Chesterton Chesterton komentáře u knih

Ledová princezna Ledová princezna Camilla Läckberg

"Co by tomu řekli lidi."
Ošidná věta, co tak často přináší bolest a utrpení.
Zbabělost.
Zapeklité nechutnosti v závěru jsem nechtěla číst... Bez potoků krve a přesto hodně smutný případ.
Zředěno a opentleno vztahovými peripetiemi nejen ústřední dvojice vyšetřovatelů.
Je to trochu nevyvážená kniha?
Extrémně závažné ústřední téma rozpracované nakonec celkem do detailu, ale sepsané až extrémně odlehčeným stylem místy s nádechem romantiky.
V audioknize podtrženo stylem četby Dany Černé, který mám ráda.
Do poloviny jsem si myslela, že Camillu Läckberg už nikdy více, ale teď už mám nachystaného Kameníka :o)
SPOJLER
Jsem ráda, že se snad dobře vyřešil případ domu po rodičích Eriky a Anny....
S výhradami mě to celkem nekomplikované psaní bavilo. A víte co, možná je ta jednoduchost předností
6/10

06.02.2025 3 z 5


Cesta: Panda a dráček Cesta: Panda a dráček James Norbury

Filozofické myšlenky (z východních směrů) a motivační citáty oblečené do pěkných obrázků.
Z bezútěšných myšlenek v hlavě dráčka se dostáváme zpět k barvám a pozitivním myšlenkám....
Boboking píše: "Meditativní příběh, bez nějaké náboženské "poučky", který pohladí a uklidní." To je ovšem za mě protimluv a takové pohlazení pro mě zůstalo po dočtení bohužel poloprázdným ...
A trochu bezvztahové? Omlouvám se nadšeným uživatelům, ale chtěla bych víc :o)
3/10

30.01.2025 1.5 z 5


Fermentace Fermentace Sandor Ellix Katz

Informačně a obrazově vynikající kniha. Pro praktické využití bohužel postavená s převahou na japonských surovinách, kterým se, pokud to není vyloženě vaše hobby, ztuha budete extrémně věnovat. Pro mladé, začínající kuchařky se vztahem k Japonsku a zdravému životnímu stylu je kniha výborná!
Pro trojnásobnou pracující babičku jsem našla celkem jen pár použitelných receptů :o)
Ale graficky je nádherná viz titulní fotka!
4/10

30.01.2025 2 z 5


Františkánskej živel: Jak žít z Boha a dávat lidem Františkánskej živel: Jak žít z Boha a dávat lidem Ondřej Havlíček

@ Pilát říkal: „Co je pravda?" Ježíš: „Já jsem pravda." Dneska říct, co si o něčem opravdu myslím, jak to vidím já a jaké mám hodnoty, a stát si za tím je koledování si o problém. Za politickou korektnost, toleranci a respekt ke kdečemu se schovává často agresivní manipulace a zastrašování. Ano, třeba z nás udělají černoprdelníky, klerikály, kdecofoby a fanatiky, ale musíme znát svoji identitu a stát si za ní.

@ Dřív jsem si myslel, že musím se všema spolupracovat a rozpustit jejich předsudky, aby zjistili, že se s náma dá bavit. Ale zjistil jsem, že je to boj s větrnými mlýny. Dnes více rozlišuju vnitřní povahu věcí, více naslouchám a ptám se Ducha Svatého, kudy jít a kudy ne. Dřív jsem upřednostňoval soulad nad prosazováním pravdy, dnes chci žít se všemi v pokoji, nakolik je to možný. Ne však za cenu zapření Krista. A já chci říct, že v tý oplatce je Pán Ježíš a já si před ním rád kleknu. A Panna Maria je má nebeská Matka a její srdce je mi domovem. A rodiče jsou tatínek a maminka, jak to Bůh stvořil, a počaté dítě je člověk, a ne něco. A kdo ví, kde ještě budeme muset čelit mlze, kde není jasné, co je světlo a co temnota. Chci hlásat Krista.

Mnohé jde vyčíst v rozhovoru mezi řádky.
Pravdivost a nulovou přetvářku.
Odvahu jít do věcí po svém.
S pokorou přijmout následky.
V životním příběhu otce Šebestiána se zrcadlí obtíže i radosti současné Církve...
Záblesky ryzího františkánského ducha...

