Růže pro Algernon

4 03. prosince

Na sci-fi vůbec nejsem, ale tahle kniha mě dostala. Možná proto, že mě na tom nefascinovala ta vědecká část, ale ta psychologická - vztahy mezi lidmi a role inteligence v nich. A hodně mi to dalo - nikdy mě třeba nenapadlo si všimnout rizika zvýšení arogance k druhým při vědomí naší inteligenční nadřazenosti. Došlo mi, že vysoká inteligence není žádná výhra, protože se člověk může cítit osaměle a nepochopen. A lidsky - není od věci si připomenout, že retardovaní jsou také lidmi! Tuhle knihu bych rozhodně zařadila do "povinné" četby na střední škole.

2 27. listopadu

Čekala jsem hodně a dostala jsem asi ještě víc... Škoda,že autor už nic jiného nenapsal.

3 18. listopadu

Tak moc jsem snad u žádné jiné knížky nebrečela.

9 13. listopadu

Jedna z nejsilnějších a nejpůsobivějších knih, jaké jsem kdy přečetla. Nechtěla jsem věřit, že byla napsána před tolika lety, je naprosto současná a doba jí na síle neubrala, spíš naopak.

7 02. listopadu

Ještě jsem nečetla něco podobného, kde by forma byla tak silně provázaná z obsahem. Tohle je naprosto skvěle zvládnuté řemeslo. A o tom, co ve vás kniha vyvolá, ani nemluvě.

9 24. října

Neskutečně silné dílo svým poselstvím. I věrohodnými pochody myšlenek. Když člověk pobral inteligence málo, je terčem posměchu, když moc tak vlastně taky. Jen jinak. Ale oba dva konce znamenají izolaci od netoleratního a závistivého průměru. Co je to za svět?

5 22. října

Jedna z mých nejoblíbenějších... Klasika a povinnost přečíst.

2 20. října

Poslouchala jsem audioknihu, mimochodem mistrne namluvenou, ktera knihu pozvedla na vyssi level. Nadherny scifi pribeh o pokusu zmenit inteligenci cloveka. Lekarka a dementni mladik se v urcite fazi inteligencne setkavaji, diagram lecebne krivky je vsak neuprosny. Velmi dojemny a velmi lidsky pribeh.

2 16. října

Tak... smutné... přesto návykové... Po shlédnutí představení s Honzou Potměšilem v hlavní roli už si hlavního hrdinu neumím ani jinak představit.

9 13. října

Dlho som hľadala vhodnú knihu do ČV a keď som si nakoniec vybrala túto (niekoľkokrát som ju kvôli obálke a názvu prehliadla, mysliac si, že ide o červenú knižnicu), vôbec som nečakala, že to bude taká pecka. Teraz sa nestačím čudovať, ako je možné, že som na ňu nenatrafila skôr! Musím povedať, že mnou zamávala, prinútila ma hlboko sa zamyslieť nad svojím životom, nad svojimi prioritami, nad tým, ako ich žijem, resp. nežijem. Charlie zostane jedným z najsilnejších literárnych postáv, s ktorými som sa doteraz stretla. Veľmi silná, myšlienkovo i emocionálne bohatá knižka, ku ktorej sa určite budem vracať.

2 08. října

Smutná, ale mistrovsky napsaná kniha. Doporučuji si jí poslechnout i v audio-knižním podání herce Ladislava Mrkvičky, který svým čtením vyzdvihl kvalitu textu o několik pater výše, ke knižnímu nebi. Kdo chce tento příběh opravdu prožít s hercem Janem Potměšilem, tomu doporučuji návštěvu pražského divadla Kašpar v Celetné ulici. Jeho Charlie Gordon je více pravdivý, než slavná knižní postava Daniela Keyese.

2 03. října

Souhlasím s komentářem Agatha84 - hodně emotivní, skvělý zážitek a dost se o tom dá přemýšlet. Važme si toho, že jsme inteligentní...

21. září

Není to špatný , ale není to ani žádný zázrak. Skousla jsem to jeden večer před spaním. Za začátku se to špatně čte, kvůli snížený inteligence vypravěče, takže to chvíli zabere se tim prokousavat. nic vic, co bych k tomu mohla dodat!

4 21. září

Geniální povídka, napsaná velice originálním způsobem. Nutí člověka k zamyšlení. Je to opravdu tak, že čím je člověk inteligentnější, tím je nešťastnější a že hloupí lidé jsou ti nejšťastnější ze všech?

