Chesterton komentáře u knih

"Zabývám se mrtvými proto, abych jim vrátil důstojnost."

Neskonale mě bavila zrzka Julia, zelená víla, von Herzfeld i hrobník Augustin s Annou.
Vykreslení všech rázovitých postaviček vídeňské kriminálky stejně jako některých městských místopisů při nichž se mi vybavovala Vídeň dnes.

"Takže víte, že bez ostatních nic nedokážete, bez kolegů jste nikdo. Jak tady říkáme nýmand. Nestačí být chytrý, Hertzfelde, musíte taky vycházet s lidmi. Vražda není šachová partie, nehrajete proti vrahovi sám, potřebujete tým."

A samozřejmě excelentní Otakar Ťulda Brousek!
Těším se na další díl.

"Tobiáš se nad tím Debořiným portrétem vyvedeným špachtlí usmívá, ale myslí si: 'Hlavně asi svět rozjasnila. Bez ní bych byl ztracený.' "

Hlubiny židovské víry překonané křesťanstvím, ale přesto stále zůstávající podstatou a kořeny, bez nichž by křesťan nebyl křesťanem.

Autorce se podařilo jednak poetickým stylem smíšeným s temnotou a syrovostí, ale zejména Debořinou srovnaností s bídou a ubohostí světa, postihnout křehkost i podstatu života.
Výborný i nesnadno uchopitelný zážitek.

"Hodiny a hodiny nocí probděných před svatostánkem hledal v rozjímání Pravdu, aby se Jí poklonil."

Obrovská úcta, obdiv a vděčnost za život tohoto dominikána, který trpěl za Církev a jeho utrpení přineslo a určitě stále přináší svoje ovoce. Vzhledem k tomu, že to byl můj vrstevník, tak se mě jeho životní cesta nějak víc dotýká. . .

Na mojí povahu a vnímání současné reality katolické církve byl v mládí až zbytečným rebelem. Nemyslím si třeba, že zrovna podávání eucharistie na ruku by bylo kořenem neúcty vůči této svátosti. Ta začíná v rodinách a výchově, kde se nám asi ztrácí úcta k posvátnu obecně.
Taky mi úplně nesednul způsob zpracování.
Ale celková perspektiva života otce Stajnera a zejména oběť v jeho závěru si plný počet bezesporu zaslouží.

"Bývalý policista je skoro jako bývalý alkoholik. Ani jeden neexistuje."
Kriminalistické řemeslo na pitevním stole. Poměrně vyčerpávající rozhovor se zdravě skromným a empatickým člověkem, který zná své slabiny a v dávnověku žádal o místo Jiřího Markoviče.
Kdo píše samolibý individualista, určitě se na poslech nesoustředil nebo se nechal ovlivnit výrazným přednesem Miroslava Hanuše :o)
Asi ve třetině jsem si, zahlcena zlem, dala malou pauzu, ale z nadhledu jsem se dozvěděla mnoho zajímavého.
Na druhé straně souhlasím, že Martin Moravec není ideální tazatel a bylo možné se dostat daleko víc do hloubky. Hodně trapný byl postoj rádoby kritika policejní práce.

(SPOILER) [četba ČRo Dvojka i kniha]
Kdyby kniha obsahovala jen příběh Abelke a doslov, dala bych plný počet. Bavilo mě to i s průhledem do současnosti, zejména kvůli atmosféře, ale zmnožily se tím zbytečné stereotypy.

Pokud jde o vztah méně či hůře vychovaných mužů (ale stejně tak i žen) ke slabším ženám (ale i mužům) asi lidstvo žádný feminismus ani emancipace nikdy úplně nepřevychová.
Ponižování slabšího je věčné zlo, ke kterému nikdy nepřestaneme mít sklony, ale nevím, zda příběh Britty ještě víc nerozbíjí dobré hodnoty.

Příběh Abelke je výborný ve vysvětlení sociálního působení určité stádnosti na kořeny a podhoubí zla čarodějnických procesů, které je stejné jako jiné davové psychózy, jak je krásně patrné i v naší současnosti. To se mi hodně líbilo.

Abelke se nechá svést k pomstě a neodhadne společenskou atmosféru a působení primitivních pudů své doby. Roztočené kolo nenávisti a chamtivosti už potom nejde zastavit.
Byla to v dějinách bolestná doba.
Jenže se upalovali i muži a o tom se už tolik nemluví a nepíše...tady ano.
Doslov výborně zmiňuje nejen výlučnou roli civilních soudů, ale i odlišnosti novověkých "honů na čarodějnice" od těch středověkých, kde víc než podstata víry, hraje svou roli chamtivost a smutné soupeření protestantismu s katolicismem. Zejména v okolí Hamburku (i v případě Abelke hraje svou smutnou roli pastor) což jsem dodnes vůbec netušila.

