alkazemka
komentáře u knih
Život je jinde
Milan Kundera
Semo tamo mi přijde až skoro nepatřičné vyjadřovat se ke knížce, jejíž literární kvality přesahují mé vyjadřovací schopnosti a tohle je právě ten případ. Normálně mu závidím, Kunderovi jednomu, že to tak umí pěkně poskládat a dokáže navodit takovou zvláštní, specifickou atmosféru. Stejně jako v jiných jeho knížkách je i zde rozervaný hlavní hrdina, který je jakýmsi způsobem vydělený ze společnosti, zrada, láska a samozřejmě také pošramocené rodinné vztahy. Prostě takový životní pelmel. Kdo z nás jsme ho nezažil? Ale kdo z nás o něm umí poutavě psát....?
"Nemůžeme-li změnit svět, změňme aspoň svůj vlastní život a žijme ho svobodně."
Nahoru a našišato
Max Kašparů (p)
Někdy se v životě dějí věci jakoby samy od sebe a někdy to i přes veškerou snahu trochu drhne. Tak stejně je to se čtením knih. U některých to krásně plyne a čtení vlastně ani není čtením, ale skoro bytím, souzněním s příběhem, no a někdy se s tím jeden pěkně nadře.
Knížka s moc hezkým názvem mi byla velkým příslibem právě toho souznění. V průběhu čtení to však začalo drhnout a mě čím dál víc přepadala myšlenka, že autor, který snad kromě instalatéřiny, hutního dobývání, aplikované matematiky a rekreologie vystudoval a umí úplně všechno, pod vlivem svého převzdělaného ducha nabyl přesvědčení o své úžasnosti a tím, alespoň pro mě, pozbyl lehkost psaní, respektive posléze čtení.
Ale existuje i druhá varianta, že jsem autorovo ego nacházela mezi řádky až moc proto, že.....vlastně ani nevím proč, ale prostě to na mě tryskalo a nebyl to tak úplně můj šálek kávy, ačkoliv dobrou brazilskou kávu mám stejně jako knížky o duševním zdraví moc ráda.
A tentokrát velice trefně..... "Mám chytré lidi rád, ale nesmí být chytří příliš."
P.S.
Aňa Geislerová (p)
Heeeeeeej! To neplatí! Tuhle knížku jsem chtěla napsat já! To je přece můj deníček.....
Nerada bych, aby to vyznělo příliš pateticky, ale když si dosadíte svoje proměnné, dostanete z řádek svou vlastní rovnici života jak z partesu. Je tam všechno. Radosti i smutky, vzlety i pády, vše nač jsme hrdí i to, na co méně, a to vše podáno vlídně, shovívavě, s nadhledem, humorem a láskou. Přečteno na jeden nádech. A ten výdech po přečtení navíc krásně voní.
P.S. "Chci vidět věci krásné a chci věřit, že všichni vidí to samé."
P.P.S. "Když láska začíná, když se přihodí, změní celý svět."
P.P.P.S. "Jednou za život se dá prožít právě jen ten jeden život."
P.P.P.P.S. Netradičně jedna zcela osobní vsuvka..... Eli, děkuju za krásný dárek, pochopila jsem, proč jsi mi ji dala. Mám tě ráda ❤️
Dubliners / Dubliňané (5 povídek)
James Joyce
Knížka, jejíž hrdinové říkají "jářku" a "k čertu s ním" přece nemůže být nezajímavá. To taky nebyla, nicméně nebyla ani extra chytlavá, tak jak jsem očekávala (dobře mi tak, vím, že nemám mít očekávání). Brilantně napsáno, leč.... něco tomu chybí. Možná, že na mně bylo té báječné, pomalé rozvláčnosti, hloubky myšlenek a toho "neděje" trochu moc. "Dubliňané" jsou všechno možné, jen ne plytké čtení. A myslím si, že když v sobě zapálený čtenář najde dostatek klidu, vhodného časoprostoru a ochoty vnímat, bude odměněn.
"Věděl, že ráno toho bude litovat, ale zatím byl rád za to ostatní, vnímal, že se ho zmocnila nevědoucí otupělost, která zneviditelní jeho hloupost."
Dívka ve vlaku
Paula Hawkins
Pro mě příběh přesně na hraně dobrého čtení a toho, čemu se sice někdy říká "bestseller", ale není to vždy synonymum pro "bestreadable".
