Růže pro Algernon

od:

Růže pro Algernon

Růže pro Algernon patří k nejinspirativnějším příběhům moderní literatury. Už od roku 1959, kdy se poprvé objevila jako krátká povídka posléze odměněná cenou Hugo, nejvyšším čtenářským oceněním v rámci fantastického žánru. Později svůj vlastními životními zkušenostmi inspirovaný příběh Daniel Keyes rozšířil do román... celý text

Růže pro Algernon patří k nejinspirativnějším příběhům moderní literatury. Už od roku 1959, kdy se poprvé objevila jako krátká povídka posléze odměněná cenou Hugo, nejvyšším čtenářským oceněním v rámci fantastického žánru. Později svůj vlastními životními zkušenostmi inspirovaný příběh Daniel Keyes rozšířil do románové podoby a opět si neústupně stál za jeho zakončením, přestože byl stejně jako v případě povídky nucen najít si nového nakladatele.

Od té doby se Růže pro Algernon objevila v nejednom filmovém i televizním zpracování, jako divadelní hra prošla nepřeberným množstvím rozmanitých zpracování po celém světě a mnohými i u nás, inspirovala řadu různě upravených příběhů, hudebních skladeb či alb a v posledních letech byla zpracována také jako francouzský film či jihokorejský a v minulém roce i japonský televizní seriál. Charlie Gordon si v jednom z nejcitlivějších příběhů naší doby podmaní i vás… méně textu

https://www.databazeknih.cz/images_books/31_/311693/ruze-pro-algernon-qyB-311693.jpg 4.71417
Originální název:

Flowers for Algernon (1966)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Sci-fi
Vydáno:, Argo
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (217)

Přidat komentář
rabor
19. července

Pokud jste příliš chytří, tak jste se jistě již několikrát setkali s myšlenkou, kterou kniha přináší, a i když se holedbá, že právě v tomto díle se myšlenka objevila poprvé doporučuji vám nejdřív trochu zhloupnout abyste si mohli knihu naplno užít. Pro zhloupnutí sledujte nějakou dobu seriály na tv nova případně jakýkoliv film od Zdeňka Trošky. Nebo zkuste nadbytečný výkon mozku zahnat alkoholem, což je určitě příjemnější zpúsob.
Pokud jste již prúměrně chytří, udělejte si trochu času a přečtěte si tuto dobrou knihu.
No, a pokud jste příliš blbý až negramotní na čtení celé knihy, řeknu vám vtip, který vesměs shrnuje celý děj.

Hlupák uloví zlatou rybku.
"Hele riba, já tě sním"
"Ne, nejez mě, splním ti tři přání"
"No dobře, tag já chci být chitrý"
Bzink *
"Uf, to se mi ale přitížilo, že bych se z toho posral"
Bzink*
"Sakra, já se fakt posral, to jsem ale pitomec"
Bzink*
"Jé, hele riba, já tě sním"

Sidonie
14. července

Styl deníku mi úplně nesedl, i když měl svůj jasný význam (i na stylu se ukazovalo, jak se hrdina mění), ale obsah to dokonale vyvážil.
Pobrečela jsem si. Ten pocit beznaděje, který zažíváte společně s hrdinou... To se nedá popsat, to se dá jen přečíst a pocítit. Je to vlastně jako znát svůj osud. Díváte se na malou myšku a víte, že vás potká to samé.

Je lepší být šťastný a nevědět anebo vědět a být nešťastný?

misssicccka
29. června

Nadeje a bezmoc, vzestup a pad, pokora a arogance, empatie a lhostejnost, radost a vztek, to jsou vse emoce, ktere v knize a v sobe najdete, budete-li cist. Okolo tehle knihy jsem obchazela mnoho let, ale prisla mi moc opevovana a to muze byt predzvest zklamani. Ne v tomhle pripade, vezmu-li v potaz, kdy se autorovi zrodil napad v hlave, je to neco neuveritelneho a vskutku nadcasoveho. Smutek z osudu mysky a cloveka mne bude jeste chvili provazet. Chtela bych pochvalit a vyzdvihnout preklad, musela to byt tezka, ale nadherna prace. Vic takovych knih si preju jeste ocuchat ;)