Postava Britty je napsaná ještě více feministickým perem než Abelke, stejně jako její manžel. Povrchně účelové stereotypy - v dobách Abelke se ženy upalovaly, dnes se nemohou seberealizovat v profesi mimo rodinu úplně stejně jako muži a ti je za to ani neocení. To jsem četla mezi řádky a nejde tím plošně souhlasit.

Žena se nikdy nemůže v rodině realizovat zcela stejně jako muž. Jeden musí mít výlučnější nebo víc navázaný vztah na děti v ranném dětství a to až tak, že to pár let v kariéře překáží. A proč ne máma? Nová generace zralých lidí za tuhle překážku nestojí?
Nikdo nemáme na růžích ustláno, ani muži.
Jen se zbytečně překrucují smysluplné hodnoty.
Ale protože se nad tím vším dalo při četbě přemýšlet, není to úplně špatná kniha.
Matoucí je tentokrát rozhlasová četba, která je zkrácená a chybí jí to podstatné - doslov.

Odkládám v před polovinou. Příběh naplnil moje očekávání, která nebyla vůbec dobrá. Pro mě ztráta času.

Víc čtenářů stejně jako já tápe ve smyslu příběhu. Osobně mi přišlo, že mariánské zjevení je jen lákadlem, (stejně jako název Svatá), ale v reálu jde víc o moderní emancipaci a feminismus stejně jako třeba (v daleko mírnější formě) v knize Na marších - ale tam jsem smysl příběhu odhalila ve výborném doslovu.
Odvoláním se na inspiraci Kristinou Ringlovou a Suchý Důl pak příběh vyznívá poměrně do prázdna.
Ti, co reagují na první signální, napíšou něco jako andream:
".. spíš jsem se utvrdila v mém názoru na církev jako takovou, jací to byli zlí lidé a prostě instituce církve je za mě velký špatný..."
Takové vyznění je za mě obrovská škoda...

Další se pozastavují nad přehnanou emancipací Aloisie, kremací v Rakousku-Uhersku (první krematorium 1907 v Ostravě a 1917 v Liberci) a dalšími hloupostmi.
Nebo zmiňují "soustředění na ekonomické přínosy a život matky vizionářky tak těžiště posunulo mimo otázky víry a pověrčivosti", což mě osobně překáželo v četbě od počátku úplně nejvíc.

Výborný komentář napsala knihomluva, ktrá zmiňuje nelogičnosti, které na Goodreads vypočítává uživatel Elgyn.
Taky mám stejný dojem ze stylu načtení audioknihy Zuzanou Kajnarovou, tu jsem taky zkoušela. Teatrální přednes mi přišel ve chvílích postoje ke knězi až výsměšný a opět nahrává zbytečnému odsouzení církve.

Terezaazeret, los a kopeceli potom shrnuli zbytek mých výhrad k textu.
Tudy moje literární cesty nevedou.

[audiokniha radia Wave]
Zpracování ve stylu YA a lehké napětí mě bavilo. Těžké téma se přece jen trochu odlehčilo, není úplně marné přistoupit na hravě dramatický styl, který lehce zasouvá uvěřitelnost do pozadí, aby vynikla práce s atmosférou.
Zaujal mě už černý humor Eviny babičky v úvodu. Téma transgeneračního přenosu traumatu tak autorka zpřístupňuje i těm, co by třeba precizní styl Kateřiny Tučkové neučetli.
Na plný počet to není, ale přesto jsem hodně spokojená.

[četba mujRozhlas]
Babka antikristka i babička maloměstská, prababička Margitka...
Řemeslně rozhodně luxusně odvyprávěný i načtený, syrový místy až nechutný a bolestivý; reálnou a funkční, extrémně častou vulgaritou a tím i prázdnotou prodchnutý život jedný holky od Prešova.

Povětšinou je to opravdu čtení z žumpy, často záštiplné a ponižující, zabalené do až bezohledné upřímnosti. Neumím říct jestli bych to v papíru dočetla.
Ráda bych si poslechla i audio načtené autorkou protože bych chtěla místo ostravštiny slyšet šarišštinu :o)
Až si trochu odpočinu . . .
Top komentář Kackac77

Třetí setkání s Julií Caplin dopadlo podle očekávaného scénáře. Je to trochu škoda, protože kdyby tolik nesázela na povrchní romantiku, mohly být tyhle cestovatelské, zážitkové rychlovky i výrazně lepší.

