Možná že odcházíme

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Každý z nás se někdy ocitne v situaci, která najednou znejistí vše, co dosud prožil, a před člověkem se rozevře neznámý svět. A právě v takových zlomových okamžicích nacházíme i hrdiny Balabánových povídek, Oldřicha trpícího chorobným strachem z ptáků, Editu opouštějící manžela a opuštěnou milencem, pacienty v protialkoholní léčebně a mnohé další. V těchto textech není žádná protivná spisovatelská ležérnost, se kterou se prostě píše o čemkoliv, v doufání, že autorův vzkaz čtenáři se nějak sám urodí z navršených slov. Ale taky v nich chybí stejně protivná přesymbolizovanost, která nabízí autorovo poselství už jaksi dopředu a dělá z postav a dějů jen strnulé alegorie. Lidé v Balabánových povídkách skutečně “chvíli žijí”, mluví spolu, ptají se a nepospíchají překotně ke katarzi, pozorni ke každodenním událostem a obrazům, z nichž se teprve mohou stát naléhavá znamení. Znamení, která pomohou rozpoznat, zda člověk ve svém osudu — byť alespoň na chvíli — skutečně žil. (zdroj:https://www.kosmas.cz/knihy/165199/mozna-ze-odchazime/)...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/80_/80652/mozna-ze-odchazime-80652.jpg 4.1277
Žánr:
Povídky, Literatura česká
Vydáno:, Host
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (45)

Kniha Možná že odcházíme

Přidat komentář
Aleh
25. dubna

Příběhy Jana Balabána se věnují samé podstatě našich životů. Často jsou smutné a ponuré. Když se začteme do jeho povídek, dostaneme se do melancholické nálady a začneme přemýšlet nejen o hrdinech Balabánových povídek, ale obecně o smyslu životě a hlavně také o tom svém životě. Najednou se v tom uspěchaném světě aspoň na krátký čas zastavíme a přemýšlíme. V knihách Jana Balabána je třeba číst i mezi řádky. Je to zajímavé a určitě osvěžující.

Aliii
17. dubna

Některé povídky mi sedly, jiné vůbec, celkově ale rozhodně zajímavé a barvité čtení.

salamandrina
30. března

Mam pocit, ze s Balabanem jsem se nasla. Nekdy takove knihy jsou, ze ctete slova a je vam, jako kdybyste to psali vy nebo jako kdyby to psal nejaky hodne dobry znamy. Obrazy, blizkost, smutek. Krasa.

tonysojka
25. března

Také nejsem povídkář a Balabánovi jsem se vyhýbal,protože většinou díla ověnčena Magnesií se mi nelíbila.Navnaděn zdejšími komentáři a dostupností těchto povídek jsem neodolal a nelituji.Níže v komentáři uvedená nadměrná melancholie,deprese ,šeď a nuda života ve zdejším regionu razovitem mi nevadila,neboť zde žiji a mohu jen obdivovat realismus popisu jak dusivých obrazů kouřících komínů,či nefalšovanou radost bezdomovců z každé koruny na chlast.Ale co mne osobně dostalo ,je do povídek jemně vetkaná autorova osobní náboženská víra a naděje v lepší jiný svět ,jako třeba Bethezda nebo Hořící dítě.Nebudu machrovat, kdybych o tom nečetl v recenzích,asi by mne to ani necvrnklo do nosu,ale takhle jsem si při čtení dával pozor,a když už jsem na to narazil ,byl jsem odměněn čtenářským zážitkem na který jen tak nezapomenu.
A na otevřené konce jsem si rychle zvykl.
Určitě od něj zkusím ještě "Zeptej se Táty".
Na závěr citát:
„To je takový paradox, synu," Chudoba utišil domnělého syna rázným pohybem ruky. Já velmi přesně vidím okraje své slepoty. Já přesně vím, že přestanu vědět. A to je v pořádku, to se může stát každému, to bůh dopouští. Ale víš, co bůh neodpouští?"
Zase ten úsměv umělých zubů mezi zkřivenými rty.
„Bůh neodpouští těm, kteří utečou, a já musím přestat utíkat, já tam musím jít."
Došli k zahradní brance. Karel Chudoba vzal za kliku a vedl Tima ven z útulného stínu jabloní.
„Dědečku, myslím, že bychom se měli vrátit," zdržoval ho Tim. „No právě," přitakal a pevně sevřel ruku svého syna. Vykročili spolu do žhnoucího světla zářijového dne.

Chesterton
21. března

Chtěla jsem pro nadbytek melancholie "hodit do rohu" a mít Jana Balabána jednou provždy "odškrtnutého". . .

Jenže přišla Pyrhula, Gabriel, Vladek z Do chodníčka a bylo vymalováno.
Uchopily si mne tyto zvláštně drsně poetické útvary a přetvořily k obrazu svému Čepovskému❤️
Skutečně je to tak, jen bych to bez zdejších komentářů a čtenářské výzvy asi přehlédla!
Má tento pohled na život zvláštní kouzlo a přitažlivost, jen si pro něho v sobě a kolem sebe musíme nastavit vnímání do jemnosti a trpělivosti! Potom je nějak stále hlubší a hlubší. . . . a odkrýváte stále více vrstev v sobě.
Snad mi pomohly blížící se Velikonoce . . .

J.Frei
15. března

Když jsem byl před lety propadlý Čepovým povídkám, říkal jsem si, jaká škoda, že dneska už nikdo takhle psát neumí. Názor jsem změnil právě nad tímhle výborem.

Chesterton
09. března

Popis velmi působivý pro mě. Atmosféra zdařilá, plastická. Postavy chvilkových příběhů potkáváme dnes a denně. První mě uchvátily a to nejsem povídková. Některé pointy dost dobré! Vyhovuje mi krátkost a neupovídanost. Neotřelé, jakoby zamlžené, zaprášené, ponurost s minimem světla. Některé drásavé. Po pár stránkách máte potřebu jít ven na slunce či alespoň do lesa. Kdo miluje či potřebuje melancholické a přemýšlivé chvilky je v této knize správně. Asi se jí dá leccos vytknout, ale svůj smysl i hodnotu má. Jen o sobě tuším, že existencialismus není má sklenka vína. Okořenit větší špetkou naděje, východiska či jemného humoru a už by to bylo o něčem jiném. Je to trochu zkouška trpělivosti a hledání skrytých pokladů, ale jsou tam . . . .

* Zlaté tele zdraví, na které má každý normální člověk právo, a Katka je ho zbavena jen nějakým nedopatřením, nebo snad ona sama je to nedopatření?

Jana283
06. března

Nemám ráda povídky. Balabánovy povídky miluju!


Štítky

Magnesia Litera

Autor a jeho další knihy

Jan Balabán

Jan Balabán
česká, 1961 - 2010

všechny knihy autora

Kniha Možná že odcházíme je:

v Právě čtených7x
v Přečtených391x
v Čtenářské výzvě45x
v Doporučených17x
v Knihotéce81x
v Chystám se číst116x
v Chci si koupit9x
v dalších seznamech1x