alkazemka komentáře u knih

Další Silvova již tradičně výborně napsaná špionážní detektivka, ve které však pro mě tentokrát něco malinko chybělo k tomu, aby mě zcela strhla a pohltila, jako jiné. Občas se mi to stane a to se pak vždy zamýšlím nad tím, jestli je to knihou, nebo mým aktuálním rozpoložením, náladou, tím co právě prožívám "live". Po hloubkové analýze jsem došla k závěru, že nevím, a že to je vlastně tak nějak jedno. Čili už teď se těším na další dramatické zápletky, které musí tajný agent Gabriel Allon, absolutní sympaťák se zraněnou duší a mnoha talenty, vyřešit.

"Milovala je, protože představovali ostrov zdravého rozumu obklopený mořem fanatismu a protože se obávala, že příboj dějin by je mohl jednoho dne smést a ona se chtěla stát, byť jen na okamžik, jejich součástí."

3 06.08.2023

Co se odehrává v nitru toho, kdo má to štěstí a zažije lásku, o které se celý život sní, na kterou se celý život vzpomíná? Klasik anglické litetatury Graham Greene umí o nejkrásnějším lidském citu psát vskutku čtivě a nádherně košatým jazykem. Všechny druhy i poddruhy citů a emocí, celou škálu toho, co láska přináší - vzrušení, radost, nejistota, obavy, žárlivost, odevzdání se, vášeň..... všechno tu je spojeno v celek, který přímo vybízí k zamyšlení.

"Lidé se přece mohou milovat a nevidět jeden druhého."

4 16.07.2023

Uf....
U čtení téhle naučné beletrie, nebo jak tento soubor malých kazuistik dětí žijících v ústavní péči nazvat, mi došlo, v jak velké sociální bublině žiju. Děkuji svému synovi za možnost si to alespoň uvědomit. Držím palce, Vildo, ať se ti daří (nejen) v práci nebýt p*ča. A dětem přeji víc Tomů Morávků.

"Nenaučíme dítě chovat se lépe tím, že ho donutíme cítit se hůře."

7 08.07.2023

Další Backmanova pecka! Síla tohohle příběhu musí strhnout snad každého. Je v něm úplně všechno, navíc ve správném poměru. Jak říká autor: "V životě se nám dostává jen okamžiků." Tohle byl jeden z nich. Díky.
A pro toho, v kom je alespoň malilinkatý kousíček sportovce, je to zážitek na druhou. Proč? Protože: "..... sport vypráví příběhy."

"Jednoduchá pravda, stejně často opakovaná jako ignorovaná, zní, že ať už dítěti řeknete, že zvládne cokoliv na světě, nebo že nezvládne vůbec nic, pravděpodobně budete mít pravdu."

18 07.07.2023

Jsem velká "svěrákofilka" a uvědomuji si, že je oba vnímám méně objektivně, než jiné autory. Nicméně tentokrát to fakt nějak přes veškerou mou snahu není ono, nebo co.... První stránky knížky mě bavily a těšila jsem se, co bude dál. Jenomže ono dál už pak nebylo bohužel skoro nic. Takže na to raději hodně rychle zapomenu a budu si dál žít na vlnce - co je svěrákovské, to je dobré.

"Takže pak toužím po okamžicích samoty, kdy bych se mohl jen dívat a tiše si přemýšlet o svém."

3 01.07.2023

Vím, že nemám předjímat! Ale ne vždy se mi to daří. Třeba zrovna s touhle knížkou. Měla jsem ji už dlouho nachystanou, až přijde její chvíle, ale nějak se mi do té červené knihovny nechtělo. No právě. Červené knihovny? Jenom proto, že jméno autorky evokuje příběh á la chudá + bohatý = lovestory navzdory? Že má tak děsně sladkobolný obal? Chyba lávky!
Silné, niterné čtení, jež rozhodně nezanechá klid v duši. Naopak. Burcuje. Nevím, jestli někdy pochopím, jak se něco takového, jako holocaust mohlo stát, jak jsme to mohli dopustit.....
Příběh o velikosti lidské vůle, o svědomí, síle, pocitech viny a hlavně o jizvách. I těch neviditelných.

"Buďte dobrým posluchačem, nikoho nesuďte a nezabraňujte smutku kohokoliv jiného."

Neboť.....

"Všichni, kdo bloudí, nejsou ztraceni."

8 29.06.2023

"Pád titánů" je druhá knížka od Kena Folletta, která se ke mně dostala. Obě pěkně tlusťoučké a každá úplně jiná.
Tenhle příběh, či spíše příběhy několika rodin, které se různě prolínají, anóbrž sága, se tentokrát odehrává v období kolem první světové války. Nejsem pamětník, takže nezbývá než věřit, že to tak nějak bylo. To ostatně čtenáři Follettových knih nečiní velký problém. Děj je nejen uvěřitelný, je také po většinu času poutavý, což je při sedmistechpadesáti stránkách docela majstrštyk.

"Snít o pomstě však nemělo smysl. Šlo o to nevzdat se."

