Růže pro Algernon

1 25. března

Hodně emotivně postavená kniha. Ze začátku mi nesedl autentický styl vyprávění, ale po chvilce jsem se dostala do děje a potom už jsem byla v ději naplno. Charlie je velmi milá, sympatická postava, která vám přiroste k srdci.

17 19. března

Začalo to povídkou, kterou Daniel Keyes napsal v roce 1959 (u nás vyšla ve sborníku Vlak do pekla). Následně příběh rozvinul do stejnojmenného románu, jenž se následně dočkal četných divadelních, televizních a filmových zpracování. Nikdy nezapomenu na první zhlédnutí filmu Charly režiséra Ralpha Nelsona z roku 1968, v němž postavu Charliho Gordona ztvárnil fenomenální Cliff Robertson. Nyní tedy přišel čas, abych se pustil do Keyesova románu. Upřímně, bál jsem se toho. Film i původní povídka byly bez debat citovou záležitostí, kterou ani čas nedokázal vymazat z mé paměti. Dokáže ale román, navíc vzniklý rozpracováním povídky, udržet stejnou kvalitu, nerozmělnit děj a zapsat se do kánonu nezapomenutelných literárních zážitků? Žádné strachy, dokáže!!!! Je vlastně úplně jedno, jaký formát si člověk zvolí, protože Růže pro Algernon má TÉMA a MYŠLENKU, jež je nadčasová a živá dnes stejně jako v roce 1966. Keyes měl prostě nápad, který nemůže nikdy zestárnout, omrzet se nebo nechat člověka lhostejným. A právě ono vtažení do Charlieho vnitřního světa obav, frustrace, a nakonec i jeho zlosti, radosti a strachu je natolik uhrančivé, že se ani trochu nestydím za to, že jsem mu podlehl a sem tam uronil i nějakou tu slzu.

1 19. března

Oceňuji především deníkovou formu. Děj byl předvídatelný ale přesto bavil od začátku do konce. A konec byl až děsivě rychlý.

Pane Bože, prosím Tě, neber mi všechno!

13. března

Klasika. Povídka se mi líbila víc, byla výraznější než kniha.

2 08. března

Četla jsem v originále, díky sestřenkám z Anglie, jinak bych po knížce sama nejspíš nesáhla. Nicméně jsem moc ráda, že se ke mně dostala, protože dílo je to naprosto skvělé, jeho téma - a také zpracování, formou zpráv pro lékaře- je neotřelé a příběh utíká před očima. To, jak člověk vnímá svět v závislosti na své inteligenci, a jak my pohlížíme na druhé, podle inteligence jejich, je určitě námět k zamyšlení. Konec mě opravdu dostal, a knihu jsem zavírala s opravdu těžkým pocitem.

1 28. února

Naprosto dokonala kniha, ktera chytne a nepusti.

1 28. února

To bylo srdcervoucí. Skvěle myšlenkové pochody. Doufala jsem, že to dopadne jinak, jak jsem se do toho vžila.