Dobrý nápad, jedna životní šmodrchanice a vztahový propletenec, ale jakoby tomu něco chybělo. Takže asi po "Dívce ve vlaku" v budoucnu podruhé nesáhnu, ale byly to s ní docela příjemné, nenáročné chvíle.
"Nikdy jsem nechápala, jak mohou lidé bezstarostně ignorovat škody, které napáchají tím, že se řídí svým srdcem."
Muži, co zírají na ženy a dalších 33 povídek z fleku
Miloš Čermák
Nadočekávání osvěžující povídková knížka novináře Miloše Čermáka mě nejen mile překvapila, ale doslova pohltila.
Různorodost jednotlivých povídek, fantazie, otevřené konce, vyšší principy, životní tragikomedie, nastavená zrcadla.... all included.
Je s podivem, s jakou lehkostí se panu Čermákovi povedlo na omezeném prostoru krátkých povídek donutit mě...... přiznat si. Nehodnotí, nekritizuje, jen nabízí nové perspektivy. Prostě lahůdka pro vnímavého čtenáře. A navíc to ke všemu zabalil do příjemně čtivého obalu.
"Výhoda žertování na účet kamarádů v pokročilém věku tkví v tom, že už od nich kvůli tomu málokdy dostanete do zubů. Nevýhoda ovšem je, že to už není vůbec žádná zábava, protože vás nikdo neslyší."
Jerúldelger
Ian Manook (p)
No ty brďo! Mongolská detektivka! Respektive detektivka, co se odehrává v Mongolsku. Kdo by to byl řekl? To jsem si prostě musela přečíst!A že to ale bylo pěkně drsné počtení. S několika vraždami, násilím, zradami, ale i propletenými osudy, odvahou, čestností a ctí.
A ačkoliv nám jsou mongolské reálie poněkud vzdálené, tak základní životní principy, či pravdy se nemění napříč veškerým časoprostorem. Ne vždycky mi sice bylo všechno srozumitelné na první dobrou (jak by taky mohlo v knížce, kde se hlavní hrdina jmenuje Jerúldelger, žije v jurtě a jí chúšúry), ale celé to je napsané tak nějak... že se nechce přestat a navíc při čtení dostanete chuť na mongolskou specialitu, slaný čaj s máslem....
"Výhoda Ulánbátaru je, že provoz je natolik zmatený, že když sledujete z auta chodce, jiné řidiče už svým podivným způsobem jízdy rozhodně nijak významně nerozčílíte."
Myšlenky za volantem
Marek Eben
Knížka jako laskonka. Žádné michelinské hvězdy, žádná hot cuisine, ale obyčejná dobrota. Poctivá, jako zákusky co měli v mléčňáku, když jsem byla malá. Dobrota, co ji slupneš jak malinu, když máš jen tak chuť na něco malého.
Markova distingovanost, slušnost a úcta přímo prýští z každého řádku. Pěkné. Milé. Takové akorát pohlazení v předvánočním čase. Moc krásný dárek..... Děkuju za zákusek...
"Jak poznáte z jedoucího auta, že osoba, která jde po chodníku, je místní? Takovým signifikantním znakem byla síťovka.”
P.S. Joooo! Jsem místní! Nosím úžasnou síťovku a teď vím, že to není jen dobrý pomocník, ale i poznávací znamení pro ztracené pocestné! Můžu být užitečná! Jupiii!
(Omlouvám se, tento svůj zcela nový objev jsem na základě Markova postřehu prostě musela připsat. Konec hlášení)
Všichni lidé bratry jsou
Johannes Mario Simmel
Děj běží, vrství se, nabírá na intenzitě, napadá mě nejvhodnější příměr, že je jako potok. První nesmělé zurčení, pak takové to nenápadné nabírání na síle a nakonec ještě i přítoky. Nicméně tahle knížka je pro mě opravdu zvláštní kombinace ne vždy hned na první dobrou srozumitelných přesmyček a brilantního vyprávění. Nebylo to jednoduché čtení, ale bylo silné.
Nicméně.... Simmelova "Láska je jen slovo" nebyla tímto sesazena z trůnu...
"Když chce někdo pochopit, co člověk dělá dnes, musí vědět co dělal včera. A když chce pochopit co si dnes myslí a čím je, musí vědět, co si myslel a čím byl včera.”
Poslední aristokratka
Evžen Boček
Nebyly to přímo salvy smíchu (jako tsunami), ale spíš permanentní pochechtávání se (asi jako horská bystřina). Příjemné, milé, inteligentní a hlavně vtipné čtení, po kterém zůstane uvnitř dobrý dojem. A taky chuť stát se kastelánem. Nebo aspoň zdědit nějaký ten zámeček....