Rozhovor je stručný, tazatel jistě nepatří k nejvyzrálejším. Škoda.
Přesto jde o autentický životní příběh s úspěchy i pády, který rámuje poctivá odevzdanost tradici v hledání reality Boha v tomhle často bláznivém a chaotickém světě.
Hodně jsem ocenila závěr, ze kterého cituji v úvodu.

"Duchu Svatý,
prosím tě o tvý světlo a tvůj pokoj. Prosím, abys nás vedl ve své pravdě, aby nepřítel do tohoto setkání neměl přístup. Aby v tom byla radost a aby v tom šlo vnímat tvůj záměr a linii, kterou od věčnosti zamýšlíš v mým životě. Aby ses v tom oslavil a aby tato knížka mohla zahřívat srdce lidí a aby to nesytilo lidi nesprávně, ale správně....
Amen."
8/10

29.01.2025 4 z 5


Kavalkáda mrtvých Kavalkáda mrtvých Fred Vargas (p)

Opět výborná záležitost v každém detailu. Užívala jsem si dlouhé pomalé čtení plnými doušky. Promyšlená snůška exotů, už jen úvodní případ v němž hraje roli páreček krys...
Všechno postupně zapadá na své místo. Z rozuzlení jsem taky byla trochu v rozpacích i přečetla jsem si ho podruhé a Vargas je skutečně znalkyně lidských pošramocených zákoutí par excellence...a ten humor kolem...a jemná lidskost komisaře...
Naprostá spokojenost a čestné míst v ČV.
10/10

26.01.2025 5 z 5


Nalakuj to narůžovo Nalakuj to narůžovo Martina Formanová

Jedna velká hvězda za schopnost nadhledu a sebeironie, jedna hvězda za obrovskou snahu Báry Munzarové přečíst hodně nenáročný text se zaujetím a snahou dostat z audioknihy maximum a jedna hvězda za střípky hloubky a přesahu, co se ovšem jen jemně blýsknou a rychle mizí v povrchnostech a náladách.
Smutno mi bylo z opakované snahy autorky působit jako reklama na ošidná antidepresiva...ale to nebude jen její chyba...

Četla jsem jako protiváhu k Zápasu o Ameriku od Jana Kaliby a proto zafungovala vlastně výborně.
3/10

19.01.2025 1.5 z 5


Zápas o Ameriku: Hlasy z rozeštvané země Zápas o Ameriku: Hlasy z rozeštvané země Jan Kaliba

[radiokniha]
Je to bouřlivé a znepokojující.
Je to současné a smutné.
Je to americký sen, o jakém asi málokdo sníme.
Je tam už v druhé kapitole vidět jak nebezpečné může být propojení politiky s náboženstvím.
Současnou Ameriku z nadhledu asi všichni sledujeme se smíšenými pocity.
Díky Janu Kalibovi ji chápu o pár milimetrů víc ... stejně jako jeho tři důvody (zbraně, školství, zdravotnictví) pro které se s manželkou a malými dětmi vrátil do vlasti a působí jako klimatický zpravodaj.
Výborný doplněk je rozhovor s Janem Kalibou jako Hostem Lucie Výborné z 11. září 2024
Doporučuji.
6/10

19.01.2025


Plná slávy Plná slávy Bruce Marshall

[radiokniha]
Čirá a nádherně radostná esence katolictví ve svojí hloubce i povrchnosti a slávě i ubohosti.
Do kouzelného humoru je vpleteno všechno podstatné a zásadní, co by mělo zůstat navždy platné, byť to nám "moderním" lidem přijde překonané a nepohodlné.
Stejně tak všechno povrchní a malicherné co stejně jako sláva a hloubka Církev po staletí v nejrůznějších humorných i citlivých podobách doprovází a doprovázet nepřestane.
Geniálně nadčasové dílko, kde se najdeme všichni; věřící i nevěřící v základech svojí lidskosti.

"....kočí patřil ke katedrální farnosti, třebas nebyl u velikonoční zpovědi už aspoň pět let, jak aspoň tvrdil monsiňor....a jenom tři sestry sedly do poslední drožky, poněvadž musely s sebou vzít krabici s červeným ornátem, který kdysi užíval farář Arský, neboť jej nemohly svěřit kočímu na kozlíku, zejména když nebyl tak dlouho u svatého přijímání."

"...myslel na všechny zapomnětlivé lidi, které viděl denně chodit s prázdnýma očima po ošklivých ulicích, neboť právě takoví lidé všude v tu chvíli umírají. Tupí chlapi v Moskvě a v Madridu, namalované stařeny v Perthu a v New Yorku, všechny je schrabuje boží koš jako překvapené ryby s otevřenými ústy..."

