Podvolení
kniha od: Michel Houellebecq
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/255415/bmid_podvoleni-Xu7-255415.jpg
3.7
742
Známý provokatér Michel Houellebecq napsal román o tom, jak se z Francie stane islámský stát. Příběh se odehrává roku 2022, kdy politické strany ve volbách raději podpoří fiktivního kandidáta strany zvané Muslimské bratrství, aby se prezidentkou nestala šéfka extrémně pravicové Národní fronty Marine Le Penová. Autor uvedl, že „urychluje historii“. Jeho kontroverzní románová fikce vzbudila nebývalou pozornost a kniha se v mnoha zemích stala absolutním bestsellerem.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2015 , Odeon
Originální název:
Soumission , 2015
více info...
Komentáře (168)
Komentáře 168 Recenze 22
Bavila mě. Smála jsem se - sex, bála jsem se - nenápadné ústupky a proti tomu postupné nabírání síly jiné kultury. Co kdyby?
Alternativní historie, která by zas tak alternativní časem být nemusela. Moje první s Houellebecqem rozhodně nezklamalo. 8/10
Dlouho jsem o knize slýchával a četl. Názory na ní se různily. Vše ovšem naznačovalo, že půjde minimálně o z průměru vystupující text. Už po pár stranách mi bylo jasné, že sem nesáhl vedle. Houellebecq mě svým stylem psaní pohltil. Je to zvláštní, ale připadá mi, že takto umí psát jen Francouzi (Celine, Camus ...). Navíc to vysoce aktuální téma, které je jistě hodně "zromantizované" co dějové linie týče. Pro mě určitě ne poslední kniha od autora.
Oproti Elem.částicím či Platformě mě kniha nenadchla a ani jsem ji nedočetla. Námět je však velmi zajímavý, škoda.
Kniha je pro mě bohužel velké zklamání. Velmi dobrý nápad, ale zcela neproměněný a zůstává spíš jako okrajová dějová linie, táhnoucí se kolem hlavního děje tedy životní přemítání nihilisty s krizí středního věku. Už jen z první části, kdy dojde k politickému patu, by se dal vybrousit ve velmi dobrý politický román, ale autor to však přejde jen pár poznámkami a vysvětlení toho co bude následovat. Pak se to samozřejmě stane a celá Francie se jak přepnutím tlačítka okamžitě změní a je pravověrně Islámská, bez jakýchkoliv náznaků problémů a třecích ploch, které mělo, po předchozím rozdělení společnosti, které z knihy vyplynulo, logicky přijít. Francouzi jsou zde prezentování jak podlézači, kteří jsou výměnou za pár 15-18 letých holek do postele, obratem ochotni popřít své názory a vnímání světa. Naopak Islám zde jen působí jako takový sjednotitel rozhádané společnosti (jakoby neplatilo, že nejnestabilnější a nejrozhádanější země světa jsou ty islámské).
Takže namísto knihy plné třecích ploch a následného slibovaného podvolení společnosti jsem dostal jen naříkání stárnoucího nadržence po ženských a přemítání o životě francouzských spisovatelů, kterému je vše ukradené a jen slintá po předstaně, žemu z toho kápne nějaká holka a potom klidně salam alejkum. Ta jedna hvězdička je za dobrý nápad, ale na to knihu číst nemusíte. Vše podstatné se dočtete v anotaci. V knize víc není.
Mé první seznámení s Houellebecqem a věřím, že to nebylo naše poslední setkání. Kniha velmi zajímavá a podnětná, kor v dnešní době (já ji navíc začala číst při prezidentských volbách). Co beru za určité minus, i když to není autorova chyba, neustálé omílání francouzských klasiků, ve kterých se zkrátka nevyznám.
Od samoty k úzkosti. Od vyprahlosti k odevzdání.
Od potřeby náboženství k odstranění sebe sama.
Od sebenaplnění k přijmutí.
.......
Hlavní postava charakter k zulíbání :)
Celé by se to dalo parafrázovat,něco ve smyslu: Já chudák ateista !
Z podstaty jsme utvářeni,vychováváni a vyznáváme historicky především křestanské hodnoty aniž věříme.Zásadní moment je však v tom,hlavně at to stojí a hezky mě ho vyhul :) to jen tak ve zkratce.
Západní svět je zkažený a vyprahlý,proste o odpuštění.A nebo přijměte spásu.
Vždyt podlehnout je tak snadné.Jistě to skýtá jisté výhody.