"Skutečný aristokrat má prý v sobě geneticky zakódováno nelhat, nekrást, nestěžovat si a ničemu se nedivit."
Nultá hodina
Lotta Lundberg
Někdy to je ale děsná dřina, než se k tomu jeden "prokouše". Já se fakt snažila, ale celou dobu se to ve mně mlelo - vcucnutí do příběhu a uchvácení krásným, silným a hlubokým textem po chvíli z nějakého důvodu vystřídal chaos, zmatek a neporozumění si s paní spisovatelkou. Možná jsem s ní aktuálně nebyla na stejné vlně, možná jsem v této divoké době měla příliš roztěkanou mysl, nevím.
Každá ze tří linií příběhu mě vždy lapila právě v momentu, kdy byl čas přeskočit na další. A tak jsem se ztrácela a zase znova nacházela. Neumím popsat proč. Obvykke mám knížky, ve kterých je více dějových linií, ráda a baví mě rozplétat uzlíky vzájemně zamotaných příběhů. Tentokrát to ale nějak nešlo....
"Vlastně je to nespravedlivé, že musím vysedávat u Psychošky, když nejsem bláznivá já, ale svět."
Cesta pokojného bojovníka
Dan Millman
Motivační literatura je obecně tak trochu.... surreálná (zní to mnohem vznešeněji a učeněji, než třeba divná). Čas od času to nevydržím a podlehnu svému vlastnímu tlaku, že bych se sebou měla něco dělat. A vždycky sáhnu po nějakém "ověřeném" titulu. A vždycky toho posléze lituji. A taky si pak vždycky říkám, že jsem asi nějaká divná, že všichni píšou, jak jim tahle naprosto skvělá knížka změnila život, přičemž mně nezměnila vůbec nic. Naopak, utvrdila mě v tom, že nejsem pro tento druh literatury ta správná cílová skupina.
Tím ale nechci vůbec naznačit, že by "Cesta pokojného bojovníka" neměla co říct. Naopak! Je v ní spousta zajímavých a podnětných myšlenek, které si jistě najdou své čtenáře, jejichž životy naberou po přečtení nový vítr do plachet.
".... v tomhle životě si všichni sami mažeme své chleby."
Růže bílá, černý les
Eoin Dempsey
Jedna moje oblíbená kapela ve své písničce zpívá o tom, že "....all you need is love." A je to pravda obecně platná v celém časoprostoru a za všech okolností, i když ty mohou být někdy mimořádně složité.
Potřebujeme lásku a pak ještě taky naději. O té řekl pro změnu jeden můj oblíbený dramatik a prezident, že: "Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne.“
Bez naděje by se neděly všechny ty neuvěřitelné a úžasné skutky, jakých jsme my lidé schopni. A bez lásky, ať už v jakékoliv podobě, by nebylo v životě barev ani chutí.
"Růže bílá, černý les" je strhující příběh z nacistického Německa. Příběh, který se mohl stát, možná stal, příběh o síle, odvaze a naději. A o lásce.
"Německo se sice propadalo stále hlouběji do propasti, avšak oni si přesto našli čas být mladí a zamilovaní."
Ta přede mnou
J. P. Delaney (p)
Název "Ta přede mnou" může lehce evokovat lovestory typu má mě rád, ale když je se mnou, stále mysli na ni, ach.... (jakože nic proti červené knihovně, má v našich životech a knihovnách své nezastupitelné místo), ale chyba lávky! Tenhle skvěle vystavěný a nezvyklou formou napsaný psychologický román je napínavé inteligentní čtení bez klišoidních dialogů a hluchých míst.
"Zjistila jsem, že se žal podobá porážce."
Osm hor
Paolo Cognetti
Moc pěkná knížka pro všechny, kdo mají rádi hory, kdo je vnímají jako důležitou součást života, jako místo, kam se chodí čerpat, nacházet odpovědi, kde se v potu tváře všechny trable přetaví v pokoru, pochopení a přijetí.
Je taky o nikdy nevyřčených slovech, o hledání souvislostí, o touze někam patřit. A samozřejmě o lásce. K horám, k přírodě, ale hlavně té otcovské a synovské, mnohdy tak zvláštně zakuklené.....
"Jako kdyby se tím, že se jednou za rok znovu vydává po téže staré stezce, nořil do vzpomínek a putoval proti proudu vlastní paměti."