"...není to však univerzalita Církve, co děla její nauku pravdivou. Kdyby jenom jediný člověk na celém světě přijímal učení Církve, její nauka by byla stále pravdivá, a kdyby vůbec nikdo nevěřil v učení Církve, matematika víry by byla právě tak pravdivá jako platil gravitační zákon dřív než jej objevil Newton. Neboť víra není nějaká soutěž v časopise, kam posílají různé sekty své dohady a každá z nich doufá, že to vyhraje. Je to víra ve Zjevení, podepřená autoritou samotného Boha."

Poslouchala jsem na Proglasu opakovaně celý Advent a prosvítil mi tenhle navýsost moudrý a hluboký humor i počátek nového roku, kdy mi nahradil chybějící slunce!
Děkuji.
P.S. Obálku jsem vybrala do Výzvy tu, která za mě nejvíc vystihuje ducha příběhu, ale i všechny ostatní jsou dobré. Poslouchala jsem doufám překlad Jana Čepa :o)
10/10

17.01.2025


Klára a Slunce Klára a Slunce Kazuo Ishiguro

Po překvapivě výborném Soumraku dne je pro mě Klára a Slunce docela zklamání.
Patrně to bylo námětem z budoucnosti, který mi přišel výborný leč nedotažený a v něčem zbytečně komplikovaný.
Klára ovšem byla fajn a kniha se hodila do výzvy i poslouchala jsem s chutí, takže 5/10

16.01.2025


Mrazivé tání Mrazivé tání Dana Stabenow

Dana Stabenow zkusila něco jako naše Michaela Klevisová v příběhu Drak spí.
Zdánlivě opustila detektivku a vrhla se do vztahů s výbornými komickými vložkami... proto výrazný palec nahoru, humor je luxusní.
Poprvé jsem zkusila audioknihu a Lucie Juřičková je vynikající, takhle mě ještě žádná 'stabenowka' nebavila, další díl ze série jedině do ucha... Navíc je tam mnohý přesah zdravého rozumu a zápletka nakonec taky výborná.
Kate a Obluda ve skvělé formě, byť ani jedna z nich si asi ve formě nepřišla :o)

"Pokaždé, když nějaký transcendentalista přečte přes míru Rousseaua a vyleze do divočiny, aby se z něho stal neoaristokratický barbar a umučil se hlady, tak se z toho můžeš zbláznit."
7/10

16.01.2025 3.5 z 5


Bábovky Bábovky Radka Třeštíková

Hustá hloupotina :o)
Jednu hvězdičku za postavu, co ve filmu hraje Lenka Vlasáková (film se dá zkouknout u žehlení, ale kniha...) určitě reálné útržky z bláznivě nevěrného současna a přesycení sexem, a zároveň naprostá ztráta času :o)
Jak tu někdo píše, kdyby to radši bylo dvanáct receptů...
Radku Třeštíkovou už nikdy!
Leda ze zvědavosti v audioknize :o)
1/10

13.01.2025 1 z 5


Orgány nepatří do nebe Orgány nepatří do nebe Renata Kalenská

Často obrovské utrpení, stejně tak velká naděje...
Rozumové a pragmatické uvažování, stejně tak emoce, co mohou pomoci i uškodit...
Překonávání překážek...
Ve hře jsou mnohá pro i proti...
Obrovský prostor pro modlitby...
Nejde o snadná rozhodování a zde nás provází muž, co je tím správným na svém místě, Jiří Froněk.
Byť někdy jistě jede v byznysu se zdravím i malinko víc než je zdrávo, ale to není jen jeho chyba.....spíš moje 'překážka' protože do zdravotnictví malinko víc vidím zevnitř :'(
Proto je nutno číst i mezi řádky a já dávám půl hvězdičky dolů...
Výborné a celkem vyčerpávající nahlédnutí do světa, se kterým se nechceme setkat, ale měli bychom si pěstovat alespoň odvahu a vstřícnost k dárcovství stejně jako statečná maminka malé Grety...
Asi spíš nečtěte před plánovanou transplantací...?
10/10

12.01.2025


Šedesát let v psychiatrii jako majitel klíčů Šedesát let v psychiatrii jako majitel klíčů Radkin Honzák

Záleží kolik máte od Radkina Honzáka a o něm načteno a naposloucháno. Pokud hodně jako já budete se možná zpočátku trochu nudit.
První zájem přišel se sedmou kapitolou a léčebnou v Kosmonosích...

