Stepní vlk

od:


KoupitKoupit eknihu

Samostatné vydání světově proslulého románu z roku 1927. Hesse v něm bilancuje krize uplynulého desetiletí a pokouší se formulovat východiska z nich. Poučen psychoanalýzou odhaluje ponor ke kořenům vlastní osobnosti i snahu o překonání sváru ducha a pudů. Román vyniká neobvyklou strukturou, poetickou hrou fantazie i působivým prolínáním snu a skutečnosti....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/17_/1793/stepni-vlk-1VD-1793.jpg 4.4549
Orig. název:

Der Steppenwolf (1927)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Argo
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (75)

Přidat komentář
LenJen
07. října

Jak autor v dovětku vysvětluje, kniha není příliš vhodná pro mladé čtenáře, a přesto je pro mě úchvatná a těším se, až se k ní v průběhu života budu vracet. Je pravda, že posledních 40 stran pro mě bylo hůře stavitelných vzhledem k fantaskním scénám, ale na konci koneckonců nezáleží.

JakeTheDog
23. září

Úžasná kniha, nejlepší, nejsilnější kniha co jsem v životě četl a přesto bych jí doporučil málokomu . Popis děje je, myslím si, v tomto případě naprosto zbytečný, děj je zde podružný, rozhodně to není kniha pro lidi , kterým jde v knihách především o příběh, takovým lidem zůstane Stepní vlk dost pravděpodobně nepochopen.
Stepní vlk je především o myšlenkách , emocích , kniha se pro plné docenění nesmí jenom "tupě" číst, ale prožít, občas během čtení na chvíli odložit a vstřebávat
Kniha pro pomatené, ne pro všechny.... :) . Pro lidi , kteří se cítí jako plaší, samotářští stepní vlci , nepatřící do současné doby a přece v ní žijící . To jsou lidé, kterým knížku doporučuji.
Rozhodně nesouhlasím, že jde čistě o depresivní četbu, mé pocity po dočtení byli různé, ale ne depresivní :) . Jeden kamarád mi řekl, že je to podle něj oslava a ospravedlnění "sebevraždy" , já knížku vnímám naopak jako uctění života. Tohle samo o sobě je podle mého dost vypovídající :)

Andre2609
12. září

(Stretnutie s bohom.)str.24/25

Bolo to na koncerte, hrali nádhernú starú hudbu, a medzi dvoma taktami, keď drevené dychové nástroje hrali piano, sa mi zrazu otvorili dvere onoho sveta,
preletel som nebesami a
videl som Boha pri práci,
cítil som blaženú bolesť,
a ničomu na svete som sa už nebránil,
ničoho na svete som sa už nebál,
so všetkým som súhlasil a všetkému
som dal svoje srdce.

Netrvalo to dlho, možno štvrťhodinu, ale tej noci sa mi to sem-tam vo sne vrátilo, a odvtedy, vo všetkých tých prázdnych dňoch to sem-tam skryto zažiarilo, niekedy som to celé minúty zreteľne videl
ako zlatú božskú stopu prechádzajúcu mojim životom,
takmer vždy bola hlboko ukrytá pod blatom
a prachom, potom znova zasvietila predo mnou
zlatými iskrami, akoby sa už nikdy nemala stratiť.
a predsa čoskoro hlboko zapadla.

Raz v noci, keď som ležal s otvorenými očami,
začal som zrazu recitovať verše, príliš krásne a príliš zvláštne verše, aby som pomyslel na to, že by som si ich mal zapísať, ráno som si ich už nepamätal, a predsa ostali vo mne skrité ako tažké orechové jadro v starej krehkej škrupine.
Inokedy to prišlo, keď som čítal básne, keď som uvažoval o nejakej Descartovaj či Pascalovej myšlienke, potom to zas znovu zažiarilo a viedlo
ma zlatou stopou vysoko do neba,
keď som bol s milenkou.

Ach, tažko nájsť túto Božiu stopu v živote,
ktorý vedieme, v týchto priveľmi spokojných,
priveľmi bezduchých časoch, pri pohľade na túto
architektúru, na tieto obchody, na túto politiku,
na týchto ľudí!

Akože som mohol nebyť Stepným vlkom a
drsným samotárom vo svete, ktorého ciele
sú mi cudzie, ktorého radosti
mi nič nehovoria!