Z mého pohledu je jedna hvězda za prostředí, popis místních zajímavostí, specialit a receptů a obecně atmosféru místa - to ve Skotsku trochu pokulhává . . .

A ta druhá za drobné humorné perličky z vývoje mezilidských vztahů podané s anglickou noblesou, které mě neskonale baví.
Zároveň autorka občas usazuje fyzickou přitažlivost do správných mezí, ale jen proto, aby to zanedlouho zneužila pro vývoj romantického braku :o)

Taky hlavní hrdinka je povětšinou spíš sympatická svou energií a během příběhu se posune zejména ve vaření, ale uzraje i v blízkých vztazích.

Příběh je ovšem až krutě předvídatelnou šablonou, ve které se opakují podobné situace, polibky s vybraným přitažlivým hezounem a ve třetí přečtené knize mi přišlo, že i některé obraty a slovní spojení.
Přesto dávám vánoční půlhvězdu navíc a ráda se v budoucnu prostřednictvím Veroniky Lazorčákové (v papíru je to vskutku ztráta času) nechám pozvat do Čajovny v Tokiu třeba . . . nebo alespoň domku v Irsku?
P.S. Tentokrát se ze šablony vymknul hlavní hezoun, ale naopak otec hezouna do detailu naplnil šablonu empatického muže, co snáší i nesnesitelnou ženu s propracovanou psychologií, chlapům často zcela cizí :o)

Vyzdvihla bych komentář Josh, hodně podobně to vidím i já.
Přesto, že mě při poslechu i na uspávání, často jímala zpočátku nuda a při některých popisech polibků nebo zlatých chloupků, se mi kroutily uši....
A to i když jsem se programově rozhodla vypnout kritika romantiky a přenést se v lednovém nedostatku slunce do laskavého světa Julie Caplin :o)

Ovšem formulace typu:
"Víno: Vezmeš si mě?
Loajální, věrná variace hroznů, občas prchlivá, ale s dobrým srdcem"
nebo:
"Je to čokoláda, nepotřebuje lásku, potřebuje pevnou ruku, pozornost k detailu a obezřetné sledování teploměru."
mi dodávaly chuť k poslechu stejně jako některé recepty. Taky mnohé pohledy na vztahy a povahy lidí (zejména Mininy kmotry Amélie a Johannase výrobce čokolády) mi přišly docela motivující.

A navíc švýcarský příběh byl výrazně vyzrálejší než příběh dánský. Dám si pár skleniček kyselých okurek a budu pokračovat až na sebe zase s Julií Caplin někde narazíme ...

[audiokniha rádia Wave]
Výborný!
Připomnělo mi to něčím Nihilistu na balkoně (daleko víc než Jana Balabána, to je v anotaci nadsazené).
Jasně, že jsem se zprvu ošívala a v lednovém 'bezčasí' jsem to chtěla zahodit. Málo slunce venku a ještě tohle...
Jenže.
Je to opravdu všechno náš život.
Nemůžeme se jen nechat hladit po srsti.
Každé slovo má svoje přesné místo, nic nechybí.
Nepřebývá.
Temnota i paprsky světla.
Dovedně skryté jiskřičky humoru.
Vnitřní světy osamělosti, které se mohou dotknout našich vnitrozemí.
Díky.

Posluchači rádia Wave, které povídky zaujmou, si mohou stáhnout ještě eknihu, ve které jsou i povídky, které v rozhlasovém zpracování chybí.

Čím uhoní nohu míč?

Na první dobrou mě nebavila ani Zuzana ani Daniel.
Zuzana na druhý pokus mě vtáhla jako už dlouho žádná kniha.
Místy poetický, místy pragmatický pohled na realitu, místy trochu rozostřený styl mimo jiné i lákavé střídáním minulosti se současností a zároveň prolínání budoucnosti...kultivovaný gejzír energie...
Její 'přerámuj to' si určitě odnesu do života.
Bavilo mě všechno.

"Čas neplyne jako proud, čas není Lužnice, na kterou je
spoleh. Čas granuluje, sráží se do hrudek. Chvíli cmrndá
řídké měsíce bez chuti a pak převalí přes hranu přítomnosti
divoký chuchvalec vjemu a emocí."

