Dela111 komentáře u knih

Toto úchvatné dílo si zaslouží komentář plný superlativů. Zlodějka knih je výjimečná kniha se silným příběhem napsaná neobyčejně poutavě.
Markus Zusak měl fantastický nápad, když vypravěčem učinil Smrt a stvořil ji lidskou a soucitnou. Její pozornost upoutá malé děvčátko a začne vyprávět její příběh a tak hrůzy války jsou tu podávané očima dítěte. Válka vzala dětem jejich dětství a přinutila je dospět... Je to celé smutné, dojemné, ale zároveň také krásné a citlivé.
Knihu jsem výjimečně četla až po shlédnutí filmu, který je tak dobře natočený, že jsem ho kdysi viděla hned dvakrát v krátkém časovém rozmezí.

111 11.07.2020

Hanu jsem dlouho odkládala, jednoduše proto, že jde o mimořádnou knihu a vychutnat si ji poprvé můžu jen jednou :-). K těm stovkám krásných komentářů není moc co dodat...
I když kniha není jen o Haně, jsou tu i další postavy a jejich osudy, ale je to právě její příběh, který nás prvně vezme za srdce, potom porazí a na konci nechá v slzách... Osud židovské dívky autorka líčí syrově, působivě, poutavě.
Hana je výjimečně silná kniha, dechberoucí, je tak brilantně napsaná, že ji těžko autorka překoná jinou knihou.

105 15.05.2019

Listopád je další skvost z pera Aleny Mornštajnové. Tento příběh vykreslující alternativní historii je napsaný tak sugestivně, že z toho mrazí. Ukazuje společnost plnou udavačství, přetvářky, lží, zloby, zášti, nenávisti, strachu a rezignace. Všechny zachycené emoce jsou z knihy cítit. Představa, že to mohlo dopadnout nějak takto, je maximálně skličující.

Knihy Hana a teď už i Listopád jsou pro mne citově tak náročné, že nevím jestli je někdy přečtu znovu. Ale tak to má u knih s takovými náměty být.
Listopád si jednoznačně zaslouží nejvyšší hodnocení.

Jen tak mimochodem pro mladší generaci, která pochybuje nad věrohodností určitého chování - věřte, že v totalitním režimu se lidé chovají naprosto jinak než v tomto demokratickém.

104 18.04.2021

Novela Vrány je přečtená velmi rychle, ale dojem z ní bude doznívat velmi dlouho. Je to jeden z nejbolestnějších příběhů jaké jsem četla.
Týrání dětí má různé podoby... Dvanáctiletá Bára má matku, která touží jen po klidu, pořádku a vzorných dětech, ať to stojí co to stojí. Lhostejný otec je slaboch a zvrhlík.
Nečekaný konec a jeho spojitost s vránami, které vyděšené dítě maluje, překvapí a doslova čtenáře ochromí... Autorka tady přesně zamířila a trefila cíl na 100 %!

102 24.01.2020

Kde zpívají raci je jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla, tady opravdu 5* nestačí. Je to příběh o osamělosti, o touze někam patřit, o zklamání z lidí, kteří odchází a zároveň je to obrovská oslava přírody a života v ní. Popisy bažiny a její fauny a flóry jsou mnohdy poetické. Nejsou tu dlouhé únavné filozofické pasáže a není to ani trochu kýčovité, je to naopak opravdové, silné a krásné.

Příběh se odehrává většinou v šedesátých letech minulého století v Severní Karolíně, takže v době plné předsudků vůči všem, kteří nějak nezapadají k většině ve společnosti, v době, kdy černoši měli vlastní školy, kostely, restaurace. Nikoho tehdy nezajímalo, že desetileté děvčátko zůstalo ve zchátralé chatrči uprostřed bažiny samo. Naopak jí ještě opovrhují a je pro ně holka z bažin. Ale vždy se najde aspoň jeden člověk, který má soucit a pomůže...

Pojďte si přečíst úchvatný příběh malé holčičky, která se snaží přežít pomocí sběru mušlí a lovu ryb. Pojďte sledovat, jak mladá žena krmí racky, pozoruje volavky, sbírá ptačí pera, prozkoumává mokřiny a na svém člunu proplouvá temnými lagunami. Není to idyla, je to těžký život a do toho zasáhne někdo další...