Veselí
Radka Třeštíková
Tak to teda bylo takové potěšení, jako už dlouho ne (...hm....nepíšu to náhodou nějak moc často...?) Ale když to se nedá jinak říct. A neznamená to vůbec, že by to byla zrovna červená knihovna, ba právě naopak! Radka Třeštíková se s tím vůbec nemaže a nastavuje takové zrcadlo našim životům, jako ona to umí. Jenže to je právě TO! Jednomu při čtení dojde, jak jsou všechny ty malé nedůležité věci vlastně důležité, jak nás malichernosti zvedají ze židle a ty velké necháváme mnohdy kolem sebe proplout. A jak je vlastně dobře, že se to všechno děje, protože kdyby to tak nebylo, byl by život hrozně plytký, což rozhodně není. Navíc, jako bonus, jsou všechny ty každodennosti podány s velkým umem, láskou, úctou, pochopením, nadhledem a humorem.
Možná v mém vnímání téhle nádherné knížky sehrál nějakou roli fakt, že je to příběh z Moravy, čili tady od nás, z domova. Ale jestli jo, tak jenom hrozně malou, fakt jen štěk, bo.... totok musí potěšiť fakt každého.
Obvykle když dočtu knížku, tak už cítím v břiše těšení na další. Tentokrát to ale v sobě nechám chvíli dodýchat.....
"Lásku, kterou nechceme, si vezme někdo jiný."
Tapetář
Ema Labudová
Oceňovaná kniha, která mi začala dávat smysl až tak od půlky. Ale pak už to bylo dobré.
Být homosexuál v padesátých letech v Anglii očividně nebyl žádný med, ostatně jako asi ani nikde jinde. Tak se s tím, chlape, nějak popasuj....
A to je asi tak všechno, myslím že to nebude jedna z těch, ke které se budu časem s chutí a takovou tou natěšenou rozechvělostí vracet.
"Pustil mi to jeden známej na oslavě svejch narozenin u sebe doma, a druhej den už jsem to mazala koupit, tak jsem vzala taky jednu pro tebe. Posereš se."
(pozn. Dáma mluví samozřejmě o Gershwinově Rapsodii v modrém)
Hodinky od Ašera
Zuzana Dostálová
Na jeden nádech přečtený celkem obyčejný lidský příběh, řeklo by se. Jenomže je nějaký příběh obyčejný?
Co všechno je pro nás přichystáno, co se nám děje, co nás potkává a formuje, to je jedna velká skládačka, pestrobarevná mozaika různorodých kousíčků, takový hlavolam, se kterým je někdo hotov hned, prostě vyřešeno s grácií a lehkostí a jiný se morduje a ne a ne najít řešení.
"Nikdy se nevzdávej, dokud nevidíš na úplný konec."
Okamžiky štěstí
Patrik Hartl
Nepřestává mě udivovat, jak to ten Patrik Hartl ví. Jak ví snad úplně všechno o tom, co se děje uvnitř při všech možných životních eskapádách. Obdivuhodné. A báječně čtivé. Dostalo se mi opět úsměvu i slz přesně v tom správném poměru, aby z toho bylo dobře na duši.
"Četl jsem teďka jednu knížku a tam se psalo, že to, co nazýváme štěstím, je prostě okamžik, kdy přestáváme mít strach."
Moudrost vlků: Jak myslí, jak vnímají a pečují o sebe
Elli H. Radinger
Nádherná knížka.
Vlci mi vždycky přišli jako taková.... jak to říct.... "šmrncovní" zvířata. Jakoby měli nadhled, jistý druh vznešenosti, či přímo - jak trefně názvem knížky pojmenovává Elli Radingerová - moudrost. Takže to, že jsou nám vlci svým sociálním chováním z celé živočišné říše nejbližší, mě vlastně ani nepřekvapilo. V téhle na jeden nádech přečtené knížce jsem se nedočetla hrozně moc zajímavého jen o přírodě, ale také o sobě. A takový malý feedback se vždycky hodí....
(tentokrát nešlo vybrat jen jedem kousek...)
"Principiálně platí, že vůdčí osobnost by měla disponovat mentální silou a sociální inteligencí, aby ji mohli ostatní členové skupiny brát vážně."
"Úspěšní vždycky staví zájmy společenství nad zájmy jedince. To je záruka dlouhého přežití."
"Ve volné přírodě jsme tak rádi proto, že si o nás nic nemyslí."
"Zjevně si jsou blízké ženskost jako původ života a vlk jako symbol divokosti."
....a takových pokladů jsou uvnitř přehršle