8 01. září

Poslouchala jsem audio skvělý přednes pana Mrkvičky - doporučuji.Když je člověk nevědomý, neví o co přichází,ale ztráta vědomostí je hrozná a ještě horší je když si to člověk uvědomuje.

5 27. srpna

Velmi krásný, leč vlastně smutný příběh. Člověka to nutí uvažovat nad vlastníma hodnotama života... Je to Už pár dní, co jsem ji dočetl, ale už teď vím, že je to jedna z těch knížek, které člověk nezapomíná a rád se k nim vrací...

9 31. července

Inteligence, jakkoliv vysoká, není zárukou štěstí. Retardovaný Charlie byl šťastnější, žil víc tady a teď a nedělal si starosti, měl své přátele, byl milý, příjemný a schopný postarat se o sebe a to bylo zdrojem jeho sebejistoty. Díky svému omezenému IQ nerozuměl lidem kolem sebe a nemusel je tedy posuzovat. Zabýval se sám sebou, měl obrovskou vůli a chuť pracovat na sobě. S rostoucí inteligencí a s rostoucím poznáním byl stále více frustrovaný - přáteli, rodinou, ženami, společností, stavem lidského poznání, akademismem, který se mnohdy zabývá prázdnými a nepraktickými vědeckými teoriemi, sám sebe staví na piedestal a bojí se, že budou odhaleny jeho limity. Bylo to čtení plné zajímavých myšlenek a hlubokých emocí. Ještě citát, který mě zaujal: "Moje studium pokračuje dobře. Teď právě mě nejvíc zaměstnává zájem o etymologii a staré jazyky, novější práce o počtu pravděpodobnosti a dějiny hinduismu. Je ohromující, jak zdánlivě nesouvisející věci zapadají jedna ke druhé. Dostal jsem se na další úroveň a teď mi připadá, že se proudy různých oborů přiblížily jeden ke druhému, jako by plynuly z jediného zdroje. " "Jaký blázen jsem to byl, že jsem si kdy myslel, že profesoři jsou intlektuální velikáni. Jsou to lidé - a mají strach, že se to svět dozví."

6 31. července

"MORON-GENIUS AND MOUSE GO BERSERK" tahle věta mě dostala. Obstála by i jako plnohodnotný název knihy. ____ Nebudu lhát, bylo mi z toho ve výsledku smutno. Není to dokonce ani sci-fi (v podstatě jediný prvek je experimentální operace pro zvýšení inteligence), jako spíš psychologické drama, studie o jednom dobrosrdečném retardovi a jeho cestě k, nejdřív pouze tomu, být normální, jako ostatní a následném převýšení všech ve svém okolí, až po pád zpátky. Během své cesty a zápisků si Charlie uvědomí ledasco a vy s ním, než ho lidé, jeho bující schizofrenie, minulost a osamocení a odcizení, sežerou, stejně jako začnou odeznívat i efekty operace a vše jde do kytek (relatable), včetně Algernon. Z místního Quasimoda, Forresta Gumpa, dobrosrdečného blba (a že každý známe nějakého)... se stává bytost, která všechny převyšuje. Vadil mi ale způsob, jakým zpracovali génia génia, obvykle totiž spisovatelům nežeru (jeden případ, který se mi naopak líbil byla třeba Trevanianova kniha Šibumi a Nikolaj Hel), tady je ta idea podaná velice střídmě: de facto "jsem polyglot a tak jsem génius" (nigga please). A taky, že Algernon obecně byla dost upozaděná, koneckonců je to jen myš, ale na druhou stranu myš, které se nosí květiny. A že právě Charlieho neodvratitelně čeká stejný osud jako ji. Definitivně věc, ke které se ale vrátím.

8 28. července

Páni,tak to byl zážitek. I když převládajícími emocemi zůstává smutek a lítost, je to jedna z knih, za které moc děkuji! Tohle se nedá zapomenout!!

1 28. července

Tahle kniha se ke mně dostala až po letech, ani nechápu, jak mě mohla minout. Dojemný příběh retardovaného Charlieho, který nabyde inteligence a zařadí se tak do normální společnosti, a přitom se citově přimkne k myšičce, kterou potkal podobný osud.

Opět jedna z nadčasových knížek. Autor zachytil počáteční hloupost a naivitu hlavní postavy, ze které nakonec vytvořil inteligentního jedince s vysokým IQ. Ovšem všechno něco stojí a nic netrvá věčně, to už by si člověk mohl uvědomit! Charlie byl pro mě něco jako Forrest Gump. Chytrost se totiž neměří pouze tím, že dokážete citovat Danteho Inferno v italštině! :D

Jediné, co mi vadilo, byl jazyk. Sice bravurně zachycené rozdíly (jak v originále, tak v českém překladu) podle toho, jak se Charlie vyvíjí, ale ty hrubky jsem fakt nemohla vystát. :D

Konec chytne za srdce každého, kdo nějaké má.