Daniel mě asi v polovině otravoval repetitivností, ale je to asi přesně tak, jak píše los - příběh díky autorům muži a ženě nemá moc přidanou hodnotu.
Ale nenapadlo by mě hledat v příběhu: "propojení, že jedna část bez druhé, muž bez ženy, rozum bez citu nedává smysl" to už dlouho hledám v současné literatuře poměrně marně. A navíc myslím, že v téhle knize šlo autorům o úplně něco jiného.

Otec Daniela skutečně byl v jeho dětství ko*ot, jak píše přede mnou knihomluva. Dvakrát v textu opakovaná věta o ku*dách to podtrhuje.

"Jenže moře je v první řadě ta strašná masa vody, moře jsou ty hrozný tuny hmoty dole v hlubinách.
Co o nich kdo ví? Věděl o nich něco otec, když se na Zakynthosu potápěl? Jednou na hladinu vystřelil moc rychle, málem mu to roztrhalo plíce a přivodil si dekompresní nemoc. Netrpěli bysme jí všichni, kdybysme se ponořili hluboko do těla a zjistili, že tam operuje inteligence, která se dá IQ testama změřit asi tak jako obvod Země krejčovským metrem?"

Na obou stranách je téma co narušený vztah k otci přináší do našich životů a pak taky potřeba odloučit se od takových otců a nutnost se k nim ve stáří z povinné úcty vrátit...
A to se v rámci možností dost povedlo.
>a to pole je lopota<
Plný počet i přes drobné výhrady.

Autora si vážím a ráda ho poslouchám v rozhovorech, kde mě na knihu nalákal.
Je přehledná, ovšem v mnoha jednotlivostech nesouhlasím asi proto, že MJS se poměrně často dopouští zjednodušení. Některá jsou jednoznačně výrazem jeho postoje, který zmiňuje BeeBee v prvním komentáři: "většina věcí nemá vyšší smysl než biologickou podmíněnost" a z toho mi bylo trochu smutno.
Pro vás, kteří nejste ukotveni v křesťanské víře, bude kniha více přínosná.

Myslím si, že takto vyhraněný postoj nemá tento muž ve veřejném prostoru zapotřebí. Dost tak shazuje svůj kredit. Protože jak říká Orko Vácha "věda se snaží rozmontovat svět na součástky, aby zjistila jak to všechno funguje a víra to vše dá zase zpátky, aby zjistila jaký to všechno má smysl"!
Jsem trochu zklamaná nejen kvůli mizernému překladu. Asi chybí špetka pokory.

MUDr. Martin Jan Stránský je asi výborný ve svém hluboce negativistickém závěru. Snad se dokážeme jako lidstvo vzepřít?
Nevím.
Trochu se bojím, že z pouhé biologické podmíněnosti jen ztuha :o)

Dostala jsem tip na text v češtině, tuhle konkrétní knihu neznám ve slovenčině, ale na netu jde najít výborný český text od Vojtěcha Kodeta a musím upřímně říct, že moje modlitba momentálně trochu "postává na místě" a malinko nesnadno se mi do tohoto textu "odevzdává". Asi proto, že zaplať Bůh, nezažívám úplně těžké chvíle. Nicméně ji mám uloženou a věřím, že čas na "ponoření se do hlubin odevzdanosti" ještě přijde :o)

[audiokniha]
Příběh je svým způsobem realistický ve výborném vykreslení odvrácené strany Církve, která samozřejmě taky existuje, to nelze popřít. Jenže děj staví s převahou na té odvrácené straně.
Už anotace, která praví: "aby během následujících hodin zvolili příštího nejmocnějšího duchovního vůdce planety" je vlastně obrovský nesmysl, protože jedním z "titulů" papeže je: "služebník služebníků Božích nebo sluha služebníků Božích". Je to jeden z titulů používaných římskými papeži, a to od 1. ledna 595, kdy jej svým listem zavedl papež Řehoř I. Veliký.
Proto hodně souzním s Alto98 ohledně děje přitaženého za vlasy.

"Nenechte si vzít status hříšníka."
říká často Marek Orko Vácha
"a s pokorou přijměte svoji velikost." dodává už ne tak často. A právě ta druhá pokorná polovina pravdy autorovi hodně uniká mezi prsty. A jasně. Dalo by mu to daleko víc práce proniknou trochu do hlubších vrstev církevní hierarchie a historie. A bylo by to na úkor napětí a prvoplánové čtivosti.

