Dáma, která měla ráda čisté záchodky
James Patrick Donleavy
https://www.databazeknih.cz/img/books/64_/6472/bmid_dama-ktera-mela-rada-ciste-zachodky-d6R-6472.jpg
3
95
33
Kronika jedné z nejzvláštnějších událostí, o kterých se kdy v New Yorku povídalo. Rozsahem novela je brilantní ukázkou jemnější linie americké postmoderny. Vypráví příběh ženy, které se ve čtyřiceti letech stalo to, co potkává mnoho lidí v tomto věku – opustí ji životní druh. Hrdinka se s tím zpočátku vyrovnává se ctí, ale postupem času upadá do podivné strnulosti a čím dál větší materiální bídy, jako by se tím chtěla dotknout svědomí muže, který ji nechal na holičkách. Ten sice zůstává chladný, ale osud se na dámu, jež měla ráda čisté záchodky, náhle usměje z toho nejnečekanějšího úhlu.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2003 , ArgoOriginální název:
The Lady Who Liked Clean Rest Rooms , 1995
více info...
Přidat komentář
Ta ženská byla nesnesitelná! :D
Ale to bylo výchovou a prostředím asi. Pak, když se dostane do jiných poměrů, je úplně mimo.
Zajímavá sonda do duše zhrzené snobky. Poslechla jsem audio, takže jsem se vyhla případným překlepům v knize. A jako audio se to i dalo. Ona i kniha je to krátká, takže neurazí sáhodlouhým vyprávěním.
Smutná, dojemná, ale krásná kniha. Téma, o kterém se mluví málo. Moc mě to bavilo a přečetla jsem ji jedním dechem.
Já bych tu knihu určitě nezatracoval.
Je pojata velmi nadneseně, což dokazuje takřka absurdní závěr. A to se mi líbí.
Prazvláštní novela. Vyprávění snobské opuštěné ženy, která přijde o všechny peníze. A teď je chudá, zoufalá, sama a neví co dělat.
Bylo hrozně divné poslouchat směs vznešených řečiček o umění a perverzností prolité doporučením toho, kde se vyčůrat. Za mě nic moc.
Autorovi se na necelých 70 stranách povedlo získat hned několik nej. Kniha je jedním z nejnudnějších "příběhů", vystupuje tam jedna z "nejprotivnějších" hlavních postav a má pravděpodobně nejméně uvěřitelný závěr, který jsem kdy četla. Wtf? Jedna * za nápaditý název, který mě zákeřně přiměl tuto knihu otevřít.
O můj bože!! První stránka a už se ve mně probouzí mé učitelské já. Nejraději bych popadla tužku a začala opravovat. Já to chápu, každému z nás občas ta chybka uteče, to je prostě lidské, ale abych se u každé druhé věty zastavovala a v mysli jela: "tady bude čárka, tady taky, tady taky chybí, pane bože, sem by jí nedal jenom blbej..." Chápeme se? Dělat chyby je v pořádku, ale jestli za tuhle korekturu někdo platil, je mi ho líto.
Po delším čtení jsem si začala všímat i jiných chyb, tentokrát spíše stylistických. Přijde to jen mně, nebo tam některé věty prostě nedávají smysl? Musíte se k té větě několikrát vrátit, pročítat jí znovu a znovu a snažíte se najít pointu. Myslím, že tohle té knize dost ubližuje. Co si budeme, příběhově to není žádná perla, styl psaní je trochu únavný a do toho ještě hromada chyb. Je trochu utrpení tuhle knihu číst.
Kniha začne být čtivá někde za půlkou, to už si člověk i trochu zvykne na všechny chyby. Co musím knize uznat, byl celkem zajímavý konec. Celý ten koloběh kolem peněz a bohatství hlavní hrdinka uzavře celkem povedenou myšlenkou.
Takže ano, bylo to trochu utrpení, mělo to pár světlých stranek, ale znovu bych si jí už teda nepřečetla.
Rozsahem spíš povídka či novela než román. Chvílemi vtipné, pár zajímavých myšlenek, včetně té o čistých záchodcích, ale vlastně nic, kvůli čemu bych měla nutkání se k této knize ještě někdy vrátit. Škoda, že autor nedokázal využít potenciál, který příběh sám určitě má.
Taková milá oddechovka. Zvládla jsem ji v podobě audioknihy během vození spícího syna v kočárkoidním povozu. Neurazí, nenadchne. Zkrátka příběh rozvedené ženy z vyšších sfér, která se snaží za každou cenu zůstat nóbl i když jí teče do bot a konečné rozuzlení tomu moc nepomohlo. Inu, "přečteno", odloženo..
Docela zajímavý příběh, ovšem četbu rušilo naprosto neuvěřitelné množství chyb!!! To mne naprosto znechutilo....redakce veškerá žádná.
