Moudrost vlků: Jak myslí, jak vnímají a pečují o sebe

kniha od:

Moudrost vlků: Jak myslí, jak vnímají a pečují o sebe obálka knihy
Mé hodnocení:

KoupitKoupit eknihu

Miluj svoji rodinu, starej se o ni, nikdy se nevzdávej a nikdy si nepřestávej hrát – to jsou zásady vlků. Vlci se empaticky starají o staré a zraněné příslušníky smečky, láskyplně vychovávají své potomky a mají schopnost při hře na všechno zapomenout. Přemýšlejí, sní, spřádají plány, inteligentně spolu komunikují – a jsou nám podobnější než jakákoli jiná živá bytost. Elli H. Radingerová, nejrespektovanější německá odbornice na život vlků, vypráví napínavé příběhy, které dokládají vlčí smysl pro hodnoty, jako jsou smysl pro rodinu, důvěru, trpělivost, pozornost, zpracování neúspěchů nebo smrti. Autorka nám představuje zásadní a mnohdy dosud neznámé poznatky o životě vlků a ukazuje: vlci by byli lepšími lidmi, než jsme my…...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366833/moudrost-vlku-jak-mysli-jak-vnimaji-LZQ-366833.jpg 4.6229
Žánr
Literatura naučná, Příroda, zvířata, Přírodní vědy
Vydáno, Mladá fronta
Orig. název

Die Weisheit der Wölfe, 2017

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (81)

Kniha Moudrost vlků: Jak myslí, jak vnímají a pečují o sebe

Přidat komentář
Mothermoth
23. března

Zajímavosti zabalené do spousty vaty. Některé pasáže jsem hltala, některé překonávala. Moudrost starých psů za mne jednoznačně lepší.

hu_87
16. března

Perfektní, tolik zajímavostí, které se asi v žádném dokumentárním filmu nedozvíte. Autorka to téma podala srozumitelně a čtivě, něco jako když se díváte na dlouhý dokument o vlcích, akorát v tištěné formě. Vlci jsou pospolití, hraví, citliví, ale také velmi chytří; učí se ze zkušeností a ví moc dobře, kdy si na sebe ušili velké sousto a kdy je třeba se raději stáhnout (než riskovat ztráty). Vlčí smečka je něco jako vyšší inteligence, existuje zde hiearchie, která ovšem není striktně dodržovaná a pojem "alfa samec", jak se dozvíte, je v případě vlčí smečky spíše mýtem, než pravidlem, které by v praxi skutečně fungovalo. Určitě doporučuji, asi jedna z nejlepších knih na téma o přírodě, které jsem kdy četla. Od vlků se toho lidé mají ještě co učit.


alef
01. února

„Žrát a být sežrán … lovec i lovený si musí najít cestu, jak přežít.“

Takhle to v přírodě prostě chodí, "příroda totiž není žádná disneyovka, i když bychom tomu možná rádi věřili, takže si vlci dají k večeři chudáčka Bambiho" … smrt je bohužel vždycky, krutá a děsivá.
Podle autorky téhle knížky mají lidé, aniž si to uvědomují, s vlky leccos společného (např. shodně „loví ve skupinách a kořist si rozdělují“.

Knížka pro mě byla příjemným překvapením! Autorka poměrně prostým, a sympaticky přímočarým, způsobem vysvětluje, jak se dostala od právnické profese k celoživotnímu poslání (pozorování a ochraně vlků) a proč v něm setrvala, a navíc, proč se tam, kde je, cítí dobře :-) .

S vlky máme podle ní společného daleko víc, než bychom byli ochotní si přiznat. Existují totiž příběhy, ve kterých nejsou žádní vítězové, i my, lidé, se často ocitáme ve slepé uličce, ze které nevidíme žádné východisko, a pak je důležitá strategie, jak se s takovou situací vypořádat – a právě v tom nám mohou být vlci nápomocní!

„Všichni jsme nejspíš někdy zažili hledání útěchy v přírodě … její rozmanitost tají dech … necítíme se pak osaměle.“ … i autorka hledala útěchu v divočině, kde se „cítíte nepatrní a malí, ale ne nevýznamní! … i vy jste součástí nebeského plánu.“ Do zkoumání vlků se pustila v momentě, kdy ve svém životě narazila na existenciální otázky typu ... Kdo jsem? Proč jsem tady? Co je smysl života? … a když si na ně upřímně odpověděla, opustila své povolání advokátky a vyrazila mezi vlky – získat pokoru a skromnost, vyrazila poznat, že „je načase přestat se brát tak vážně“.
V knížce pak vysvětluje, jak jí pobyt v divočině pomohl zbořit spoustu předsudků … „mít předsudky je totiž veskrze lidská vlastnost“, získali jsme ji evolučně, protože jsou to právě předsudky, které nám „pomáhají zjednodušovat obsah vnímaného, … díky komplexnosti našeho uvažování bychom byli jinak přetíženi" … i proto je třeba status „zlý vlk“ v našich hlavách tak pevně ukotven, navzdory biologickým faktům, která jsou v takové chvíli pro nás irelevantní, a jsme proto přesvědčení, že vlk číhá za nejbližším keřem (přesně jako číhal na Karkulku) a chystá se sežrat nevinné dítě. A víte co, existují daleko větší nebezpečí, než jsou vlci, víte třeba, že v Německu se ročně 300 lidí udusí prospiskou? :-), a nebo, že na seznamu pro člověka nejnebezpečnějších tvorů vlk do 20. místa vůbec nefiguruje, zato pes je na 4. místě, a jestlipak byste si tipli, že tím nejnebezpečnějším tvorem pro člověka, je zase jen a jenom člověk?

