Diana
Povídka od:
Jan Balabán
Z knihy:
Povídky, Možná že odcházíme
Hansa zaparkoval na návsi pod farou.
Přijel se podívat na faru, na jejíž půdě měla být dědečkova knihovna. Přitom ho doprovázela Marta, která se se se svým mužem stěhuje z fary, a nahoře zbyly nějaké knihy, kterého Hanse zajímali.
Zjistil, že už jsou pořádně přebrané a přece si bere ty zbylé. V knihovně nalezl i veliký ženský akt nakreslený uhlem a pod ženou na papíře byl nápis: Veliká jest Diana Efeských.
Byla to kresba Hansova bratra, a nápis byl citátem z bible jak to křičeli pohané z Efesu na apoštola Pavla, když jim zvěstoval evangelium.
Váhal, zda si tu kresbu vzít sebou. Až seděl v autě, tak si řekl, že příště si ji vezme sebou, Dianu, a otočil klíčem v zapalování.
Rok vydání originálu: 2004
Povídka ve mě evokuje prázdné, zešedlé domy, kterých je všude spousta a kdysi byly postaveny pro život, a ten se v nich odehrál a vyhasl a domy chátrají a jsou mezi námi, v Brně je jich třeba plno, ale i na vesnicích.