Od autora se dočkáte jeho oblíbenosti.Spousty dumání mezi řádky.Intouškovské vsuvky.Politikaření a pokud holdujete Francouzské literatuře budete jako ryba ve vodě.
Děj,pokud je tu nějaký,je tu spíše kulisou k rozehrání sond o Evropské shnilosti.
A té naší tzv.západní civilizaci je tato kniha věnována především.V negativním smyslu samozřejmě,tak jak,jsme si již u tohoto vypravěče zvykly.
.......
Jak se s tím poperete,je čistě na vás.Komu se nadržuje a kumu se spílá ?
Je to satira či snad manuál.Vizionář smíření.Cynismus.Sarkastická etúda.Groteskní povyražení.
Můžete si vybrat.
Touha + sex jako jedinné východisko,co nás pohání.Má smysl a je zadostiučiněnou odměnou.
Již od dob lovců a sběračů :)
Kudy vede cesta z prázdnoty.To lhostejno nám není.
Jak nevyhořet ? Když stačí vyvanout.Bude to stačit ?
Podnětná kniha,která je ideální k přemýšlení.
Připomíná mi to styl Kundery např. v Nesnesitelné lehkosti bytí. Minimum příběhu, spíše je to plné politiky, Huysmanse, filozofických úvah...takže ta anotace mě navnadila opravdu na něco úplně jiného. Pokud člověk není Francouz, moc se v četbě nejspíš nezorintuje.
(SPOILER) Paradoxně dnes se s agresivními požadavky náboženských vládních stran na omezení sekulárních svobod potýkají v Izraeli, kam jedna z postav před novým režimem utíká. Houellebecq rozumně netvrdí, že se jedná o věštbu ani že jím prezentovaný souběh okolností představuje pravděpodobný scénář. Volí asi sobě blízký úzce profilovaný pohled univerzitního vyučujícího, který navíc v průběhu děje mizí na venkov, takže většina z mého pohledu zajímavějších událostí se odehrává na pozadí bez bližšiho vysvětlení. Po všech nadšených ohlasech jsem trochu zklamán. Houellebecq je jeden z mála, kdo demografické změny v západní Evropě reflektuje, ale navzdory zvěstem velmi krotce. I tak to stačí na relativně nadšené přijetí konzervativnější obce. Závěrečné pasáže s úvahami o slasti z podvolení mi připomínají jistý román s letopočtem v názvu.
V zásadě líbilo, ale uvítal bych, kdyby to bylo víc o islámské Francii a méně o francouzské literatuře. Chápu, že pro Francouze je Huysmans možná něco jako pro nás Neruda, ale pro mě by to klidně mohlo být o portugalské či lotyšské literatuře a efekt by byl stejný.
Obávám se, že autor má vestecky dar, i když doufám kvůli vám všem, kteří žijete v Evropě, že se mýlí. Velmi dobře napsaná a sugestivní kniha.
Tak už došlo na Houellebecqa. Nejdřív jsem si říkal, co na něm všichni mají. Hlavně ti kritikové. Ale čím dál víc jsem nacházel: jak nedodělků, všechno bylo jen tak našrtnuté; tak nápadů. A říkal si, že ten závěr je jak ze 70. let v Československu: normalizace také nehrozila ničím strašným, stačilo se "podvolit". No a ten islám není tak strašné náboženství, stejně jako každé jiné, které se vezme dogmaticky, do krve a statků a vyznání víry a ani o krok vedle. A nejde jen o náboženství - posedlost gendery, národy, tradicemi, modernismem, třídou, ..., je vlastně o tom samém - upnutí se na myšlenku, se kterou nemusí všichni souznít, a její prosazování do hrdel a statků. Uvidím dál, kam se autor posune, ale ty dvě otázky (normalizace a dogmatismus) jsou nastíněny docela dobře. A druhý rozměr - francouzští autoři, které vůbec neznám, ale reálně existovali, včetně vazeb na Starou Říši a Josefa Floriana. To zas bude objevování!
Nicméně českého e-nakladateli další hvězda dolů za to šílené seskupování slov - někde mezery chyběly, někde přebývaly.
Hodně zvláštní kniha, dramata staršího muže... Pro mě druhá kniha od Houellebecqa a moc mi asi autor nesedí.
Zkusil jsem tohoto kontroverzního pána, jakým Michel Houellebecq bezesporu je, ale kniha se mi nelíbila. Horkotěžko jsem ji dočetl.