„Strach – je hrozbou dnešní doby … cítíme strach z nepřítele, cizince, souseda, ze sebe, z moci, z lásky … a tisíce jiných věcí.“
Strach z vlka byl jedním z důvodů jeho vyhlazení, jenže vlci lidi nežerou :-) (pro nás je to strach biologicky programovaný, jako strach z hadů nebo pavouků) … je to strach absurdní a je dost znepokojující.
Abychom se mohli na vlky podívat realisticky (nikdy sice nebudeme přesně vědět, jaké to je, být vlkem, protože ten kdo se dívá (člověk) se dívá vždy ze své perspektivy) musíme se vydat do jejich světa, jenom tak se můžeme alespoň přiblížit k poznání … vlčích řešení problémů, která můžou být ... nakažlivě jednoduchá …

„Vlčí moudrost říká:
Miluj svou rodinu.
Starej se o ty, kdo jsou ti svěřeni.
Nikdy se nevzdávej.
Nikdy si nepřestávej hrát.“

… máme se co učit! :-)

Dneska už neexistuje divočina prostá lidskému vlivu, nenajdete přírodu bez přítomnosti člověka – "divočina se už dávno člověku přizpůsobila" … člověku, který je přímo posedlý kontrolou všeho, co se kolem něj děje, a to je i náš největší problém, že se domníváme, že můžeme sami rozhodnout, kteří tvorové mají právo žít, příroda má (naštěstí) své způsoby, jak nás trochu pocvičit … v pokoře!

„Zvíře v nás nevidí, jak bychom se rádi navenek jevili, nýbrž, to, co skutečně jsme … vidí agresi, strach, nejistotu, mírnost, nebo štěstí v našich očích …“

sandratea
08. ledna

Dechberoucí kniha o zvířatech, které jsou nám podle autorky nejblíže, blíže i než opice. A proto k nám kdysi jeden vlk přišel a už neodešel - stal se z něj pes. Kniha mě uchvátila popisky z praxe a srovnáváním jejich chování. Skutečně, takto podle popisu to vypadá, že bychom se od vlků měli více než co učit! jejich péče o rodinu a důslednost a péče o staré a nemocné. Kolikrát my jako lidé kolísáme a rozpouštíme své jednání v tápání a přitom se stačí podívat na "obyčejná zvířata", jak mají jasno v tom že jedna a jedna jsou dvě. Krásná kniha, kterou jsem neodložila, dokud jsem nebyla u konce.

lucin_a
31.12.2020

Že jsou nám vlci podobnější než šimpanzi bych netušila. Kniha nenásilným způsobem ukazuje podobnost vlků a lidí. My lidé se máme od vlků ještě hodně co učit.

claudiavas89
10.11.2020

čtive, krásne foto

RMarkéta
30.09.2020

Velmi čtivé. Napsáno s lehkostí a nadhledem. Z textu je cítit, že paní autorka vlky miluje, že jí učarovali na celý život a moc ráda o nich vypráví a ne vždy to byly jen příjemné události. Nabyla jsem při čtení dojmu, že paní autorka mluví přímo ke konkrétní osobě. Tedy v tu chvíli ke mně. Jako bych s ní seděla u kafe nebo ve vinárně na dobrém víně a poslouchala její příhody. To se mi dlouho při čtení knihy nestalo. Přiznám se, že vlky taky miluju a ještě mám slabost pro rysy. Jsou to velmi fascinující zvířata. Jsem ráda, že se vrací i do naší přírody, protože tam patří. Máme se od vlků ještě co učit. Tuším, že v ezoterice se vlk považuje za učitele, průvodce a rádce. Asi na tom něco bude.

Arkagas
29. ledna

Tuto knížku si vybrala Stelli loni k Vánocům, četly jsme ji tedy společně a pomalu. I proto jsem ji dočetla až po roce. Její čtení jsem si vychutnávala a užívala. Tato kniha není ani tak knihou o vlcích, jako spíše o nás samých. Elli zde porovnává chování vlka a člověka, ukazuje nám co pro nás znamená divočina a její obyvatelé a jaký by byl náš svět bez ní. U každé kapitoly se každý normální člověk chytí za nos a uvědomí si, jak moc jsme se od splynutí s přírodou oddálili a jak moc pro nás bude znamenat to, jak vychováme další generace. Samozřejmě se zde dozvíte věci o vlcích, jaké jinde ne. Kniha je sice z části faktografická, ale je spíše hodně filosofická a jde až na dřeň. Tato kniha je skvost, který by si měl přečíst každý člověk, který si přírody a netknuté divočiny váží.

1