Andělin popel

Kniha , která je plná emocí vzbuzuje též rozporuplné reakce. A takový je autobiografický příběh irského chlapce, který se vyrovnává se životem, jak dokáže. Drsný život v (katolické) nefungující rodině, v chudobě a přeze vše v lásce- copak takové podobné dětství a dospívání neprožilo mnoho z našich předků? Myslím, že tohle není jen o Irech, ale o Evropě vůbec,,kolik z našich předků, hledalo lepší život v Americe?

Životopisný román, za ktorý Frank McCourt získal Pulitzerovú cenu je od svojho vzniku (1996) stále veľmi populárny a ospevovaný.
Väčšina čitateľov píše, ako im zlomil srdce, aké bolo ťažké čítať opisy chudoby, hladu a životných podmienok, kvôli ktorým umierali deti, prípadne že nevedeli knihu dočítať, lebo ich emočne trýznila.
Vďaka vysokému hodnoteniu som mala isté očakávania aj obavy z opisovanej hrôzy, ktoré sa na moje veľké prekvapenie nedostavili. Dokonca dumám nad tým, že keby som si knihu neprečítala, o nič by som neprišla, tak čo sa vlastne stalo?

S odstupom času máličko mením názor. Zjavne za to môže výborne natočený a vierohodne knihu kopírujúci film, ktorý vznikol už 3 roky po jej vydaní. Preto, ak nemáte silu čítať, postačí aj sľubná TV verzia. Až po jej vzhliadnutí začínam uvažovať, že predsa len to nebude obyčajný priemer, za aký som ju prvotne označila.
Občas mi napadlo, či ide o skutočnú pravdu, či autor niektoré situácie neprikrášlil za účelom väčšej drámy a úžasu, ale nežila som počas hospodárskej krízy a aj pozadie života Peaky Blinders malo podobné sfarbenie a podmienky, čiže ťažko povedať a prečo neuveriť?

Ako tak ale čítam zaujímavosti o knihe, nie som jediná, kto ju odsúdil za zveličovanie. Pred svojou smrťou to dokonca urobila aj Frankova matka, len boh vie, či kvôli hanbe alebo pre fakt, že si jej syn až prehnane hovel v zobrazovaní biedy, špiny a neľudských až ponižujúcich podmienok.

Andělin popel má svoju hodnotu a som rada, že v mojom prípade nebolo nutné prefackanie emočných procesov. Doznieva, nabáda k premýšľaniu, že si žijem ako kráľovná, keď nie som odkázaná iba na chlieb a vodu podobnú čaju.
Stále mi pripomína bublajúci hnev nad ich tatkom alkoholikom, ktorý mal rečí, ako koza bobkov a radšej si nalial do gágora ďalšie pivo, než aby vlastným deťom kúpil aspoň ten chlieb. Neodpustiteľné! :'(

Nič však nie je tak hrozné, keď smutné riadky prekrývajú autorove spomienky na šťastnejšie chvíle a bláznovstvá, ktoré zažil ako dieťa a neskôr dospievajúci mladý chlapec.
Niekedy ma čítanie veľmi bavilo, ani som si neuvedomovala, že priamej reči nie to, ale aj tak dávam nálepku „lepší priemer“.

Írsko-americký spisovateľ za svoj život napísal 3 knihy. Pokojne by stačila iba táto , vďaka ktorej sa stal milionárom. Aj keď už nie je medzi nami (1939 – 2009), páči sa mi, že žil v bohatstve aspoň na staré kolená – akási spravodlivosť za to hladné detstvo v Brooklyne v NY a chudobné dospievanie v Limericku v Írsku.

Ako 19-ročný opäť vycestoval do Ameriky za vidinou lepšieho života a príležitosti. Dožil na Manhattane a zomrel na rakovinu kože. Román Andělin popel napísal v 66-tich rokoch ako memoáre svojho neľahkého detstva v živoriacej rodine, kde počet detí mohol byť navždy vyšší, mama by nepoznala depresiu zo straty detí a možno aj vďaka tomu, aj keď cez slzy by bolo veselšie. „Osud“ však niektoré cesty mení..

Je umenie napísať knihu o tak ťažkom detstve bez pátosu, s ľahkosťou, a ešte aj s humorom.

Krásná kniha, těžké životní osudy popsané tak, že jsem nemohla knihu odložit.
Jistě si přečtu i ostatní knihy autora

U téhle knihy člověk musí odpočívat, přemýšlet, zhluboka dýchat....Přiznám se, že jsem byla při čtení značně nervózní...Ta chudoba....Bída...Hlad...A přesto.... Taková touha žít a přežít.

Buďme rádi kde a kdy žijeme....

Tak tohle byla velká síla. Začátek měl pomalejší rozjezd, ale pak to byla jízda. Střídaly se ve mě emoce jak na běžícím pásu. Neuvěřitelně těžké a složité dětství, které ale autor vypráví velmi lehce, bez přibarvování, ale vlastně s takovým lehkým humorem. Rozhodně knihu doporučuji, už teď se těším na druhý díl. Jen tedy musím také oponovat popisu knihy, kde se píše o sounáležitosti rodiny. Tak jak jsem byla naštvaná na některé rodinné příslušníky, jsem nebyla dlouho naštvaná na nikoho jiného. O sounáležitost rozhodně šlo, ale hlavně mezi sourozenci. Autor má můj velký a hluboký obdiv.