Tato kniha je snem o místech někde v dálce, kde zpívají raci, daleko v divočině, kde se divoká havěť ještě pořád chová jako divoká...
Výjimečně mě něco zasáhne tak, jako tento krásný silný příběh. Zaslouží si pomalu číst, vychutnávat si pasáže o přírodě, ale já to nedokázala, chtěla jsem rychle vědět, jak to bude s Kyou dál, takže jsem knihu přečetla během soboty. Konec jsem čekala takový, jaký je a jsem s ním spokojená, dotváří tu opravdovost. Jednou se ke knize vrátím (a to neříkám o mnoha knihách).
Jo - abych nezapomněla - hodnocení je 10* a velké doporučení :-).

95 01.11.2020

Dášeňka je jedna z kouzelných knih Karla Čapka. Je především pro děti, ale toto laskavé vyprávění potěší i dospělé. Kniha byla mnohokrát načtena různými umělci. Já jsem si po dlouhé době poslechla verzi načtenou panem Brodským. Bylo to jako pohlazení :-).
Toto milé vyprávění zůstane nadčasové, potěšilo už spoustu generací dětí i dospělých :-).

89 19.01.2022

Poslední aristokratka dokonale splňuje to, co zařazením v žánru humor slibuje - že se pobavíme. Já jsem se při čtení nejen usmívala, často to byly přímo výbuchy smíchu :-).
Pro humoristický román autor zvolil naprosto luxusní obsazení - hrabě snažící se zachránit rodinné jmění působí jako skrblík, jeho americká manželka neumí česky a nechápe místní zvyklosti, zahradník je hypochondr zakládající si na svém vzhledu, kuchařka funguje na ořechovku a největší hvězdou mezi zaměstnanci hradu je kastelán, který bytostně nesnáší turisty a nejraději by je vůbec nepouštěl do hradu. Vypravěčkou je nejmladší členka rodiny komtesa Marie, která vše popisuje formou deníku.
Není tu výrazná zápletka, Marie popisuje zdánlivě všední dny s použitím jednoduchého humoru, který vychází ze satiry a ironie. Je to velmi zdařilé, přímo osvěžující četba.

89 07.07.2019

Malý princ patří mezi klasiku, kterou obdivují a milují lidé snad na celém světě. Mimo jiné je výjimečný svojí univerzálností, je totiž pro všechny věkové kategorie. Malého prince mohou číst děti a i když něčemu zatím ještě úplně neporozumí, bude se jim líbit. Dospělí si příběh zamilují, protože už dokáží pochopit a ocenit vše, co je skryté mezi řádky a vrací se k němu.

Malý princ je krásná postava nejen vzhledem, ale především svojí povahou, tou čistou dětskou duší, upřímností a zvídavostí. Vidí svět pohledem dětí, takže ho vidí takový, jaký skutečně je. Nebojí se ptát na spoustu věcí, kterým nerozumí.

Malý princ je zkrátka takový malý nadčasový klenot.
Docela by mě zajímalo, kolikrát tuto knihu přečetli její největší obdivovatelé... :-)

88 14.06.2021

Thriller, jehož název tvoří verš z básně Williama Blakea, nepatří mezi klasické v tomto žánru, vzhledem ke zvolenému tématu a velkému myšlenkovému přesahu jde o thriller morální.
Hlavní námět románu, jak se chováme k přírodě a zvířatům, je předkládán očima vypravěčky příběhu, staré dámy žijící v přírodě téměř na samotě. Působí jako podivínka, jejím životním posláním je ochrana zvířat a přírody, koníčkem je astrologie, pomocí níž si mnohé vysvětluje.
Kniha v žádném případě nepatří mezi oddechové detektivky, naopak jde o velmi podnětné čtení prodchnuté řadou úvah.
Doporučím, občas bychom měli vystoupit ze své komfortní zóny, podívat se na věci z jiného úhlu pohledu a zamyslet se nad tím.
90%

87 27.02.2022

V době napsání byla kniha podobenstvím určité politické situace té doby. Dnes už je jasné, že tento vtipně sepsaný výčet rysů totalitních režimů je nadčasový.
Zdaleka tu ale nejde jen o totalitu. Pištíkova "rozumná" zdůvodnění různých změn můžeme vidět v některých současných situacích a nemusí jít jen o politiku. Zvířata tu mají všechny možné lidské vlastnosti a ty záporné vynikají.
Domnívám se, že čím víc toho člověk už zažil, tím víc podobenství v knize najde a ocení ji.

