Růže pro Algernon

1 15. července

Zajimava mnohovrstevna sonda do duse cloveka. Zajimavy, smtny pribeh jednoho cloveka. Az me mrazilo, kdyz jsem si prebirala, ze stejne tak, jak se k Charliemu chova okoli a rodina, casto se nevedomky chovame vsichni - a neprijde nam to divne. Utahujeme si z nekoho, koho mame vlastne radi, odchazime, kdyz prestavame rozumet, stavime vlastni ego na obdiv.

08. července

Povídka mi přišla příliš stručná a krátká. Doufal jsem, že kniha prohloubí a více popíše kontrast mezi stavy hrdiny "před" a "po", jenomže zvětšený rozsah knihy je z velké části vyplněn vzpomínkami, schizofrenními stavy, sexuálním životem a podivnými citovými výlevy hlavního hrdiny.

22. června

Idiot - cesta tam a zase zpátky...to bylo první co mě při čtení napadlo... Nicméně se mi kniha líbila a zaujala mě...je vlastně ze života...přečíst by si ji měli všichni posměváčci a že jich je...
Poslední zápis mě fakt dostal na kolena...
Určitě stojí za přečtení, možná že z počátku budete mít trochu problém se začíst, ale pak najednou bude konec....

2 18. června

Kniha která v podstatě odstartovala moji čtenářskou cestu. Jedna z prvních přečtených jedním dechem, kdy na poslední stránku půl hodiny zíráte a nevíte jestli je dobře že jste ji dočetli nebo je to to nejhorší co jste mohli udělat... člověk pak zvažuje jestli to chtěl číst i když věděl... přesto nemůže jinak. Místo učení se na maturitu mě naprosto pohltila. Snad jediná kniha, kterou mi vnukla ukázka z čítanky (kde byla myslím "jen" povídka). Ještě teď po mnoha letech se mi vrací ten pocit, který jsem měla tehdy... ta bezmoc a bolest, pochopení i nepochopení, osudovost... lidskost i nelidskost... knížka je o přechodu zjednoho extrému do jiného... a přece v jistém smyslu stejného.

14. června

S knihou jsem se naprosto minula. Asi ke mně přišla v nevhodný čas, možná mě od počátku dost iritoval její přebal, ale neoslovila mě tak, jako velkou většinu zdejších čtenářů.

2 11. června

Aby bylo jasno, já původní povídku považuji za mimořádné a geniální dílo. Ovšem tato kniha mi přišla vlastně zbytečná. To nejlepší z ní bylo už ve stejnojmenné povídce. Proč se patlat na sto stranách s něčím, co jste zvládl mnohem úderněji vyjádřit na deseti. Tohle předělávání slavných sci-fi povídek na romány mě docela štve. (viz třeba ještě Příchod noci Asimova a Silverberga ) Takže za tři, původní povídka je ovšem jednoznačně za 100%.

2 03. června

Nějakým způsobem jsem si zafixoval, že Růže pro Algernon jsou o něčem naprosto odlišném a pitomý přebal českého vydání tomu rozhodně nepomáhá.
Kniha je o hledání sebe sama, o zjišťování toho, co vůbec znamená být člověk a jestli má někdo právo rozhodovat, kdy je jedinec inteligentní a kdy ne.
I přesto (a nebo právě proto), že víte prakticky od začátku, jak příběh skončí, jde o velice silnou knihu a jediné, co bych oželel, byly některé vzpomínky do dětství.

8 27. května

15. května
Moje studium pokračuje dobře. Univerzitní knihovna je teď mým druhým domovem. Museli mi zařídit oddělenou místnost, protože pojmout, co je na potištěné stránce, mi trvá jen chvilku, a když prolítávám knihami, nevyhnutelně se kolem mě vždycky začnou shlukovat studenti.
Teď právě mě nejvíce zaměstnává zájem o etymologii a staré jazyky, novější práce o počtu pravděpodobnosti a dějiny hinduismu. Je ohromující, jak zdánlivě nesouvisející věci zapadají jedna ke druhé. Dostal jsem se na další úroveň a teď mi připadá, že se proudy různých oborů přiblížily jeden ke druhému, jako by plynuly z jediného zdroje.
Je to zvláštní, ale když sedím v univerzitní kavárně a poslouchám, jak se studenti dohadují o dějinách a politice a náboženství, zdá se mi to všechno dětinské.