Roscata
28. června

Knihu jsem poprvé četla kdysi dávno, ještě ve škole. Už v té době mě kniha nesmírně oslovila. Bylo úžasné sledovat jak se Charlie čím dál víc stává inteligentněším a naopak strašně skličující když začal svou inteligenci ztrácet. Myslím že to mě na knize nejvíce upotalo, to jak si Charlie uvědomuje svou ztrátu.
Kniha je to krátká, ale o to víc se vás dotkne, určitě se k ní budu dál vracet.

parxel
28. června

Wow! Tak tohle je kniha jak se patří. Strašně moc mne bavilo číst Charlieho zprávy. Sledovat ho, jak se stává čím dál tím chytřejší a v jeho textech postupně ubývají pravopisné i gramatické chyby. Zažít s ním, jak se poprvé zamiluje a jak se díky vzrůstající inteligenci postupně stává čím dál tím více osamělý. Bylo mi ho líto, když si postupně začal vybavovat vzpomínky na to, co prožil v dětství. Soucítil jsem s ním, když si uvědomil, že pro lidi z jeho okolí, je pouhým terčem posměchu.

Bylo to prostě úžasné prožít s Charliem část jeho života a přestože to místy bylo čtení moc smutné, tak bylo zároveň i krásné. Na závěr nezbývá nic jiného, než občas vzpomenout na malou myšku Algernon a věnovat růže na její hrob.

Za mě moc krásná kniha, která ani po letech neztratila nic ze své aktuálnosti. Dávám plný počet hvězd, protože Růže pro Algernon si ho prostě zaslouží.

braunerova
27. června

Povídku Růže pro Algernon jsem četl před mnoha lety a dodnes vzpomínám na ten něžný, smutný a krásný příběh. Román mě ale zklamal. Chytrý Charlie mi byl strašně nesympatický. Když byl retardovaný, vždy se našli lidé, kteří se mu snažili pomáhat a chránit ho. Žádného vděku se nedočkali, stejně jako vědecký tým, který mu nabídl nový život. Nějak se mi nechce přijmout autorovu myšlenku, že čím větší IQ tím větší hulvát a sobec.

Aimee1
16. června

Vynikající kniha, která mě dostala od začátku až do konce. A vlastně ani nevím, proč jsem si ji nepřečetla už dříve. Kdybych věděla, že to není možné, skoro bych měla nutkání zeptat se autora (pokud by ještě žil, samozřejmě), zda to sám zažil, neboť Charlieho úvahy, vnímání, přesvědčení byla tak realistická, že musí chytit za srdce každého. Je smutné a neuvěřitelné zároveň, jak obrovský klín mezi dva lidi může vtlouct výška IQ. Jako jazykovědec jsem velmi ocenila hru s jazykem, která ukazovala, že sám autor měl velmi dobře nastudovánu propojenost inteligence s užívanými jazykovými formami.

Robin83
13. června

Jestli existuje lepší kniha než tato , tak nemůže pocházet ze Země možná ani ne z naší galaxie. Tak oroginální nápad, úžasné zpracování. Dojemný konec, který musí dostat úplně všechny. Ale, co mě dostalo ze všeho nejvíce, tak to název knihy, respektive konec. 1000000/5

Christo
02. června

Myšlenka vynikající, provedení horší. Myslím, že starší zpracování ve formě povídky by se mi líbilo víc.

kní
31. května

"15. května
Moje studium pokračuje dobře. Univerzitní knihovna je teď mým druhým domovem. Museli mi zařídit oddělenou místnost, protože pojmout, co je na potištěné stránce, mi trvá jen chvilku, a když prolítávám knihami, nevyhnutelně se kolem mě vždycky začnou shlukovat studenti.
Teď právě mě nejvíce zaměstnává zájem o etymologii a staré jazyky, novější práce o počtu pravděpodobnosti a dějiny hinduismu. Je ohromující, jak zdánlivě nesouvisející věci zapadají jedna ke druhé. Dostal jsem se na další úroveň a teď mi připadá, že se proudy různých oborů přiblížily jeden ke druhému, jako by plynuly z jediného zdroje.
Je to zvláštní, ale když sedím v univerzitní kavárně a poslouchám, jak se studenti dohadují o dějinách a politice a náboženství, zdá se mi to všechno dětinské.

