los komentáře u knih

Floru vidím jako prozaický pandán Zbořilovy Nové divočiny

přes zjevný autorův záměr evokovat hlavně ekologický výklad, mne indicie o Flořině podstatě (nová forma života po ekologické katastrofě?, cosi jako zmutovaný rostlinný kyborg?) spíše sváděly k interpretacím zmařeného rodičovství (neplodnost, postižené dítě, personifikace zvířete nebo věci - takovéty hrůzně realistické panenky - jako reakce na frustraci z nefungujících vztahů...)

strašně depresivní kniha

4 26.04.2025

(SPOILER) taková sebestředná ipsace zastydlého puberťáka nad vlastní dokonalostí, opravdovostí a životní moudrostí, plná oprsklých frází a hlášek (od Aristotela po Cimrmana), završená trapně patetickým sebeobětováním hrdiny ve prospěch... koho? oněch tupých socek a upocených korporátníků?

autor se snaží vysvětlit čtenáři smysl adrenalinové zábavy mladých parkouristů, lezců na strojní jeřáby, jezdců na střeše metra, spřáhlu tramvají či podvozku vlaků a provokatérů policajtů, skinheadů ad., kteří pohrdají pravidly, stádní mentalitou a konzumem (kromě zmrzliny s lentilkami od McDonalda)

závěrečnou myšlenku, proč se radši nechat dobrovolně zabít, abych nezklamal jako budoucí otec, jsem nepochopil

(SPOILER) jako odpočinkové čtení, když je vám *sát, najednou nerozumíte světu kolem sebe a ten svět na vás napřed zvysoka se*e a pak do vás začne ještě kopat

připomnělo mi to román Těžké duše, ale s Lykkeiným Knutem jsem se na rozdíl od Hadj-Moussaina Johanese ztotožnil dokonale

trefný vhled do zákulisí "knižní kultury", krapet zbytečná a nedotažená linka s Frankem a trochu přemrštěný wellbeing závěr

4 22.04.2025

knižní debut Hamplové opravdu připomene Palahniukův Klub rváčů, v domácím kontextu Topolovu Sestru; přidal bych ještě co do kontroverznosti a lakunovitosti ranou Kocábovou

myslím, že autorka dokázala vtipně vystihnout a sarkasticky glosovat společenské jevy typické pro zvolené roky 2017-2019-2023 (i s tím dystopicky načrtnutým, ale nedotaženým závěrem 2031), čtenářské nadšení i u mne mělo stále rychleji klesající linii, nicméně odnáším si poslání, že ani mileniálové neřeší nic jiného než jakákoli jiná generace, totiž lásku a válku, milovat a bojovat

4 17.04.2025

kdyby nebyla tato sbírka 23 črt nominována na Magnesiu Literu 2025, určitě bych po ní nesáhl - vyžaduje totiž čtenáře fajnšmekra, který si libuje v impresivních deskripcích a reflexivních líčení bez děje
nazval bych tento žánr nikoli povídka, ale POCÍTKA nebo DOJÍMKA = pečlivě volenými básnivými obraty navodí nostalgickou náladu a pomalu vyšumí bez pointy, třeba smutek z uplývajícího času, blížící se smrti, lidské pošetilosti či zbytečnosti života

zaujala mne kritika plyšáků na straně 114: "...ve své nesnesitelné barevnosti a hrůzné infantilnosti ... se tady všude válejí ... ty malé chlupaté příšery ... s přišitýma černýma očima, s ušima s třásněmi a čepičkami plnými bambulí, co nám tím chtějí sdělit?"

5 17.04.2025

na mne je příběh příliš sentimentální, šablonovitý a i s ohledem, že se jedná o pozdní prvotinu, zápletka a její rozuzlení dost šustí papírem (zmínka o ovoci v dopise psaném po 40 letech), postavy jsou schematické loutky bez vývoje, jedna jako druhá, jejich rozdílné společenské, profesní nebo generační umístění se neodráží v promluvě (šífák mluví stejně spisovně jako vysokoškolák; a ještě jsem snad nikoho nikdy neslyšel vykřiknout "je mi to u zadku")
Kapal je silný v navození atmosféry, popisu místa i nálady, zapojení neobvyklého prostředí (Československá plavba labská), snad nezůstane autorem jedné knihy a najde kritičtějšího redaktora

