alkazemka komentáře u knih

Chvíli mi trvalo, než jsem románu ze světa psychoterapií a psychoterapeutů přišla na chuť. Ale pak mi to začalo do sebe zapadat. Všechna ta podobenství a paralely s mým vlastním životem, mými strachy, obavami, úzkostmi a všemi dalšími kotrmelci. Jupiii! Nejsem v tom sama!
Pro někoho je psychoterapeutická lenoška životní nezbytností, pro jiného španělskou vesnicí. Ať tak či tak, anebo taky třeba úplně jinak, bez ní se pravděpodobně svět v budoucnu neobejde....

"Ale zrovna takhle špatné volby vždycky vznikají - člověk sám sebe přesvědčí, že jiná možnost neexistuje."

6 06.09.2022

Zdeněk Svěrák je pro mě velkou životní autoritou a vzorem. Jeho lidství, smysl pro humor, inteligentní naivita a schopnost vidět svět vlídně a vesele pokud možno za všech okolností, to je to, co na něm obdivuji, co je pro mě přirozeně a dobrovolně přijatým vzorem. A proto jsem se těšila na tuhle knížku hrozně moc.
V průběhu čtení však nejdřív přišlo jisté rozčarování, že to vůbec není to, co jsem čekala za podtitulem autobiografická kniha. Žádné osobní postřehy, životní moudra ani "pikošky" z osobního života. Jde spíše o jakousi antologii, či jak to nazvat, Svěrákova celoživotního díla. Počáteční mírné zklamání z tohoto zjištění však postupně mizelo a na jeho místo nastoupilo potěšení z toho, že jsem se dozvěděla nové zajímavé informace ze zákulisí divadla Járy Cimrmana, detaily o vzniku divadelních her a pro mě mnohdy doposud neznámé informace o tom, jak těžce se rodil každý další film firmy Svěrák & syn.
Tak jestliže čekáte životopis jak má být, v této knize se vám jej nedostane. Ale čtení to je hezké, to nemohu říct.

P.S. A i kdyby nebylo, tak panu Svěrákovi to na obalu knížky tak sluší, že stojí za to mít ji aspoň chvíli na nočním stolku. Jen tak. Pro potěchu.

4 08.08.2022

Asi jsem že začátku nebyla dost soustředěná, nebo co, ale chvíli mi trvalo, než mi došlo, o co tady jde. Než jsem se zorientovala a chytla nit, uteklo sice pár desítek stran, ale v celkovém množství se vlastně nic moc nestalo.
Příběh jedné poválečné generace ve Francii, která se v životě motá, ztrácí a pak hledá stejně jako každá jiná generace. A ve své podstatě je vše o tom nejdůležitějším v životě. O lásce a svobodě. A o mnohdy zapeklité cestě k ní.

"Paměť je nejhorším nepřítelem štěstí."

5 30.07.2022

To byla jedna velká filozoficko-intelektuální balada! Nádherně a přirozeně moudré čtení, takové dumání nad životem. Ale aby to nevyznělo tak děsivě, nutno dodat, že ve své podstatě to je zase knížka o jednom a tom samém. O tom nejdůležitějším na světě. O lásce. Takových není nikdy dost.

"Já děkuji osudu, že mi dopřál to štěstí nahlédnout dovnitř sebe samé a někoho potkat."

"Nikdy nemůžeme přestat toužit - a to nás povznáší a ubíjí zároveň.

9 24.04.2022

Klobouk dolů. Chce to kuráž jít takhle otevřeně s kůží na trh. Ale díky moc za tu kuráž. Jeden se tak nějak uklidní, že je to v pořádku, všechny ty pochybnosti, nejistoty, strachy a obavy, které se v pravidelných životních intervalech střídají, prolínají, případně kupí na sebe. Máme je jak je vidět pravděpodobně všichni. Teda.....asi. Já určitě.
Výborné čtení pro rodiče, sourozence, přátele, kamarády či partnery věčně nevyspalých a unavených mediků. A taky pro všechny pacienty. Třeba nám to rozšíří ty naše mnohdy zkostnatělé obzory.

"To, co je opravdu důležité, to, kým jsme, to, co nás utváří, na první pohled nikdy nikdo neuvidí."