Nechtěla jsem pouze nahlédnout pod povrch starobylého rituálu.
Chtěla jsem malinko víc.
Vím, že mám laťku posazenou příliš vysoko, ale vlastně proč ne?
Kvalitní román nemá být jen povrchně čtivý a kritický.
Třeba směšnost ve vykreslení záporáků/tradicionalistů (kterou zmiňuje Evafelicita) je v současnosti hodně populární a taky něco o autorovi vypovídá...

Mnozí zde jsou zklamáni z poslední (cimrmanovské) kapitoly, která údajně "vše zabila".
Nemyslím si to.
Celý příběh je zkrátka trochu schématicky povrchní s bulvárním nádechem a právě závěr k celku naprosto sedí!
Škoda, autor nepíše špatně.
Jan Kolařík v audioknize jednoznačně výborný, papírovou knihu bych možná i odložila...

Bohumil Hladík je celkem fajn chlápek. Alespoň teď v pozdním věku. Samorost. Praktik. Sympaťák.
Marie a kluci osvěžují děj, ale tím to pro mě trochu končí.
Primátor Prahy, územní plán, Vilém Hladík a všechno kolem byly trochu vycpávky. Ne, že by mě téma politiky a médií nebavilo, ale tady bylo podané dost tristně, byť asi i pravdivě. Překáželo mi tam (a všechny ty mužské postavy na facku) rozhodně víc než dům na kolečkách, to byla vlastně milá recese na závěr :o)
Sem tam vtipná situace třeba při venčení Foresta. Po Božidaře docela zklamání. Ještě, že mi to četl skvělý Miroslav Hanuš!

Poslouchala jsem s chutí už před časem a vlastně nevím.
Sebelítost je asi u Harryho terapie a snad po všem, co zažil je trochu omluvitelná. Je třeba brát informace s rezervou a nevíme, zda a co doopravdy psal či korigoval sám...
Přesto je jasné, že slovutná monarchie má docela slušné slabiny, zejména ve věrnosti ideálům a ve vztazích, ale přesto snad úplně neztrácí svůj historický smysl? Role bulváru je v celém příběhu samozřejmě tragická a neomluvitelná. A potom smutně proslulé internátní školství, co se podepsalo na povaze Karla III., o kterém jsem nečetla poprvé...
Poslechu určitě nelituji, jen Daniel Krejčík nevím, zda je ideální interpret? Svou emotivitou asi trochu zkresluje ...
Zaujal mě komentář evismaior a vyjma názoru na královnu Alžbětu II. vlastně i PREBURDA.

Do písmene podepisuji komentář Profesorskey. Zprvu to bylo originální, vtipně zábavné, ne tolik chmurné jako později. Po sto stranách mě to začalo otravovat zvláštní utahaností až prázdnotou. Jde to dost odnikud nikam, původní myšlenka asi fajn, ale . . . Odkládám.

[audiokniha radia Wave]
Výborně provedené audio s Janou Plodkovou jako vypravěčkou, ale ani dobré obsazení mnohými známými herci nemohlo vykřesat z předlohy něco víc než smutnou současnost.
Jak píše eDex "tlachání dvou ufňukánků", co si poměrně snadno ubližují protože jsou nezralí na intimní vztah a ničí se ve všeobecné nevázanosti.
Mám soucit s generací, která se takhle neukotveně utápí v emocích bez zdravé podpory a směřování dospěláků.
Sociologická studie prázdnoty . . .
Knihu bych určitě zahodila, poslech byl docela zajímavý díky rozhlasovému provedení. Ukňouranost Petra Uhlíka v adaptaci je zcela zapadající do vyznění a postavy :o)
Toto není miska mojí polévky, byť chápu některé komentáře za plný počet hvězd...

Heda byla hvězda příběhu! Přesně taková babička jakou Irma i Eva s Magdou potřebovaly. Trochu to byl i typ mojí mamky. Alespoň svou šetrností a laskavostí.
Muži jsou v příběhu tací, o kterých si ženy mohou myslet to nejhorší, byť milenec Irmy byl svázán tvrdostí a pokrytectvím židovských tradic. A milenec Edity narazil na podobný typ ženy jako byl sám.

Trochu černobílé, ale přesto, že se mi takový přístup k životu a vztahůn příčí, se kniha poslouchala dobře asi proto, že obětavost ženských postav nakonec vítězí nad sobectvím a slabostí mužů. A je to bohužel hodně ze života včetně historických souvislostí.