8 02.04.2025

charitativním projektem zaštítěná, zasponzorovaná, na kvalitním papíru tištěná sbírka amatérských slohových prací zadaných na téma "vymyslete příběh k vybranému obrazu z fondu Národní galerie Praha", diletantský projekt s dobrým úmyslem, literárně na úrovni tvůrčího psaní, z 38 textů stojí za přečtení tak čtyři pět (třeba povídky Paštika nebo Pierot)

4 27.03.2025

dal jsem na doporučení a anotaci, a jsem hodně zklamaný; vybrané Aickmanovy povídky mi přijdou značně epigonské, bez nápadu i atmosféry: od prvních stránek lze odhadnout zápletku i konec, dokonce mi hned naskakovaly povídky autorů o století starších, podle nichž jako by Aickman psal "svou variaci" (tématem, formou i dějem; třeba Hodiny jsou jasný Hoffmann);
prostředí jsou známé kulisy, napětí vyvolává jen okolnost, že se příběh děje za tmy a hrdina je omámen alkoholem či únavou, nevyzná se na neznámém místě a "něco divného" spatří...;
deník upírky je kýč - jak to mohlo dostat cenu?;
snad za to může překlad, ale jazyková úroveň taky nic moc;
a ani logické lapsy vyprávění nepřidají (SPOILER: třeba hned v úvodní povídce Meče vypravěč nechtěně utrhne "umělé ženě" ruku, ona vstane z postele a začne si oblékat - korzet: zkuste to jednou rukou...)

4 25.03.2025

Pro bezmocné je typické fantazírovat o tom, že změní svět pomocí slov!

trochu společenská satira, trochu kritika (náboženského) fanatismu a konzumu = čím je společnost vyspělejší, tím víc kýče a balastu produkuje: nejen Tereziny suvenýry, ale i verbálně, a Wardlin Stuard (pro mne notně sympatický protagonista, průserář se zdravou dávkou sebereflexe), otloukán ve všech sociálních vrstvách a společenstvích (z vězení a slumu přes buranský zapadákov až do Hollywoodu a zpět), rozvažuje, zda i ta jeho slova - básně/modlitby/sebemotivace - jsou boží (upřímná, pravdivá), anebo zboží (podvod, imitace)

originální mexická faustiáda, doporučuju

6 22.03.2025

v druhé půli devadesátek, kdy tato populárně-naučná knížka u nás vyšla, zapůsobil nejen její atraktivní, často hlavně na kuriozity v (anglické) medicíně zaměřený obsah, ale i srozumitelný, lehce bulvární způsob výkladu

dnes stále dobré jako odpočinkové čtivo = kapitoly jako Sexuální život a jeho nástrahy, Podivuhodné praktiky či Anglická vychovatelka, pach připáleného pudinku a Freud, ad. určitě pobaví

3 21.03.2025

klasika, ani v novém překladu se neztrácí ten typický bradburyovský klid, s nímž autor dokáže líčit i nejvzrušivější, nejtragičtější či nejnapínavější okamžiky (vteřiny před jistou smrtí, výbuch atomové bomby, ohrožení nepřítelem, ztráta něčeho abstraktního nebo někoho životně důležitého, vnitřní proměna, poznání, iniciace, nenávist ve společnosti, nespravedlnost atd. atd.)

mimo nejznámější doporučuju zejména povídku Vrah, která je zvlášť dnes, po cca 75 letech od napsání, nebývale aktuální = (SPOILER) člověk zahlušený nejmodernější technologií a reklamou, nucený být neustále "online", se rozhodne zničit všechny komunikační a sledovací přístroje, vysílačky a televize, za což je zatčen policií a následně odeslán k psychiatrovi

5 21.03.2025

Škvorecký v předmluvě vůbec nepřehání, když uvádí Vejvodovu sbírku 16 povídek o českých emigrantech zvoláním "ECCE SCRIPTOR!" - jsou to překvapivě výstižné popisy charakteru Čechů, kteří museli, byli donuceni nebo se sami rozhodli odejít po '68 na Západ; nejde ovšem o adoraci hrdinů, ba naopak - utrpení ani prohry ještě z nikoho neudělaly lepšího člověka: Vejvoda detailně zachycuje myšlenky a popisuje činy zbabělců, hlupáků, pošetilců, hochštaplerů, naivek, snílků...; věrohodně podává taky dětskou a ženskou perspektivu