"Na přijímacím oddělení jsem poznal jednu kuriozitu, která stojí za zmínku. V případě majetnictví falešného chrupu neboli zubní protézy ji pacientky odevzdávaly. Aby s tím nebylo nutno dělat velké ciráty, vložila se protéza po omytí k ostatním do pětilitrové láhve od okurek s mírně dezinfekčním nálevem. Když pacientka odcházela, postupně si zuby vyzkoušela a s těmi, které jí sedly, odešla."

Před životním příběhem tohoto žoviálního psychiatra hluboce smekám a těším se na jeho Desatero....
Ale tentokrát je to hodně opakování, byť mnohé kapitoly hlavně mezi řádky hodně vypovídají o stavu nejen české psychiatrie:

"Co bylo zásadní: ze systému svěřené psychiatrické péče vypadla homosexualita, přestala být chorobnou deviací a stala se odchylkou od normy.
To byly chytré změny. Hloupou a farmaceutickými firmami protlačenou změnou bylo zrušení rozdělení depresí podle způsobu vzniku na reaktivní a endogenní a vytvoření směsky zvané velká depresivní porucha s guidelines léčení antidepresivy. A to je ještě legrace proti americkému DSM-5, jehož ohlasu se dočkáme, kde za depresi se počítá, když už někdo brečí déle než dva týdny po pohřbu blízké osoby. A má dostat antidepresiva! To je opravdu prasečina!"

Celá kniha se nese v duchu oscilace mezi těmito dvěma pohledy na psychiatrii ...
5/10

09.01.2025 2.5 z 5


Spravedlivá pistole Spravedlivá pistole Jaroslav Velinský

Před čtyřmi lety jsem si slíbila opáčko, přišla skvostná audiokniha, silvestrovská pohoda a všechno do sebe zapadlo jak má.
Miluju na Mistru Velinském tu lehkost až klauniádu, se kterou podá téma v závěru mrazivé.
Je to vlastně trochu klukovina s báječnýma postavama, což přesně sedí k věku autora, ve kterém dílko poslal do světa.
Augustin Veliký (nevím proč) mi nepatrně evokoval komisaře Adamsberga Fred Vargas a zamilovala jsem se do sochařky Gréty Hornové i Jozífka ...
Děkuji vřele!

04.01.2025


Juditin kříž Juditin kříž Bryan Houghton

V mnohém kontroverzní kniha, která se obrací do minulosti s (za mne) až se zbytečným steskem!
Tridentská mše se dnes na mnoha místech slouží a to velice důstojně. Třeba na Praze 1 v kostele sv. Vojtěcha ...
Na druhé straně jsem nedávno jednu zažila ve zcela nevyhovující kapli na poutním místě na Šumavě a upřímně, bylo to dost tristní ...

Obsah příběhu je mix pohádky a kruté reality, obojí je trochu nadsazené, protože Druhý vatikánský koncil nebylo žádné zvěrstvo nebo tragédie - podivnosti a pochybení, popisované v knize se jistě v místních anglických církvích děly, autor je kněz (byť asi trochu zhrzený) jistě by vyloženě nelhal, ale ... třeba česká situace se od anglické přece jen liší.
Osobně jsem za současnou liturgii vděčná, byť jak píše Netopýr07 'one man show' jsem už taky mnohokrát zažila a to je potom k pláči, to uznávám ...

Linka s Juditiným (Edmundovým) křížem je pro mě asi nejvíc vypovídající. V době probíhajícího agiornamenta jsem se narodila a mám ráda pokoncilní liturgii protože jsem dlouho neměla srovnání. Teď už ho mám a některé tridentské mše vnímám jako obrovské obohacení, pokud jsou slouženy důstojně v důstojném prostoru ...
Zároveň se může stát, že kněz v barokním ornátu (lidově basičce) zády k lidu (což už vím, že je pejorativní - kněz slouží v čele shromáždění!) mě (nebo komukoli z věřících) minimálně poučené přivodí nulovou soustředěnost, protože mi chybí dlouholetá zkušenost a poučení třeba z této knihy nebo od moudrého kněze či duchovní literatury.
Musím uznat, že na druhé straně je v příběhu nespočet hlubokých, pravdivých, lidsky průzračných a obohacujících myšlenek. Určitě nemohu dát palec dolů jako los - u něhož by mě dost zajímal komentář k jeho hodnocení ...