7 25. května

Tuhle knihu jsem četla, no před mnoha lety... Někdy zhruba tak na 30 stránce (přesně už nevím) jsem začala brečet - a nepřestala jsem až do konce. Ten příběh mi rozemlel srdce na cáry, a já brečela a brečela pro toho malého kluka, pro muže, kterým chtěl být a nebyl, pro toho, kým se stal, pro Algernon, pro všechny plané naděje, pro bolest v srdci těch nepochopených, i pro ty, kteří to pochopili... Nádherná kniha, ale tak bolestná, že nevím, jestli někdy budu mít odvahu, abych si ji přečetla znovu...

2 18. května

Přečetla jsem povídku během dvou dnů a jsem z ní totálně mimo. Nechápu jak jsem mohla tento příběh ignorovat takovou dobu a přečíst si to až teď.

Je to velice silný příběh, nebudu psát víc, všechno už bylo řečeno :) :)

5 13. května

Poetická kniha. Jen zdánlivě depresivní, se silným poselstvím, lehká, čtivá a zároveň nesmírně hluboká. Celou knihou se proplétá silná humanistická myšlenka. Víc nelze napsat bez zásadního prozrazení děje. Inteligence nesouvisí s tím, jak je člověk „dobrý“. Na to bychom neměli zapomínat. Kniha pomáhá si to uvědomit.

3 25. dubna

Milé překvapení ve formě lehké četby.
Autor si pohrál dobře se zápletkou a forma deníku byla velice dobrá varianta. Bylo pěkné sledovat změnu myšlení hlavního hrdiny a následně návrat zpět do předchozího období.

25. dubna

Skvelá kniha bez hluchých miest, no aj tak jej nemôžem dať plný počet. Verím, že v poviedkovom podaní by príbeh vyznel silnejšie, než v "rozťahanej" knižnej podobe. Príbeh ma až tak silno nezasiahol, ostal som na konci knihy emočne chladným. Asi som dopredu vedel, že to tak dopadne.

Ale len o Charlim a jeho príbehu kniha nie je. Je o živote samotnom. O tom, ako využijeme svoj čas a svoju "normálnosť" pre seba ale hlavne pre ľudí, ktorých máme radi. Každý človek v texte nájde časť seba. Na to, v akom roku kniha vznikla, je stále aktuálna a stále sa dobre číta.

5 16. dubna

Není-li čtenář dost trpělivý a pozorný, ztratíse hned na prvních stranách textu. Ale když má výdrž a čte dál, pročte se k nádhernému příběhu, který zamává s nejedním srdcem.

8 11. dubna

Nejprve jsem knihu léta ignorovala kvůli obalu. Po přečtení anotace a komentářů chvíli váhala, se strachem, že půjde o předvídatelnou "agitku", kterak jsou vědecké zásahy do lidského života nepřirozené a škodlivé. Zvědavost ale zvítězila.
Příběh se zajímavým námětem je velmi emocionálně zpracován. V krátké časové výseči, kdy inteligenční křivka Charlieho opíše prudký oblouk, formou deníkových záznamů popisuje především změny jeho vnímání a pocitů, proces rozpomínání a uvědomování, vše plasticky a představitelně.

Kniha, která navzdory některým svým nedostatkům a "dojímavosti" naštěstí nevnucuje čtenáři jednoznačné závěry a nabízí mnoho myšlenkových vrstev, pro různé čtenáře a různé časy přečtení. Mně, v tuto dobu při prvním čtení se nejvíc uhnízdila představa, jaký by asi byl Charlie, kdyby měl méně šílenou, vyrovnanější matku, jak by to ovlivnilo jeho nový život, vlastně zda by vůbec tak toužil po tom být chytřejší...

1 09. dubna

Stačí jedno slovo. Geniální.

1 04. dubna

asi vše bylo řečeno, super.

13 18. března

Skvělá fantasy! Žádní mimozemšťané, žádné nestvůry s osmi nohama či třema ušima, žádní roboti... Jen člověk. Se všemi svými duhy i neduhy. Neotřelý a ve své době asi i zcela mimořádný nápad. A jakkoli příběhu dominuje krkolomný pohyb Charlyho na ose IQ zleva doprava a zase zpět, mnohem více než o chytrosti a zaostalosti se od Keese dozvídám o lidských slabostech, lidské ne-toleranci a především strachu. Strachu z jiných, lepších, chytřejších, vzdělanějších, bohatších aj. lidí vedoucí v reálu k celosvětovému tažení za politicky korektní rovnost. Equality. Zaklínadlo, které v posledních desetiletí pohřbívá odvahu a ambice jedněch, aby vítězila průměrnost těch druhých. Jak jinak by ale ti druzí mohli projevit svou lidskost? Příběh je ale také o štěstí, naději, očekáváních a iluzích. A deziluzích. Ano, a prozření. Charly to vše stihl v několika měsících života. My na to vše máme celý život. A ne nutně musí prozření přijít až v jeho závěru. I díky Charlymu.