4 22.06.2023

To byla ale pěkná detektivečka! Parádně špionážní, tak jak to pan Silva umí. "Anglický zabiják", druhá knížka od bývalého válečného reportéra, kterou jsem četla je opět skvělá. Správný tvrďák a velký sympaťák Gabriel Allon, tak trochu umělecká duše a tak trochu tajný agent už je můj starý známý. Ani tentokrát nezklamal a s chladnou hlavou rozmotal klubko, jehož počáteční nitka vedla až do nacistického Německa. Samozřejmě u toho nezapomíná být ve společnosti ženy pravým gentlemanem....

"Dcery mívají tendenci své otce ochraňovat, i když je považují za prohnilé ničemy."

6 09.04.2023

Knížky Radky Třeštíkové jsou o životě, ať to zní jakkoliv fádně. Nic není černé ani bílé, ne všechno vždycky dobře dopadne, konce mohou být někdy otevřené celý život, padouši mají i dobré vlastnosti a klaďasové sem tam selžou, tak to prostě je.

"Nemůžem, nejde to, karty už jsou rozdané, říct, že teď s nima znovu míchám, to se prostě nedělá."

P.S. To s těmi konci jsem napsala jen tak, hodilo se mi to tam, aby to vypadalo děsně filozoficky. Ve skutečnosti totiž vždycky všechno dobře dopadne!

14 04.04.2023

Další z knížek u které mě napadlo, že by bylo fajn spojit ve škole literaturu a dějepis.
Žádné náročné čtení, spíše takový téměř pohádkový příběh zasazený zčásti do českých dějin v období kolem bitvy na Bílé hoře. A jaké z něj plyne ponaučení? Že staré známé "all you need is love" platilo odjakživa.

"Poprvé si uvědomila, že její vysněná meta stát se královnou zase tak skvělý nápad být nemusí."

2 01.04.2023

Po přečtení téhle skvělé knížky mi došlo, že fakt, že je skvělá, jsem v podvědomí měla ještě než jsem ji začala číst. Protože ten, jehož krédo zní: "Vždycky jde o to tě rozesmát. Vždycky.", prostě nemůže napsat špatný příběh. (Věnování autora bylo určeno Nedě a já jí zcela otevřeně závidím)
Bylo to jedno velké životní pohlazení, dávka emocí všeho druhu. Po přečtení a dlouhém smrkání u mě nastalo zvláštní rozpoložení. Jakoby se mi čtením vyplavovala nějaká nová, podivná energie do těla, která způsobuje, že mám chuť (a teď pozor, přijde hvězda všech patetických frází) - být dobrým člověkem.

"Někdy je těžké vysvětlit, proč někteří lidé dělají to, co dělají."

21 23.03.2023

Už je to hodně dávno, co jsem naposledy četla knížku od Johna Steinbecka (samozřejmě Na východ od ráje, bylo mi divukrásných devatenáct...), ale stačilo to, aby se mi jednou provždy dostal pod kůži.
"Na plechárně" není strhující příběh plný akce a děje, spíš vyprávění o takových úplně obyčejných pár dnech....

"Moc báječná žena je ta moje ženská. Má akorát jednu vadu: že není mužská, totiž mužskej."

P.S. Jestli ještě budu mít někdy psí holku, tak se určitě bude jmenovat Fiflenka

9 17.03.2023

Mám ráda špionážní příběhy a nejlépe takové, ve kterých hlavní hrdina nežije v supertajném, neviditelném bytě, neví úplně všechno včetně toho, co se teprve stane a neumí ze zubní nitě, vypsané propisky a dvou vajglů vyrobit zbraň s níž posléze zachrání svět.
Všechny výše uvedené podmínky "Smrt ve Vídni" zcela splňuje. Pan Silva, který je jakožto bývalý válečný reportér tak trochu "od fochu" totiž ví, o čem píše. A když vše umně propojí s historickými událostmi a fakty, je z toho parádní napínavé a velmi uvěřitelné počteníčko.

"Nebudu vyprávět o všem, co jsem viděla. Nejde to. Těm mrtvým dlužím alespoň tolik."

6 02.03.2023

Rodiče jsou pro nás nejprve bozi, posléze ti nejnemožnější z nemožných, abychom po proběhnuvší pubertě pochopili, že vlastně tak trochu bozi jsou. Ti mí pro mě, přes všechny naše odlišnosti a jinakosti, byli a jsou v mnoha směrech životními vzory, ale hlavně jsou to ti, jejichž láska je bezpodmínečná a (nebojím se toho slova) nekonečná. Chápu to čím dál intenzivněji v kontextu mé rodiny a mých dětí.
O to více smekám před Niklasem Frankem, který ač vyrůstal v rodině nacistického pohlavára a bezcitné matky, dospěl v osobnost, jež má nejen schopnost reálného náhledu na svou rodinu, ale ještě je ochoten se o vše podělit. Obdivuhodné.
Po přečtení této téměř dokumentární knížky ve mně ještě nějakou dobu zůstane tísnivá stopa....

"Rozhodující je, že žiješ - ono 'jak' přijde až potom."