6 23. července

Síla. To je asi přesné vyjádření toho, co jsem při čtení cítila. Knížku jsem si chtěla přečíst už dávno, ale že to bude taková "jízda" bych nikdy nečekala. Na začátku jsem si říkala, jak je to super napsané, skvělý nápad se stylem pracovních hlášení.... po pár desítkách stran mě smích přešel a zhruba v polovině jsem už v určitých chvílích musela se čtením na chvilku přestat. Skvělá sonda do mezilidských vztahů napsaná perfektním stylem. A rozhodně donutí hodně přemýšlet.

34 23. července

I když je to útlá knížka, dá se přečíst za jeden den, tak jsem ji četl delší dobu. Dala mi hodně moc prostoru k přemýšlení. Víc prozrazovat nebudu.

6 15. července

Zajimava mnohovrstevna sonda do duse cloveka. Zajimavy, smtny pribeh jednoho cloveka. Az me mrazilo, kdyz jsem si prebirala, ze stejne tak, jak se k Charliemu chova okoli a rodina, casto se nevedomky chovame vsichni - a neprijde nam to divne. Utahujeme si z nekoho, koho mame vlastne radi, odchazime, kdyz prestavame rozumet, stavime vlastni ego na obdiv.

08. července

Povídka mi přišla příliš stručná a krátká. Doufal jsem, že kniha prohloubí a více popíše kontrast mezi stavy hrdiny "před" a "po", jenomže zvětšený rozsah knihy je z velké části vyplněn vzpomínkami, schizofrenními stavy, sexuálním životem a podivnými citovými výlevy hlavního hrdiny.

6 22. června

Idiot - cesta tam a zase zpátky...to bylo první co mě při čtení napadlo... Nicméně se mi kniha líbila a zaujala mě...je vlastně ze života...přečíst by si ji měli všichni posměváčci a že jich je...
Poslední zápis mě fakt dostal na kolena...
Určitě stojí za přečtení, možná že z počátku budete mít trochu problém se začíst, ale pak najednou bude konec....

4 18. června

Kniha která v podstatě odstartovala moji čtenářskou cestu. Jedna z prvních přečtených jedním dechem, kdy na poslední stránku půl hodiny zíráte a nevíte jestli je dobře že jste ji dočetli nebo je to to nejhorší co jste mohli udělat... člověk pak zvažuje jestli to chtěl číst i když věděl... přesto nemůže jinak. Místo učení se na maturitu mě naprosto pohltila. Snad jediná kniha, kterou mi vnukla ukázka z čítanky (kde byla myslím "jen" povídka). Ještě teď po mnoha letech se mi vrací ten pocit, který jsem měla tehdy... ta bezmoc a bolest, pochopení i nepochopení, osudovost... lidskost i nelidskost... knížka je o přechodu zjednoho extrému do jiného... a přece v jistém smyslu stejného.

14. června

S knihou jsem se naprosto minula. Asi ke mně přišla v nevhodný čas, možná mě od počátku dost iritoval její přebal, ale neoslovila mě tak, jako velkou většinu zdejších čtenářů.

3 11. června

Aby bylo jasno, já původní povídku považuji za mimořádné a geniální dílo. Ovšem tato kniha mi přišla vlastně zbytečná. To nejlepší z ní bylo už ve stejnojmenné povídce. Proč se patlat na sto stranách s něčím, co jste zvládl mnohem úderněji vyjádřit na deseti. Tohle předělávání slavných sci-fi povídek na romány mě docela štve. (viz třeba ještě Příchod noci Asimova a Silverberga ) Takže za tři, původní povídka je ovšem jednoznačně za 100%.

3 03. června

Nějakým způsobem jsem si zafixoval, že Růže pro Algernon jsou o něčem naprosto odlišném a pitomý přebal českého vydání tomu rozhodně nepomáhá.
Kniha je o hledání sebe sama, o zjišťování toho, co vůbec znamená být člověk a jestli má někdo právo rozhodovat, kdy je jedinec inteligentní a kdy ne.
I přesto (a nebo právě proto), že víte prakticky od začátku, jak příběh skončí, jde o velice silnou knihu a jediné, co bych oželel, byly některé vzpomínky do dětství.