alkazemka
komentáře u knih
Dokonalý cizinec
Renée Knight
Výborný námět! Jó.... někdy holt ti kostlivci ze skříní vylezou a to pak může být mela. Paní Knightová to napsala docela čtivě, takže relax u nenáročné knížky zajištěn.
"Odnesla si sklenku a cigarety na malý balkon, posadila se a dívala se na svět kolem a projednou nechtěla být jeho součástí. Byla šťastná."
Dánská dívka
David Ebershoff
Jsem "stará škola" a přes všechny genderové uragány současnosti jsem přesvědčená, že pohlaví vždy byla, jsou a budou jen dvě. Občas se to však přírodě zvrtne a to je pak pěkná šlamastyka. Co se odehrává v duši a mysli někoho, kdo se narodí do nesprávného těla, to si vůbec neumím představit. Tenhle příběh podle skutečných událostí je z uměleckého světa první poloviny dvacátého století. Bohémské prostředí může dle mého v tomto případě jak pomoct, tak přitížit a chaos v duši jak umocnit, tak od něj ulevit. Nicméně doba, ve které se odehrál, jinakost rozhodně neusnadňovala. Uf, těžké téma....
"Uvědomila si, že vlastně nikdy nebude vědět, co přesně má udělat, aby to bylo správné."
Jak voní tymián
Marcel Pagnol
Ne od prvních stránek, ale již od názvu jsem si tuhle knížku zamilovala. Nevím, jak jinak to popsat, než jako vlídné, voňavé a hebké pohlazení, které vyloudí úsměv na tváři ať chcete nebo ne.
Vyprávění Marcela Pagnola o dětství na francouzském venkově plyne stejně pozvolna jako tamní život. Teda.... jak si představuji já, že tam plyne. Asi se tam budu muset někdy vydat. Pro ověření....
"Tehdy jsem poprvé pochopil, že dospělí nikdy nedělají to, co se jim líbí, a že jsou hloupí."
Za zavřenými dveřmi
B. A. Paris (p)
Téma více než mrazivé. Kdo se někdy setkal s manipulátorem a měl dost síly, aby se z jeho dosahu vymanil, má veliké štěstí a neocenitelnou životní zkušenost. V knížce "Za zavřenými dveřmi" je vše podáno dle mého soudu sice poněkud zjednodušeně, zato čtivě a s dobře vystiženou podstatou. Je až neuvěřitelné, čeho všeho je takový psychopat schovaný v těle oblíbeného, milého a vtipného kámoše pod rouškou přátelství či dokonce lásky schopen. Chce to hodně síly nenechat se zlomit a umět se vymanit z jedovatého vlivu.
Takže lidé, tuto knížku čtěte a v životě bděte! Konec moudra.
"Nesmím dovolit strachu, aby mi zatemnil mozek..."
Stalker
Lars Kepler
Detektivka s mnoha mrtvolami, surreálným existenciálním dramatem Joony Linny a zápletkou tak zvrácenou až to bylo skoro na hraně. Ale protože je knížka (ostatně jako všechny Keplerovky) čtivá od začátku do konce, tak se to dá zvládnout vlastně velmi dobře.
A ponaučení? Bacha na nevyléčená traumata z dětství!
"Ozvu se, jakmile chytím skutečného vraha."
Vegetariánka
Han Kang
Zvláštní, těžko zařaditelná, ale skvělá knížka. Kombinace asijské přímočarosti až strohosti s křehkou poetikou.
Možná je to knížka o vnitřní síle umět se vymanit. Možná je to knížka o bolavé duši. Možná je to knížka o touze.... Nevím.
Ale vím, že jsem už dlouho nečetla něco tak něžně erotického a zároveň tak drsně racionálního. Těžko se to popisuje a když to teď po sobě čtu, tak to zní trošku jako takové ty vzletné bláboly, ale fakt to neumím lépe vyjádřit. Určitě ve mně ale tahle útlá knížka zanechala silnou stopu.
"Jako kdyby se chystala milovat se se slunečním svitem nebo větrem."