Gweny
07. září

Knihu jsem četla v rámci povinné četby na SŠ. Vím, že se mi líbila, ale byla pro mě v tu dobu těžko pochopitelná. Jednou se k ní určitě vrátím.

Tommed
14. července

Fantastické, dechberoucí, po jednom prečtení têžko uchopitelné....spoustka myšlenek, se kterymi se ztotožnuji. Prvních sto stránek pomêrnê náročnych, zbytek velmi čtivy, hltal jsem každou stránku a čekal na katarzi. Za mne geniální literární dílo a zasloužená Nobelovka za literaturu. Btw se chystám si zajít na Dona Giovanniho, musím zjistit, kde se hraje:)

Shindo
10. července

Miestami náročné, ľahko šmrncnuté psychoanalýzou (ktorú nemusím, no Hesse je Hesse), ostro kritické k vtedajšej (aj dnešnej) spoločnosti, k tomu ešte prelínanie skutočnosti a snu kedy sa človek pýta, čo je vlastne pravda.

Jedna z tých kníh, na ktoré musí človek dozrieť, aby ich dokázal plne pochopiť. Hesse holt nie je literárny brak ani biedne napísaný ženský román, ktorý láme rekordy.

Šarming
08. července

Jak se ztratit za zrcadlem reality, díky existenční tísni a špatně načasovanému letáku, který změní všechnu naši realitu... a dojít tak k tomu, že nová láska, přes všechny masky zaslouží smrt... o překvapení a zmatku staneme-li se tak doopravdovým vrahem této lásky.

Melanka
13. dubna

Těžké hodnotit. Chvílemi mi čtení šlo ztuha, ale vlastně jsem našla každou chvíli v knize myšlenku, která mě zasáhla.
Ano, taky odsuzuju maloměšťáky a jejich život žiju.

"Naučte se brát vážně to, co je vážnosti hodno, a tomu ostatnímu se smějte!"

roman9739
11. dubna

Je to úchvatná, ale těžká kniha, kterou jsem nedokázal uchopit po prvním čtení - a to hlavně z toho důvodu, že jsem měl neustále tendenci pokračovat dál, abych se dozvěděl, jak to celé dopadne, a neulpíval jsem na detailech a myšlenkách, které jsou pro tuto knihu tak podstatné. Vůbec ona zápletka s knihou v knize, kdy Stepní vlk, čte o Stepním vlkovi, je fenomenální, neboť i já jsem měl několikrát pocit, že čtu knihu sám o sobě - což je samozřejmě jen vnucená nadsázka.
Takže ke knize se jisto jistě vbrzku vrátím, stejně jako jsem to udělal s Petrem Camenzindem:)

lucie.adamcova
13. března

Při čtení jsem byla rozervaným a hledajícím se tvorem, asi proto se mi vlk tolik vpil pod kůži. Nadčasovost autorových myšlenek a atmosféra na každé stránce je důvod, proč bude tahle knížka už navždy srdcovka.

Marekh
11. března

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Jak nemám být stepní vlk a trhan poustevník uprostřed světa, z jehož cílů nesdílím ani jediný, z jehož radostí ke mně žádná nepromlouvá.

I kdo v sobě nemá svého vlka, nemusí být proto ještě šťasten. A i ten nejnešťastnější život má své slunné chvíle a kvete v něm trocha štěstí v písku a kamení.

Zajisté, život je vždycky hrozný. Vůbec za něj nemůžeme, a přece máme odpovědnost. Člověk se narodí, a už je vinen...

Dáma s hrnstjm
07. března

Z utrpení dlouhých monologů mě zachránila až Hermína a s ní spojené dialogy. Díky! Nebudu si hrát na to, že jsem knihu plně pochopila, je to zvláštní kousek. Líbilo se mi třeba to divadelní imaginárium v závěru knihy.

Cipori
27. února

Doporučuji nečíst, pokud máte sklon k depresím.

lushi
30. ledna

Pokaždé, když Stepního vlka čtu, chápu ho o něco méně. Asi si s každým čtením uvědomím, že opravdu nejsem cílová skupina této knihy (muž ve středních letech) a časové i místní umístění děje pro mě už taky není tak uchopitelné. I přesto mi ale kniha vždycky pomůže a trochu mě nakopne žít. A proto ji mám tak ráda.