87 21.01.2021

Román o jedné z největších válečných tragédií, která se odehrála na moři, napsala Ruta Sepetys tak, jak to umí - neobyčejně poutavě.
V prvních dvou třetinách knihy sledujeme strastiplné putování několika lidí do přístavu za svobodou. Ačkoliv každý pochází odjinud a má svá tajemství, která autorka postupně odkrývá, spojuje je jediná, ale o to větší, touha - přežít. Jejich nadějí byla loď Wilhelm Gustloff. Samotná zkáza lodi se odehrává až na konci knihy a nezabírá ani celou poslední čtvrtinu, což je možná málo.
Vzhledem k ději je kniha velmi emotivní. Zachycuje strach, vztek, nenávist, ale i lásku a naději. Jsou tu jak nervydrásající okamžiky, tak takové, které vezmou čtenáře za srdce.
Sůl moře je jedním z příběhů, na které se nezapomíná. Postavy jsou smyšlené, ale události pravdivé. Můžeme zapomenout jména hrdinů a detaily, ale zůstaneme si pamatovat loď s názvem Wilhelm Gustloff a jaký osud ji potkal. Tady lze pouze doporučit.
90 %

86 15.10.2019

Slepá mapa líčí na pozadí dějin našeho státu v minulém století osudy tří představitelek jedné rodiny. Babička Anna je krásná a upovídaná, maminka Alžběta naopak málomluvná, zato odvážná a praktická a nejmladší Anežka, která příběh vypráví, je nejsmutnější postavou. Mně nejvíc imponovala Alžběta se svojí bojovností, rázností, zkrátka svým přesným "tahem na branku".
Tyhle rodinné ságy autorka umí, dokáže vylíčit obyčejný život ve vztahu k velkým historickým událostem velmi čtivou formou. Románové osudy jsou podobné mnoha skutečným osudům žen i mužů ve stejné době, řeší podobné problémy, nejsou vyloženě kladní ani záporní a právě to dělá četbu tak poutavou.

85 09.05.2019

Tento příběh je tak známý, že popisovat kterak jeden bezcitný hamižný stařík díky třem Duchům Vánoc během jedné noci prozřel, je zbytečné. Kniha není jen o vánočních tradicích, je především o důležitosti rodiny, přátelství, o hodnotách, které penězi nevyčíslíme a o tom, že na změnu není nikdy pozdě.
Toto krásné vyprávění je tu už téměř 180 let a lidé jej stále čtou, pořád jim má co říci a rádi se k němu i vrací. Ten příběh má v sobě zvláštní kouzlo - tou vánoční atmosférou a svým poselstvím dokáže probouzet to lepší v nás :-).

84 22.12.2022

Další příběh od paní Mornštajnové, který je naprosto uvěřitelný, který se mohl stát v kterékoli rodině v našem okolí. Jedna tragická událost ovlivní životy dvou generací...
Obdivuji jakým stylem autorka píše. Často popisuje všední dny a běžné situace, kdy se nic moc neděje a přesto nenudí, naopak kniha je poutavá, čte se jedním dechem. A v tom je určitá výjimečnost Aleny Mornštajnové, umí psát poutavě a neobyčejně o obyčejných věcech.

82 17.05.2019

Smíšené pocity, spíše však převládá zklamání. Les v domě vidím jako nejméně povedenou knihu Aleny Mornštajnové. Není to námětem, ten je v pořádku, přestože je v poslední době častý a vždy je to četba plná bolesti, smutku a tady také nekonečné beznaděje, je to zpracováním a celkovým vyzněním. Také nějak postrádám krásný literární styl autorky, ten tady chybí. Oceňuji jen, že příběh není jednoduchý, ukazuje jaké následky zanechají traumatizující události v dětství, jak to může změnit celý život. K nosnému námětu knihy se přidávají další témata k zamyšlení.
V tomto příběhu čtenář velmi rychle pochopí, co se tu děje a kdo je za co zodpovědný. Příběh je předvídatelný, mě nepřekvapily ani poslední věty. Závěr je tím nejméně povedeným na knize, něco tu chybí, něco vzhledem k povaze hlavní postavy a k předchozímu ději sem moc nesedne.
Přečtení nelituji, hodnotím však někde mezi 3 a 4*, ale blíže to má k průměru.