Mráz
Bernard Minier
Parádní detektivka! Bylo tam všechno co má být, nic nechybělo, nic nepřebývalo, čtení bez hluchých míst, což není u takového tlusťocha jen tak. A když vám navíc hlavní hrdina mluví z duše: "Měl pocit, že ztratil klíč. Přesně tak na něj působil dnešní svět. Kdyby se na stroji čau vynořil v osmnáctém století, necítil by se větším cizincem," je o skvělou zábavu postaráno. Vřele doporučuji všem milovníkům napětí, dostane se vám jej! Škoda, že už je konec....
Hned se jdu mrknout, co pan Minier ještě napsal, musím si to totiž určitě přečíst!
"Proč mu připadá, že příslušník kmene z Nové Guineje má víc zdravého rozumu než většina lidí, s nimiž se denně potkává?"
Závěje
Marit Reiersgård
Psychologický propletenec osudů jednotlivých hrdinů dělá z této detektivky skvělé čtení. Nechybí mrtvoly ani napětí, ale vše tak nějak v klidu a uvěřitelně, jakoby se to mohlo odehrát ve vedlejší ulici. V podstatě přečteno na jeden zátah.
"Ačkoli byla jen obyčejná středa, ačkoli byl dnešní den až po okraj naplněn všedností, byl současně úplně jiný než ostatní dny."
Amerikána
Chimamanda Ngozi Adichie
Nevtíravě příjemné, sympatické čtení z prostředí, o kterém toho moc nevím. Konfrontace dvou zcela odlišných světů, aneb jak se asi tak holka z Nigérie asimiluje v Americe. A může vůbec? Jde to? A chce to vlastně? To vše viděno nikoliv americkýma, ale africkýma očima, což činí tuto knížku hodně zajímavou.
A protože "love is in the air", tak je samozřejmě i v tomhle příběhu, jelikož láska nerozlišuje vzduchu americký, africký, nebo nějaký jiný. Prostě je. Naštěstí.
"Pokud jde o hezké oblékání, americká kultura je tak plná sebe samé, že nejenže tuto slušnost sebeprezentace přehlíží, ale dokonce toto přehlížení obrátila v ctnost."
Dvanáct srdcí
Petr Casanova
Velká spousta pozitivních vět a povzbudivých frází, které čas od času potřebujeme, nebo chceme slyšet všichni. A to, že autor semotamo lehce zjednodušuje, zobecňuje a klouže jen tak po povrchu je v tomto případě snadno omluvitelné. Komu jinému odpustíte jistou dávku životní naivity než tomu, kdo to s váma myslí tak dobře, jako pan Casanova.
"Někdo může být na druhé straně zeměkoule, a přesto mě mít stále ve své hlavě a srdci."
Agent Mossadu
Daniel Silva
Osvědčená špionážní klasika opět nezklamala. Gabriel Allon je prostě miláček a basta fidli. Sice sem tam někoho zavraždí, ale jenom ty zlé. A navíc - on to v podstatě dělat nechce, raději by si v poklidném chladu kostelů a bazilik restauroval všechny ty staré mistry, ale když oni ho vždycky nakonec přesvědčí. Vědí, kde má slabé místo. Protože všichni nějaké máme. I děsně profesionálně vycvičení tajni agenti.
"Občas uvažoval, jestli si ještě uchoval dostatečnou zásobu emocionálního chladu potřebného k tomu, aby na veřejné ulici přistoupil k nepříteli a napumpoval mu tělo kousky žhavého kovu."
S Baťou v džungli
Markéta Pilátová
To, že je někdo výrazná osobnost se pozná podle toho, že ve společnosti vyvolává emoce a je celkem lhostejno jakého druhu. Zkrátka silná osobnost není nikomu jedno, to je její podstata. U Baťů se to jimi jen hemží. Paní Pilátová v této zajímavé knížce poskládala velmi čtivou mozaiku ze vzpomínek, vyprávění, dopisů a básniček Jana Antonína Bati, jeho dcery, vnučky, zetě...
