Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých

od:

Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých

Román Olgy Tokarczukové by bylo možno označit jako „morální thriller“. Hlavní hrdinkou příběhu je Janina Duszejko, stavební inženýrka, která si musí vydělávat na živobytí jako učitelka angličtiny a zeměpisu na škole v Kladské kotlině, na česko-polském pomezí. V zimě pracuje také jako správkyně letních bytů. Její vášní je astrologie a nade vše miluje zvířata. Snaží se jim všemožně pomáhat a chránit je, bojuje proti lidem, kteří jim ubližují. Varuje před nerozvážným ničením přírody, vidí lidské osudy vepsané do hvězd. Patří k okruhu nadšených čtenářů anglického básníka Williama Blakea (název knihy je citát z jeho básně). Jednoho dne je Janinin soused nalezen mrtvý. Následuje další vražda a pak další... Pytláci i významní členové společnosti záhadně umírají. Jen zvířata jsou němými svědky. O těchto vraždách hrdinka něco ví, policie ji však ignoruje – jenže Janina Duszejko dokáže číst ve hvězdách......celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/43_/43124/svuj-vuz-i-pluh-ved-pres-kosti-mrtv-R5h-43124.jpg 4.3176
Originální název:

Prowadź swój pług przez kości umarłych (2009)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Host
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (49)

Přidat komentář
V28
včera

Olga Tokarczuk a její kniha Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých je skvěle vyprávěným a čtivým příběhem o ženě činu Dušejkové. O jejím souboji se spolkem zabijáků v zelených kamizolách, se systémem nepodobným chodu věcí u nás i nepochopení lidí z města. Přestože jsem knihu četl již před několika měsíci, hodně často si na ní vzpomenu a nyní jsem potkal i verzi filmovou. Ta se dle mého názoru hodně povedla, přestože úplně nectí předlohu, ale základní poselství příběhu je stejné a výsledná atmosféra i herecké výkony jsou dokonalé. Mohu doporučit jak knihu, tak film k jehož vychutnání je ovšem nutno začít knihou.

saumur
14.12.2017

Kromě spousty zajímavých myšlenek mě zaujalo i to, že řada substantiv je psaná s počátečním velkým písmenem, ale člověk s malým...
"Společenské magazíny nám říkají, co jsme neudělali, kde jsme selhali, co zanedbali, a nakonec nás na sebe naštvou, abychom sebou pohrdali..."

intelektuálka
06.12.2017

Tohle je hodně originální... Hrdinka Jana /chtěla by být Zbyhněva nebo Bojislava/ žije na samotě se svou milovanou astrologií, zvířátky a verši W. Blakea. Pro ostatní je podivín a blázen, ale tak se většinou hledí na ty, co vybočují z řady. Je bojovnicí kvůli zabíjení Zvířat - vždyť i šelma zabíjí jen proto, aby se nasytila. A věří, že její horoskopy ledasco objasní, jen jí nikdo nevěří.
"Kdysi mírný a jdoucí cestou nebezpečí
spravedlivý člověk kráčel pevně údolím smrti".
Kniha se bude líbit ekologům, milovníkům zvířat, astrologie a poezie.
Mě samotnou by zajímal můj horoskop, vypracovaný Janou.

zimela
03.12.2017

Půlnoc. Hluboký hvozd. Mrholí. Smolou doutnající hranici opisuje kruh vážných, zasmušilých postav v legračních hučkách se sojčími pírky, kolem krků ozdoby z kolouščích slechů, do špiček zabroušené zuby; vrchol sabatu polské klaky nimrodů spěje ke svému vyvrcholení! Do popředí vystupuje šatuprostý, zvířecí krví zamazaný, z vlastních řad pro tento účel každoročně losovaný, šťastlivec a spolu s literární blasfemií Vznešenosti Honu „Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých“, uloženou na rmutně karmínovém polštářku, vstupuje do očistných plamenů obětiště; na úplněk vyjí v dáli vlci, sýcové sýčkují a z nebes padne zkoprnělá holubice, dobrá znamení; Satan nás opatruj, tfuj, tfuj,tfuj.
Já bych to s těmi myslivci až zas tak černě neviděl, Olga je zkrátka environmentální fanatik s nulovým povědomím o regulaci ekosystémů bez přirozených predátorů ( i když...no, nebudu spoilovat). A tak kolem sebe metá sliny vztekliny a při tom sama nemilosrdně chroupe batolata jabloní.
Bába Duszejková je ovšem natolik skvěle střelená postava, že jí to odpustíte. Jo, a rozuzlení, byť tušené, je stejně fakt pecka.
čtvero chvojím pokrytých ****