5 05. března

Geniální. Poprvé jsem byla na divadle, poté po letech audiokniha . . . . nemá chybu:)

1 01. března

Povídka..nádherná..

5 28. února

Velmi zajímavá kniha, o jejíž obsahu jsem předem nevěděla a snad to bylo dobře. Ač opravdu neskutečný děj, chvílemi na mne působila realisticky a zkoušela jsem se vžít do pocitů hlavní postavy. Opravdu na mě udělala dojem.

1 27. února

Nenapadá mě nic, co by v předchozích komentářích chybělo. I mě knížka zasáhla, je opravdu kvalitní.

23 21. února

Co lze ještě říci k tomuto literárnímu zázraku? Že to je geniální dílo? To už tady bylo mockrát řečeno. Že to čtenáře zasáhne tak, že na Charlieho příběh asi nikdy nezapomene? I to už tu bylo. A tak bych mohla asi dlouho pokračovat. Snad dodám jen to, že 8 měsíců života tohoto chlapce je popsáno s naprostou dokonalostí a že my všichni, sice za delší dobu, prožíváme něco obdobného, a že získání a poté opět postupná ztráta těžce nabytých vědomostí je vlastně údělem každého člověka. Nevím, jestli přesně tak to autor myslel, ale je to možné. V každém případě napsal příběh o tom, co je vlastně důležité pro to, aby byl člověk šťastný. Je to vysoké IQ, nebo jsou to přátelé, láska, vzpomínky, rodina......? Ale to všechno už tu taky bylo. Stačí tedy, když řeknu, že knihu všem doporučuji.

15 15. února

Nadčasový příběh, který se vás musí dotknout. Kdo je vlastně šťastnější, ten kdo ví, nebo kdo neví ? Kdo je víc opuštěnější, ten který chápe, nebo nechápe ? Kdo je vnímavější, ten který rozumí, nebo nerozumí ? A jaká je úměra mezi emoční a rozumovou inteligencí ? Takhle si předstvuji kvalitní literaturu. Se zaklapnutím poslední stránky to vlastně teprve začíná.

7 07. února

Jedna z knih, na které se nedá zapomenout. A také kniha, kterou - ač mne nadchla - asi nikdy nebudu číst znovu - je mi smutno a úzko, jen na ni pomyslím... Ale vřele doporučuji k přečtení!

5 04. února

Kniha, která mě dojala k slzám, která mě donutila přemýšlet, kam až můžou šílené vědecké experimenty s lidskými bytostmi a zvířaty dospět. Knihu jsem četla asi před rokem a stále ji mám v mysli, v srdci. DOPORUČUJI k přečtení všem vnímavým čtenářům.

11 02. února

Příběh o ztrátách způsobených získáváním a získáních způsobených ztrátami. Jinak knihu popsat nezvládnu. Celá myšlenka je dokonalá a dává smysl a naprosto chápu čtenářskou fascinaci i po tolika letech (věděla jsem, o co tam zhruba jde, ale s příběhem mám v téhle formě premiéru). Chápu, proč to je tak čtená kniha, ale...přestože jsem v ruce nedržela žádný bichlový materiál, v určitých momentech se nudila. Dost věcí se mi tam zdálo zbytečných, a kam bych se ráda podívala, autor přeskočil. To mě pouze utvrdilo v myšlence, že jsem si nejdřív měla přečíst původní povídku. No co, tak nakonec až potom. Třeba se sem vrátím a přidám hvězdu. Zatím čtyři, protože pět s klidným svědomím dát nemohu.

7 26. ledna

Jelikož pracuji s lidmi s mentálním hendikepem, byla jsem na knihu zvědavá. Uvědomuji si, jak jsou tito lidé sobečtí, přitom dobrosrdeční, nezákeřní, přitom vychytralí směrem ke svým výhodám... A taky si uvědomuji, že každý z nás je do jisté míry v něčem postižený... Nemají spíš být tyto "nedostatky" obohacením? Abych se vrátila k hlavnímu hrdinovi, u něj mě překvapilo, že byl víc sobecký, když byl inteligentní, až mě mrazilo, jak myslel jen na svoje "bolínko", žil v hrůze, co ho čeká - vždyť každého z nás nečeká v životě jen dobré věci a navíc jej nikdo nepřežijeme! Jako nechytrý byl daleko srdečnější, tam byl spíše problém přístup společnosti. Ráda jsem se s touto knihou seznámila.

10 23. ledna

Krásné, neskutečně silné, smutné.
Dám na doporučení "kamaráda z Databáze" a za čas si to střihnu ještě jednou s panem Mrkvičkou!