Na plechárně
kniha od: John Steinbeck
https://www.databazeknih.cz/https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/3224/bmid_na-plecharne-vi9-3224.jpg
4.3
678
Nevázané příhody hrdinů novely Na plechárně, jedné z nejoblíbenějších a nejhumornějších Steinbeckových knih, dávají jen stěží tušit, že se rodila během válečných let v Evropě, odkud se její autor v návalech osamělosti a nostalgie ohlížel za svým kalifornským domovem. Steinbeckovi, vracejícímu se k prostředí a životní filosofii zachyceným již v úspěšné novele Pláň Tortilla, se v ní zdařilo nejen živě zobrazit mikrokosmos ulice kalifornského Monterey s jejími nezapomenutelnými obyvateli, ale dotknout se i temnějších stránek lidského života a připomenout vazby osudově poutající člověka ke světu přírody. I po bezmála šedesáti letech od svého vzniku tak osudy Macka a jeho „mládenců“, doktora, hokynáře Li Čonga, malíře Henriho i děvčat z podniku paní Dory zůstávají přesvědčivým a čtenářsky vděčným svědectvím o Steinbeckově schopnosti vcítit se do jejich světa a zachytit jej tak, „aby z nich život nevyprchal“.... celý text
Cannery Row 1.
Žánr:
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2002 , Paseka
Originální název:
Cannery Row , 1945
více info...
Komentáře (108)
Komentáře 108 Recenze 3
Zase ten láskyplný a milosrdný Steinbeck a jeho obyčejní hrdinové, potácející se od ničeho k ničemu
Laskavá kniha odehrávající se během Velké krize a popisující každodenní radosti a strasti obyvatel v kalifornské ulici Na Plechárně. Ačkoliv děj sám o sobě není nijak strhující a nedočkáme se žádného výraznějšího překvapení, hlavní postavy jsou napsány natolik poutavě, že tento drobný nedostatek "zhojí". Ačkoliv se mi od Steinbecka více líbila kniha O myších a lidech, Na Plechárně rozhodně o moc nezaostává a určitě se vyplatí přečíst.
Bavila mě mnohem víc než Pláň Tortilla. Knížka je krásně popisná nejenom co do povah jednotlivých postav, ale i přírody, zvířat a prostředí. Není tu tak prvoplánově hledáno "to dobré", "to na první pohled chválihodné" jako v Pláni. Tady to bylo přirozenější a ne tak do očí bijící.
Už je to hodně dávno, co jsem naposledy četla knížku od Johna Steinbecka (samozřejmě Na východ od ráje, bylo mi divukrásných devatenáct...), ale stačilo to, aby se mi jednou provždy dostal pod kůži.
"Na plechárně" není strhující příběh plný akce a děje, spíš vyprávění o takových úplně obyčejných pár dnech....
"Moc báječná žena je ta moje ženská. Má akorát jednu vadu: že není mužská, totiž mužskej."
P.S. Jestli ještě budu mít někdy psí holku, tak se určitě bude jmenovat Fiflenka
Při čtení jsem nemohla přestat myslet na to, jak moc se změnil způsob psaní...Pomalu se šinoucí text k vrcholu hory. Což neznamená nudné, jen tak něžně jiné. A život těch všech outsiderů, kteří můžou všechno a nemusí nic. Celé to na mě působilo jako letní válení u vody. Jen toho vraždění havěti a jiného bylo moc a nejvíc žab, brrr
Svěží, optimistické dílko, zalidněné sympatickými postavičkami. Zaměřením na nejchudší společenskou vrstvu vlastně podobné hroznům hněvu, ale úplně jiné vyzněním. Taková oslava obyčejného života. Několikrát jsem si při čtení vzpomněl třeba na Dobrý člověk ještě žije. Anebo na Shakespearova Falstaffa (i když to je jiná společenská třída, přístup k životu je stejný). I ty největší tragédie (oběšení otce rodiny, aby jeho děti měli denní přísun lízátek) je tu líčen s obdivuhodnou lehkostí a jemným humorem. Překvapující.
Steinbeck je mistrem v tom, jak vyvolat ve čtenáři obrazotvornost a tento román je toho důkazem. V podstatě je to celé o ničem, ale fantazhie čtenáře pracuje naplno. Je to prostě mistr vyprávění.