6 30.03.2022

Tolik existenciálních dramat na tak malém prostoru, to je velká nálož. To si cenu Magnesia litera - Kniha desetiletí zaslouží. A ačkoliv to nejspíš není v době elektronických čteček již tolik aktuální, tak vydání z roku 2011 (vydavatelství Host) by si zasloužilo cenu Obal desetiletí. Je o moc příjemnější držet při čtení takovou knížku v ruce. Vlastně ne. Je příjemné dotýkat se jí i jen tak.

"Když se pak ožehnuti tím, co nemá ani jeden z nich, když je sám, schoulili do hnízda uprostřed paseky, cítili, jak je všechny ty nekonečné marnosti opět obkličují."

7 28.03.2022

Zvláštní, velmi osobitý a jakoby zkratkovitý styl Patrika Girgla mě po pár prvních řádcích zcela pohltil. Možná i proto, že jsem generačně v souladu s příběhem.
Novela napsaná bez zbytečného balastu, syrově, natvrdo. Ale přitom z řádků čiší živočisnost a vlastně i velká citlivost, jen schovaná pod slupku teenagerovského cynismu. Byla jsem jiná....?

"Místo Šrámka si radši zajděte na rande."

Mám dojem, že všechny řeči jsou zbytečné, vše podstatné je v názvu knihy. Můžeš-li udělat radost, musíš. To je prostě nádhera!
Všichni jsme přirozeně (a naštěstí) různí. Různě silní, vnímaví, stateční, různě moudří... A někteří jsou tak nějak silnější, vnímavější, statečnější, moudřejší..... To je pak velká paráda a inspirace pro nás zbylé, když se můžeme vyhřívat v teple myšlenek takové osobnosti.
Mám po přečtení téhle útlounké knížky povznesenou náladu a obalil mě moc krásný pocit. A taky hrdost. Na takové frajery, jakým je Jiří Stránský.

"Je-li vám někdy těžko, špatně, smutno, úzko, zima, narovnejte se! Hned vám bude líp."

6 20.03.2022

Nejsem praktikující katolík. To jen na úvod taková malá informace na kterou se nikdo neptal.
Už dlouho jsem si chtěla přečíst tuhle knížku s velmi povedeným titulem. Navíc o panu Czendlikovi mám povšechné povědomí, ostatně asi jako všichni, kteří už někdy viděli televizi, nebo četli nějaký časopis. Jeho otevřená zpověď je mi moc sympatická. Má rád pozornost a ví to o sobě. Má rád luxus a ví to o sobě. Chce se líbit a ví to o sobě. Ale ať je třeba sebevětší narcis, dle mého neznabožského názoru udělal ve značkových džínách pro církev mnohem víc užitečného než mnoho jiných hodnostářů s kolárky.
A protože moudrých a všeobjímajících myšlenek není nikdy dost, stojí za to si je sem tam připomenout. A taky neuškodí podívat se na věci kolem očima někoho jiného. Je to velmi osvěžující!

"Někdy se v nás zkrátka odehraje něco, co neumíme pojmenovat."

8 18.03.2022

Román o nenaplněných touhách a o rozhodující, ale často ošidné roli přátelství v našich životech. To jsem opsala z přebalu knihy. Záměrně. Je to totiž přesně o tom. A taky o lásce, odvaze, zklamání, ale i o strachu a zbabělosti a o tom, co se v nás navždy změní, když jim podlehneme v nesprávnou, avšak rozhodující chvíli. No, povedlo se mi poněkud kostrbaté souvětí, takže to zkusím zjednodušit. Báječný román o životě, jak moc někdy bolí ho žít a jak je důležité zůstat i přes tu bolest naživu. I přestože jak zpívají Rolling Stones na svém albu Let It Bleed vydaném v roce 1969, vždycky nemůžete dostat co chcete.

"Ti, kdo byli spatření při tanci, byli považováni za blázny těmi, kdo neslyšeli hudbu."