To, že má jedna rašple ráda čistý hajzlíky, protože jí to vtloukala do hlavy babička, je celkem vedlejší kolej tohohle příběhu. Rašple je rozvedená, je zvyklá nasávat, vyzná se v umění a ráda očumuje muzea. Nějakej týpek jí omylem proinvestuje většinu prachů, takže pak ani nemá na psychoanalýzu. Kdyby víc koukala na četníky, tak by věděla, že jí stačí někde splašit barevný zápalky.
Zajímavá myšlenka je, že když nevíte už co, tak přemejšlíte o budoucnosti škebloližnice a dokonce si o tom pořídíte nějakou encyklopediji. A jak tak klesá ke dnu, tak jde do nějakýho new yorkskýho krematoria strašnice, protože tam pochopitelně jsou čistý hajzlíky. Ale bojí se, že je tam už provařená, tak se zapíše do úmrtní knihy a dělá že je pozůstalá toho opuštěnýho dědka v rakvi a díky tomu jí potká superprímažůžo situace naprostym omylem. Normální člověk by řek, že se tim všechno řeší, ale tahle pošahaná pani to má trošku jinak.
Ta pani si mě získala tim, jaká je labužnice. Namrazí si vagón vodky, přeleje to do karafy a během večera a sólo hraní na kačenu to přeleje do sebe. Akorát si nejsem jistej, jestli po takovym večeru bude mít čistej záchodek...
Rozsahem spíš povídka či novela než román. Chvílemi vtipné, pár zajímavých myšlenek, včetně té o čistých záchodcích, ale vlastně nic, kvůli čemu bych měla nutkání se k této knize ještě někdy vrátit. Škoda, že autor nedokázal využít potenciál, který příběh sám určitě má.
Odposlechnuto jako audiokniha, hezky načteno. Odpočinkový poslech na jedno odpoledne, pokud nečekáte něco hlubšího, budete spokojeni.
Mám z toho velmi ambivalentní pocit. SPOILER Žena, kterou opustí manžel. Je hrdá, tak od manžela žádá jen drahý dům (pasiva) a vyinkasuje od něj poměrně slušná aktiva. Aktivy pokryje pasiva a diví se, že se jí rozpouštějí finance. Když ji to dojde je ve spirále. Říkala jsem si, jestli s ní mít soucit, ale to mě rychle přešlo. Proč se její děti o matku vůbec nezajímají? Ona to vůbec neřeší. Jen si stěžuje. Není normální, aby se děti o matku nezajímaly. Proč nepomůže evidentně zneužívané ženě od naproti jen tím, že by zavolala na policii? Spokojí se s prostým konstatováním faktu, že jí ta žena od naproti ukázala ruce v želízkách. A i ten "šťastný" konec? Při poslechu jsem cítila hnusnou pachuť, které jsem se po celou dobu trvání příběhu nezbavila.
Odposlechnuto jako audiokniha, přidávám se ke komentářům pode mnou: super oddychovka na jednu cestu vlakem nebo při žehlení, nic víc. ale takové knihy jsou taky potřeba :-)
Na takový ten příjemný domácí oddech, od nějž nečekáte nic moc extra hlubokého, jen chcete spočnout nad dobře napsaným textem. Sprostá slova nevadila, zhltla jsem jako dvouhodinovou audioknihu a na úklid nebo k praní pecka. :-)
Petra Špalková s podporou Martina Stránského a Jana Hartla. Výborná skvadra na audiknihu. Je to taková jednohubka, potěšily mě sprosté slova od "dámy", ale jinak mě to nějak extra nenadchlo. Fajn k umývání oken, ale hlubší dojem nezanechala.
Povedená osvěžující knížečka na jedno odpoledne. Forma psaní je trochu zvláštní, ale nijak zvlášť mne nerušila (jen jsem také zkraje zkoumala systém přidělování čárek:-) Popis pocitů hlavní hrdinky - přestože humorně laděný - z toho, jak se po rozvodu a odchodu dětí propadá o několik společenských příček níže, byl docela syrový a hodně realistický až mrazivý.
Do knihy jsem se začetla cca na straně 30, což byla polovina knihy, takže byl zase hned konec :). Zajímavý příběh, při čtení jsem měla pocit příběhu odvyprávěný ženou, které se příběh stal. Autor se uměl vžít do své postavy, ale konec byl velice předvídatelný.
Štítky knihy
New York americká literatura irská literatura čtyřicítka (věk)
Autorovy další knížky
| 2003 |  Dáma, která měla ráda čisté záchodky |
| 2006 | Zrzoun |
| 2009 | Bezuzdná blahoslavenství Baltazara B. |
Kniha Dáma, která měla ráda čisté záchodky je v
| Přečtených | 122x |
| Čtenářské výzvě | 15x |
| Doporučených | 7x |
| Knihotéce | 46x |
| Chystám se číst | 39x |
| Chci si koupit | 4x |
| dalších seznamech | 1x |
Audiokniha. Byla jsem zvědavá na pointu a na závěr jsem si vychutnala postavu načtenou panem Hartlem. Jinak mi to přišlo divné, ta paní byla dost mimo realitu, ale aspoň zkusila pracovat.