Na plechárně

I tato druhá Steinbeckova kniha (po famózních Myších a lidech), která se mi dostala do rukou, je úžasná. Příběh povalečů z okraje společnosti, obývajících Grandlehárnu v ulici Na Plechárně, potácejících se od ničeho k ničemu s flaškou v ruce, toužících udělat mejdan pro oblíbeného místního doktora. Byl to pořádnej mejdan nečekaně nejenom o pití, ale i o důstojnosti, o lidství, které by v sobě měla mít každá společnost. Vše s dokonalými postřehy k okolnímu prostředí, které autor dokáže až neuvěřitelně popsat.

31.07.2025

Klasika od klasika i mluveného slova pana Mrkvičky. V mládí jsem čet ve stáří poslouchal, oboje výborné.

Môj najmilší Steinbeck.
Do ulice Na plechárne sa vraciam pravidelne už roky, pretože sa na nej cítim úžasne príjemne.
Ľudí na nej už veľmi dobre poznám a napriek tomu sa s nimi vždy rád stretnem a sledujem ako sa ich malé životné epizódy navzájom prepletajú.
No a moja návšteva sa zase raz skončila a ja odchádzam s hrejivým pocitom pri srdci.

"Doktor rozhnevane pristúpil k pultu stánku. Čašníčka, rusovlasá kráska s nábehom na štítnu žľazu sa na neho usmiala.
"Čo to bude?"
"Pivomliečny koktejl."
"Čo to má byť?"
No a bolo to."

První setkání se Steinbeckem a už je mi naprosto jasné, že se nevidíme naposledy. Steinbeck a jeho famózní popis úplně všeho "ohýnek vykousl ze tmy malou jeskyňku světla" mě naprosto pohltil. Až jsem chvilkami chtěl být součástí toho všeho a jít pozdravit Macka a chlapce do Grandlehárny!

01.04.2025

Obyčejný svět neobyčejných lidí, kde člověk, který nic nemá, může být šťastnější a volnější než ten, který oplývá majetkem.

Excelentní přednes pana Mrkvičky dodává audioknize skvělou atmosféru..

Mé první setkání se Steinbeckem a oceňuji, že i místy zdánlivě nesourodé texty celou dobu drží jasnou strukturu, postavy i prostředí jsou popsány lidsky a bez morálního hodnocení.

„Tady máte pravé filozofy. Mám za to, že se vyrovnávají s životem na tomto světě tak nějak líp než ostatní. Zatímco se lidé mohou strhat, protože znají jen ctižádost, nervozitu a hrabivost, oni berou život zlehka. Všichni tzv. úspěšní muži jsou v podstatě nemocní lidé, mají nemocné žaludky i duše, ale Mack a mládenci jsou zdraví a zvláštním způsobem čistí.“

„Mack s mládenci a jim podobní živlové jsou postrachem každé spořádané domácnosti, protože se vyznačují sklonem k ležérnosti, rozjímání a družnosti, zatímco smysl pro čistotu, pořádek a spořádanost je jim jaksi cizí.“

Velice čtivý román o partě povalečů (ale sympatických, dnes bychom užili výraz „bezdomovců – bohužel ale bez sympatií) montereyské ulice Na plechárně. Autor barvitě popisuje jednotlivé povahy obyvatel, nosný příběh o plánování „velkého mejdanu pro doktora“ mistrně prokládá příběhy menšími a stejně tak humornými a propracovanými. Kniha je napsána lehce hovorovým jazykem, což ji přidává na atraktivnosti a snadno se přenesete do doby ve které se odehrává.
Líbil se mi i titěrný popis doktorova lovení mořských živočichů.

Přiznám se, že mě tato kniha prakticky ničím neoslovila. Vnímal jsem snahu autora o vykreslení obrazu doby a představení "běžných" postav. Sem tam mi novela připomněla Tři kamarády od Remarqua, knihu, kterou mám moc rád. Celkově mě ale, na rozdíl od jiných děl stejného autora, dílo zklamalo.
Dávám dvě hvězdy za občasné dobré momenty, které byly spojeny s autorovým pověstným jemným humorem. 2/5

Můj první Steinbeck, velmi příjemná četba, skvělý vypravěč, text sám ubíhal, jako bych tam byl a na vše koukal hezky zblízka... krásně napsané

Tule knihu (a většinu díla JS) jsem znal (znám) jen z doslechu a doporučení. Po přečtení se pokoučším vygooglit, nakolik Steinbeck ovlivnil Bohumila Hrabala... Protože je to evidentní. Tolik toho mají společného...