19. října
Dneska jsem zažil děsivou věc. Vzal jsem si výtisk článku, který jsem použil při svém výzkumu, bylo to Kruegerovo Über Psychische Ganzheit, chtěl jsem se podívat, jestli bych díky němu lépe nechápal vlastní zprávu a to, co jsem v ní dokázal. Nejdřív jsem si myslel, že mám něco s očima. Pak mi došlo, že už neumím číst v němčině. Zkoušel jsem to i s ostatními jazyky. Jsou všechny pryč."

archandelka
27. května

"Příliš často hledání pravdy vytlačí hledání lásky."
Neskutečná kniha. Čím více si uvědomujeme věci, tím více trpíme, tím více paradoxně žijeme v sami sobě.
Přečetla jsem ji téměř najednou a jednoznačně řadím mezi top knihy, které jsem kdy držela v ruce.

iška
05. května

Úžasný příběh. Letos jsem se k němu vrátila díky čtenářské výzvě a přestože to pro mě nebyla novinka, opět mi dal podnět k zamyšlení.

gh2910
30. dubna

Zajímavý námět, k zamyšlení 1-2

TallulahDragon
24. dubna

Všichni tu píší dotčené komentáře o smutném příběhu. Víte, proč je tak smutný? Protože Charlieho osud možná čeká i nás. Všichni, jestli se dožijeme osmdesáti, budeme nejspíš senilní. Na rozdíl od Charlieho, který si uvědomuje, jak málo má času, si my namlouváme, že nám se nic takového stát nemůže.
Ale upřímně, nad Charlieho pádem se tu lidé rozesmutňují, soucítí. Ale kdo se tak dívá na své prarodiče, kterým již paměť a mysl neslouží tak jako dřív, ten je hoden obdivu.
Já tenhle příběh viděla u své babičky ještě před bílou myškou. Dnes bych si přála, abych se zachovala jako Alice, ne jako Fay.

negramota
18. dubna

Hodně předvídatelné, nicméně velmi čtivé. Dojemná sonda do duše člověka popisující propasti mezi vrstvami různého lidí intelektu, stejně jako zoufalství člověka, který si je plně vědom, že se řítí....

evonra
03. dubna

„Až tenhle pokus skončí a já budu mít 3x větší IQ, než jsem měl na začátku, pak snad budu jako ostatní lidé a oni mě budou mít rádi.“

Příběh vyprávěný mentálně zaostalým Charliem s IQ 69, jehož výše se po experimentálních pokusech šplhá k hranici 200.
Během četby Charlieho zápisků zažíváme všehochuť pocitů této proměny. Od štěstí, radosti a nadšení z nalezené geniality následuje procitnutí, kdy krutost a faleš „přátel“ opravdu zabolí ... být génius zas taková výhra vlastně není.

Kdysi jsem shlédla divadelní představení v podání J. Potměšila,což je velký zážitek. Ke knize jsem se dostala až nyní, ale je stejně smutně krásná.

medlovice
27. března

Kdysi před léty mě jako kovanou metalistku dostala stejnojmenná písen od Arakainů.Pořád jsem metalistka ale kniha mě ohromila ještě více. Znám ten pocit co Charlie poznal.Někdy si taky tak připadám.

pecka02
19. března

Četla jsem první povídku a na knihu jsem se chystala dlouho. Nezklamala. Nevšední téma, zajímavé zpracování. Moc se mi líbilo, že je psaná formou deníku, i to, jak v zápiscích postupně byla vidět zvyšující/snižující se inteligence. Člověk se tak mohl s Charliem více sblížit. Příběh je to sice smutný, ale zároveň poučný a bohužel si myslím, že víceméně pravdivý. Připomnělo mi to citát Oscara Wilda:

"Všechno, čím někdo vyniká, získává mu nepřátele. Člověk musí být zcela průměrný, pak je oblíben."