80 21.04.2023

To byla krása...
Pan Eben se s námi podělil o své zážitky a svůj pohled na každodenní dění. A protože je mu vlastní inteligentní a vlídný humor, je to počtení trefné, milé a vtipné.
Kdo má rád Marka Ebena a jeho jedinečný noblesní projev, doporučuji audioknihu. Načetl ji sám a zážitek je tím umocněný.
Tato knížečka vás potěší, zvedne vám náladu a zpříjemní den :-).

80 01.06.2021

Tato sci-fi obsahuje stále víc aktuální myšlenku - snažíme se přelstít přírodu a spácháme přitom víc škody než užitku...
Mentálně retardovaný Charlie je vybrán k experimentální neurochirurgické operaci, která mu má pomoci k vyššímu IQ. Tutéž operaci před ním podstoupila myš jménem Algernon. Díky pracovním hlášením, které Charlie píše, vidíme jeho aktuální stav i jak rychle se vyvíjí. S nově získanou inteligencí je během krátké doby schopen diskutovat s vědci, ale citově zůstává dítětem. Zároveň si uvědomí, že svět je jiný než jaký ho viděl, že dokáže být krutý a zlý.
Růže pro Algernon je velmi citlivý a dojemný příběh. Konec vžene slzy do očí snad každému. V této knize je mnohem víc námětů k zamyšlení než se na první pohled zdá. Je to smutný příběh, ale rozhodně stojí za přečtení.

80 14.04.2019

Tady bude spousta nadšených komentářů a pětihvězdičkových hodnocení a já nebudu výjimka. Kniha Neviditelné kořeny je rozsáhlá rodinná sága a zároveň velkolepá freska zachycující dvě, potažmo tři, období naší historie.
Děj má více časových linek. V přítomnosti, která se odehrává v době Sametové revoluce a těsně po ní, pátrá student Pavel po své biologické rodině, hledá své kořeny. Minulost tvoří příběh baťovců Tomáše a Anežky a odehrává se v době jejich mládí ve 30. a 40. letech minulého století. Je zachyceno období, kdy Baťovy závody zažívaly vrchol rozkvětu a později i znárodňování majetku po roce 1948. Životní cesta Tomáše a Anežky je plná košatých odboček a těžkých zvratů.
V knize jsou dobře popsané dobové reálie, místy se mihnou i skutečné osobnosti. Tohle je strhující četba. Doporučuji s tím, že nejlepší je číst v době, kdy máte dost času, kniha se totiž těžko odkládá ;-).

79 12.04.2023

Tady jsem zvolila audio a příběh si poslechla jen proto, že jej načetla naše půvabná nezapomenutelná Popelka Libuška Šafránková.
Děli z Bullerbynu patří k nejčtenějším dětským knihám. Možná k tomu přispívá i to, že příhody šesti dětí ze švédské vesnice jsou obyčejné a podobná dobrodružství zažívají v tomto věku všechny děti, a proto jsou jim blízké.
S touto knihou už vyrostlo hodně generací. Její děj je nadčasový a stále se líbí.

79 20.07.2021

Tato kniha je jeden velký smutek, číst tento příběh, jehož děj může být pro někoho realitou, mě až bolelo... Název je přesný, jen těch, kteří musí být soběstační, je tu víc.
Na začátku knihy má hlavní hrdina Štěpán jedenáct let a my sledujeme, jak se s ním během příštích čtyř roků život vůbec nemazlí. Většina kluků jeho věku se stará o holky, chtějí nejlepší telefon, značkové oblečení, hry... Štěpán takové štěstí nemá, život ho nutí dospět a stát se soběstačným. Obdivovala jsem ho a bylo mi ho líto, moc líto mi bylo i jeho maminky, dědeček byl úžasný, ale i on tvrdě bojoval, aby byl co nejdéle soběstačný. Jen Štěpánův táta a jeho nová přítelkyně vzbudí u čtenářů touhu vzít je něčím po hlavě...
Tato kniha je o rodinných vztazích, je o tom, jak těžké to mají matky samoživitelky, ale je tu naťuknutá i problematika léčitelství. Ukázky chování lidí v supermarketech jsou bohužel také výstižné.
Tento těžký příběh je napsaný spíše strohým stylem, ale kupodivu právě ten je, co se týká emocí, nejvíc účinný, dokáže čtenářům pořádně zahrát na city. Původně jsem chtěla dát 4*, ale právě za to zpracování dám nejvyšší hodnocení a doporučím, ale s upozorněním, že často nebudete mít k slzám daleko.

79 24.09.2020