(SPOILER)
Autor skládá slova jak skladatel noty, teskné písně, která bere za srdce... Nelze zapomenout a tak se ke krásné melodii vracím znovu a znovu a nelze se nabažit.
Přátelé, vaše očekávání se naplní.
I v tomto díle Steinbeck potvrdil své umělecké i praktické vlohy. Příběh je čtivý a poutavý.
Úplne ten istý pocit ako pri "Pláň Tortilla" občas som mal až deja-vu. Tento krát som už bol pripravený, a koncept "povaľačov" už mi tak nezdvíhal žlč, ale užíval som si ten spôsob ne-myslenia...
Krásně, líně plynoucí čtení, které jsem si dávkovala postupně a přitom jsem vždy věděla, kde jsem a o co v knize jde. I když nešlo skoro o nic, no a vlastně zároveň o všechno. Hezká kniha kterou mám v krásném ilustrovaném vydání z roku 2011.
Úžasné vypravěčské umění páně Steinbeckova. Popsat tak poutavě všední dny na jedné ulici, najít zajímavé postavy a dát jim život, to je umění! Já jsem z knihy nadšená.
Plechárna je moje oblíbená knížka. I když se tam vlastně nic moc nestane, ten příběh má boží atmosféru. Byla napsán už v roce 1945 a autor v něm (pro mě) fascinujícím způsobem zachycuje mikrokosmos jedné kalifornské ulice. Popisuje všední život Macka a mládenců, kamarádů, kteří žijí v Grandlehárně, boudě, ve které bývala dřív rybí moučka. Je tady taky Li Čong, majitel malého obchůdku, ve kterém najdete všechno od vepřových kotlet až po hedvábné kimono. Mack a mládenci často s Li Čongem smlouvají, protože jsou věčně bez peněz. Zásadní postavou je Doktor. Všemi respektovaný vědec, který zkoumá mořské živočichy a Mack a mládenci pro něj občas sbírají žáby. V ulici Na Plechárně je taky rybí konzervárna, podnik paní Dory a spousta dalších menších postav, které doplňují kolorit celého příběhu.
"Jak zachytit tu báseň, ten smrad, ten randál, to skřípění, ten záchvěv světla, útržek hudby, tu sílu zvyku a sen, aby z nich život nevyprchal? "
V té knížce je jemnost i syrovost. Vzhledem k tomu, že se vyprávění často točí kolem sběru živočichů pro výzkumný ústav, ne každý bude nadšeným čtenářem. John Steinbeck dostal za svoje dílo v roce 1962 Nobelovu cenu
Akoby Suttreeho od McCarthyho napísal Hrabal. Akurát to nieje také intenzívne ako McCarthy a také unikátne ako Hrabal. Je to "iba" dobrá kniha opisujúca americkú spodinu, plná úsmevných príhod, milá, milá až tak, že človek nemá potrebu rozmýšľať nad tým, že to, čo sa tam deje, je vlastne strašne smutné.
Kniha se mi líbila, ale označovat ji za humornou, no nevím, nemyslím si, že byl hlavní devizou tohoto autora zrovna humor. Ale dobré to je. To bez debat.
Slyšel jsem zdařilou audio verzi na Českém rozhlase. Narozdíl od mnou oblíbené O myších a lidech mi Plechárna hodně připomněla Hrabala.
Mám Johna Steinbecka jako spisovatele rád, a to i v těch dílech, kde s ním jeho myšlenkový svět buď plně nesdílím (Neznámému bohu) nebo kde zásadní myšlenková hloubka chybí a Steinbeck v nich „pouze“ povídá (Nebeské pastviny). Ale tohle „rozličné člověkohemžení“ z ulice Na plechárně mě minulo, a to jak tematicky, tak zachycenou náladou.
Jako vypravěč je Steinbeck opět výborný, o tom žádná, také základní poselství knihy – že chudoba cti netratí a radost ze života není přímo úměrná výši majetku a společenské prestiže – se rozhodně dá bez váhání podepsat, ale... Ale zdáli se mi prostě tihle plechárenští vagabundi nějak nepřirozeně spokojení a jejich spokojenost byla nepřirozeně hlučná a málo hluboká a málo věrohodná - přišli mi prostě příliš hrabalovští a příliš málo saroyanovští, pokud bych to měl takhle někam zařadit. Také zápletky se mi zdály průhledné - jak asi dopadne chystaný večírek pro doktora bylo nejspíš každému čtenáři jasné už na začátku jeho plánování.