Sice krátké, ale o to milejší pohlazení. Když někdo umí popsat lidi z okraje společnosti tak, že je máte rádi, jsou vám sympatičtí a fandíte jim, tak je to nejen ukázka dobrého spisovatele, ale i ukázka lásky k lidem obecně. Steinbeck je za mne opravdový mistr, skvělý pozorovatel a výborný vypravěč, jak si hraje s psychologií postav, jak si hraje s detaily, jak mu ten děj plyne volně jako voda mezi prsty, ta pestrost a hloubka bočních postav.

(SPOILER) Kniha nemá nijak výrazný děj, ale vykreslení různých lidských povah se opravdu autorovi vydařilo natolik, že jsem nakonec čekala v jakém stylu chlapi z Grandlehárny uspořádají párty a trochu i fandila, aby večírek pro doktora dopadl dobře.

Druhé setkání s klasikem pera Steinbeckem dopadlo lépe než předchozí O myších a lidech. Příběh povalečů z okraje společnosti, obývající squat Grandlehárna v kalifornské ulici na Plechárně, potácejících se od ničeho k ničemu v flaškou v ruce, toužících udělat pořádnej mejdan pro místního doktora ( respektovaného vědce ) jako poděkování za lidský přístup a možnosti vydělat si kšeftíkem nějakou tu škváru. Solidně vykreslené postavy jak Macka a jeho kámošů z mokré čtvrti, hokynáře Li-Čonga nebo bordelmaminy Dory, jednoduchý příběh, který se nese v poklidném duchu a i přes počáteční rozpaky, jsem byl zvědavý, jak to hoši s večírkem nakonec skoulí - 75 %

Zase ten láskyplný a milosrdný Steinbeck a jeho obyčejní hrdinové, potácející se od ničeho k ničemu

Laskavá kniha odehrávající se během Velké krize a popisující každodenní radosti a strasti obyvatel v kalifornské ulici Na Plechárně. Ačkoliv děj sám o sobě není nijak strhující a nedočkáme se žádného výraznějšího překvapení, hlavní postavy jsou napsány natolik poutavě, že tento drobný nedostatek "zhojí". Ačkoliv se mi od Steinbecka více líbila kniha O myších a lidech, Na Plechárně rozhodně o moc nezaostává a určitě se vyplatí přečíst.

Bavila mě mnohem víc než Pláň Tortilla. Knížka je krásně popisná nejenom co do povah jednotlivých postav, ale i přírody, zvířat a prostředí. Není tu tak prvoplánově hledáno "to dobré", "to na první pohled chválihodné" jako v Pláni. Tady to bylo přirozenější a ne tak do očí bijící.

Už je to hodně dávno, co jsem naposledy četla knížku od Johna Steinbecka (samozřejmě Na východ od ráje, bylo mi divukrásných devatenáct...), ale stačilo to, aby se mi jednou provždy dostal pod kůži.
"Na plechárně" není strhující příběh plný akce a děje, spíš vyprávění o takových úplně obyčejných pár dnech....

"Moc báječná žena je ta moje ženská. Má akorát jednu vadu: že není mužská, totiž mužskej."

P.S. Jestli ještě budu mít někdy psí holku, tak se určitě bude jmenovat Fiflenka

Při čtení jsem nemohla přestat myslet na to, jak moc se změnil způsob psaní...Pomalu se šinoucí text k vrcholu hory. Což neznamená nudné, jen tak něžně jiné. A život těch všech outsiderů, kteří můžou všechno a nemusí nic. Celé to na mě působilo jako letní válení u vody. Jen toho vraždění havěti a jiného bylo moc a nejvíc žab, brrr

Jako vždy skvělé.