Jizi
24.11.2017

Hlavní Hrdinka je tak trochu Magor, no, možná tak trochu víc. Žije v osadě na česko-polské hranici a má podstatně blíž ke zvířatům než k lidem. Vzhledem k tomu, že zvířata nás lidi nestřílí, ani (většinou) nejedí, je jasné, kterou stranu si přecitlivělá, Chorobami trpící vegetariánka zvolí za svou a k níž bude mít podstatně blíž než ostatním dvounožcům. Jenže pak začnou umírat lidé a zdá se, že to možná s tou mírumilovnou zvěří nebude až tak horký. A pro čtenáře začne být rozplétání na první pohled jasného klubka o něco složitější. Hrdinka-Magor totiž není jen láskyplnou objímačkou stromů, je to dost otravná Bytost, kterou byste za sousedku nejspíš mít fakt nechtěli. Ale ti, kdo umírají, jsou taky pěkní prevíti a najednou si uvědomíte, že už vůbec není podstatné, KDO zabíjel (PROČ je zřejmé hned), důležité je, kdo je v PRÁVU. Celý děj se točí kolem elementárních otázek etiky soužití člověka s přírodou, kolem toho, KDO je nakonec vlastně Magor? Ten, kdo hájí právo všech na život nebo ten, kdo se automaticky staví nad druhého z pozice síly a moci?
Nedávno jsem četla, že Svůj vůz... je autorčina nejslabší kniha. Byla od ní má první a pokud to tak je, nemůžu se dočkat těch "lepších", protože to bude teprve jízda.
(Kniha má ke krásnému jazykovému stylu (a velice zdařilému překladu) ještě jeden bonus - úžasné ilustrace Jaromíra 99.)

Pozde
27.10.2017

"Z hlediska přírody neexistují žádní užiteční nebo neužiteční živočichové. Takhle hloupě je rozdělují jen lidé." - zajímavá a odvážná rozprava o lidech a jejich společenstvích, zvířatech a hvězdách. Odvážná už jen tím, že za hlavní hrdinku si autorka vybrala stárnoucí ženu, což je v dnešní době kultu mládí sám o sobě pozoruhodný počin.
Neotřelé rozjímání o tak zvané pravdě a o zákonech, které si přizpůsobujeme svým potřebám a zájmům. Knížka rozhodně překračuje a boří nejen polsko -české hranice a jsem ráda, že jsme se našly. Doporučuji (ale možná jestli jste ještě příliš mladí, chvíli počkejte :o), knížka má svůj čas).

Haen
14.09.2017

Výjimečná kniha s morálním poselstvím z prostředí polského pohraničí. Podivínská hlavní hrdinka mě okouzlila a nadlouho se usadila v hlavě. Kniha si žádá trochu více soustředění, zběžným přelétnutím textu se čtenář velmi ochuzuje o autorčiny myšlenky. Vřele doporučuji.

musska
16.08.2017

Možná bych knihu neměla hodnotit, protože to je jedna z mála knih, kterou jsem nedočetla do konce...většinou se přemůžu, ale tady jsem to prostě nedokázala. Paní mi nebyla sympatická, děj mě nevtáhnul a astrologické pasáže jsem si vůbec nedávala...trochu mě to zklamalo, na to jak vysoké má kniha tady hodnocení...možná mi chybí to závěrečné rozuzlení, o kterém tu lidi píší...ale tentokrát to nešlo. Hvězdička je za lokalitu, která mě hodně lákala.

munka
11.08.2017

Kniha má nenadchla. Zo začiatku som si nevedela zvyknúť na štýl písania a uvažovala som, že to zabalím. Postupne má však dej zaujal a koniec prekvapil.