A tak mi zůstali jen drobné radosti: nejvíc asi právě postava doktora a jeho vztah k Frankiemu nebo jeho povídání s Mackem. Na pořádný literární zážitek docela málo, bohužel.
Milé čtení. Tato kniha je ukázkou toho, že se dá napsat o obyčejných lidech a obyčejném životě neobyčejný příběh.
(SPOILER) Moc krásná kniha, teď na mujrozhlas.cz. Steinbeck tentokrát uplatňuje pouze konejšivé dobro, přívětivost a nechává čtenáře užít si kousky hlavních hrdinů. Cokoli se stane, dopadne dobře, přestože tito hrdinové jsou líní, hloupí, vychytralí, flákači alkoholici, ale jsou obklopeni hodnými chápajícími lidmi a jsou v dobrých rukou dobrého krále spisovatelů. Vše končí dojetím nad láskou skrytou v lidském srdci.
Náhodou jsem v době nemoci natrefila na audio knihu (rozhlas Vltava) a bylo to takové milé, vtipné, lehké pohlazení.
"Jakýpak zisk může mít člověk z toho, když získal celý svět a návdavkem obdrží žaludeční vředy, zvětšenou prostatu a silné brýle?"
Tolik jsem chtěla narušit nesoulad který mezi mnou a Steinbeckem vznikl Na východ od ráje . . . . zvolila jsem rozhlasovou četbu a slova šuměla kolem mých uší bez výraznější stopy zaujetí . . .
Bohužel. Této sklence vína zatím nedokážu přijít na chuť.
Snad příště :o)
3/3
Procházka uličkou Na plechárně je záplatou na bolavou duši. Chlapíci, kteří tu žijí mají takovou chuť k životu a odvahu být sami sebou, že se člověk nechá strhnout davem a všechny ty dny chce prožít s nimi. Je to jízda. Tak se držte! ;-)
"Mac by podle mě moh bejt prezidentem Spojených států, kdyby mu vo to šlo,"prohlásil.
"Co by z toho měl, mi pověz?" zeptal se ho Jones. " V tu ránu by měl po srandě."
Román o lidech žijící na periférii města Monterey, nikam nespěchají, jen prožívají svůj život v Grandlehárně. Když je možnost uspořádat pořádný mejdan, tak Mack a jeho parta to dokážou pořádně roztočit. Steinbeck výstižně popisuje charaktery lidí a styl jejich přežívání, kdy vždy je jim ochoten pomoci Doktor. Jedna z těch milých a laskavých knih
Můj první Steinbeck, a jeho hodnocení je pro me, jako hrát ping-pong se sněhovou koulí na Sahaře – dá se to, ale je to těžké.
Nějakou chvilku mi totiž trvalo zvyknout si na 2 fakty: a) že se jedná o soubor volně provázaných povídek, ve kterých se zkrátka vyskytují ti samí, více než obyčejní, hrdinové, ale hlavně za b) že co druhá kapitola je laděna tak nějak do poetična, při jejímž čtení si oční víčka domlouvají rande.
Poměrně vysoké hodnocení dávám proto, že knížka má nemálo zajímavých myšlenek, týkajících se nejen lidí z jaksi... podrovníkových sfér Cheopsovy společenské pyramidy, ale také vysoce přilnavou tendenci – po dočtení se jednomu začne po Mackovi a mládencích, Doktorovi, Doře a jejích děvčatech ad. zkrátka stýskat.
Velký plus dávám taky za překlad pana Hilského.
Kniha dobře vystihuje myšlenku, kterou v dopise svému bratru Hugovi napsal Ota Pavel. ,,Umět se radovat. Ze všeho! Nečekat, až v budoucnosti přijde něco, co bude to pravé, protože je možné, že to pravé přichází právě teď a v budoucnu nic krásnějšího už nepřijde".
Jazykově vytříbený Steinbeck. Nikdy nezarmoutí, i když na O myších a lidech nemá. Místy jsem se hodně pobavila skvěle vykreslenými postavičkami, které z knihy vystupují plasticky stejně tak, jako popis míst a prostředí.