Vejvodovy povídky jsou právě dnes neuvěřitelně aktuální = viz např. povídka "Sklenice chladného mléka" s úvahou o asimilaci vs. integraci v cizí kultuře: emigrant by měl vést s novým prostředím aktivní dialog, ne se pasivně přizpůsobovat, tedy integrovat, ale převzít z něj to pozitivní, a zároveň si ponechat dobré z toho, co si přinesl z domova


"Tváříme se tolerantně, ale každého, kdo nás nepochválí, nenávidíme. Urážíme se, když nám někdo vytkne provincionalismus, ale kamenujeme ty, kteří naši kulturu posunují za hranice rodného údolí. Ptáme se s oblibou cizinců: Co se vám tady u nás nelíbí? Ale když se někdo z nich ozve, voláme: A kdo je to vůbec? jakým právem? A když se mu tady nelíbí, ať jde!"
(Hra na pravdu)

6 19.03.2025

výborný obsáhlý komentář podává JulianaH. níže

i když je Flush označován mezi lyrickými romány a experimentálními biografiemi Woolfové za méně závažný, čekal jsem trochu víc;
zvířecí pohled na lidský svět nebyl ve 30. letech žádnou novinkou, tahle forma - kombinovaná s nadsázkou, humorem a společenskou satirou - má v evropské literatuře dlouhatánskou tradici;
snad by vyprávění a dojmová/smyslová imprese (čich a sluch místo zraku) z psí perspektivy vyzněly přirozeněji a méně antropocentricky, kdyby Woolfová užila ich-formu, stejně mi ale přijde, že pes je tu spíše jen prostředkem ironizace anglické společnosti, dobových poměrů a módních trendů

3 18.03.2025

přesně tak, jak píše WaspSalander

Lindemannovo básním český překlad dost uškodil a je velmi nepřesný: proč se například báseň Pappel (tj. česky "topol") v češtině jmenuje Lípa ???, báseň Ich weiß česky Nevím atd. atd.???

doporučuju sehnat německý originál

3 17.03.2025

(SPOILER) typický vypravěčský styl Soukupové strhne k čtenářskému maratonu neodložit knihu, dokud není konec, protože 12denní příběh Martina pokusu o životní změnu převážně podává v du-formě a vyprávěcím prézentu s perfektivními slovesy bez futurálního významu (pardon, nevím, jak to napsat přesně, ale jednodušeji), jednotlivé kapitoly Martina subjektivního pohledu pak autorka prokládá relativizujícími party vedlejších postav, které buď podávají tutéž událost z vlastní perspektivy, nebo osvětlují některé události z Martiny minulosti

snad je to autorčin záměr, nezpracovat téma iniciační cesty do Santiaga cestopisně, topocentricky, ale pouze ukázat Martinu povrchnost a slabost podléhat mainstreamovým trendům (vlastně všemu a všem) - Marta během celého putování neodloží smartphone, nedokáže se odpojit a stále nesledovat dění doma či v zaměstnání, každý den řeší nejlepší fotky na instagram a stresuje se reakcemi na ně atd.

čekal jsem hlubší ponor do problematiky bezdětnosti a otevřený konec mne zklamal, hned po dočtení mi přišlo, jako by Soukupová totálně podrazila čtenářky, které od knihy očekávají podporu v jejich rozhodnutí nemít děti; ale snad je to jen signál budoucího pokračování Martina příběhu (??? volná trilogie Marta v roce vetřelce - Marta děti nechce - Marta... ???), anebo možná další důkaz Martiny pasivity, v níž je celý život ovládána svým okolím, s níž okamžitě podléhá cizím názorům a aktuálním módám?

na autorčiny sondy do disfunkčních rodinných vztahů se vždycky těším, i když v podstatě neustále variuje jednu šablonu, třeba mi chybí širší společenská stratifikace a ekonomický rozměr vztahů (postavy Soukupové pocházejí výhradně z majetných, nadstandardně finančně zabezpečených kruhů, nikdy se nepotýkají s nedostatkem zdrojů či možností, absentuje "pouze" láska)

8 15.03.2025

přesně tak, jak píše McBerny níže, ztráta času: o simulacích jsem se nedozvěděl téměř nic, obecně nového vůbec, jako kdyby Pontzen zadal do GTP libovolný termín a mačkal znovu a znovu na "rozveď toto téma", text nedrží vůbec žádnou výkladovou linii, chaoticky skáče z jablek do hrušek, neustále odbočuje do nesouvisejících přirovnání a rušivých epizod, historické pasáže nejsou chronologicky uspořádány, informace kloužou po povrchu naprostých banalit; snaha dostát genderovým požadavkům a všude zdůraznit přínos vědkyň, laborantek a doktorandek se brzy zvrtne v parodii...

