Jan Balabán

ČRo Vltava, 26.1.2021
Průsmyky Jana Balabána. Dramatický příběh spisovatele vyprávěný básníkem (2 hodiny)
https://vltava.rozhlas.cz/prusmyky-jana-balabana-dramaticky-pribeh-spisovatele-vypraveny-basnikem-8412335

Pište, čeští autoři, ale Balabánův stín nepřekročíte. Bude nad Vámi jako poslední Básník naši literatury. A děkujte, že nám někdo takový vůbec byl zhůry dán.

Jan Balabán v pořadu ČT Před půlnocí, rok 2007.

https://www.ceskatelevize.cz/porady/10095690193-pred-pulnoci/407231100250123/

Esej o Janu Balabánovi z Respektu:
https://www.respekt.cz/respekt-doporucuje/rytir-jan-esej-o-janu-balabanovi-a-jeho-texty
Najdete zde i odkazy na jeho články. Jsou zajímavě pojaty a stojí za přečtení.

Zubatá nám v tomto století nenávratně-smutně-předčasně-hnusně odnesla například Filipa Topola z Psích vojáků – a Jana Balabána, na kterého teď budu chvíli vzpomínat.

V září 2009 jsem si cestou na dovolenou (snad to byly Benátky, snad Ancona, to je jedno) všiml při přestupování z trajektu na autobus, že mezi námi turisty se pohybuje i 1 chlap, kterého jsem už někde viděl přinejmenším na obrázku. Až doma jsem si uvědomil, že to byl právě pan Balabán, jehož sloupky jsem tehdy pravidelně čítával v Respektu.

Za pár měsíců zemřel. Na zadní stranu jeho poslední knížky Zeptej se táty dali Balabánův portrét z řeckého ostrova Lefkáda. My ostatní jsme tam jen tak leželi na pláži Milos, četli si, poslouchali hudbu, líbali manželky/přítelkyně, plánovali výlety a koupali se v neskutečně modrém a teplém moři....zatímco Jan Balabán to kouzelné místo použil jako kulisu povídky Světlana a ukázal nám někdy tak někdy tenkou hranici mezi Rájem a Smrtí.
Jižní cíp toho stejného ostrova ve tvaru dračího drápu si zase v jiné povídce klidně umístí někam do Česka a já i tak cítím tu noc, vůni lesa, kopce a mlhu v lidských duších. Možná o to intenzivněji.

Některé jeho povídky dočítám s fakt velkým sebezapřením s tím, že nejsou a nikdy nebudou mým šálkem čaje a prostě jim nerozumím (možná jsem ještě mladý a jednou se dočkám) a některé vyvolávají husí kůži, myšlenky na všechno to Nepojmenovatelné - a z hlavy je už nedostanu. Děkuju za ně, připisuju Mistrovi další kladné body, bonusy a prémie navíc za lokality, které znám na vlastní kůži (holt taky žiju na severní Moravě), přesná odpozorování projevů lidského hemžení, servírek, podomních obchodníků, alkoholiků, doktorů a za všechna ta zastavení času v této realitě a zatím na tomto světě...

Jan Balabán vynikal především svou pozorností k nepovšimnutému, naprostým soustředěním k postavám, místům i časům, které jsou obvykle mimo záběr. S jeho knihami není možné relaxovat ani se příliš bavit. Spíše se očistit, nadechnout a vidět věci jinak. Protože tady je život s veškerou jeho složitostí, slabostí, se všemi krachy a nedokonalostmi - ale není to svět nesmyslný a jeho obyvatelé nejsou politováníhodní ani zbyteční. V Balabánových povídkách se hodně mluví, ale také hodně vidí - jsou velmi obrazné. Autorovým nevtíravým pozitivem je rozestavění postav a rozehrání situace. Jeho prózy nemají obvykle pointu, nekončí se, naopak se otevírají něčemu novému, neznámému, tomu co je za obzorem..

Pěkné představení autora: https://www.youtube.com/watch?v=hUSGoFyzZAQ