Stepní vlk

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Samostatné vydání světově proslulého románu z roku 1927. Hesse v něm bilancuje krize uplynulého desetiletí a pokouší se formulovat východiska z nich. Poučen psychoanalýzou odhaluje ponor ke kořenům vlastní osobnosti i snahu o překonání sváru ducha a pudů. Román vyniká neobvyklou strukturou, poetickou hrou fantazie i působivým prolínáním snu a skutečnosti....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/1793/big_stepni-vlk-1VD-1793.jpg 4.4731
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Argo
Originální název:

Der Steppenwolf, 1927


více info...
Nahrávám...

Komentáře (107)

Kniha Stepní vlk

ophellia
27.10.2021

Krásně popsané

alkazemka
18.08.2021

"Stepní vlk" je knížka o čemkoliv chcete. A nejvíc ze všeho - světě div se - o vztazích. Sám k sobě, ke svým láskám, svým představám, snům...
Není to úplně jednoduché čtení. Taky aby jo, když při koumání sebe sama vyplave na povrchu vše, co v sobě celý život střádáme....

"Intenzivně žít se dá jen na úkor svého já."


Little.deer
19.05.2021

Já nevím, jestli vůbec existuje knížka od Hermanna Hesseho, která by nebyla dobrá... :-)

E_Lan
17.05.2021

Jak tuto knihu hodnotit? Těžce. Skvělé dílo, hluboké, plné fantazie a mouder. Autorův doslov, směřující k vysvětlení věku autora, pro osvětlení hloubky myšlenek, byl sakra důležitý. Po něm jsem pochopil, že střípků jsem na svůj spíše čtyřicítkový věk pochytil docela dost. Přesto se ke knize musím vrátit později.

AlTyxAy
24.03.2021

Komu se líbil Stepní vlk, tomu doporučím Křik. Místo hudby je spíš umění výtvarné...
https://www.databazeknih.cz/knihy/krik-73017

Hesse šel ale dál, nicméně na větší ploše.

Toto byl můj začátek s Hessem, když mě někdo pošťouchne, kudy dál, budu rád ( :

Andre2609
14.01.2021

..., Bolo to na koncerte, hrali nádhernú starú hudbu, a medzi dvoma taktami, keď drevené dychové nástroje hrali piano, sa mi zrazu otvorili dvere onoho sveta,preletel som nebesami a videl som Boha pri práci, cítil som blaženú bolesť,
a ničomu na svete som sa už nebránil,
ničoho na svete som sa už nebál, so všetkým som súhlasil a všetkému
som dal svoje srdce.

Netrvalo to dlho, možno štvrťhodinu, ale tej noci sa mi to sem-tam vo sne vrátilo, a odvtedy, vo všetkých tých prázdnych dňoch to sem-tam skryto zažiarilo, niekedy som to celé minúty zreteľne videl ako zlatú božskú stopu prechádzajúcu mojim životom, takmer vždy bola hlboko ukrytá pod blatoma prachom, potom znova zasvietila predo mnou zlatými iskrami, akoby sa už nikdy nemala stratiť a predsa čoskoro hlboko zapadla...

Raz v noci, keď som ležal s otvorenými očami, začal som zrazu recitovať verše, príliš krásne a príliš zvláštne verše, aby som pomyslel na to, že by som si ich mal zapísať, ráno som si ich už nepamätal, a predsa ostali vo mne skrité ako tažké orechové jadro v starej krehkej škrupine.
Inokedy to prišlo, keď som čítal básne, keď som uvažoval o nejakej Descartovaj či Pascalovej myšlienke, potom to zas znovu zažiarilo a viedlo ma zlatou stopou vysoko do neba, keď som bol s milenkou...

Ach, tažko nájsť túto Božiu stopu v živote, ktorý vedieme, v týchto priveľmi spokojných, priveľmi bezduchých časoch, pri pohľade na túto architektúru, na tieto obchody, na túto politiku, na týchto ľudí..!