Danago
19. března

Knížka mě ohromila. Nic takového jsem ještě nečetla. První vydání už v roce 1966, to je teda něco. Je naprosto nadčasová. Moc krásně napsaná. Knížka hodně na zamyšlení. Hodně smutná. Ale nepřečíst si ji , by byla chyba. Tato knížka člověku může dát něco navíc. A mně to dala. Sama pracuji v domově s takovými lidmi, takže jsem v tom viděla hodně pravdy.
Knížka mě dostala ! Rozhodně za přečtení stojí.

lenkaabooks
17. března

Každému bylo do vínku​ dáno něco jiného. A snažit se to pomocí experimentu změnit, to může jen ublížit. Tak jako Charliemu.
Bylo to smutné, moc smutné.

Mercatino
11. března

Knížka by mohla být delší :) Vhodná na přečtení u jednoho čaje. Ani jsem to nestačil rozdýchat a byl konec- šmitec. Oceňuji skvělou myšlenku, dobrý nápad a i ten spád. Zároveň mi chybělo mnohem větší prohloubení vztahu, čím by to pro mne bylo pestřejší. Dobrý, ale čekal jsem dle hodnocení mnohem lepčí. Asi jsem do této povídky ještě nedozrál.

xelzax
05. března

Skvělá kniha. Co je vlastně lepší - být spokojený v nevědomosti nebo osamělý v genialitě? Mít nesobecky rád okolí nebo být génius, který na ostatních vidí spoustu chyb? Kniha je psána formou deníku Charlieho Gordona, kdy si kromě myšlenkových pochodů můžeme užít i vývoj psaného textu a postupného chápání významu slov u vyvíjejícího se intelektu. Zajímavý sci-fi námět. Vnímavý čtenář se pak rozhlédne kolem sebe a uvědomí si, že každý má svůj vnitřní svět s myšlenkovými pochody i když si o něm můžeme myslet, že je naprosto mimo- empatie, to je to, co nám mnohdy chybí. Zařazuji do doporučených knih :)

Alizon
26. února

V zivote jsem precetla jen par knih, ke kterym bych pripojila oznaceni "zvlastni", protoze se vetsinou drzim svych osvedcenych typu knizek. A tech nekolik malo, ktere bych jako zvlastni oznacila, si u me strany neziskalo vetsi hodnoceni. Ruze pro Algernon je snad prvni kde adjektiva zvlastni a skvela pouzivam spolu. Asi uz jsem trosku cynicka, protoze me pribeh na rozdil od nekolika ctenaru nerozplakal, dokazal vsak mnohe jine. Donutil me povzdechnout si: "no a neni nakonec nejlepsi byt uplne hloupy? - nerikala jsem si to kolikrat v zivote sama?" Donutil me u pasaze "s vetrnymi mlyny" zamyslet se, jak je na tom moje intelligence - "pochopila jsem urcite vsechno co chtel autor sdelit?". Veta o tom ze "vsichni vime, ze na konci bludiste zivota je smrt, ale to co jsme z nas cini cesta bludistem" me ohromila svoji krutou pravdou. Aby to nebylo tak depresivni, kniha me i pobavila pri sledovani zmen pisemneho projevu. Je tezke ted shrnout vsechny moje myslenky, tak tu mozna jen blabolim, kniha me ponekud rozhodila, zajimalo by me precist si pribeh v povidkove forme, ale asi se ted budu muset odreagovat nejakou lehci cetbou.

Chmur
26. února

Nejdojemnější kniha, kterou jsem četl. Na konci se mi opravdu chtělo brečet.

Caa
24. února

Na tuhle knihu pět hvězdiček nestačí. Rozložila mě na prvočinitele.

neproniknu
23. února

V tomto příběhu je "vše" o ubohé lidské hirearchii a segregaci, snahou se nad někým povýšit. Jsi jiný, odlišný, ať rozumem, majetkem, barvou pleti, nepatříš do našeho stáda.

intelektuálka
19. února

Ojedinělé téma opravdu lze získat aspon na chvíli inteligenci? Ale není pak horší vrátit se zpět?

Knišíl
03. února

Nelitujy toho zje sem tuhle knišku přecet ale budu litovat toho estli si nekdo kdo ešte nečet tuhel super knišku přecte tento kompentař a nepřete si knišku Tak ted sem vystřih úplne Čárliho Kordona

Gretka66
26. ledna

Nádherná kniha.

Kirtans
24. ledna

Nikdy jsem nečetla nic, co by ve mě vyvolalo takový pocit smutku. Úžasná kniha.