Valérie a týden divů
Vítězslav Nezval
Básnicky pojatý "černý román", příběh odehrávající se na pomezí snu a skutečnosti.
Přidat komentář
NEnaZVAL by som to dobrou knihou, skôr dobrou prílohou k anamnéze od psychiatra. Čítať túto knihu je asi takým potešením, ako vŕtať sa v hnisavej rane vidličkou. Autor píše zvrhlo, urážlivo a povýšenecky ku všetkým naokolo, vadí mi najmä ten disrešpekt ku starobe. Niektoré veci mi skrátka ku "krásnej" literatúre nikdy nesadnú. Nezval mal asi hormón, alebo bral silný matroš, keď napísal takýto brak. Ale je to autor zjavne nedotknuteľný, aj komentátori nižšie, ktorí píšu, že sa im kniha až tak nepáčila, alebo jej moc nerozumeli, dávajú často 4 hviezdičky... Smiešne, hodnotenia na tomto portáli nemajú moc výpovednú hodnotu. Takže za mňa ODPAD, navyše vysokooktánový.
Obraznost surrealistického básníka, syžet coby variace brakových románů od jejich poučeného obdivovatele. Nepochybuju, že se Nezval psaním dobře bavil, ale zatímco erotické napětí a milostné i citové probuzení mladé dívky do zbytku skvěle zapadá, z proticírkevních jízlivostí, které jsou spíš anekdotické než napínavé, je znát moderní myšlení. Na to, abych si Valérii užila do detailu, nemám dost načteno, znalost vzorů by určitě pomohla, ale užít se dá i tak, a navíc z různých úhlů (kdo chce, může si vybrat jen romantické tajemno, jen staromilskou upířinu, jen surreálné psychologizující erotično - pořád to bude nějak fungovat, i když je to redukce).
Iniciační příběh o děvčeti dospívajícím v ženu psaný v době, kdy byl Nezval ještě poetickým prasákem a ne národním umělcem.
Kdysi jsem viděla esteticky velmi působivý film, ze kterého jsem ale byla zmatená jak lesní včela. Na druhou stranu z něj ale celkem vyplynulo, že celý týden divů je jen sen. Literární předloha je srozumitelnější, ale více si pohrává s nejistotou denního i nočního snění.
Není to upírský román, protože krev se tu saje vlastně docela málo. Není to pohádka pro děti, protože tu spousta postav chce souložit jak o život. Je to koláž imaginace, hororových prvků, brakové literatury a lásky.
Knihu jsem četla na doporučení. Hned zprvu řeknu, že je to nejbizarnější kniha, kterou jsem kdy četla. Nedokážu říct, jestli mě to bavilo nebo ne, řekla bych, že asi jo, protože jsem neměla tendenci knihu odložit. Myslím si, že mé hodnocení je takový průměr, který si kniha zaslouží.
Knihu bych spíše doporučila těm, kteří mají chuť po něčem netradičním :)
Po knize jsem sáhla s touhou přečíst si něco od našich "klasiků". Klasická kniha to tedy ale rozhodně nebyla .-). Tento trochu bizardní příběh mě zaujal hned a jazyk jakým je psaný celou scénu dotahuje do dokonalosti.
Od knížky jsem dostal přesně to, co jsem od ní očekával. Líbí se mi, jak příběh na první pohled působí velice jednoduše, ať už rychlým postupováním v ději, bleskovým vykreslením hlavních postav, jejich přemýšlením a chováním, ale i tím, jaké jsou věty a dialogy (ve většině případů) zestručněné na minimum. To, že na tak krátkém prostoru stačil napsat tolik a neztratit se v tom, velice obdivuju. Nejvíce mě asi ale zaujala charakteristická, hutná atmosféra a to, že celá kniha působí jako jedna noční můra, kde se odehrává jedna bláznivá věc za druhou. Konec mě dostal. Surrealistický román, který nenechá čtenáře se ztratit. Doporučuju!
Dospěvši k názoru, že jest načase proložit si ty hromady v poslední době přečtených amerických thrillerů a různé SF/fantasy nějakou hodnotnější klasikou, nechala jsem si přistát do čtečky Nezvalovu Valerii. A jen jsem zírala. Mluvící tchoři, upíři, sklepení s rakvemi, v nichž odpočívají hromady /čích?/ kostí, babička, co v jednu chvíli možná není tak docela tím, čím se zdála po celý Valeriin život být... a co se to asi skrývá v dívčiných náušnicích... ?
Co tohle vlastně je? Temná noční můra, pohádka pro /nedospělé/ dospělé, surrealistická halucinace, skandální dílko plné krve a sexu, psychologický iniciační román? Já jsem si při čtení občas připadala trochu jako v městečku Twin Peaks, kde taky "sovy nejsou tím, čím se zdají být". Koho by napadlo, že za pár let bude Vítězslav N. psát Zpěv míru a jiné agitky?
Trošinku mi vadilo, že je děj vyprávěn s jistou odtažitostí nezúčastněného pozorovatele, a dialogy, které možná měly jen roztáhnout nevelký počet stránek. Ale třeba i to byl autorský záměr...?
Bohužel jsem neměla v ruce papírovou knihu, ale jen elektronický přízrak v paměti čtečky. Myslím, že kdybych mohla prolézt do Valeriina světa skrze hmotné stránky opravdového svazku, užila bych si tuhle historku daleko víc. Displej prostě Valerii nesluší.
