Možná že odcházíme

6 18.09.2022

Balabánova sbírka existenciálních povídek Možná že odcházíme vyhrála v roce 2011 ocenění Magnesia litera kniha desetiletí. Je plná jemnosti a něhy, zároveň ale i surovosti a určitého cynismu nad tím, jaký svět je a jak funguje. Je především o lidech, o jejich životních osudech, o zlomových bodech, o slepých uličkách, ze kterých vždy vede úzká cestička, byť ji někdy nevidíme.

Mezi řádky se z ní line myšlenka, že všichni ve výsledku směřujeme ke stejnému konci a jsou to jen naše strasti po cestě, které se s mírnými obměnami různí. Je o tom, že život je stvořen z těch nedokonalých, špinavých, leckdy smutných momentů, z chvilkových okamžiků, jejichž pomíjivost je činí magickými. Pomocí této úzké sbírky, kde jsou, jak už to tak bývá, slabší a silnější kousky, lze vykročit z bubliny vlastní hlavy a na moment se stát tichými pozorovateli cizích životních osudů na tak dlouho, abyste s nimi soucítili, ale ne příliš dlouho, aby vás příliv sentimentu odnesl po proudu slz pryč. Přečtěte si ji už jen kvůli poslední povídce nesoucí název Ray Bradbury. Velká škoda, že už se nemohu těšit na žádné nové Balabánovo dílo.

5 28.03.2022

Tolik existenciálních dramat na tak malém prostoru, to je velká nálož. To si cenu Magnesia litera - Kniha desetiletí zaslouží. A ačkoliv to nejspíš není v době elektronických čteček již tolik aktuální, tak vydání z roku 2011 (vydavatelství Host) by si zasloužilo cenu Obal desetiletí. Je o moc příjemnější držet při čtení takovou knížku v ruce. Vlastně ne. Je příjemné dotýkat se jí i jen tak.

"Když se pak ožehnuti tím, co nemá ani jeden z nich, když je sám, schoulili do hnízda uprostřed paseky, cítili, jak je všechny ty nekonečné marnosti opět obkličují."

3 14.01.2022

Velmi výstižné proudy rozmanitých myšlenek, fenomenální cit pro detail, přesná atmosféra.

30.12.2021

Kniha, která obsahuje krátké povídky jakoby ze života ... mě bohužel zaujalo jen pár příběhů (např. o Židovi) ...

2 09.09.2021

Možná že, možná že. Na Balabána jsem se chystal dlouho a jsem rád, že jsem nakonec neskočil po jeho sebraných spisech, abych se tím neprokousával měsíce. Několik povídek mělo něco do sebe ('U komunistů' zaujala asi nejvíc), lyrické v momentech, ale většinu času jsem se přistihl u toho, že mi Balabánův styl prosvištěl hlavou, jako sterilní, jedním uchem tam, druhým ven, aniž bych se dokázal nějak se zaujetím ponořit do jeho příběhů.

2 11.07.2021

Příběhy obyčejné jako sám život, pocity a situace, které se člověka dotknou. Kvůli zlodějům zamřížovaná přízemní paneláková lodžie, takže se další a další patro musí mřížovat taky... děda, co měl ženské, ale jenom oblečené, protože byl v koncentráku a nesnesl pohled na nahá těla... Žid, který to snad ani o sobě nevěděl, až když měl jako starý alzheimera, chtěl zpátky do Haliče... a úplně nejlepší za mne bylo vyprávění chlapíka na okraji v povídce z blázince, to byl nářez.

3 02.06.2021

Balabán dokáže krásně vykreslit postavy a jejich pohnuté osudy končící často ve slepých životních uličkách. Existenciální próza je občas pěkně syrové téma a na konci cítíte prach v puse, ale samotný proces je celkem štavnatý.