koupit knihy

Jan Balabán

česká, 1961 - 2010

Nahrávám...

Přidat citát

Citáty (8)

Bylo by lepší kola vést, ale je údělem jezdců na horských kolech, takzvaných horalech, s hluboko vzorkovanými plášti, zůstat v sedle a pošetile napínat ocelové šlachy důmyslných převodů. (Salámoví koně)


Elena, Elena - Leoš se cítil tak překvapen skutečnostmi za hranicemi života. Za elektrickými dráty historické nutnosti se rozprostírá volný kraj. Elena, lékařka s matčinýma očima a s jejími prudkými gesty, naštěstí o matce vůbec nic neví. Elena v nemocnici na sále v zelených lékařských šatech přesnými nástroji realizuje ohromné matčiny potenciály dobra, o nichž ta stará žena neměla ani potuchy.


Chlastali jsme v pražských, olomouckých a ostravských hospodách, styděli jsme se na vysokých školách za ty pitomé marxismy, flákali jsme se po nocích a zpola žertem a zpola vážně jsme si povídali o tom, že ve vesmíru jsou šťastnější místa, třeba Jupiter nebo Plejády, a že na planetu Zemi jsou lidé posíláni za trest. Součástí jejich trestu je i to, že to nevědí. Zapomněli jsme, že jsme zapomněli. Jsme v trestné kolonii a nevíme o tom. Říkali jsme si, že někde tu musí být schované naše dopisy, založené ve starých knihách, pod dlaždicemi v kostele, ve schránkách v pilířích starých mostů. Někde je ukrytý vzkaz, který jsem napsal sám sobě, ještě než mi vymazali paměť. Než mi vymyli mozek. Tam je moje skutečné jméno, tam se dozvím, co jsem udělal a za co jsem terstán. Jak jsem se tu vzal a jak se dostanu ven.


Jaromír miloval obrazy Zdeňka Buriana, jak je znal z knih o pravěku. Jejich obsah i forma byly jasné jako zdůvodněný paleontologický názor. Krajina svrchního permu. Karbonské pralesy. Oceánský šelf v pozdním kambriu. Rostliny a živočichové jako čistí zástupci svých druhů v přirozeném biotopu. Sedimenty i vulkanické útvary a klima jako srozumitelné podmínky vývoje života. Žádné zmatky, kostelíčky, věžičky, domečky, vláčky. Co s tím vším? Jak vlastně vypadá ten člověk, který tady tu neplechu v krajině páchá? Každý den potkává v autobuse lidi, kteří jsou tak rozdílní, jako by ani nepatřili k jednomu druhu. Jak bezpečně a jednoznačně ve srovnání s nimi působí Burianův obraz neandrtálce, který se opírá před jeskyní o svůj kyj ...


Není potřeba věřit na zázraky, na manipulace vyšších sil. Boží lano je ruka podaná z temnoty. Pravděpodobně lidská ruka.“


Po tom, co jsem prožil s lidmi, by bylo nejlepší jít ke kravám nebo k prasatům. To jsou aspoň tvorové boží.


To, k čemu směřuješ, ač je to v budoucnosti, tě určuje a jaksi staví a buduje už teď. Když je tvým úběžníkem strach z režimu, už teď se stáváš jeho částí, jakýmsi malým soudruhem, a z těch malých soudruhů se buduje ten velký soudruh a z těch velkých soudruhů je budován veliký vůdce a učitel národů. Vždycky je to jen modla, s níž lidstvo nakonec padne do ontologických sraček.


V Exupéryho Malém princi, kterého nám náš otec ordinoval tak často, až jsme ho nemohli ani cítit, se v epizodě o lišce říká, že důležité, tedy to skutečně dobré, je neviditelné. A já ti řeknu, lištičko, že v tom tvém důležitém neviditelném se skrývají pasti, které by ti mohly přerazit tvůj ryšavý hřbet. A ani by ses neměla koho zeptat proč.