Jinak můžu jen doporučit :-)
Nádhera. Valérie dospívá v ženu a během jednoho týdne se dozví několikrát převrácenou pravdu o svém původu, navštíví ji chlípný misionář i upír, v městečku se objeví slepičí mor a všichni aktéři z různých příčin málem zemřou. Děj se odehrává ve sklepě, na půdě, v rakvi... a v kurníku. Černý román z 30. let 20. století, vydaný až v roce 1945. A proč ne - tenhle žánr z přelomu 18. a 19. století surrealismus koneckonců ovlivnil. Valérie je děsuplná, hororová, ale taky smyslná, láskyplná a vášnivá... Mně se to líbilo moc!
Ach, proč to nemůžu číst znova poprvé ...
Holt si to přečtu opakovaně. Tenhle člověk vychrlil tolik krásy, že těch pár s..ček se dá přejít.
Při hodnocení si nemůžu nevzpomenout na nedávno přečtený Mlýn na mumie, kde také nebyla nouze o situace, které v běžném životě nezažijete. Je to jiné, příjemně ulítlé a na plný počet hvězd tomu scházel jen jiný konec. Upíři, tchoři a odvážné panny celého světa, spojte se!
Těžko se mi bude tento počin komentovat, opravdu. Tři hvězdičky si podle mě i přes všechnu tu bizarnost zaslouží. A na filmu jsem byla v kině, takže tím spíš mě zajímalo, jestli i předloha je tak ztřeštěná. Ale celkový dojem pozitivní.))
Valérie. Snová, utopená v surrealismu a hrající na nitky představivosti. Příběh lehce temný, milý a vtahující do svého proudu.
Poněkud perverzní orgie Nezvalovy obrazivosti. Ne, že bych se místy nezasmála, ale ve výsledku mi to přišlo spíše jen jako schematická braková literatura ozvláštněná surrealistickými vizemi a chlípnými chlápky.
Ach, má milá Valérie. Surrealistická, naprosto snová, rozhodně ne pro každého. A přesto ji čtu už poněkolikáté a budu se k ní vracet tak dlouho, dokud ji nebudu znát slovo od slova zpaměti. A i pak ji budu číst.
Trochu ujetá, ale svým způsobem kouzelná kniha. Její filmové zpracování je esteticky působivé, ale dějově ještě nelogičtější.
Na základce se několik let snažili zhnusit mi špenát. Protože jsem se této fašistické propagandě z kantýny nepoddal, můžu teď v případě potřeby sežrat špenát a nechat si narůst svaly, vlasy nebo menší penis. Ne všem podobným vlivům jsem však odolával se stejným úspěchem. Například se tý macatý pani z Ameriky povedlo díky Twilightu dokonale zhnusit lidstvu cokoli v čem se vyskytuje jen náznak upíra. A i já jsem jen člověk.
Valerie a týden divů je bohužel příběh, kterej obsahuje upíry. Ne moc, ale stejně tam jsou. A kdybych nejedl špenát a někdo mi ho dal do kafe, tak se toho kafe ani nedotknu! Jelikož se mi ale kniha líbila, tak si teď připadám trochu špinavej. Valerie je sedmnáctiletá čmafinda, která bydlí s babičkou. Babička je ale pěkná svině a místo, aby chodila koukat na slevy do Kauflandu, vymejšlí, jak by z Valerie vysála mládí. Pak je tam taky mluvící tchoř a mladej Orlík a všichni se pohybujou mezi náměstím, sklepem, kurníkem a barákem.
Valerie a týden divů je Nezvalova klasika s prvky lysohlávků, menstruace a magickýho realismu. Jak sám v předmluvě píše “napsal tuto knihu z lásky k tajemství starých vypravovánek, pověr a romantických knih, psaných švabachem, jež se kdysi mihly před mýma očima a jež mi nedopřály svěřit svůj obsah.” Protože byl Nezval starej prasák, obsahuje kniha několik full frontálů, kdy sedmnáctiletá Valerie ukáže nejen pepíci, ale i švabacha.
Dávám plnou palbu, protože to je čtení jak pro děti a jelikož jsem to čet souběžně s Obratníkem Kozoroha od Millera, četlo se to jako máslová hruška.
Metaforické, pohádkové, snové... Stejně tak jako mnozí níže doporučuji Jirešovu filmovou podobu s mladinkou a překrásnou Jaroslavou Schallerovou.
Štítky knihy
upíři zfilmováno tajemství magický realismus
Autorovy další knížky
2001 | Manon Lescaut |
1969 | Edison |
1999 | Básně noci |
1966 | Sbohem a šáteček |
1971 | Anička Skřítek a Slaměný Hubert |
Kniha Valérie a týden divů je v
Právě čtených | 2x |
Přečtených | 297x |
Čtenářské výzvě | 27x |
Doporučených | 26x |
Knihotéce | 90x |
Chystám se číst | 97x |
Chci si koupit | 24x |
dalších seznamech | 3x |
Zkrátka příběh první menstruace, pouze trochu velmi jinak. Řekl bych asi nejlépe , jak je to vůbec možné. Geniální. Tak jako autor sám.