Kulhavá
10.08.2017

Kniha s velmi hlubokými myšlenkami, čtivá, zajímavá zápletka.

marvarid
03.08.2017

Tohle je už moje 5. kniha od Olgy Tokarczukové a byť autorka patří k mým oblíbeným, zpočátku jsem myslela, že ji nedočtu. Hrdinka mi byla opravdu nesympatická (už jen to používání velkých písmen, aby zvýraznila označení popisovaných událostí či postav - Zvíře, Člověk, Potíže, Záchvat, Hněv...opravdu patos) a zařadila jsem si ji mezi skupinu lidí, jejichž existence prosazování ekologie a práv zvířat spíše ubližuje, a které bych opravdu nechtěla osobně potkat. Ani ostatní postavy mi příliš nenadchly, byly hodně "jednobarevné" a zredukované na své místo v konzumní společnosti (neúspěšný a na okraji = hodný, dravý a prachatý = zlý). A místy dlouhé pasáže o astrologii pro mě byly srozumitelné asi tak jako svahilština. Pak mě ale děj postupně přece vtáhl a rozuzlení pro mě bylo překvapivé. Takže za 3 *. (ale možná bylo rozuzlení překvapivé jen proto, že tolik akceschopnosti a tahu na branku je u této hlavní postavy přece jen nepravděpodobné).

LaCoccinelle
27.07.2017

Nudné astrologické pasáže, popisy krajiny, na detektivku jsem to čekala víc detektivní. Ale dočetla jsem. Zdlouhavé, ale zápletka zajímavá. Zajímavý styl psaní polské autorky, na který si čtenář po chvíli zvykne.

Rade
12.07.2017

Takhle už mě dlouho žádná kniha nechytla. Už jsem si myslela, že jsem ztratila tu schopnost z dětství a mládí nechat se knihou pohltit a nakonec si říct, tak to je ono! Téhle knize se to po dlouhé době povedlo…
Boj paní Dušejkové proti myslivecké a jiné mafii, a vůbec boj proti životu, který není v souladu s přírodou, je bojem s větrnými mlýny. Hlavní hrdinka, osamělá stárnoucí žena se svéráznou filosofií a odporem k zabíjení čehokoliv živého, i kdyby to byl jen brouk, je tvrdohlavá umanutá žena, která si žije po svém a po svém prosazuje svoje zásady.
Paní Dušejkové rozumím, i když samozřejmě její názory do úplných důsledků nesdílím. Nicméně když jsem včera po dešti přenášela roztomilé šnečky páskovky z chodníku a domlouvala jim, ať na chodník nelezou, že budou zašlápnuti, připadala jsem si stejně pošetile, jako hlavní hrdinka…

„Samozřejmě, že jsem měla baterku, ale kde, to jsem byla schopna zjistit až ráno, za denního světla. To už je úděl baterek, že jsou vidět jen ve dne.“

„Pro lidi v mém věku už nejsou na světě místa, která by milovali a kam by opravdu patřili. Přestala existovat místa dětství a mládí, kam jsme jezdili na prázdniny, parky s nepohodlnými lavičkami, kde jsme prožívali první lásky, stará města, kavárny, domy. Ještě bolestivější je, zachovala-li se jejich vnější forma, protože pak tato místa připomínají skořápku, která už nic neobsahuje. Nemám se kam vrátit.“

Lískaran
10.07.2017

„Za všechny kočky, ježky, kterým zlomil hnát, teď musí se zvířátky účet vyrovnat.“ Jako by tuhle knížku napsal na motivy Fanánkova textu Miloš Urban. „Morální thriller“ (jak se zde píše), kritizující nenažranost moderní společnosti a její bezohlednost k tradicím či přírodě, je i jeho doména. Stejně jako atraktivní nápad, ale i trochu papírové, jednorozměrné postavy. K tomu trocha mystiky – William Blake, astrologie. A ten nápad? Myšlenka, že lhostejně či ze sportu zabitá zvířata by se - stejně jako ve zmíněné písničce Tří sester - mohla mstít. A že by to bylo docela po právu, alespoň v očích paní Dušejkové, když tedy nebudu ztotožňovat pohled vypravěče a autora. Bonusem jsou úvahy vypravěčky o idylickém Česku.