Kniha není v žádném případě citovým vydíráním. Ano, je to nápor na emoce, protože co jiného by mělo být než strádání a umírání dětí na podvýživu, nemoci...umírání žen při porodech... muži řítící se do náruče alkoholu...beznadějná situace extrémně chudých rodin...
Díky tomu, že kniha byla psána z pohledu malého chlapce, je do ní vložena i dávka naivního humoru. Pro mě osobně to bylo připomenutí toho, jak v krutých podmínkách lidi žili, s jakou bolestí se museli vypořádávat a přesto museli žít a bojovat dál o svoje místo pod sluncem.

Nečekal jsem to, ale kniha byla velmi čtivá a i když se jednalo o velmi drsný příběh z Irska z období mezi 1. a 2. válkou nemůžu říct, že bych se nad něčím vyloženě zhrozil, možná to bude stylem autorova psaní
Každopádně doporučuji

04.07.2025

Z větší části bezútěšný příběh – upřímné vyprávění tváří v tvář extrémní chudobě a alkoholismu. Poslouchala jsem v audioverzi načtené Davidem Novotným a Josefem Somrem, a právě díky jejich výbornému podání jsem u něj vydržela. Nejsem si jistá, že bych to zvládla číst jako knihu.

Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř v katolickém Irsku po první světové.
A přestože je špatně, neztrácíme nadhled, humor, elán ani zvídavost.

4,5* Příběh chlapce, který líčí svůj život a chudé dětství v irském Limericku ve 30. - 40. letech 20. století. Autor jej líčí svýma dětskýma očima, je v knížce velmi upřímný a otevřený. Velmi zdařile je zde zachyceno zoufalství, ale i naděje, všednost a život ve velmi těžkých podmínkách. Nejvíce se mě kniha asi dotkla svoji syrovostí a lidskostí. Také musím zmínit, že přes svůj těžký obsah kniha působí místy až poeticky. V neposlední řadě se mi velmi líbilo jak byl autor knihy odhodlán svůj život změnit a přes neskutečně těžké překážky to dokázal. Rozhodně knížku můžu doporučit k přečtení a stejně tak i filmovou adaptaci, kterou jsem shlédla po dočtení.

Další z knih, o které si vůbec nemyslím, že je špatná, ale číst ji nemohu. Nějak nezvládám číst o hladových, zanedbaných a strádajících dětech. V anotaci je psáno o sounáležitosti chudé rodiny - to je sounáležitost, když děti mají hlad a otec vesele vše propije?

Strašně smutné, až depresivní čtení z pohledu chlapce.
Od jeho narození, když jako maličký čtyřletý se musí starat o
sourozence, až po 19 let, kdy znovu odplouvá do Ameriky.
Vinou neschopného ožraly, který není schopen se postarat o
svou rodinu a nechá děti strádat a trpět.
Takové knihy by měly být pokládány za povinnou četbu,
aby ti spratci, kteří nosí zbraně do škol...
Co to kecám - takoví nemají žádné svědomí.
Rozhodně doporučuji !

Knihu jsem četla dlouho...
I když popisované strádání bylo odlehčeno vyprávěním dětského hrdiny, tak zhruba těch 10, někdy 20 stránek denně mi opravdu stačilo. Víc jsem nedala. A bylo mi smutno. Smutno z té bídy, hladu, otřesných podmínek. No a otec - kapitola sama
pro sebe. Za toho mi bylo stydno...
Frankie ale do vyprávění vnesl humor, takže i přes to jejich trápení jsem se kolikrát musela smát. Kniha je vyprávěná s lehkostí, necítila jsem tam žádnou zatrpklost nebo stěžování si na osud.
Při čtení celé té mizérie mi také pomáhalo vědomí, že jde o autobiografii, že autorem je sám Frankie a že když mohl tuto knihu napsat, pravděpodobně to s ním nedopadlo úplně zle.
Ráda si o jeho dalším osudu přečtu v druhém dílu.

Toto nebylo lehké čtení, čtete o nelehké době. Obdivovala jsem sílu matek kterým umíraly děti, hladověly děti, žili všichni v takových podmínkách, že byly pomalu bezdomovci.
Často bylo na vině tehdejší myšlení a alkohol a to na úkor toho, že vlastní děti nemají jídlo, oblečení prostě nic. Je to vyprávěno z pohledu jednoho z dětí, jehož snem je Amerika.

Je to celé ale napsáno s takovou nadsázkou a tak tragickokomicky, že si to musíte přečíst i přesto, že je to místy smutné a beznadějné.

Tak to bylo vyprávění se vším všudy.

Co člověk dokáže vydržet, když prostě musí! Při čtení jsme neustále myslela na to, jak se i přes všechno naše stěžování máme dobře, a že nám v podstatě nic nechybí.

Všechny postavy byly perfektně popsány, i USA a Irsko té doby, stejně tak jako rodinné vztahy, dětství, alkoholismus i s tím, co všechno způsobuje.

Je neuvěřitelné, co dokázaly tak malé děti v té době (na rozdíl od dneška, s dnešním dostatkem a "výchovou"), co dokázaly vydržet ženy, přestože jejich děti umíraly a manželé spíš přidělávali starosti, a jako obvykle, jací lidé na úřadech rozhodovali o tom, kdo si zaslouží podporu, a kdo ne! A ty mezilidské vztahy. Jakoby jste četli Dickense. Doba se prostě stále opakuje.

Spousta věcí Vás bude při čtení štvát, spoustu věcí je těžké pochopit, ale tato knížka opravdu stojí za to. Velmi doporučuji.

Skoro čtyři sta stránek plných hladu, strádání, bídy. Tak to je blbý. Ale odvyprávěné s lehkostí a nadhledem. A hodně se toho o Irech dozvíte a pochopíte.

Kniha vypráví příběh malého chlapce, který žije v 30. letech v chudém irském Limeriku, popisuje jeho dospívání a velký sen dostat se do Ameriky. Doporučuji.