Příjemné, zábavné čtení. Přála bych si aby myšlenka: "Věci které na lidech obdivujeme, laskavost a štědrost, otevřenost, poctivost, pochopení a cit, jsou v našem řádu prohlašovány za doprovodné zjevy neúspěchu. A rysy, které se nám protiví, vychytralost, chamtivost, hrabivost, lakota, domýšlivost a sobectví jsou rysy úspěchu. Lidé obdivují ty první vlastnosti, ale milují to co pochází z těch druhých." byla všeobecně známá.
Vtipné příhody obyčejných lidiček, kteří nebyli ani dobří, ani zlí. Jen ten seriózní i neseriózní doktor tam poněkud nevím proč vyčníval... Asi tím, že byl vzdělaný? První večírek mě, na rozdíl od doktora, ale hodně pobavil.
Úpřímně moc nejsem na podobně laděné knihy. Dějová linie je velice slabá a konec je nijaký. Myslím však, že u těchto knih krása nespočívá v ději, nýbrž v myšlenkách a jednotlivých pasážích - a v tom u mě kniha ubstála.
"Věci které na lidech obdivujeme, laskavost a štědrost, otevřenost, poctivost, pochopení a cit, jsou v našem řádu prohlašovány za doprovodné zjevy neúspěchu. A rysy, které se nám protiví, vychytralost, chamtivost, hrabivost, lakota, domýšlivost a sobectví jsou rysy úspěchu. Lidé obdivují ty první vlastnosti, ale milují to co pochází z těch druhých."
"Povaha večírků dosud nebyla uspokojivě prostudována. Všeobecně se však ví, že každý večírek má svou patologii, že je jako člověk, a že to často bývá perverzní člověk. A také se všeobecně ví, že večírky málokdy dopadnou tak, jak byly plánovány nebo míněny, ovšem s výjimkou těch zoufale nudných, otrockých večírků, které jsou cepovány, řízeny, ovládány a pořádány protivnou profesionální hostitelkou. To vlastně vůbec nejsou večírky, ale předstírání a přetvářka asi tak nenucená jako střevní peristaltika a tak zajímavá jako konečný produkt."
Taková směska příběhů z ulice Na plechárně, které ponejvíce spojují postavy party povalečů a doktora přírodních věd. I když témata nejsou vždy veselá, kniha na mne působila velice příjemným dojmem a v duchu jsem se stále usmíval. Výborná oddechovka. Doporučuji.
Velmi uspokojivé.
To se tak říka ,,Čas všechno zahojí, všechno nakonec přejde, a tohle taky, lidé zapomenou." a tak podobne když se vás to netýka. Ale když se vás to týka, čas neubíha, lidé nezapomínají, a vy vezíte až po uši uprostred nečeho, co se nemení. John Steinbeck moja láska
Příjemné, odpočinkové dílko. Posloucháno (pro mě) velmi netradičně jako slovenská četba na pokračování ;-)
Poslouchala jsem audioknihu načtenou Ladislavem Mrkvičkou. Moc se mi líbila, poslech jsem si užila astydím se, že mne tento autor dosud míjel.
Kdysi zařazena do kategorie "povinná četba, to nikdy číst nebudu". Nikdy neříkej nikdy. Úžasné, už druhá kniha, kterou si mě Steinbeck zcela získal. Těším se, až mi přijde třetí a já se opět ponořím do jeho krásného psaní.
Tato kniha nemá děj, myšlenku, pointu a ani vám neposkytne žádnou životní pravdu...Tak jak to, že vám toho tolik dá? :-)
Příběhy o partičce dobromyslných flákačů pobývajících v ulici Na Plechárně spojené jejich snahou potěšit místního dobráckého doktora biologie, ale jak to asi může dopadnout... Úsměvná knížka o prostých lidech zaměřená především na jednotlivé charaktery těchto neobyčejně typických maloměšťáckých figurek.
Štítky knihy
Kalifornie americká literatura rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 2004 |  O myších a lidech |
| 2006 | Na východ od ráje |
| 2002 | Na plechárně |
| 2003 | Toulavý autobus |
| 2007 | Pláň Tortilla |
Kniha Na plechárně je v
| Právě čtených | 9x |
| Přečtených | 963x |
| Čtenářské výzvě | 107x |
| Doporučených | 69x |
| Knihotéce | 221x |
| Chystám se číst | 213x |
| Chci si koupit | 21x |
| dalších seznamech | 6x |