2 12.02.2023

Vždycky, když čtu životopisnou knížku, tak mám pocit, že to nějak zvláštně umocňuje všechny ty příběhy v ní. Nebo alespoň moje fantazie si je tak sama zintenzivňuje představami, že sám autor....
Při čtení "Andělina popela" mi navíc opět došlo, v jak úžasné době žijeme. Navzdory všemu je báječná a je dobře si to sem tam připomenout. Tahle knížka o životě jedné obyčejné rodiny v Irsku třicátých let to dokáže více než skvěle. McCourtova směs smutného a vtipného čtení, alias tragikomedie života si Pulitzera zaslouží.

"Když se chce člověk dobře pomět, není nic lepšího než pohřební hostina."

10 12.01.2023

To byla ale pěkně těžká kniha. Jak na váhu, tak obsahem. Spousta skvělých a silných pasáží, které se mi ale ne a ne propojit v jeden smysluplný celek. Takže ať jsem stylová - čtení bylo jako život v čínském velkoměstě. Hodně všeho, ale dohromady jeden velký chaos, který buď budete milovat, nebo vás zničí. U mě tedy spíš za bé. Omlouvám se, paní Denemarková, že jsem Vás dostatečně nepochopila a nedocenila. Snad v příštím životě.

"Nenávist je jiná forma lásky a stejně beznadějná."

5 07.12.2022

Boží! Od první stránky prostě boží knížka nabitá velkým množstvím nenápadného životního moudra, které samozřejmě vnímavému čtenáři neunikne.
První slzy z takového toho všeobjímajícího pochopení už na druhé stránce?!? To je trošku moc i na mě. A vzápětí první smích, takový ten jak nemůžete přestat, až si opravdu získáte pozornost všech kolem a je jedno, jestli je to v kupé, na zastávce, v kavárně, nebo doma na oblíbeném gaučíku. Jaktože to všechno pan Bachman ví? A jaktože to umí tak neskutečně trefně a zároveň citlivě poskládat?
"Úzkosti..." je knížka úplně o všem.
O dětech.... "Prý své dítě nemůžeme ochránit před životem, protože život nás postihne všechny."
O rodičovství.... "Děti nám důvěřuji a to je zničující odpovědnost, protože ony ještě nepochopily, že my vůbec nevíme, co děláme."
O partnerství.... "Když si budete naslouchat úplně pořád, hrozí, že potom nedokážete jeden druhému odpustit."
O lásce.... "Protože dva se můžou milovat jeden druhému navzdory."
O soužití.... "Jenom s krásnými se dlouho žít nedá, Julčo. Ale s vtipnými, jéminánku, s těmi člověk vydrží celý život."

....a o životě vůbec.... "Jsou zkrátka období, kdy bytí příšerně bolí."

22 08.10.2022

Pánijáni! Proč se dějepis neučí tak, že někdo jako paní O'Connorová napíše knížku, všichni si ji přečtou a mají povědomí o jednom historickém období. Bez biflování. Žádné zbytečné a nicneříkající datumy, zato pochopení souvislostí. Paráda! Jsem obohacena literárně i historicky.
Nádherný příběh (nejen) jednoho obrazu na pomezí literatury faktu a beletrie. Smekám před neskutečně schopným a životaschopným židovským národem. Opět mi došlo, jak křehká je svoboda a život v ní, jak snadno se může vše otočit, když se moc dostane do nesprávných rukou (jaká paralela se současností....)

"Kdyby jen lidé vše méně rozebírali a víc tvořili."

5 27.09.2022

Petr Hapka patří do party lidi, kteří dle mého udělali na poli pěstování vkusu, citu pro krásu a jakési obecné slušnosti v naší společnosti strašně moc.
Jaké silné emoce a úžasnou atmosféru svými melodiemi a songy navozuje! To dokáže jen výjimečná osobnost.
V této velmi milé biografické knížce se člověk nic převratného nedozví, jen se utvrdí o tom, že to byl správný frajer se svobodnou duší, který měl svou vlastní životní filozofii a rád si dělal věci po svém.

"Víte, když je něco na světě moc složitého, tak to většinou nebývá pravda. Když se něco má stát, tak se to stane. Když se něco nemá stát, tak se to nestane. To je jako s láskou. Buď je, nebo není."

"Je to jako v lásce: utrhnete někde krasavicí a příšerně se s ní unudíte, a naopak bez holky, která má milion chyb, najednou nemůžete žít."

"Když nad tím člověk takhle přemýšlí, nabude dojmu, že život je něco strašně přísného, mravokárného a velikého, ale život je hlavně moře srandy a jen občas se objeví ostrůvek mravokárnosti."

P.S. A ještě k tomu to byl ale sakra pěkný chlap!

5 15.09.2022

Jako úplně první po přečtení a osušení slz mě napadá - skvostné. "Svíce dohořívají" je knížka útlá jen počtem stránek, nikoliv však obsahem. Ba naopak. Je v ní vše podstatné o životě, lásce, vášni a přátelství, ale hlavně o pomíjivosti, konečnosti toho všeho. Neumím to lépe vyjádřit více slovy, všechno další už by byl jen zbytečný balast.

"Člověk vždycky pravdu zná, tu druhou pravdu, kterou zakrývá role, kostýmy a životní situace."

7 11.09.2022