Krajina roztavených zvonů

Zvláštní čtení.

Historické vyprávění o osudech mužských potomků jednoho rodu , psáno krásnou češtinou .Nejvíc se mi líbil příběh lékaře bojujícího s epidemií cholery.

Po dlouhé době jsem poslouchala audioknihu a těšila jsem se, že v příběhu nebudou silné ženy, ale hlavní roli zde mají muži. První setkání a autorem a přiznám se, že jsem se v povídkách dost ztrácela a propojení a orientace mi chvíli trvala...

Výborně napsané, historicky reálné.

Milovaná edice Tvář a můj nejoblíbenější český spisovatel, to byla opět kombinace na jisté potěšení, ale bohužel zde oproti očekávání přišel mírný úpadek.
Psaní a jazyk Štifterův mě vyloženě těší a dvě třetiny knihy jsem si chrochtal blahem, tedy plných 5/5 hvězd. Avšak poslední část byla z mého pohledu úplně mimo na 2/5 hvězd, takže hodnocení nemohu jinak než 4/5, srdénko mě z toho ovšem dost bolí.
Námět knihy zcela skvělý a fungovalo mi to, i přes chronologické přeházení jednotlivých generací. Jen ten závěr se prostě nepovedl, ohromná škoda. Rozumím, že to mělo cílit na nejistou budoucnost ohledně technologií a "pokroku", ale přišlo mi to na sílu a neumělé.

Zvláštní čtení, sedm povídek jako rodokmen mužské linie jedné rodiny od roku 1791 po rok 2020 z Jižních Čech, doplněné ilustracemi Ditty Kůtové, jejíž kniha Zlá babička je také na mém seznamu ke čtení.

Člověk se může zabývat pravěkem, až když má vyřešenou vlastní minulost...

Vyprávění lékaře, které nabízí pohled na epidemii i na snahu ji zvládnout a omezit její šíření. Při čtení mě překvapilo, jak moc jsou některé situace aktuální i dnes – často se zdá, že postavení, moc a politika mají větší váhu než zdraví lidí a ochota pomáhat.

(SPOILER) Na podcastu ČRo jsem si poslechla jednu z povídek této knihy s totožným názvem jako její titul. Jelikož jsem si chtěla udělat ucelený dojem, tak jsem si půjčila ještě knihu z knihovny, abych mohla dočíst i ostatní povídky. Některé se mi líbily více, jiné méně, ale společně tvoří příběh jednoho rodokmenu v mužské linii a jsou to příhody opravdu různorodé. Přiznám se, že Krajina roztavených zvonů mě oslovila asi nejvíce - příběh lékaře rozpolceného svědomím, zda se zpronevěřit lékařské přísaze v okamžiku, kdy je všechno marné, nebo se pokusit zachránit lidský život jenom jeden, ale svého vlastního dítěte. Nezáviděníhodné dilema. Pan Štifter vládne brilantním jazykem, jeho knihy mám ráda, umí mě jako čtenáře oslovit. A když k tomu přidám nádherné ilustrace, tak celkový dojem z knihy je velmi dobrý.

Podle komentářů níže jsem trochu zmatená, poslouchala jsem na ČRo, kde je však zřejmě jen příběh lékaře. A ten se mi líbil, ač je pro mě těžko uvěřitelný (Hippokratova přísaha?). A konec se dal bohužel čekat... Ale mně se to líbilo i tak.

Povídky jako rodokmen, proč ne. Jen mi vadilo, že nejdou časově za sebou, znemožňovalo mi to propojení mezi jednotlivými generacemi. Některé kapitoly se mi četly lépe, jiné méně a ta poslední mě vůbec nesedla. A taky jsme měla občas problém s porozuměním ději.

Smutný, nadčasový, hezky napsaný, silný příběh.

Audio ČRo: Moc nevím, jak mohu hodnotit, protože toto jsou údajně povídky, ale audio se zaměřilo pouze na jednu etapu, a to velmi detailně, že by i to vydalo na dvousetstránkovou knihu. Takže tomu moc nerozumím. Nicméně onen příběh byl silný. Velmi. Škoda, že hudba někdy byla už jako z telenovely.

Poslechnuto na Českém rozhlase v podání Pavla Oubrama.

Poslechnuto jako četba na Českém rozhlasu. Na mě je to moc melodramatické, čemuž asi nepomohla hudba a prapodivné rozvržení hlasů v četbě, ale mám-li hodnotit text, líbil se mi v té jednoduchosti. Nemyslím primitivnosti, ale jasnému uchopení tématu, které se bez odboček drží cholery a možností přístupů k nim, sleduje snahu doktora, který d ní chce bojovat, ale naráží na nevůli oficiálních míst. Trochu mi to připomnělo Jiráskovo U nás, kde je o téže epidemii cholery mnoho kapitol, a kde je to naopak farář, který se s tím snaží bojovat. A Štifter je také trochu zapadlý vlastenec a v jeho případě zemský budějovičák, takže k Trhovým Sviním jakožto kraji má ten nejniternější vztah. Líbilo se mi, jak pracuje s figurami, jak je rozvíjí, i když někde mi to přišlo trochu ploché nebo až melodramaticky banální. Proto nemohu dát všechny hvězdičky, ale takto to pro mě odpovídá.

Audio od mého oblíbence.
Pavel Oubram a jeho sametový hlas.
Zpracované neobvyklým jazykem. Postava doktora mě zaujala a povaha radních jako by se pořád opakovala až do dneška.

Krásně napsaná...

31.03.2026

“Audiokniha jako rodokmen, slova jako most mezi generacemi.”
Kniha spisovatele, který mě zaujal na první dobrou.
Svým specifickým stylem psaní, chlapským, místy odvážným až lechtivým. A zároveň cítíš bezcitnost.
Přece jenom mezigenerační témata před válkami během a po nich už jsme četli mockrát já vím. A toto aspoň za mě vybočuje jazykem.
Tady se mi líbil rok 1832 a cholera, o které jsem vůbec nic ještě nečetla.
Hlavní postava doktora mě bavila svými rozhodnutími a spousta twistu v ději mě překvapila.
Ten konec byl ale hodně zvláštní a ubírám hvězdičku.

Má první kniha tohoto autora, upoutala mě jak obálka tak i anotace. Musím říct, že po dočtení jsem jí musela hodně strávit a docházeli mi určité spojitosti. Zvláštní styl vyprávění, raději bych aby na sebe povídky navazovali, ale autor to chtěl takto. Půl hvězdičky ubírám za první a poslední kapitolu, ty mě moc nebavili, ale ten zbytek byl čtivý a zajímavý. Určitě si od autora zase něco přečtu.

Potřetí (po Sběrateli sněhu a Světlu z Pauliny) spolu s autorem rozmotávám spletité jihočeské rodinné vztahy, tentokrát z okolí Trhových Svinů, a zažívám náročnou čtenářskou bitvu, hlavně při zoufalém plahočení skrz epidemii cholery v roce 1832. Některými příběhy prosvitne naděje a humor, ale tíživá osudovost převažuje. Zpřeházená chronologie přispívá k originalitě, tentokrát ji považuji za zbytečnou, originality je v textu dostatek. Pěkná kniha (předsádka, ilustrace a tak…) s mlhavým vyzněním.
…
Měl jen jednoho syna a na to se lidi taky ptali, kde jsou další děti, protože mít jedno dítě bylo zvláštní, buď to jde, a pak jich je deset, nebo to nejde, a to je v chalupě liduprázdno, jedno dítě působilo podezřele a budilo zvědavost. (1930)
80 % (zatím 302 hodnocení s průměrem 78 %).