7 12.03.2022

Uf....
Jasně, já vím. Všichni už ji četli. A všichni už dávno ví, jak je úžasná, to je celkem nasnadě. Ale že to bude tak náročné, že mi to dá tak krásně zabrat, to mě zaskočilo.
Listopad 89 mě zastihl v době dospívání, kdy byla nejdůležitější ze všeho aktuálně prožívaná velká láska a všechno ostatní dění kolem byla spíše jen dobrodružná kulisa. Ale teď to vnímám úplně jinak. Stále vidím tátu, jak sedí s chraptícím rádiem potmě v jídelně, poslouchá rušenou Svobodnou Evropu, nebo Hlas Ameriky a střídavě váhá, bojí se, je odhodlaný, naštvaný, smutný. Ten obraz tatínka umlčujícího mě prstem na rtech, znělky obou stanic, naléhavost v hlasech tehdejších redaktorů, prostě celou tu scénu budu mít už navždy pod kůží. Ale teď už v jiných souvislostech. Ta změna ve vnímání má jediný důvod. Mám děti.
A přemýšlím nad tím, jak velkou část z toho má na svědomí paralela s dneškem.....

"Anna už věděla, že v životě se střídají chvíle klidu se dny, v nichž se člověk musí hodně snažit, aby dokázal jít dál."

Velice kultivovaná a slušná knížka o ještě slušnějším a ještě kultivovanějším životě na anglickém venkově (objevil-li se někde mezi řádky náznak něčeho jako "vznešená nuda", tak to není tak zcela od věci). Až do poslední stránky jsem čekala na ten báječný suchý anglický humor, který mám tak ráda, ale bylo to čekání na Godota. Takže díky za chvíle s pěknou češtinou bez vulgarismů a....to je asi tak vše.

"Asi na čtvrtý pokus se mi podařilo ukrojit z tuhého masa kousíček. Zpita vítězstvím jsem ho omočila v zelené omáčce a vložila si ho do pusy. Bylo to ještě horší, než jsem očekávala."

Toliko autorka k typické anglické kuchyni. A já se tímto omlouvám svým dětem, za všechny žaludeční nevolnosti i ztrátu hmotnosti, které jim způsobila nefalšovaná domácí anglická strava při jejich pobytu v Británii. Vykoupení v podobě jazykových dovedností jim je snad alespoň malou náplastí.

2 12.02.2022

"Touhy Džendeho Džongy" je taková ta knížka skoro na jeden nádech. Obdivuji, když je příběh odvyprávěný svižně, zábavně, dojemně a přitom bez zbytečného patosu.
V porovnání dvou zcela odlišných světů - bohaté Ameriky, zosobnění životního snu a nevzdělané Afriky zdánlivě bez vize a budoucnosti, s nerovnoprávným postavením žen, zdaleka nevychází "vyspělý" západ ve všem vítězně. No jo, holt nic není jen černé, nebo bílé a nemám teď na mysli barvu kůže.

"Když jsem byla mladá, otec mi říkal: Jednoho dne pochopíš, že jsi žena a neměla bys toho tolik chtít; jako bych měla být prostě se svým životem spokojená, i když to není takový život, jaký chci."

"Kdo ví, jaký manželství mají. Lidi v téhle zemi mívají divný manželství. To není jako u nás doma, kde muž může dělat, co uzná za vhodný, a žena ho následuje. Tady je to obráceně. Ženy řeknou mužům, co chtějí, a muži to udělají, protože prý šťastná manželka, šťastný život. Je to hrozně legrační společnost."

3 13.01.2022

V politologii jsem nikdy nevynikala a v politice se příliš nevyznala. Mám na to moc jednoduchý, selský rozum a k tomu příliš mnoho emocí. Tato kombinace není ideální pro ten specifický způsob přemýšlení, který je nejspíš zapotřebí. Takže vlastně nebylo vůbec jisté, jestli mě "Podvolení" - kniha kteří má být politickou fikcí, zaujme, jestli ji pochopím. No.... Buď jsem četla jen tak halabala, nebo se žádná velká politika nekonala. Je to prachsprosté, staré, dobré, existenciální drama osamělého muže středního věku v bohaté západní společnosti a ano, na pozadí možného sociálněpolitického scénáře příštích dekád. Ale taky je docela dobře možné, že jsem vůbec nic nepochopila, čímž se vracím k druhé větě tohoto příspěvku a to je asi tak všechno.

"Všechna zvířata a drtivá většina lidí žije, aniž pociťuje sebemenší potřebu plnit jakékoliv poslání."

