebojují s abstraktní příšerou, nýbrž s naprosto konkrétním, hrůzným systémem.

Zdá se, že si s panem Kingem konečně začínáme rozumět. Ústav má skvělý vibe hned od začátku a trochu mi těmi všemi osvícenými dětmi a mladým hrdinou příběhu připomínal knihu Doktor spánek, která byla má první kingovská pětihvězda. Zajímavé je, že Ústav startuje linkou dospělého Tima, přitom hlavní je ta od dvanáctiletého Luka. Nenudila jsem se ani u jedné, jen jsem nečekala, že tu Timovu na tak dlouho opustíme a vše se propojí až ke konci. Je to možná trochu škoda, protože mi byl sympatický a klidně bych si jeho příběhu dala více. Jako celek to ale fungovalo dobře. Dětské hrdiny v podání Kinga můžu, umí je výborně vykreslit a člověk jim jednoduše musí fandit. Zápletka okolo ústavu byla zajímavá, každé dítě bylo trochu jiné a moc mě bavilo, jak si vzájemně pomáhaly, aby zvládly přežít. S každou další informací atmosféra postupně houstla, až děj nakonec vygradoval do velmi dramatického a akčního finále, což jsem ani nečekala. Moc doporučuji a už se těším na dalšího Kinga!

Zdlouhavé, nudila jsem se.

Typická moderní Kingovka.
Líbily se mi obě hlavní linky a způsob, jak do sebe zapadaly. King umí dobře pracovat s dětskými hrdiny. Začátek mě hodně bavil, úsek o životě v ústavu je pořád stejný a zbytečně dlouhý. Některé pasáže vyprávěné z druhé strany mi přišly zbytečné.
Superschopnosti mi připadaly příliš jednlduché a trochu nedotažené.
Luke mě jako protagonista bavil. Hodně mě dojal vztah mezi Lukem a Avesterem.
Styl psaní je stejný jako na co jsme zvyklí.
Pěkná kniha, ale mám k ní své výtky.

Bylo to napínavé a celkem mě to bavilo, ale místy mi to přišlo zdlouhavé a trochu natažené. Ten temný svět a děti, co musí čelit takovým hrůzám, mě zasáhly, jen to ve mně nezanechalo tak silný dojem, jak jsem čekala. Fajn čtení, ale asi se k tomu už vracet nebudu

Než jsem si ji pořídila do knihovny, poslouchala jsem ji jako audioknihu a bohužel u ní nevydržela. Teď jsem byla ráda, že se do ní můžu ponořit naplno, protože King prostě umí zaujmout.

Pro někoho může být tato kniha děsivá tím způsobem, jak je reálná a co vše by mohlo být... nebo už je?
Kdo Kinga trochu zná ví, že King má mnoho příběhů s dětskými hrdiny. To, Osvícení, Později, Žhářka povídky Tělo, Nadaný žák a další. Tady to není jiné. Opět se ukazuje síla a soudržnost i dětská naivita a ztráta dětství díky děsivým okolnostem.

Nejde příběh neprožívat. Fandíte hrdinům a doufáte, že zlo nezvítězí. Napětí a gradace se dá krájet a vy jen doufáte...

Tuto knihu bych doporučila všem Kingomaniakům, ale i nováčkům ve světě Stephena Kinga. Určitě se vám bude líbit.

Tahle kniha mě rozsekala na kousky a pak mě zase složila dohromady. Neuvěřitelný příběh, který jsem nemohla přestat číst. Chtěla jsem, aby všichni umřeli a zároveň aby neumřel nikdo. Chtělo se mi brečet a křičet. Za mě zatím jedna z nejlepších knih od Mistra Hororu.

Fenomenální příběh o tom, že nadpřirozené schopnosti ti ne vždy mohou zajistit pohodlný život. Těm dětem jsem strašně fandil, místy to bylo hodně syrové až brutální, ale jako celek extra působivé.

(SPOILER) Inštitúcia patrí medzi lepšie kingovky ostatnej dekády (možno aj dvoch). Základná mustra je thrillerová (a nie hororová a nerozumiem, prečo sa mnohí nazdávali, že zákonite musí ísť o horor), s prvkami scifi. Ten thrillerový motív - decká uväznené v ústave - je vyžmýkaný dokonale. King sa venuje detailne aj vedľajším postávam - máme tu takmer kompletný životopis pre príbeh bezvýznamných dozorcov či iných trýzniteľov Inštitúcie. Bez toho všetkého by 600 stranová kniha mohla mať len 400 strán a pristalo by jej to viac. A hoci tieto bezvýznamné postavy sa pri ich nekonečnom množstve začnú zlievať, piati najdôležitejší detskí hrdinovia sú zapamätateľní - Luke, Kalisha, Nicky, Helen či Avery - King dokonale vykreslil ich jedinečné charaktery. To sa nedá povedať o arcizloduchoch, ktorí sú do jedného plochými postavami (akurát sú jeden horší než druhý). Nepochopil som celkom, prečo román začínal Timovou dejovou linkou, keď sme o ňom potom takmer štyristo strán nepočuli. V úvode sa tak snažíme porozumieť jeho spontánnej povahe a rojkovstvu. No aj tak je ťažko uvieriteľné, že by sa okamžite zapojil do záchrannej akcie po boku dvanásťročného chalana, ktorého nepoznal ani jeden deň (a obzvlášť po tom, čo mu pobili päť kolegov). Keďže ide o román s detskými hrdinami, vopred tak trochu tušíme, ako to celé dopadne (ale pre pokoj v duši nejaké decká tiež zomrú a svet tak zostáva v kingovskej rovnováhe). Summa summarum: Výborné dielo, ale skrátenie o tretinu by mu neuškodilo.

naprostá paráda jedna z nejlepších kingovek :)

Plný počet hvězdiček. Nějak po dlouhé době knížka, které nemám co vytknout. Chytla a nepustila. Absence prázdných pasáží, uměle natahovaného děje a zašmodrchaných nesmyslů s potřebou překvapit. Děj plyne rychle, knížka Vás vtáhne a nepustí. Doporučuji!!!

Já mám ráda dobré konce, proto zůstává i Ústav bez ztráty kytičky. Kdyby to ale mělo konec, jaký jsem si od poslední třetiny představovala já, zmítala bych se v extázi radosti (že extrémně chytrému klukovi dojde, že bez instituce jako Ústav to nejde). Ale i tak mě konec uspokojil, protože dává smysl - a na to já si potrpím. A jinak jde jako u Kinga vždycky o rajskou hudbu pro milovníky dobře vystavěných, rozsáhlých příběhů s kvalitním jazykem a dobře zvládnutým spisovatelským řemeslem. Jediné, co ten požitek kazí je docela odfláknutá redakce - ale na to už jsem si Bety zvykla (ale pořád mě ty překlepy, uvozovky navíc, prohozená jména a další chyby pekelně vytáčí).

Nemám ráda příběhy, kde figurují děti. A proto čtu Kinga! V jeho příbězích jsou děti takové, jaké bych si přála, aby byly doopravdy. :D