Možná že odcházíme

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Každý z nás se někdy ocitne v situaci, která najednou znejistí vše, co dosud prožil, a před člověkem se rozevře neznámý svět. A právě v takových zlomových okamžicích nacházíme i hrdiny Balabánových povídek, Oldřicha trpícího chorobným strachem z ptáků, Editu opouštějící manžela a opuštěnou milencem, pacienty v protialkoholní léčebně a mnohé další. V těchto textech není žádná protivná spisovatelská ležérnost, se kterou se prostě píše o čemkoliv, v doufání, že autorův vzkaz čtenáři se nějak sám urodí z navršených slov. Ale taky v nich chybí stejně protivná přesymbolizovanost, která nabízí autorovo poselství už jaksi dopředu a dělá z postav a dějů jen strnulé alegorie. Lidé v Balabánových povídkách skutečně “chvíli žijí”, mluví spolu, ptají se a nepospíchají překotně ke katarzi, pozorni ke každodenním událostem a obrazům, z nichž se teprve mohou stát naléhavá znamení. Znamení, která pomohou rozpoznat, zda člověk ve svém osudu — byť alespoň na chvíli — skutečně žil....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/80_/80652/big_mozna-ze-odchazime-iKm-80652.jpg 4.1356
Nahrávám...

Komentáře (65)

Kniha Možná že odcházíme

JP
09. září

Možná že, možná že. Na Balabána jsem se chystal dlouho a jsem rád, že jsem nakonec neskočil po jeho sebraných spisech, abych se tím neprokousával měsíce. Několik povídek mělo něco do sebe ('U komunistů' zaujala asi nejvíc), lyrické v momentech, ale většinu času jsem se přistihl u toho, že mi Balabánův styl prosvištěl hlavou, jako sterilní, jedním uchem tam, druhým ven, aniž bych se dokázal nějak se zaujetím ponořit do jeho příběhů.

vendy246
11. července

Příběhy obyčejné jako sám život, pocity a situace, kreré se člověka dotknou. Zamřížované přízemí v paneláku takže další patro a další musí mřížovat taky... děda, co měl ženské, ale jenom oblečené, protože byl v koncentráku a nesnesl pohled na nahá těla... žid, který to snad ani o sobě nevěděl, když měl jako starý alzhaimra, chtěl zpátky do Haliče... a úplně nejlepší za mne bylo vyprávění chlapíka na okraji v povídce z blázince, to byl nářez.


david6273
02. června

Balabán dokáže krásně vykreslit postavy a jejich pohnuté osudy končící často ve slepých životních uličkách. Existenciální próza je občas pěkně syrové téma a na konci cítíte prach v puse, ale samotný proces je celkem štavnatý.

čef
02. dubna

Výborné existenciální povídky z našeho prostředí, které mají na to, aby se dotkly čtenářovi duše i rozumu. Žádné velké příběhy to nejsou, ale máme zde příležitost pochopit, jak někteří naši souputníci vnímají, podle nás možná divně, ale tak nějak výrazněji, život. Škoda, že je kapitola autorova života již uzavřená, ale „Zeptej se táty“ si určitě musím přečíst.

DonPax
01. dubna

Velmi silné a hezky napsané povídky. Vždycky mi bylo líto, že tak záhy skončily, vžít se do děje a do postav pro mě bylo pokaždé až záhadně jednoduché - ale uvědomuji si, že přesně to vše nejspíš byl autorův záměr. Doufám, že budu mít možnost si od Balabána přečíst i nějaká další díla.

tomsokar
12. února

Nádherná kniha, určitě jedna z nejlepších českých knih za několik posledních desetiletí. Krásný jazyk a vyprávění. Příběhy srdce, ke kterým se člověk musí vracet a pokaždé si je vychutná o něco víc.

Luvy
05. ledna

Nádherný, ale těžký text, ke kterému se už nechci vracet.

Sobolosh
03.09.2020

Dvacet povídek, dvacet útržků ze života lidí, jejichž kolo štěstí zrovna není nahoře. Povídky zapůsobí svojí atmosférou, laděním, vcítěním do duše či situace, obrazností, nápaditostí, asociacemi, barvitostí... a pak se rozplynou. Těžko bych mohl i těsně po dočtení, natož zřejmě pak s odstupem, nějakou z nich vyprávět. A přesto ve mně nějak zůstaly. Stejně tak nejde vyprávět lyrickou báseň nebo hudbu. Označují se jako existenciální, psychologické. Já bych je označil za prchavé, éterické.

1