Na plechárně

1 01. prosince

Sáhla sem po ní jako po povinné četbě a můžu říct, že za mě úžasná četba. Nevím proč, ale osudy obyvatel ulice Na Plechárně mi přišli velice poutavé. I když některé části byly, na můj vkus, až příliš popisné.

5 24. listopadu

Steinbecka jsem zamlada nečetla, neboť jsme se ve škole učili, že píše sociální romány a v jeho díle se brojí proti útlaku pracující třídy, ukazuje odvrácenou tvář americké společnosti a proto je nejen povolený, ale i žádoucí. Nebyl proto důvod ho číst, takových jsme měli dost i doma. Takže ho čtu na stárnoucí kolena a je to nádhera. Navíc v ulici Na plechárně, byť je to nesporně místo k sociálně kritické tvorbě jak stvořené, je ta všednodennost tak známá a srozumitelná, že to ve mně žádnou velkou potřebu revoluční změny nevyvolávalo.

5 10. října

Zajímavé, že člověk rád čte o lidech, kteří se potulují, nepracují, celý den se válejí na slunci, hulí a popíjejí pivo. U toho tlachají nesmysly, která zní jako lidová moudra, a baví se tím, jak život kolem nich poklidně pluje, zatímco ostatní se honí za výdělkem. A ve skutečnosti nám tihle lidé pijou krev. Steinbeck je skvělý vypravěč.

3 02. června

Steinbeck zřejmě tíhnul k lidem na okraji společnosti, měl pro ně pochopení zvlášť tehdy, když byli uzurpováni, vyhnáni z domova, sebrali jim půdu a skrovné majetky. Podobně i zde sympatizuje s partičkou na chvostě, ale její členové si za svůj osud mohou sami, dobře to ví a za nic na světě by neměnili s kýmkoliv, kdo musí chodit denně do práce, dodržovat řád a pořádek a ještě je ke všemu ženatý :-). Jenomže nějak přežívat musejí, že...
Bydlet bych poblíž nich nechtěla, ale nebyli zlí, měli svědomí a cit a byli si vědomi, že se jim občas něco vymkne z rukou a že je potřeba to napravit. Vtipná pohodová četba.

20. března

Prave jsem doposlouchal audioknihu a uzil jsem si ji stejne, jako pred lety vlastni cetbu. Prijemny oddechovy kalifornsky Hrabal ;)

1 11. března

Takové pohodové čtení. Příběh se tak pomalu odvíjí, skládá se ze střípků příběhů a postav. Autor nahlíží na lidičky z ulice Na Plechárně velice vlídně a s pochopením, v každém najde něco pozitivního, co na něm může mít rád. Sice se někdy jejich dobré úmysly nedaří překovat v činy, ale nikdo z nich není zákeřný a zlý. Milé čtení. Připomíná mi to povídky pana Svěráka.

10 26. února

Neskutečně pohodová záležitost o jedné ulici, povalečích, panu doktorovi a tak dále. Hlavní "děj" je prokládán krátkými ucelenými příběhy (povídkami na jednu kapitovlu), spíše povídkami a mně se většinou při jejich čtení vkrádalo do mozku slovo "pábitel" a povídky o starém číňanovi nebo třeba rodince, co se zabydlela v kotli jsem si neskutečně užíval.
Jedna z těch knih, které čtení s odstupem třiceti let nic neubralo na dojmu a hodnocení (kdyby tehdy bylo kde hodnotit).