„V polospánku jsem také přemýšlela o Česku. Viděla jsem hranici a za ní tu krásnou, mírnou zemi. Všechno je tam ozářeno Sluncem, pozlaceno světlem. Pole pod Stolovými horami, které vznikly jen proto, aby bylo na světě krásně, pravidelně oddychují. Silnice jsou rovné, pramenitě čisté, v zahrádkách u domů se pasou Mufloni a Daňci; malí Zající hopsají v obilí a lidé na kombajny věší zvonečky, aby je jemně zahnali do bezpečné vzdálenosti. Lidé nikam nespěchají a nesoupeří spolu..."

jefff
09.07.2017

Velmi dobrá a zajímavá kniha, která předčila mé očekávání. Originální příběh i zápletka se sice očekávaným rozuzením, které ale neubralo téměř nic ze své působivosti. Za poslední dobu jedna z top knih.

Eremites
28.06.2017

Luxus maximus.
Nečekaný objev, pro mne jedna z top knih. Pořád jsem z ní tak trochu paf....
Až nečekané ztotožnění se s hlavní hrdinkou - jo, jsem taky vegetarián, astrolog, nepřítel myslivců, ochránce zvířat a ....blázen (pro většinu společnosti), jak jinak. Skutečně mne potěšilo, že tu krutost, nadřazenost, lhostejnost a bestialitu většiny lidí ke všem a všemu živému okolo, která mne leckdy nesmírně deptá a ubíjí, vnímá úplně stejně i někdo další (byť by to byla pouze fiktivní literární hrdinka).

Obdivuju autorku za odvahu. Nevím jestli je v Polsku také tolik myslivců (co mají k "myšlení" a používání "mysli" asi tak daleko jako tučňák patagonský k subsaharské Africe) co u nás, ale pokud ano, smekám. Vyrobila si tak touto knihou více nepřátel, než možná tuší.

pajaroh
21.06.2017

Svět je plný krásných knih
a tohle je jedna z nich.
Nečekaně nitěrní a blízké, vyjadřující pocity člověka, který se opomenul v dnešním světě a bolí ho neohleduplnost doby, vztahů, lidí a nelidí. Anna Bolavá se v knize velmi inspirovala...

Ortie
12.06.2017

Půjčila jsem si knihu a četla jsem a četla, četla jsem v čekárně u doktora, četla jsem před spaním, četla jsem před obědem a stejně mi trvalo docela dlouho než jsem knihu přečetla...
Nutila mě přemýšlet, nořit se do vlastních myšlenek a názorů, které nemusely vždy odpovídat názorům hlavní hrdinky... Za což jsem autorce moc vděčná, je fajn si u knihy i trochu zafilozofovat!
Celkově se mi líbil příběh i styl jakým byla kniha vyprávěna, opravdu jsem se cítila vtažena do děje a bavilo mě to. Takže první knihu paní Tokarczuk, kterou jsem přečetla, musím velice pochválit, uvidím jaké jsou další její knihy.

Sparkling
12.06.2017

Většinou na komentáře ostatních nereaguju, ale tady si to neodpustím.
Kristleko: Za prvé bych smazala spoiler, takhle některým čtenářům zkazíš rozuzlení příběhu. Jinak si nemyslím, že by kniha říkala, že zabít lovce je správné a že tím člověk vyřeší lov zvěře. Jedná se přece jen o beletrii a ne o naučnou literaturu. Pochybuju, že se Tokarczuk ztotožňuje se vším, co postava paní Dušejkové říká a dělá. Ale samozřejmě každý to asi vidí jinak a rozhodně nechci nikomu vyvracet jeho názory - v rozmanitosti je krása (a svoboda).
Raffi: Musím také reagovat, protože jsem nedávno četla s Tokarczuk rozhovor, ve kterém narážela právě na idealizaci Čechů, kterou do této knihy použila, a ve kterém popisovala zvláštní pozitivní zkreslení České republiky Poláky, se kterým ona nesouhlasí. Takže to je snad odpověď na zamýšlení, jestli to autorka myslela vážně.