např. výklad o temné hmotě autor prošpikoval odstavci, jak se nudil při psaní bakalářské práce, jak si coby děcko hrál ve vaně s bublinami, že Kipling píše ve svých bajkách, proč mají nosorožci varhánkovitou kůži, avšak "teorie, pozorování a simulace z konce 20. století dalece převyšují jejich úroveň" (WTF?); že ředitel britské observatoře hraje v noci na housle a nesnáší lidi, jak se roku 1930 Pauli houpal na židli atd. atd., no jestli z kapitoly někdo pochopí, co je to temná hmota, nevím nevím

6 11.03.2025

Urban vždycky přijde s nějakým aktuálním kontroverzním tématem, které dokáže stejně kontroverzně pojmout + každá jeho knížka je sama o sobě nápaditě provedeným bibliofilským artefaktem
Koutský nezklamal (co se stalo s Růtem?), ale Urbanův záměr jsem asi nepochopil: deníkové záznamy osmdesátiletého Gustava Molitora odhalují postupující demenci, což není nijak netradiční koncept (viz třeba už Keyesův román Růže pro Algernon), trochu nadsázky a humorných situací, ale "něco" tomu opravdu chybí, neodhalil jsem pověstný urbanovský jinotaj:
zkoušel jsem šifrovat jméno (Molitor = mlynář?); onemocnění protagonisty není nakonec nijak zpochybněno, ano, u každého jedince probíhá jinak, to je obecně známo; čekal jsem, že z přetrhaných vzpomínek čtenáři vyplyne, že Molitor byl estébák, i když si na to nepamatuje, ale to je z různých stran popřeno, takže prostě nevím... měl jsem se jen pousmát, že i umírat se dá s nadhledem?

8 21.02.2025

milá odpočinková četba pro rybáře ze "starých časů", kdy se ještě smělo chytat na živou rybičku a s dvoj/trojháčkem, mník a vranka nebyli chránění a celosvazovka nestála tři a půl tisíce = 13 povídek (+ vstupní báseň) od různých autorů, jenom Mahen výbor rámuje dvěma příspěvky: První výlet - Poslední výlet, s mnoha Bornovými ilustracemi; vyšlo jako neprodejná čtenářská prémie

8 16.02.2025

příběh o relativitě lidské paměti, osobní (ne)pravdy a lži v průhledné, o to však srozumitelnější alegorii bratrského pouta: odpuzováni a přitom spolu doživotně svázáni jako protipóly jednoho magnetu, umírající Hadar a Olof trochu násilně vtáhnou do svého antagonismu "cizinku", která pak pečovatelsky pendluje mezi jejich samotami a chátrajícími těly, postupně se dozvídá různé vyfabulované verze jejich minulosti a přitom píše knihu o svatém Kryštofovi, v jejímž podobenství se nakonec sama ocitne a rozezná: "nedostatek osobního smyslu a obsahu se nejsilněji projevuje v osudovém zmrzačení životních názorů, ve svévolné lhostejnosti k bytí, k obyčejnému, všednímu životu v jeho rozmanité a nádherné celistvosti, mnohoznačnost se scvrkává a redukuje na nejnespornější a do nebe volající jednoznačnost"

jasně že jsem od začátku chtěl zjistit, co je to ten "čmeláčí med", věcně i přeneseně, takže útlocitné povahy, blížící se v četbě ke straně 68, varuju před "švédsky podivnou" poetikou zanedbané hygieny a všech možných tělesných tekutin (příznačně chybí jen slzy!!!)

8 15.02.2025

jedinečná práce s jazykem! málokteré literární dílo z počátku 20. století vyniká tak uvěřitelným a živým dialogem v hovorové češtině, kontrastující s pásmem "spisovného" vypravěče; k tomu Čapek Chod vytěžil dobový profesní slovník zedníků a trefně napodobil úřední styl advokátů a soudců
+ naturalistická/expresionistická drobnokresba Lénova prožitku skutečnosti bez ohledu na konvence, často poznamenaná nemocí nebo alkoholem, a krajních stavů jeho nejniternějších pocitů
+ v neposlední řadě taky zajímavá sociologická studie pražské chudiny z doby Rakouska-Uherska
+ závěrečná sentence (nebudu spoilerovat)