Krajina roztavených zvonů

Krajina roztavených zvonů
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/534745/bmid_krajina-roztavenych-zvonu.jpg 4 95 95

Dvě staletí příběhů. Povídková mozaika bouřlivé rodinné historie. Jak daleko sahá paměť jedné rodiny? Ve vyprávění sedmi mužů se odvíjí pohnutý příběh prorůstající dvěma staletími. Lékař v roce 1832 se připravuje na nejdůležitější životní zkoušku, když do Čech přichází dosud nepoznaná epidemie. Chlapec v roce 1955 pátrá po tom, co se v jeho rodině přihodilo na konci druhé světové války. Nejmladší generace se chce odpoutat od společenských konvencí a zařídit se po svém. Kniha jako rodokmen, slova jako most mezi generacemi. Vstupte na něj… a kráčejte opatrně.... celý text

Přidat komentář

jitka7326
11.07.2024 5 z 5

Poslední povídka mě vůbec nebavila,krásná čeština a příběhy

Mojepočteníčko
09.07.2024 3 z 5

Krajina roztavených zvonů je druhou knihou, kterou jsem od Jana Štiftera přečetla. Předcházely jí Paví hody, které se mi svou ponurou atmosférou moc líbily, a proto jsem se pustila i do této.

Je to takové moc hezky učesané povídkové čtení - jedna rodina, několik generací, dvě staletí.

Neznámá epidemie, běžné společenské záležitosti, pátrání po rodinné minulosti, pocit vykořenění i vhled do budoucnosti. Vše propojené generačními vazbami.

Asi je těžké hodnotit knihu v rozsahu "líbilo - nelíbilo'.
Já osobně si na povídkách cením toho, že jsou syrové, pochmurné, poetické i melancholické.

Nabízí vhled do způsobu života i myšlení různých lidí.

Jsou doplněné ilustracemi, které hezky korespondují s vyprávěním, obálku nevyjímaje.

Na druhou stranu se musím přiznat, že jsem si z knihy sama pro sebe nedokázala nic vzít. Možná mi dokonce nějaké souvislosti unikají.

I tak vám ale knížku určitě doporučit můžu. Bude záležet jen na vás, jak s ní sami v sobě naložíte :)


los
08.07.2024 1 z 5

(SPOILER) líbí se mi Štifterova melancholie a inklinace k šumavskému prostředí, nicméně tentokrát mě zklamala nejen celková kompoziční a stylová nevyváženost knihy (porušení chronologie žánru rodinné kroniky už považuju za manýru než ozvláštnění: 2019 - 1832 - 1852 - 1930 - 1955 - 1859 - 2069), nejen klišé neustále opakované pointy (děti jsou naše budoucnost), ale především "vykradení" Čapkova RUR - jen místo robotů jsou tu jakési hlasy umělé inteligence, ovšem podané zoufale naivně a tvrdě antropocentricky s náznakem opakování božího stvoření (stejně jako u Čapka, i jméno Adam je ponecháno) - opravdu očekáváme, že umělá inteligence se bude dělit na dvě pohlaví a její touhou bude zplodit dítě???

adela2316
06.07.2024 5 z 5

Knize dávám plný počet, protože knihy Jana Štiftera prostě miluju. Velice se mi kniha líbila, baví mě ta syrovost jednotlivých příběhů, je to psané krásnou češtinou, čtivé, člověka to pohltí. Ale! Myslím, že jsem knihu nepochopila úplně dobře. Asi mi unikají jednotlivá spojení, některá jsou zjevná, ale jiná si nějak nedokážu dát dohromady. A přiznám jsem, ze jsem se vůbec nevyznala v části dvou Pepíků, a to jsem se k tomu znovu vracela.

Kopretina_aku
03.07.2024 3 z 5

Autor používá krásný jazyk, jeho knihy jsou originální, ale už podruhé jsem u jeho knihy nepochytila myšlenku. Nenašla jsem tam žádnou hloubku ani poselství. Jediná povídka, která mě zaujala, byla z období cholery.

gbrgbr
03.07.2024 4 z 5

Novinku od Štiftera jsem si užila stejně jako ostatní jeho knihy. Jen ta poslední povídka, ta mě minula, nerozumněla jsem jí.