Odvážné a znepokojivé, ale mně se to líbilo, možná i díky bezkonkurenčnímu přednesu Igora Bareše. Je rok 2022 a ve Francii jsou právě prezidentské volby ...
Houellebecqov hrdina, súčasný západný štyridsiatnik, ktorého napĺňa iba túžba po spoločenskom uznaní a sexuálne uspokojenie, ktoré keď stráca, automaticky rozmýšľa o samovražde, zákonite nemôže vyvolávať v čitateľovi sympatie. Myslím však, že o to autorovi ani nešlo. Pre našinca, potomka socializmu, ale možno aj pre ďalších, to bude úchylný odľud bez chrbtovej kosti, možno až nereálna, prehnaná postava. Aj emočne chladný, neosobný, až suchopárny spôsob, akým autor príbeh rozpráva, tieto pocity umocní. Som toho názoru, že táto postava skutočne do istej miery je typickým reprezentantom štyridsiatnika žijúceho v západnej metropole. V trocha nadnesenom zmysle, samozrejme, každý nieje profesor, či literát.
Pri čítaní môžeme nadobudnúť pocit, že tie časté a kvetnaté opisy sexu sú v texte na to, aby autor čitateľa neunudil početnými filozofickymi a politickými úvahami. Aby zakryl fakt, že je to iba moderná kaubojka, kde strelbu nahrádza striekanie semena a indiánov a gangstrov rasové, náboženské a politické skupiny. A mohla by to byť aj pravda, keby záver neukázal, že to mal autor od začiatku premyslené oveľa viac, než by sa na prvý pohľad zdalo. Nejde tu ani tak o predpoveď vzostupu islamu, ako skôr o veľmi funkčne poňatý opis úpadku západnej spoločnosti. Ten záver, posledné slová a vety, to už nieje kritika, to už je číry výsmech. Viac nedávam preto, lebo autor sa v istých scénach predsa len príliš vyžíval. I keď, ktohovie, možno som len zakríknutý potomok socializmu. Pravda je, že bez sexu by román nefungoval. Vlastne je to celé o sexe. Freud by mal radosť.
Kromě toho, že mi absolutně nesedl styl psaní autora...tak se mi velice hnusila povaha hlavní postavy - vypravěče... Žádná empatie nulová sympatie... Příběh, jako takový má docela dobrý nápad, ale provedení už tak slavné není.
Podvoliť sa lebo je to pohodlné a výhodné, tá "normálnosť" je na ľuďoch desivá, čo sme ochotní akceptovať a ako sa nedokážeme učiť z minulosti. Populistickí lídri, pravica smerom príliš nakraj a apatia v spoločnosti ma desia viac než islamizácia Európy a pár dievčat s handrou na hlave. Benov Abbésov a rozsievačov myšlienkovej rakoviny je veľa aj v realite a sú z rôzneho cesta. A dostaná sa ku korytu v pravý čas. Moralizovať mi neprináleží, no absolútny nedostatok empatie a vcítenie sa do iných aj v úplnych maličkostiach - pretože opak sa bežne akceptuje a je to všeobecne normálne, postupne dovádza človeka k otupeniu vnímania a zmyslov a to je to dosť desivé, no tak banálne. Sú veci, ktoré su tak samozrejmé a nemali by byť. Občas rozum stojí. Okrem covidu bojujeme už dlhodobo aj s mamvpičizmom, čo je horšia choroba, lebo sa nedá ľahko liečiť, neexistuje účinná vakcína a má horšie trvalé následky. Stáčí si všímať ľudí, ja sa nepovyšujem, ale prečo je toľko absolútnych blbcov? Viem, že je tam xy premenných. Je nám až moc dobre a mnohým chýba zmysluplnosť ich života a väčšia sebareflexia. Ono všetko mi pomáha si viac uvedomovať aj M.H. s jeho knihami, sú veľmi inšpiratívne, aj keď v nich mnohí vidia iba nadbytok nechutnosti, porna a depresie.
V tejto knihe vidno istú zmenu oproti iným knihám od autora, a to, že vnútorný rozklad hlavnej postavy je viac zapríčinený rozkladom spoločnosti zvonka (v iných knihách samozrejme spoločnosť k rozkladu dosť prispieva, no tu je to badať asi najviac) , no záver je v podstate rovnako smutný a nihilistický ako všetky diela autora, v tomto určite nesklamal. Možno je dokonca vôbec ten najsmutnejší. V iných autorových knihách je každopádne vnútorný svet hlavnej postavy bohatší, zaujímavejší, čo trochu zráža moje hodnotenie, celkový dojem je ale nadpriemerný ako vždy.