LordSnape
17. ledna

Začátek s předmluvou nakladatele mě bavil. Pak jsem se ponořil do světa Harryho odmítání maloměšťáctví a samotářského životního stylu, z čehož jsem byl jsem chvíli trochu zmatený a nutil se k dalšímu čtení. Kniha nabere grády, když se hlavní hrdina setká s tajemnou Hermínou a následně i krásnou Marií. Konec je pak jedna veliká psychedelická haluze, kdy jsem nevěděl, zdali se jedná ještě o divadelní představení v režii Pabla anebo... Hodně rozporuplný román, ale nutno dodat, že nadmíru krásně napsaný.

daniel0663
17.12.2017

Neskutečnost. Kniha před čtenářem několikrát změní tvář a ani v jednu chvíli není o tom o čem se do té doby jeví. Je to kniha o uzdravení. Zůstala nepochopena, ale přesto za mne asi nejsilnější čtenářský zážitek. Vstupte do magického divadla, navštivte tisíc svých životů, které by mohly být, kdyby byly věci jinak, polochtejte stepního vlka pírkem na prdeli, protože ten vlk je ve vás...

Vera Silent
27.10.2017

Tak upřímně vlku chápu, že ti tehdejší kritikové dali na budku. Co to vlastně bylo? A na čem to vlk ujížděl radši ani nechcit vědět. Hermína rozhodně zachránila především čtenáře a hlavně chci pevně věřit, že si ji vlk jen vyhalucinoval ze svých nejlepších vlastnosti, (a cheche to nejlepší v něm bylo ženského pohlaví), aby na konci to nejlepší v sobě "zničil". Protože pokud by Hermína byla skutečný člověk, tak si mě nepřej potkat vlku, to bych ti řádně vyprášila kožich.
A mimochodem musíme brát život (a toto hodnocení) s humorem, jinak nám všem hrozí sebevražda nebo předávkování houbičkama.

tovlasek
07.10.2017

Dílo, které mohu považovat pouze za velkolepé. Jedná se o skutečnost kdy na každé dvojstránce se minimálně najde aspoň jedna věta, která se dá citovat, jak je svým obsahem poučná, či pravdivá. Kniha se čte výborně a rozhodně se jedná o nadčasové dílo, které mi přijde, že hlavně v dnešní době, zde u nás, je velmi blízko. Harry je postavou se kterou dokáži soucítit, ztotožnit se i se s ní společně mýlit a i přesto, že jsem na jeho věk ještě příliš mladý, cítím, že jsou mi jeho pocity velmi velmi blízké. Filozofické úvahy, duše, duchovno, pomatenost, nekonformnost, měšťáctví to vše a mnohem víc zde je. A já už snad mohu pouze smeknout nad autorovým veledílem, které navždy zůstane v mém srdci a nebudu se bát po něm sáhnout kdykoliv, kdy mne skutečnost sama o sobě srazí na kolena.

machina
27.09.2017

Nelekněte se depresivního začátku, autor nám postupně začne ukazovat, že život není tak marný.
Osobně sdílím myšlenku, že na deprese jsou velmi účinným lékem přátelé, kteří se smutného člověka snaží rozesmát a zapojit ho do společnosti a jejího dění.

Hanka_Bohmova
10.09.2017

Rozum chápe, srdce je od toho daleko, tak raději nehodnotím. A pořád jsem musela myslet na Fowlesova Mága, pocitově se mi to spojilo poměrně brzy.

Aroucaria
29.08.2017

Takhle dlouho jsem snad ještě žádnou knihu rozečtenou neměla. Bože, díky, že jsi přivedl Hermínu a stvořil bod v čtenářské výzvě "Kniha se zvířetem v názvu", jinak bych to nedala! Dokonce jsem snad i pochopila ten optimistický počin, ale totálně neoptimisticky jsem se k němu prokousavávala, ač se stylu vyprávění nic nepodobá (v mém pojetí). Tuze ponuré hledání, na které jsem neměla sílu.

Dolina
24.08.2017

Nevím co k tomu napsat. Úžasná kniha o kráse života a uzdravení. Mohl bych ji číst znovu a znovu, a pokaždé v ní najít něco nového, jiného.