Ctenar1202
02.07.2024 5 z 5

Kniha dostala název podle jedné povídky, která vykresluje boj s cholerou v 19. století, novou a neznámou nemocí. Umírají mladí, staří, děti, nemoc si nevybírá. Nádherně napsaná povídka s vážným tématem ve kterém se objevuje mnoho lidskosti, odvahy, ale i strachu z neznámého.

Mně se ale nejvíc líbila povídka Růže z papíru. Velice nápaditý příběh dvou lidí, kdy jsou zobrazeny dvě možnosti jejich životů, až nakonec zjistíte, že vše je ještě jinak. To se mi opravdu líbilo nejvíc, už jen pro to zpracování, kdy mi vše docvaklo a dala jsem si celou povídku do souvislostí. 

Autor píše fantasticky. Jeho slovní zásoba a styl vyprávění je prostě češtinářský skvost. Pro někoho to může být složitější čtení, ale já jeho styl miluju a užívám si ho.

kalinkacz
26.06.2024 4 z 5

Jan Štifter si mě získal díky Sběrateli sněhu, Světlo z Pauliny bylo skvělé a stejně tak Paví hody! Novinka Krajina roztavených zvonů byla ale taky výborná!
Jedná se vlastně o takový soubor povídek, které dohromady tvoří mozaiku jedné rodinné historie. Autor vás přenese do 19. století, kde sledujeme hlavního hrdinu, který je lékařem... Dostanete se ale i do minulého století, kde hlavní hrdina rozplétá příběhy svých předků...
Strašně moc mě baví autorův styl psaní! Tím, že je v knize ale hned několik příběhů, tak vás jednoduše nějaký bude bavit nejvíc a v mém případě to byla právě Krajina roztavených zvonů - ta byla skvělá!
Rozhodně musím pochválit obálku a ilustrace ke každému příběhu, nádherný doplněk.
Novinka Jana Štiftera je útlou záležitostí, která rozhodně stojí za vaši pozornost, stejně jako celá autorova tvorba!

markej
26.06.2024 4 z 5

Na novinku Jana Štiftera jsem se moc těšila, protože jeho knížky mám opravdu ráda... Ani mi nevadilo, že to mají být povídky, protože měly nakonec vytvořit celou mozaiku historie jedné rodiny, jež je spojena s oblastí jižních Čech, konkrétně Trhových Svinů...

Bohužel ale musím říct, že s knížkou jsme si úplně nesedly... Zároveň ovšem hned musím dodat, že to kladu za vinu především sama sobě, protože jsem se ji rozhodla číst v době, kdy jsem nebyla příliš soustředěná a byla vnitřně roztěkaná, a v důsledku prostě nebyla na tenhle titul správně naladěná...

Knížku je podle mě totiž potřeba číst souvisle, neprokládat ji ničím jiným a není vhodné ji na delší dobu odložit a pak se k ní zase vrátit... Takhle totiž ztratíte přehled o tom, co už bylo buď jasně napsáno, anebo jen jemně naznačeno, a spousta věcí vám unikne... Což byl naneštěstí můj případ... Proto jsem se hůř orientovala v postavách a moc mi nedával smysl ani úplný závěr, u něhož jsem trochu tápala, co měl vlastně znamenat...

Knížka je opět psaná poetickým jazykem, cítíte z ní napojenost hrdinů na místo, kde se narodili a vyrůstali... Postavy jsou místy až pitoreskní a příběhy někdy až absurdní, ale věřím, že vychází ze skutečných vyprávění, trochu mi v tomhle připomněly Hrabala...

Souhlasím s Kájou z @penny_and_books, která říkala, že tyhle povídky sice doporučuje, ale od autora četla lepší knihy, respektive ty, které ji víc oslovily... Mám to stejně...