Mnoho informací vsazených do netušených souvislostí, mnohdy překvapivých, nicméně podaných velmi otevřeně a bez příkras. J.A. Baťa nešetří nikoho, sebe a svou rodinu nevyjímaje. Baťovské vidění světa (byť se s ním ne ve všem ztotožňuji) je rozhodně unikátní, inspirativní, odvážné a s přesahem do současnosti, respektive do budoucnosti.
"To já musel být za každých okolností v té době realista, protože jedině realisti všechno přežili."
Slečno, ras přichází
Edgar Dutka
Dlouho jsem měla tuhle knížku v merku a celou tu "merkovou" dobu jsem dumala nad názvem. Proč ras? Vždyť to je přece pohodný.... A už to vím! Sice mi to pár stránek trvalo, ale pak už to do sebe všechno zapadlo.
Těšila jsem se moc na tuhle cenami a uznáním ověnčenou knížku, ale nejspíš mám na takto filozoficky pojatý příběh moc plebejskou duši. Takže pěkné, duchaplné čtení, u kterého jsem se však těšila, až bude tak nějak.... konec.
"Věřila, že všechno máme předem kdesi napsáno a nic na tom nezměníme, proto je zbytečné lámat si hlavu marnými otázkami, proč se něco stalo nebo nestalo, má-li se toho přeci ještě tolik stát!"
Amok
Stefan Zweig
To není normální knížka. Neumím to ani pořádně pojmenovat, tak zkusím příklad. Je to jako když se peče štrůdl. Dělají ho všichni skoro stejně, někdo do něj jablka krájí, jiný strouhá, někdo přidává hrozinky, další oříšky, a pak tam někdo přidá... něco... tajné ingredience, které by vás vůbec nenapadly, zvláštní voňavé koření, těsto je jakoby křehčí, jablíčka v něm voňavější.... Zkrátka takový štrůdlí mercedes. S "Amokem" to je podobné. Je to sice próza, jen několik krátkých povídek, ale napsaných tak nádherně košatým jazykem, jakobych četla báseň. Při čtení jsem se přistihla, že se mnohdy vracím k některým pasážím jen proto, abych si ještě užila ta krásná, nápaditá slovní spojení a obraty. Klobouk dolů před tímto překladatelským oříškem. Ale jinak je tahle zvláštní knížka taková malá psychologická sonda do na mnoho způsobů rozedraných duší.
"Všechno, co nepřinášelo dobrodružství, bylo v mých očích promeškáním."
V plesových střevíčkách sibiřským sněhem
Sandra Kalniete
To, že komunismus je svinstvo a bolševici jsou svině už vím dávno. Hrůznost sovětské diktatury proletariátu však předčí i tu nejhorší fantazii.
Lotyšsko bylo do první světové války vyspělou a vzkvétající zemí, jejíž metropole Riga se mohla směle rovnat s moderními a vyspělými západními městy. Pak však přišla sovětská vojska a bylo po prosperitě. Stále se opakující příběh.....
Knížka "V plesových střevíčkách sibiřským sněhem" je ohromně silné vyprávění o osudech jedné lotyšské rodiny, které mě zasáhlo. Hluboce, silně a na dlouho. Možná díky té paralele s tím, co se pod mistrnou iluzí zákonnosti děje v současnosti. Dostalo se mi mnoha zajímavých dějepisně-zeměpisných informací díky kterým narostla moje touha navštívit Lotyšsko a poznat národ, který dostal sakra zabrat a přesto zůstal nezlomený.
Smekám před Vámi, paní Sandro, jak jste dokázala najít v sobě sílu tohle všechno vyprávět. Děkuji.
"Nebylo v silách smrtelníka předvídat nepředvídatelné a být důmyslnější než perverzní stroj zhouby, patřící sovětské moci, kterému jeho oběť dříve či později stejně neunikla."