Akože som mohol nebyť Stepným vlkom a drsným samotárom vo svete, ktorého ciele sú mi cudzie, ktorého radosti mi nič nehovoria...!

~~~
(Stretnutie s bohom.)str.24/25

Set123
18.11.2020

Bylo to zajímavé počtení, tento Stepní vlk. Pohledů na knihu může být mnoho, konec konců sám autor ve svém dovětku říká, že výklad knihy může být různý.

Kniha podle mého nemá být vnímána ani jako filosofický spis, ani jako návod k ukotvení sebe sama. Kniha je jakousi zpovědí pana Hesse, který ji psal jako padesátník pro padesátníky o padesátníkovi.

Stepní vlk pojednává o muži, který se octl ve špatné době, byl vytržen z kořenů, jeho zvyky, povaha, bytost sama byla rozštěpena. A právě snaha složit dohromady roztříštěné je hlavní náplní knihy. Hesse nepíše o tom, že „Já“ neexistuje, že je to prázdný pojem. Hesse podle mého spíše tvrdí, že duše není masivem, řekněme například kamenem, ale molekulami, ze kterých se onen kámen skládá. A když se duše roztříští, jednotlivé její prvky – molekuly – jsou neuspořádané a na povrch vyplývají náhodně a neuspořádané. Kniha je o složení této tříště dohromady – o stvoření kamene. „Já“ tedy podle Hesse existuje, nelze na něj však pohlížet jako na kámen a nic víc, ale jako na soustavu molekul složenou do podoby kamene.

Celá novela tak předvádí proces rehabilitace roztříštěného muže. Selekce prvků duše vrcholí a Vlk se stává opět plným, neroztříštěným. Kniha, myslím, spíše doufá najít příznivce, kteří ji budou považovat za jakéhosi přítele. Já tím přítelem rozhodně nejsem, ale i tak to bylo příjemné čtení.

Nemyslím si, že by kniha aspirovala býti pokračovatelem Nietzscheho, či Junga. Prvky jejich díla nalézáme v procesu rehabilitace, ale jedná se o aplikaci, nikoliv manifestaci, či extenzi.

Úvahy o sebevraždě samozřejmě nesly prvky samostatné filosofie a musím uznat, že myšlenka na sebevraždu jako hnací pohon pro odvahu, se mi zdála relativně přitažlivá. Nejsem si jist, do jaké míry je originální, ale zajímavá je. Stejně jako polemiky o hudbě, nesmrtelnosti – zde s Hessem nesouhlasím – a další.

Co se týká formy knihy, je… mno, pokud nic jiného velice zajímavá. Rámcování příběhu je zajímavé a neméně zajímavé je i prolnutí snu – je-li sen to správné slovo – a reality. Jazyk se mi zprvu zdál být poněkud obtížný na vnímání, ale po první třetině se problém vytratil. Jediné co by mne snad zajímalo je, zda byl Hesse jako malý brutálně bit pokud napsal větu kratší tří řádků. Protože se mi zdá, že se takovým vyhýbal jako čert kříži.

jaboo
13.09.2020

(+ SPOILER) Přijde mi až paradoxní, že právě Stepní vlk vyšel až po Demianovi a Siddhárthovi. Hessemu trvá třetinu knihy, aby z uplakaného patosu vyformoval něco co se dá číst bez potřeby zhluboka dýchat. Druhá se mi už četla líp, a třetí, manifestace schizofrenie, byla pravděpodobně nejčtivější.

Celou dobu jsem to četl s myšlenkou, že napsal Stepního vlka, který, očištěn o nadbytečnost a obléknut v elegantní večerní róbě, stal se Demianem. Vrcholem krystalizace mi byl pak Siddhártha, který už nemá osobní potřebu vyrovnání se s okolím, a konečně dosahuje čistoty. Jak mohl Stepní vlk být napsán jako poslední? Celá kniha působí dojmem, jakoby Hermann v horečce vypsával se ze svých niterních tragédií, neschopen pojmout je s nadhledem. Přitom neprobírá žádné téma které by neobsahoval už Demian nebo Siddhártha. Nietzsche a Jung se do knihy znovu silně otiskli, až se divím že kamarádu psychologovi nevěnoval v knize zmínku. Kniha by mi byla zajímavá jako prvotina, ale tím bohužel není.

Na druhou stranu, Hessemu pravděpodobně křivdím od té doby co mě začátek knihy přesvědčoval o neštěstí. Není identická s Demianem, rozpor duše jenž je tematizován, je sic porovnatelný, ale ne stejný. Ostatní opakované motivy knihy bych mu měl být schopen odpustit. Jen mě asi mrzí, že po tom všem v jeho padesáti letech, napsal knihu co působí nejdětinštěji ze všech. Pokud ale zvažujete jestli si knihu přečíst máte nebo ne, tak čtěte, nic neztratíte.

1