Hodnocení: 3,5 * z 5 *

iška
24.06.2024 4 z 5

Poetický styl pana Štiftera mě přímo hladí po duši. Ale jak to u knih povídek bývá, ne všechny sednou a mně prostě nesedla ta poslední. Naopak příběh lékaře v době epidemie cholery mě jen tak neopustí.

pajaroh
21.06.2024 2 z 5

Už poněkolikáté jsem u knih Jana Štiftera podlehla krásnému grafickému zpracování, i když vím, že se s autorovým stylem míjíme. A už poněkolikáté jsem zklamána z povrchního zpracování jinak hlubokých témat, časů i míst. A přes opravdu povedené ilustrace Ditty Kůtové (které by zasloužily nejvyšší hodnocení) je pro mě prostě obsah důležitější než forma.

čef
20.06.2024 3 z 5

Jsa hrdým Čechem rozumím v této knize všem slovům, větám, většině odstavců, ba i kapitol, ale její celkový smysl mi tak nějak uniká. Nevím přesně čím to je – možná špatná konstelace hvězd, moje špatné rozpoložení nebo že by to bylo zakleto v těch příbězích samých? V každém případě se autorovi i výtvarnici velmi omlouvám, ale žádné osvícení se u mne nekonalo a knihu nepolíben jejími nepochybně hlubokými myšlenkami odkládám do nenávratna.

4xbabča
19.06.2024 5 z 5

Krásně napsaná povídková kniha od mého oblíbeného autora Jana Štiftera bylo opravdu hezké poetické čtení, procházející přes dvě století. Kniha je zároveň doplněna hezkými ilustracemi.

4xbabča
19.06.2024 5 z 5

Krásně napsaná povídková kniha od mého oblíbeného autora Jana Štiftera bylo opravdu milé poetické čtení, procházející přes dvě století. Kniha je navíc doplněna moc hezkými ilustracemi.

petrarka72
18.06.2024 4 z 5

Jednohubka na odpoledne a večer. Úžasný jazyk, tentokrát i humor (viz volba starosty). Silné příběhy, spjatost s domovem, útěky do snů, ztracené lásky, vůle přežít. A pěkné ilustrace.

bosorka
17.06.2024 4 z 5

Můj oblíbený Jan Štifter, jeho jazyk fakt miluju. Slova a věty doslova hýčká, je to napsáno opět nádherně. Jednotlivé příběhy několika generací napříč dvěma stoletími jsou každý pojatý trochu jinak, ale všechny mají společné pohnuté osudy, které se napříč věky vinou jako kořeny. Nejsilnější mi přišel příběh z cholerové epidemie, nejslabší pak poslední z budoucnosti, nějak mi moc neladil s ostatními. I kvůli tomu dávám jen 4 a půl *

dagmar7365
15.06.2024 4 z 5

Poetické příběhy napsané krásným jazykem Jana Štiftra plné lásky, osudových zvratů ale i humoru.
Grafické zpracování knihu posunulo ještě o level výše. Moc krásný zážitek.

Falco peregri
15.06.2024 4 z 5

Hezká knízka, jak obsahem, tak ilustracemi a provedením. Autor píse krásným jazykem, hrejivou cestinou. Uz jsem se bála, ze vymizela. Dekuji!

lulucinax
15.06.2024 4 z 5

Soubor několika povídek odehrávající se napříč stoletími dřívějšími i budoucími. Nejrozsáhlejší je povídka, která dala název celé knize, a ve které se vypráví o choleře. Nebylo to lehké čtení a připomněla mi pandemii Covidu. V dřívějších podmínkách muselo být vše o dost drsnější.
První povídka mě zas nečekaně rozesmála a poslední se odehrává v budoucnosti a rozhodně je zajímavá a týká se reprodukce. Takže povídky jsou velmi rozmanité. Autor píše moc čtivě a stále vás zajímá, co bude dál.

ZuzanaK.
14.06.2024 5 z 5

Velkolepé.

Autorovy další knížky

Jan Štifter
česká, 1984
2018  88%Sběratel sněhu
2022  83%Paví hody
2016  85%Café Groll
2020  85%Světlo z Pauliny
2014  78%Kathy