Velmi velmi velmi znepokojivá kniha.
Mnoho provokativních a kontroverzních úvah.
Věrohodná vize - doufejme, že nikoliv prorocká.
Málokdy ve mně kniha vyvolá takový vnitřní dialog s autorem, chuť vznášet na něj otázky a námitky. Doptávat se a hádat se.
V politologii jsem nikdy nevynikala a v politice se příliš nevyznala. Mám na to moc jednoduchý, selský rozum a k tomu příliš mnoho emocí. Tato kombinace není ideální pro ten specifický způsob přemýšlení, který je nejspíš zapotřebí. Takže vlastně nebylo vůbec jisté, jestli mě "Podvolení" - kniha kteří má být politickou fikcí, zaujme, jestli ji pochopím. No.... Buď jsem četla jen tak halabala, nebo se žádná velká politika nekonala. Je to prachsprosté, staré, dobré, existenciální drama osamělého muže středního věku v bohaté západní společnosti a ano, na pozadí možného sociálněpolitického scénáře příštích dekád. Ale taky je docela dobře možné, že jsem vůbec nic nepochopila, čímž se vracím k druhé větě tohoto příspěvku a to je asi tak všechno.
"Všechna zvířata a drtivá většina lidí žije, aniž pociťuje sebemenší potřebu plnit jakékoliv poslání."
Z toho, co jsem od Houellebecqa zatím četl, je to ta nejméně pornografická kniha.
Jinak si myslím, že by se měla číst paralelně s jeho Mapou a územím, v komentáři pokračuju tam.
Ani jako muž jsem se nesetkal s minimem empatie k hlavní postavě vypravěce. Způsob psaní po mém soudu tristní.
Optika skrz sex, snad pro někoho lákavá, na hranici ubohosti? Intelektuální omáčka /Della111/ velmi prázdná a na efekt. . . . a nihilismus Evropy? Zvláštně uchopeno. Bez světla na konci tunelu.
Zvědavost mi asi nedá nezkusit ještě něco od autora, ale moc šancí mu nedávám!
Přesný komentář KačkaM a Metla!!!
Ozlompenis:)
On ten Houellebecq je takovej podivnej už od pohledu, což mi přišlo dost sympatický, ale tím to skončilo.
Hlavní hrdina úplně mimo dimenzi, zejména tu mojí, iritoval mě v maximální možné míře.
Francouzská literatura je sama o sobě dost bipolární, ale tohle byl extrém. Skromně si myslím, že jsem velmi zdatný čtenář, ale tady jsem se vůbec neměla čeho chytit. Furt se nic nedělo a najednou se tam rozjela soukromá genocida a já mlčky jako ovce četla a stejně jsem z toho neměla nic.
Další knihy autora si asi odpustím, tohle bylo jedno z těch špatných první rande.
Vynikající téma této knihy autor zpracoval formou jakéhosi diskuzního románu a i z hodnocení je patrné, že to mnoha čtenářům nesedne.
Výborný námět je tady hojně zalévaný omáčkou složenou z intelektuálních diskuzí akademiků a z rozebírání dějů a myšlenek jiných knih. Jak už je Houellebecqovým zvykem, i tady se jeho hlavní hrdina plácá ve svých pocitech a myšlenkách, které se často točí kolem sexu.
Tuto knihu ničí zpracování. Příběh a hlavní myšlenka se tady často ztrácí v nezajímavých přechytralých pasážích a samozřejmě hromadě řečí kolem sexu a pohlavního orgánu hlavního hrdiny. Podobná díla jsou potřebná, ale napsaná tak, aby to zaujalo co nejvíce čtenářů. Obávám se, že by to ale musel napsat někdo jiný. Michel Houellebecq prostě píše takto...
50%
Osobně bych se nedivila vzhledem k tomu, jak to poslední léta v Evropě vedeme a kam politika směřuje, že se toto jednou opravdu stane :-( Myslím, že je dost příkladů zemí nebo i měst, kde se ponechala "hodně volná ruka", která postupně přišla o "většinu prstů" a začaly vážné problémy různých druhů. Základní pravidla islamizace - nejdříve se nenápadně včlenit do hostitelské společnosti, až nás bude trochu více, chtít různé změny a ohýbat pravidla v náš prospěch a potom pozvolna přebrat velení a tvrdě potlačit svobody a práva ostatních.