Jediné totiž ,na čem může Církev přežít, aby ji "brány pekelné nepřemohly" je Juditina modlitba, kdy měla před sebou na stojanu krucifix, který dal knize jméno:

„Milý Bože, ano, uvědomuji si, že jsi zjevil, co žádný člověk nemohl vymyslet: svou pokoru. Ponížil ses ještě víc než k smrti na kříži, když jsi sestoupil do pekel. Pokora Boha a pýcha člověka – to je to, oč v životě ve skutečnosti jde... Pomoz mi být pokorná. Jsem tak nabroušená, tak drsná... Pomoz mi být laskavá a trpělivá ke knězi, který mě přijal do tvé Církve."
To je jediná cesta ven z údajné krize Církve, o které se někteří zmiňují i v komentářích zde a kterou rozhodně nenastartoval koncil, ale vlažnost a laxnost nás věřících ...
Mimochodem části o "přerodu" církevních škol a řeholních řádů byly výborné už proto, že nechybí humor :o)

"Hedónisté, kteří vykládají o radosti z prožitku, nevědí nic i radosti z neprožitku."

"Dívej se raději pohledem Boha než červa."

"Člověk má jen jednu vznešenost: ušlechtile nesené utrpení."

V novém půlhvězdičkovém hodnocení to vidím na 7 z 10
Postaru možná klidně 4 :o)

01.01.2025 3.5 z 5


Když se naštve chameleon Když se naštve chameleon Zdeňka Šíp Staňková

"Když byli moji dva synové malí, říkali o mé práci, že pomáhám lidem mluvit s jejich duší. Přišlo mi to moc hezké a bylo vidět, jak je pro děti něco takového přirozené.
Můžete přece mluvit s rodiči, zvířátky hračkami, tak proč ne s duší."

Výborná kniha nejen do rodin s dětmi.
U nás ji Ježíšek donese nejmladší vnučce a užitek z ní snad budeme mít celá rodina :o)
Jen bych k úvodu autorky doplnila, že s vlastní duší potřebujeme mluvit nejen prostřednictvím emocí, ale i prostřednictvím svědomí skoro bez emocí - ale to už je křesťanská "vyšší dívčí" a o tom kniha úplně není. To je jen docela zásadní doplněk, kterého se naštěstí dostalo v dětství mě a je s komunikací s vlastním nitrem úzce související a emoce rámující či zastřešující . . .
Díky, mami ;o)
9/10

13.12.2024 4.5 z 5


Žárlivost... a co s ní? Žárlivost... a co s ní? Catherine Dolto

Výstižné texty co stručným způsobem mapují dětskou žárlivost a výborné obrázky, nad kterými jde rozvinout nejrůznější dialogy o emoci žárlivosti v různých situacích. Obrázky zapamatovatelné, co jdou připomenout i v podobných situacích s odstupem. Zkusím na vnoučata šest a tři a půl a uvidíme co se dozvíme :o)
10/10

13.12.2024 5 z 5


Drak na polní cestě Drak na polní cestě Jiří Hájíček

Mistr melancholických atmosfér JH mi hodně připomněl náladu z Rybí krve a provázelo mě stejné nadšení z poslechu i díky naprosto výbornému, k obsahu dokonale ladícímu, Robertu Mikušovi.

Střet minulých časů se současnými akcionáři a jejich praktikami přeplácení, zarámované vztahovým tápáním, odlišným pohledem na ukotvení ve vesnici nebo mimo ni, odkaz předků a geniálními popisy poetiky venkova.
Tomáš je postava v mnohém podobná mužům z jiných autorových příběhů... krize středního věku, co potká novou lásku...
Kristýna tápe mezi ženatým mužem z města (kterého by mohla rozvést - jediné místo, kde jsem měla dost osypky, ale současné to je extrémně) a totálním venkovanem, co je s ní evidentně nekompatibilní nejen kvůli věku...

Jako celek se vším prolíná venkovský zdravý selský rozum, který v postavě Tomáše působí "nerozumně", ale zaplať Bůh za podobné typy venkovanů v kontrastu se současnou tápající neuchopitelností líbivých, ale často prázdných, ideálů...
Hodně povedená záležitost!
Nemohla jsem potkat lepší poslední knihu do Výzvy.
Obálka je křehce krásná.
8/10

12.12.2024 4.5 z 5


Lidé milují Židy mrtvé: Zprávy z děsivé přítomnosti Lidé milují Židy mrtvé: Zprávy z děsivé přítomnosti Dara Horn

"Tyto legendy, které vyprávějí o životě tam, kde je člověk velmi zranitelný a nedokáže si to připustit, mají všechny stejný vzorec. Vyjadřují dvě největší naděje a nejhlubší obavy židovské komunity. První nadějí je, že si Židé na novém místě zachovají židovskou tradici, a druhou, že je místní obyvatelstvo přijme. A samozřejmě se obávají opaku: že Židé budou od této tradice, jež sahá až k hoře Sinaj, odtrženi a stanou se předmětem rozmarů nežidovské většiny. Tyto obavy ani nemohou být skutečnější, protože komunita v diaspoře znamená zranitelnost. Je to riskantní podnik nejvyššího řádu."