Umění zabíjet
Daniel Silva
Izraelský tajný agent Gabriel Allon, muž, jakého chce (skoro) každá žena je zpět a jde nekompromisně za svým cílem. Palestinští teroristé se musí mít na pozoru, neboť pomsta chutná nejlépe studená. A Gabriel si ji umí střihnout profesionálně a s ledovým klidem.
Nechává za sebou nejen mrtvoly: "Ještě líp já věřím tomu, že pokud po mně člověk chce hodit kamenem, měl bych ho zastřelit dřív, než ho stihne vypustit z ruky."
.... ale i zlomená srdce: "Toužila, aby se na ni díval stejným pohledem, jakým posuzoval stav stropní malby."
Konec srandy, stojí za přečtení.
Lazar
Lars Kepler
Vždycky když čtu knížky Larse Keplera, obvykle plné mrtvol, vystříknutých mozků, porůznu usekaných částí těl, případně vyhřezlých střev tak si představuji, jak doma sedí manželé Ahndorilovi (Kepler je jejich pseudonym) a diskutují nad úrovní brutality toho kterého vrahouna, popíjejí u toho rulandu a zobají mňamky, které paňmáma připravila, když si v hlavě sumírovala počet mrtvol do další knihy.
"Lazar" je sice čtivý, ale tak nějak za hranicí. Myslím takovou tu hranici nenormálnosti a psychopatie, kterou u detektivních thrillerů předpokládám a očekávám. Taková až skoro sci-fi, která však rozhodně nenudila.
"Pravda je, že mám takovou schopnost - skoro pokaždé, když vejdu do nějaké místnosti, tak vím, kdo z přítomných lidí zemře jako první."
Neviditelný
C. D. Payne
Přečteno natošup. Vtipné čtení s neotřelým nápadem - taková malá letní jednohubka.
Howgh.
Ale moudra v ní bylo víc než dost: "Jedním z mnoha problémů spojených se střízlivostí je oživnutí libida."
...a vzápětí: "Nahota žen ve středním věku navíc pomohla umlčet mé obrozené libido. Jestli mě tohle čeká někdy v budoucnu v ložnici, tak můžu jenom doufat, že oslepnu ještě před padesátkou."
Volání Kukačky
Robert Galbraith (p)
"Volání kukačky" je taková ta správňácká detektivka s rozervaným hlavním hrdinou à la Phil Marlow. V tomto případě je to vysloužilý voják, nemanželský syn rockové hvězdy a sympaťák skrz na skrz Cormoran Strike. Tak nějak samozřejmě má dluhy a několikadenní strniště, bonusem je pak protéza jako důsledek válečného zranění. Samozřejmě, že má tenhle jednonohý drsňák hluboko schovanou citlivou duši a žen je kolem taková spousta, takže paráda!
A co se týká příběhu samotného, tak ten se čte s lehkostí a je zamotaný tak akorát přesně, aby to bavilo, jak to ostatně paní Rowlingová umí nejen v Harrym Potterovi, ale i jako Robert Galbraith.
"Jiní lidé v jeho věku mají domy a pračky, auta a televizory, nábytek, zahrady, horská kola a sekačky na trávu: on má čtyři krabice krámů a sadu jedinečných vzpomínek."
Posel
Daniel Silva
Další Silvova již tradičně výborně napsaná špionážní detektivka, ve které však pro mě tentokrát něco malinko chybělo k tomu, aby mě zcela strhla a pohltila, jako jiné. Občas se mi to stane a to se pak vždy zamýšlím nad tím, jestli je to knihou, nebo mým aktuálním rozpoložením, náladou, tím co právě prožívám "live". Po hloubkové analýze jsem došla k závěru, že nevím, a že to je vlastně tak nějak jedno. Čili už teď se těším na další dramatické zápletky, které musí tajný agent Gabriel Allon, absolutní sympaťák se zraněnou duší a mnoha talenty, vyřešit.
"Milovala je, protože představovali ostrov zdravého rozumu obklopený mořem fanatismu a protože se obávala, že příboj dějin by je mohl jednoho dne smést a ona se chtěla stát, byť jen na okamžik, jejich součástí."