Téma zajímavé, kniha nic moc, hlavní hrdina blb. Docela mne vyděsilo, kdo všechno může učit a trochu mne uklidnil až doslov. Ale je fakt, že fůra studovaných lidí je tak zaměřených jen na svůj obor, že jim chybějí všeobecné znalosti, a selský rozum se jim zdaleka vyhnul.
Co se tématu týče, tak bych se velice divila, kdyby si to ženy, které v tom nebyly vychovány od malička, nechaly jentak líbit. Chlapi možná, půlka žen také (než by zjistily, že není nic příjemného být na někom totálně závislý), ale druhá půlka žen určitě ne.
Houellebecq bez příkras a přehánění ukazuje, kam střemhlav směřuje bezzubá, sebemrskačská Evropa, jejíž „elity“ zjevně touží po zániku civilizace stojící na křesťanských základech. Ani to nelze nazvat varováním, popisované události už probíhají a původní obyvatelstvo se zatím bez výraznějšího odporu podvoluje. Mnozí dokonce zániku vlastní kultury aktivně napomáhají – politici, média, aktivisté... Naši potomci budou za nějakých 50-75 let žít na kontinentu připomínajícím Blízký východ či Afriku, v nesvobodě, násilí, vzděláváni Koránem. Budoucnost ve znamení Islámu dávno není možné zastavit bez značného krveprolití.
Já však nechci číst o žábě, co se uvaří v pozvolna ohřívaném hrnci vody. Nechci číst o tom, jak na palubě potápějícího se Titaniku cestující v klidu tancují. Nechci číst o chlápkovi, který po pádu ze střechy mrakodrapu průběžně křičí: „Pořád dobrýýýý!“ Potřebuji tu naději, že žába z hrnce včas vyskočí, většina lidí z Titaniku bude zachráněna a ten padající chlápek se bez vážnější újmy rozplácne třeba o plošinu na mytí oken.
Důvodů pro stěží průměrné hodnocení nacházím víc: absolutně nesympatická hlavní postava, nudná, bloumající Paříží, srkající víno po hektolitrech, příliš řešící svůj jídelníček, naslouchající politickým, filozofickým, sociologickým a náboženským rozborům ostatních rozumprdů. Kromě toho je zdlouhavě pitvána tvorba francouzských spisovatelů... a šuká se o zlompenis. Autor často lacině sklouzává k explicitním porno popisům.
S přivřenýma očima dávám 50% za tu nahou pravdu a dostatek podnětných myšlenek, způsob sdělení mi ovšem nesedl vůbec.
P.S.: A co měla znamenat ta scéna u benzínky?! Kdo normální v civilizované zemi po nálezu mrtvol řeší tankování, místo aby volal policii?!
Když jsem ji před čtyřmi roky četla, přišlo mi absurdní, jak rychle a relativně klidně se společnost změnila a přijala nový stav. Současnost? V rámci ochrany zdraví souhlasíme s kde čím, neprotestujeme, těm nejcennějším, co máme, strkáme do nosu kdo ví co, bráníme jim normálně vyrůstat, už nám nevadí rozdělení na občany první kategorie s očkováním ty druhořadé bez očkování, hlavně když budeme moct do kina a na dovolenou. A jak rychle se mění režim v Polsku a Maďarsku? Takže zvyšuji počet hvězdiček za předvídavost, i když se mi kniha četla hůř.
Říkal jsem si, že projdu komentáře a budu je číst tak dlouho, než narazím na vrchol (pseudo)argumentační absurdity "Zkuste v muslimské zemi postavit kostel!". Moc času mi to nezabralo. Hodnotím s tím, že jsem o existenci nějakého Huysmanse před čtením neměl ponětí, kdyby to bylo naopak, možná bych hodnotil odlišně a dokázal docenit jiné kvality Houellebecqova díla.
Podvolení jsem poslouchal jako audioknihu v podání Igora Bareše. Po doposlechnutí jsem ještě několik dní přemýšlel, jak jí vlastně hodnotit. Bavila mě, to ano, ale asi jsem od ní čekal něco víc.
Začnu zápory:
Tempo knihy. Všechno je až moc vyhrocené, jakákoli společenská změna, která by normálně zabrala generaci, se tu děje během několika (tý)dnů.