raffi
12.06.2017

Kniha veľmi podobná Do tmy od Anny Bolavé. Ale tento poetický príbeh (je veľmi krátkozraké označovať ho detektívkou) sa mi zdá viac prirodzený, poctivejší. Zakomponovanie poézie Williama Blakea mu dodalo ďalší rozmer, ten správny šmrnc.
Jediné, čo mi vadilo, bolo porovnávanie, ako je to v Česku iné, krajšie a lepšie než v Poľsku (snáď to bolo myslené s veľkou dávkou nadsázky a irónie).

Sparkling
10.06.2017

Kniha, která přiměje k zamyšlení a přehodnocení některých aspektů života, které už přijímáme s naprostou samozřejmostí, snad každého čtenáře. Velmi zajímavé zpracování tématu lidského přístupu ke zvířatům. Autorka knihou kritizuje lidskou pýchu, naprostou sebejistotu a neoblomnou víru v to, že člověk je zvířeti nadřazen a může se k němu chovat, jak se mu zachce. Hlavní postava je úžasně nepředvídatelná a rozhodně neobyčejná ve svých zájmech, přístupu k věcem, zamýšlení nad tím, nad kým se nikdo jiný nepozastaví.
Zaujalo mě i zasazení příběhu do neútěšného prostředí, ve kterém žije, popis procesů v přírodě v jejím okolí, odkázanost osady, ve které bydlí, na sebe, tedy určitá provázanost a nucená závislost na sousedech, přestože se někteří z nich nemají příliš v lásce.
A jako bonus si český čtenář užije úsměvnou idealizaci Čechů a jejich rajské země, ve které neexistují hádky, lhaní, podvody ani krádeže, natož ubližovaní zvířatům...
Velice inspirativní příběh.

Jadla
07.06.2017

Zpočátku mi příběh, způsob vypravování i povaha hlavní hrdinky připomínala Do tmy Anny Bolavé. Ale pak šla kniha odlišnější cestou.
Myslím, že Jana Dušejková o sobě píše a svůj příběh vypráví ne zcela poctivě a otevřeně. Když je žena schopna takových výstupů jako Jana před lovci a v kostele, není to jen taková mírná a tichá voda, jak působí při povrchním čtení.
Knížka na mě působila jako mnohovrstevný příběh, nenačančaný, nepodbízivý.

Vesmich
31.05.2017

Kladsko, do Česka blízko, do Země zaslíbené, kde se lidé nehádají, silnice jsou hladké a bez děr a vůbec je tam krásně. Plošina, taková Pustina a v ní žijí docela běžní vesničané, zabývající se tím, čím už se tak obvykle zabývají. A také tu žijí Chalupáři. Někteří celoročně, jiní sezónně. Chalupářka Jana, která se Janou necítí být, je originální typ s originálním myšlením a originálními realizačními postupy. Olga Tokarczuková je také originální a mimořádná, takže rozhodnutí nechat si ujít některý z jejích textů, je bolestná ztráta, která mrzí i tehdy, když jí vůbec neznáte.

Pett
25.05.2017

Božská mana pro mojí písmenkovou duši... utíkám z leckdy nesnesitelné civilizace do lesa každou volnou chvilku a našlápnutí do něj po této myšlenkové smršti se pro mě stalo až posvátnou záležitostí... stala jsem se hostem v tiché zvířecí říši... mé vnímání života jako takového se zase posunulo o kousek dál...
Být celé vyprávění rozsáhlejší, tak už nikdy nepozřu nic živého...scéna s kancem pro mě byla až fyzicky nesnesitelná... takovou sílu to celé Jany poselství pro mojí maličkost mělo...
Inu, je pár papírových příběhů, které se mi zavrtaly hluboko do srdeční chlopně a lehounce tam cosi "přeštelovaly" ... a tenhle mezi nimi získal čestné místo! Jen číst ho totiž nestačí!