Starý Zákon a Židé představují pro křesťany nejhlubší kořeny víry a starší bratry, kterým ovšem zejména jejich zakonzervováním se v ortodoxní minulosti historicky přineslo nekončící množství nelidského utrpení.

Vůbec jsem netušila detaily krutého osudu Židů v Číně, ani zvrácený postoj Ruska před a mezi válkami, (byť mě nepřekvapil) nebo příběhy amerického Ellis Islandu.
Stejně tak mi unikl hrdinský postoj Dánska nebo příběh Variana Frye z druhé strany spektra.

Jen mi na tom všem vždy drásá, že napětí mezi Židy a nežidy asi reálně nemá řešení směrem do budoucnosti. Díky výrazné odlišnosti židovské kultury vlastně nemohou přestat ultraortodoxní Židé být trnem v oku všem netolerantním a nerespektujícím nevzdělancům už proto, že to je kultura, co si svou semknutostí a nepřehlédnutelností tak často (bohužel) nabíhá na vidle. Jak si autorka všímá, Židé jsou vlastně nejsnazší cíl jakékoli nenávisti a v tom nejhrubším a nejprimitivnějším zlu se tomu asi nelze bránit protože my, co tyhle knihy čteme máme většinou jasno v tom co je dobro a co zlo.
Ti, kteří nikdy nepřestanou útočit na slabší a odlišné protože se třeba jen mstí za vlastní zranění, takovéhle knihy bohužel nečtou a ani by jim to asi nepomohlo.
Výborná kniha.
Nově 6,5/10 :o)

04.12.2024 3.5 z 5


Flashky Flashky Eva Zábranová

Ještě si sem s dovolením, uložím, co mi z textu oslovilo nejvíc!

"Vzpomíná, jaké to bylo být mladý a v Praze i s tím, co měl na hřbetě, jak se protloukal, jak mohl, co se sám naučil, co za těch okolnosti stihl udělat - odmakat, jak byl pilný, důkladný a precizní. Kam se hrabete, páni profesoři?
A při tom všem tenkrát uměl žit."

"Já jsem býval veselý, venku s lidma jsem se pořád smál a vtipkoval, prachy jsem neměl a stejně mě bavilo žit...
Práce mě těšila... rád jsem se napil... chodili jsme do Lucerny na box s Helmuthem, se Škvordou na volejbal koukat holkám na nohy..., pak všichni odtáhli a zůstal mi už jen ten starej šantala (Franta Jungwirth) kam se všechno ztratilo, všichni, na kom mi záleželo, jsou někde v prdeli po světě, nebo mrtví, to je totéž....
Mám už jenom Tebe a tu práci, ta mi zůstala, i když nemůžu dělat, co bych opravdu chtěl, to je jediný, co mi zůstalo a jsem utahanej jako pes, už nemám na nic silu..."

"Nesnáším, když táta takhle mluví, nesnáším, když je slabý a zlomený, v těle se mi všechno sevře a dusím pláč a mám na tátu vztek - přestanu mluvit a chci jet domů. Jeho smutek mi rve srdce.
Jeho bolest neumím unést. Dnes, v jiném životě a v jiném světě, vím, že jeho žití přežívání byla obrovská síla proti všem a všemu, jeden nekonečný boj od chvíle, kdy mu ukončili dětství, kdy ho zradili rodiče kdy mu zmizeli oni i kamarádi, Škvorecký, Jedlička, Brousek, Mareš, Helmuth..., kdy mu vzali, co chtěl dělat a na ten sajrajt tady zůstal sám, sám se svými dé mony a s nemocí. A bez naděje... Skutečná jistota nejhoršího.
Až do konce.

Kupujeme oplatky a jedeme domů tohle jsou tátovy jediné výlety mimo Prahu na dovolenou společně nikam nejezdíme . . ."

Děkujeme za vzácné vzpomínky, paní Evo!

28.11.2024 5 z 5