8 07.01.2022

Příběh, který se mohl klidně stát, a jež se ostatně taky stal, protože Gregory Davis Roberts do této skvělé knížky seskládal svou vlastní životní cestu. Je to příběh napínavý, čtivý, ale láska je tam naštěstí taky (uf! bez ní to nejde!!) - prostě takový románodetektivkoněco. A je to taky tak trošku cestopis. Dozvěděla jsem se toho hodně o Indii, jejích obyvatelích, kultuře, sociálních zvycích, o pravidlech života ve slumu i v zločinecké subkultuře. Jeden nikdy neví....

"To, zda se rozhodnete pro nenávist, nebo odpuštění, může určit směr celého vašeho příštího života."

9 02.01.2022

Knížka, jejíž mimořádně poutavý název mi probudil ve fantazii mnohem více, než jsem toho pak dostala v realitě. Takový jakýsi nemastný neslaný příběh, ale napsaný moc pěkným jazykem. Jakoby šlo víc o formu, než o obsah, nebo co....
Ale jako u každé knížky i tady samozřejmě platí, že na ni někde čeká nadšený a zapálený čtenář, který ocení veškeré její kvality.

"Kdysi mi otec řekl, že muži jsou bohužel hodnocení jako závodní koně: podle toho, co mají za sebou."

2 21.09.2021

To je ale velmi záslužná činnost, napsat něco takového. Skutečné pohlazení na duši a to ne jen titulem, nýbrž celým obsahem. Spojení vlídného textu, vlastně jen jakýchsi postřehů, střípků života s poezií (ne)všedního dne je moc příjemná. Obzvlášť když to všechno doplňují ilustrace mého milovaného Jiřího Anderleho, jehož rozhlasová "Láska za lásku" mě životem provází už nějaký ten pátek.
Takže jsem se úplně přirozeně zpomalila a hlavně si znovu..... uvědomila.

"Nevím, je-li to tím, jak člověk stárne, ale stále častěji si uvědomuji tu vzácnou výlučnost každodenních samozřejmostí."

...a pak tady ještě

"Nám ani tak nepomáhá pomoc našich přátel jako vědomí, že by nám pomohli, kdyby bylo potřeba."

5 29.08.2021

"Stepní vlk" je knížka o čemkoliv chcete. A nejvíc ze všeho - světě div se - o vztazích. Sám k sobě, ke svým láskám, svým představám, snům...
Není to úplně jednoduché čtení. Taky aby jo, když při koumání sebe sama vyplave na povrchu vše, co v sobě celý život střádáme....

"Intenzivně žít se dá jen na úkor svého já."

3 18.08.2021

Mám ráda tlusťochy a tenhle kousek fakt není úplně kabelkové vydání. Mám je ráda pro ten pocit, že toho dostanu o hodně víc, než když je knížka hubená. Ale tentokrát se ten (samozřejmě že iracionální) pocit nějak ne a ne dostavit v plném rozsahu. Nechci tím naznačit, že by to snad bylo devětset stran nudy, ale tak jak se jindy nemůžu odtrhnout, tak tentokrát jsem se odtrhávala bez problémů. A to i přesto, že životní příběh prostitutky v 19. století obsahoval celkem všechno co je třeba, včetně pikantních popisů náplně práce hlavní hrdinky. Tak nevím, kde se stala chyba....

"Popravdě řečeno, při své práci jsem potkala pěkných pár nebožáků, podle nichž je jeden život nesnesitelně dlouhý...."

1 01.08.2021

Napadá mě, zda právě tohle nejsou ty největší poklady, zda vůbec ještě bude možné získat v digitální době tak báječný, pestrobarevný a doslova plnotučný podklad pro životopis. Dnes lze asi jen ztěží vyrůstat mezi polonahými "tetami" tanečnicemi v burlesce, mezi vším tím peřím a třpytkami, kočovat z místa na místo a poznávat svět z úplně jiné perspektivy. Škoda....
Hawkeymu rozhodně nechybí otevřenost, ale zároveň ani noblesa a humor, takže výsledný produkt je správně okořeněné, kultivované čtení. Určitě se zařadí mezi mé srdcovky hned vedle Edith, Madeleine či Charlieho....

"Skutečné naslouchání je ochota dovolit druhému člověku, aby vás změnil."

5 18.04.2021