TheMelorry
24.05.2017

Ke knize jsem se dostala hlavně díky filmu, na který jsem viděla ukázky. Po pravdě jsem přesně nevěděla co očekávat, přeci jen "morální" triller nečtu nijak často. A i teď po dočtení moc nevím co na knihu říct. Rozhodně byla zvláštní. Hlavní postava, ani ostatní postavy mi nebyli nijak sympatické a celé mi to přišlo takové divné, bez větší zápletky... Ale ten konec?? Něco jsem tušila už dřív, ale pak s jakým klidem byl popisován...a jen asi na 5 stránek... Kniha nebyla špatná, ale já osobně jsem čekala něco víc.

Candide
19.05.2017

Oslava poezie Williama Blakea převlečená za polskou pohraniční detektivku s astrologickými přesahy. Unikátní projekt. Jaká škoda, že se o něj čtenáři začali zajímat, až když se v kinech objevilo filmové zpracování.

Makropulos
30.04.2017

Kdo je vlastně Jana Dušejková? Stará, nemocná, osamělá, hodná žena, která žije na pomezí Polska a Česka. Má ráda Přírodu a všechny Bytosti v ní žijící. Je to bývalá stavitelka mostů, učitelka angličtiny a amatérská astroložka. Ale je v ní skrytý Hněv a Posedlost tím, že Zvířata se nesmí zabíjet. Oslovuje úřady, policii, ale nikdo ji nebere vážně a všichni ji považují za šílenou. Kromě této postavy, jejích pocitů, myšlenek a prožitků, v této knize najdeme obraz života v odlehlé horské části Polska a příběh záhadných úmrtí, která vypadají jako pomsta zvířat. Celé to vyprávění je tak nějak drsně poetické a přestože se odehrává v jakémsi mikrosvětě, dá se chápat, jako odraz života celé společnosti.

hs777
27.04.2017

Připomnělo mi to trochu Jasno, lepo, podstín, zhyna a trochu Do tmy od Anny Bolavé. U všech třech jsem od začátku měla tísnivý pocit, že to nedopadne úplně dobře. Pro milovníky melancholických knih rozhodně doporučuji.

magnolia
22.04.2017

Zajímavá kniha, už těmi černobílými ilustracemi nebo používáním velkých počátečních písmen v textu (a už si ani nepamatuji, kdy jsem naposledy četla polskou literaturu). Ale toto není důležité, hlavní je téma a hrdinka, postarší žena se svými zdravotními problémy a umanutostí. Má ráda zvířata, bere je za lidem rovné, příčí se jí jakékoli ubližování živým tvorům a proto se třeba pouští do marného boje s místními myslivci, pytláky a netečnou policií. Paní Dušejková je zvláštní, ale ne zase tolik, aby se úplně vyhýbala lidem a dokáže věnovat svůj čas a síly tomu, co považuje za smysluplné a nutné. Stojí o přátelství s osamělým sousedem, ale nevnucuje se, je hodná. Má svůj malý okruh lidí, svoji minulost a přítomnost, svoje pevné názory a zajímavé (někdy i vtipné) úvahy. Také se věnuje astrologii, což jsem zrovna já-čtenářka moc neocenila. Nakonec všichni dostali to, co si zasloužili. Děkuji autorce za odvahu a kritiku falešné morálky a nadřazenosti jedinců i části společnosti (běžné i u nás, jak víme, jakkoli jsou zmínky o Česku kladné). Knížka mi někdy trochu vázla, ale po dočtení, mám chuť ji číst znovu. Kladsko už nebudu mít spojené jen s Babičkou. (Srnky mi pravidelně na zahradě okusují kdeco, nikdy bych žádné z nich neublížila, jsou krásné, patří sem.)

Nonosbawsut
20.04.2017

Fajn, ale vedle jak ta jedle. Kopejte si a řvěte, jak chcete, jen to více utáhuje oprátku. :D