Chmur
21.08.2017

Pro mě osobně zklamání. Asi jsem čekal něco jiného. Sice jsem se v něčem s hlavním hrdinou ztotožňoval, ale v tomto případě to bylo spíše ke škodě. Děj knihy na mě působí nesmírně stísňujícím dojmem. Sice má vést k uzdravení, ale já ho nenašel. Možná ještě tak rozumově, ale rozhodně né emocionálně. Zůstává ve mně pocit sklíčenosti a deprese.

Polineus
02.08.2017

Pěkné... nejdříve jsem našel zalíbení k hlavní postavě, pak zase averzi a po traktátu jsem si myslel, že se to zlepší - kdo četl, ten ví. Je to jak na horské dráze a cesta k uvědomění je do poslední chvíle nejasná... ale přesto je to moc pěkné :) .

Jacck
23.07.2017

Kniha o tom, jak zdeprimovaný sociálně izolovaný padesátník (=stepní vlk) na pokraji suicidia opět nalezne radost ze života. Výborný psychologicko-filosofický román.

Katela
15.06.2017

Skvělá připomínka toho, že se člověk musí umět smát. Když člověk bere všechno moc vážně, onemocní mu duše.
Naprosto skvělá kniha, jak píše většina čtenářů, rozhodně se k Harrymu vrátím. Jsem zvědavá, co mi prozradí příště.

Stellia
08.05.2017

Jedna z kníh, do ktorých musíte dospieť. Čítala som ju vo veku, keď už aj v Amerike smiete piť, a rada by som povedala, že aj moje mladšie ja by ju tak dokázalo oceniť, no nemám o sebe žiadne ilúzie. Tak ako ich nemal ani Hesse. Pretože akokoľvek civilizovane sa chováme, stále ostávame vlkmi. I keď nás od slobody, či snáď zdivočenia, delí nejaká tá ohrada...Od 21ky ju čítam každý rok. Pre istotu. Pre toho vlka vo mne. A preto, aby som opäť prekonala jednu z tých ohrád...

Syd
11.02.2017

Pro mě velice osobní kniha, působící na mě jako zjevení. Jako by mi zde Hesse, o čtvrt století starší a zkušenější než já, ukazoval, čeho se vyvarovat, abych neskončil jako hrdina románu. Je třeba nalézt rovnováhu mezi intelekuálností a pudovou světskostí, mezi apollinským a dionýským. Poslední Hesseho kniha, kde se vypořádává s Nietzscheho filosofií.

veronika97
07.09.2016

"Slyší, jak za okny žijí lidé a svět, ale ví, že je z něho vyřazen, avšak nezabije se, neboť zbytek víry mu říká, že musí toto utrpení, toto zlé trápení vychutnat ve svém srdci až do konce a že toto utrpení je to, nač musí zemřít."

Velmi se mi líbily autorovy pitvy vlastní osobnosti... vůbec mi nevadilo, že se děj téměř ztrácí, naopak.
Závěr knihy mi však trochu uletěl, nejspíš budu muset knihu přečíst znovu až budu starší, treba to pochopím lépe!

Jack.Bledsoe
16.06.2016

Za sebe bych řekl, že mě nejvíc štvala ta nekonečná sebelítost stepního vlka, ten pocit, že jen on sám takhle strašlivě trpí, že je prostě tak výjimečný a nepochopený...

Jinak celkovou hloubku díla nezpochybňuji a možná by mě to v jiném rozpoložení oslovilo více. Takhle mě bavil hlavně začátek a konec, kde bylo víc zajímavého děje a méně zdlouhavých úvah.


TIP: Máte rádi Databázi knih? Podpořte ji v Křištálové lupě (Zájmové weby) - hlasujte zde.

Štítky

samota hledání smyslu života švýcarská literatura umění nekomerční

Autor a jeho další knihy

Hermann Hesse

Hermann Hesse
německá, 1877 - 1962

všechny knihy autora

Uživatelé mají knihu

v Právě čtených20x
v Přečtených783x
v Čtenářské výzvě41x
v Doporučených95x
v Knihotéce224x
v Chystám se číst278x
v Chci si koupit37x
v dalších seznamech11x