V některých částech neuvěřitelnost příběhu. Vyhrocené druhé kolo prezidentské volby, hutná atmosféra, Francois odjíždí z Paříže, nefunguje rádio a internet. Takové hezky rozehrané postapo, i když se ještě den předtím nic moc nedělo. Francois, univerzitní profesor, intelektuál bez sklonů k násilí, žijící poklidný život staršího mládence, přijede na benzínovou pumpu a naprosto chladnokrevně překročí mrtvolu pokladní, aby mohl natankovat. COŽE??? Nejde to, nevadí, ještě zajde prozkoumat zbraně opodál mrtvých ozbrojenců, pak nasedne do auta a jede dál. Málem jsem si ukroutil hlavu.
Během pár týdnů přestanou všechny ženy jako mávnutím kouzelného proutku nosit krátké sukně a šortky. A to nejlepší, opět během pár týdnů to vypadá, že se Evropská unie rozšíří o půlku Afriky a Blízkého východu. Jasně. Já chápu, že je to vyhrocená a provokativní vize, ale tohle je tak strašně nereálné, až to ze společensky kontroverzní vize blízké budoucnosti přechází ve sci-fi.
Klady:
Atmosféra první třetiny knihy. Skvělá.
Podvolení mě v mnoha ohledech donutilo k zamyšlení, ale ne ohledně hlavního tématu knihy, spíš ohledně jiných věcí, které Houellebecq jednou či dvěma větami v některém monologu nebo dialogu otevřel.
Zaujala mě třeba jen taková lehká zmínka (ani nevím, jestli autorem zamýšlená), že na dialog dvou intelektuálu lze pohlížet jako na za sebe poskládané fráze, kde obsahový význam není důležitý. Dialog je pak vlastně jen opakováním již řečeného v tom správném slovosledu jen proto, aby mluvčí vzbudil dojem sečtělosti a naplnil očekávání druhé strany dialogu. Zajímavé.
Podle Houellebecqa lze politické názorové rozdíly překonat něčím jiným, co budou mít rozpolcené společenské skupiny společné - třeba náboženstvím. I když nevím, jestli by dokázala společná víra překonat vzájemnou nevraživost Vlámů a Valonů, je to zajímavá myšlenka, ne vždy by to totiž muselo být náboženství. U nás, ve většinově ateistické/agnostické společnosti, je to třeba sport, resp. sportovní úspěchy jednotlivců a národních (nebo možná spíš státních... nevím, jestli národní je v tomto ohledu to správné adjektivum) týmů. Nedokáže stmelit tak, aby vytvořil politickou sílu, ale hledání těchto jednotících bodů je námětem k zamyšlení.
Podvolení samo... Houllebecq o něm mluví primárně ve smyslu náboženském, podvolení se nějaké transcendentní autoritě. Nemá ale možná daleko od Havlova konceptu konformismu zmíněném v Moci bezmocných. Zelinář se také podvolil, když vyvěsil do výlohy výzvu proletářům. Je konformní chování vůči vládnoucímu (světskému) režimu totéž, jako podvolení se b(B)ohu? Francois se zjevně podvolil jen proto, že v důsledku získal nějakou výhodu nesouvisející až tak s tím, čemu se podvolil, totéž zelinář. To je negativní stránka podvolení a konformismu. Myslím ale, že může existovat i pozitivní stránka. Další námět k zamyšlení.
Zajímavá kniha, stojí za přečtení, ale podle mě ne kvůli příběhu, ale kvůli drobnostem, které podnítí k přemýšlení. Kdybych si byl jistý, že je tam dal Houellebecq úmyslně, a nejsou jen mimovolným prostředkem vyprávění, hodnotil bych asi lépe. Jistý si ale nejsem, tak tuto svou "intelektuální stimulaci" hodnotím jako lepší průměr.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie sex zfilmováno islám Francie francouzská literatura budoucnost muslimové společnost a politika univerzita
Autorovy další knížky
| 2015 |  Podvolení |
| 2019 | Serotonin |
| 2013 |  Elementární částice |
| 2008 | Platforma |
| 2007 | Možnost ostrova |
Kniha Podvolení je v
| Právě čtených | 16x |
| Přečtených | 954x |
| Čtenářské výzvě | 102x |
| Doporučených | 34x |
| Knihotéce | 268x |
| Chystám se číst | 324x |
| Chci si koupit | 78x |
| dalších seznamech | 4x |