Růže pro Algernon

11 06. dubna

Práve prečítané, žiada sa mi sem hodiť bezprostredný dojem .. tak to bolo niečo! Chcem si to v sebe udržať a to dlho, dúfam, že sa mi to podarí. Na niektoré veci v živote netreba IQ 170 - Charlie to v prestávke medzi dvoma "tmami" občas pozabudol. Ľudia ako Charlie Gordon ("v demo verzií" - dôraz na úvodzovky!) vedia dať druhej strane viac nezištného záujmu a úprimnej vďaky za úplnú banalitu (viem o čom píšem) ako ktovieaký intelektuál. Na druhej strane, samozrejme, aj títo ľudia nie sú čiernobieli, ale pestrofarební a povahovo rôzni. Tak ako my všetci, ale späť ku knihe. Čo je v konečnom dôsledku dôležitejšie - a tu sa dostávame k hlavnej dileme celej knihy - nevedieť kto si a byť šťastný alebo byť tým, kým si vždy chcel byť, mať intelektuálny, materiálny, pracovný úspech, no nemať nikoho, komu by na tebe naozaj záležalo? Tým samozrejme nemyslím iba porovnanie - mentálne znevýhodnený vs. "normálny"- aj to je na tomto diele pekné. Láska je zvláštna vec a myslím, že Charlie jej rozumel veľmi dobre, iba o tom poriadne nevedel, že jej tak rozumie, ale to vôbec nie je dôležité. Vlastne, je to dôležité, lebo o láske príliš nepremýšľal, iba ju chcel dávať a trochu jej dostať - lebo to je ľudská bytosť ako každá iná. Pre mňa možno najlepšia kniha akú som kedy čítal. Nádherné, nič viac, nič menej. A to som určite mnohé prehliadol, no veľmi rád sa k príbehu raz vrátim a objavím ďalšie myšlienky (a určite si prečítam nejaké komentáre tu:)). Ani koniec mi vlastne až taký smutný nepripadal, a aj keď som zhruba tušil kam to smeruje, vzali mi posledné stránky dych.
PS. Je skutočne smutné, akou spoločensky diskriminovanou skupinou sú ľudia s mentálnym znevýhodnením, pritom sú to ľudia, ktorí vedia byť aj mimoriadne platní pre spoločnosť napríklad v jednoduchšej platenej manuálnej práci atď atď. Sú to ľudia, ktorí majú rovnako obľúbenú hudobnú skupinu, jedlo či tajné sny a túžby, chuť sa niečo naučiť, potrebu byť užitočný, dostať pochvalu, pracovať, mať kamošov, mať dievča (chlapca), nie niekto na koho by mala spoločnosť pozerať cez prsty ako na „niečo“ menejcenné a neužitočné. Aj v tejto problematike existuje mnoho mýtov a ešte nás ako spoločnosť čaká aj v tomto smere dlhá cesta. Som rád, že kniha má aj tento rozmer.

15 23. března

Jsou knihy, a není jich ani zdaleka dost, které přečtete a víte, že jsou zvláštní a skvělé, že si je budete pamatovat celý život. Problém, který poté nutně nastane je, že nebude schopni říct proč. Jistě, mohla bych tu vypsat spoustu jednotlivostí, které jsou výjimečné (a pokud se chcete o nějakých dozvědět, doporučuji přečíst si " předmluvu", či spíše doslov ke knize od paní Robsonové), jenže výsledek vždy není jen součtem jednotlivých částí a tato kniha to dokazuje.
To, co činí knihu čtenáři tak blízkou je podle mého umění autora dotknout se všech těch tmavých míst uvnitř nás. Tím nemyslím, jen obvyklý soubor radostí, bolestí a snů, ale i pocitů zhnusení, odtažitosti, vlastní nedostatečnosti a otázky po naší morálce.
Chci tím říct, že příběh o Charliem je v první řadě příběhem o nás. Ten malý chlapec je nastaveným zrcadlem pro nás samé, stává se obrazem našeho ponížení, našich nezdarů, našich tužeb potěšit, vyniknout, oslnit a pochopit, stát se něčím, stát se někým, zapadnout a být milován. Jenže stejně jako je svět plný příležitostí, tak je krutý a nikdy prostě nelze mít všechno.
A tady nastupuje jako vždy otázka: ,,Byli byste radši Sókratem, anebo spokojeným vepřem?"

35 20. března

Pro mě jedna z nejoblíbenějších knih. Naprosté zjevení. A divadelní představení v Divadle V Celetné nemá chybu.

2 14. března

Povídka je lepší.

5 12. března

Prechadzka po emocnej duhe. Na zaciatku smiech, v strede nadej, v zavese frustracia, na konci slzy.
".. A ja som sa zlakol ze som nespravil test. Tak som mu povedal ze je to velmi pekni obrasok atramentu s krasnimi botkami na krajoch ale pokrutil hlavou tak ze to nebolo ono." :D :D

6 11. března

Skvělá kniha. Moc se mi líbilo, jakým stylem byla autorem pojata.
Myslím, že má rozhodně přesah a po psychologické stránce je naprosto geniální!
Vřele doporučuji!

36 10. března

Velmi čtivý a věrohodně podaný příběh dvou ubohých tvorů v závodě o to, kdo dřív najde cestu bludištěm života. Kromě věčné otázky, jak daleko má věda právo zajít ve svých experimentech se v příběhu odráží i znepokojující zjištění, že vysoká inteligence a nadprůměrné schopnosti jdou často ruku v ruce s nepochopením a osamocením. Moc mě bavila práce s jazykem, kterým jsou vykresleny změny v Charlieho myšlení. Konec příběhu byl bohužel předvídatelný, i když tady bych autorovi odpustila snad i zářný happy end.