Jak voní tymián

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Vzpomínky francouzského spisovatele a dramatika. Český soubor, který obsahuje romány Tatínkova sláva, Maminčin zámek a Čas tajemství, je doplněn i nedokončenou částí Čas lásek. Čtenáře v nich zavádí do svého rodného kraje Provence s překrásnou přírodou.

https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/42879/big_jak-voni-tymian-CQt-42879.jpg 4.7389
Série:

Jak voní tymián


Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Odeon
Originální název:

Souvenirs ďenfance, 1957


více info...
Nahrávám...

Komentáře (97)

Kniha Jak voní tymián

Vesmich
30. listopadu

Tak to jsem četla poprvé asi před sto lety a mám za to, že to bylo i zfilmované, protože některé scény si pamatuji. Takový závan starých časů, kdy na letní byt šla rodina víceméně pěšky, půl roku před tím vyráběl táta s klukem nábytek a prázdniny byly velké dobrodružství. Jako když čtu zase po všech těch letech Ransomovky.

Evina.Cetba
27. listopadu

Těšila jsem se na pohodu a harmonickou krásu francouzského venkova, na prázdninové slunce, vzpomínky na dětství prostoupené vůní levandule a tymiánu v Provence. Snad by to byla dobrá knížka o rodinných vztazích, přátelství a fajn prázdninách. Ale bylo to poetické? Vůbec se mi nelíbily docela časté naturalistické, surové scény, je tam popisováno mnoho "bezvadných" loveckých výprav a z té brutality, cynismu a bezcitnosti mi bylo zle, vzbuzovalo to ve mně odpor, navíc mi to v takové šíři ani nezajímalo. Musela jsem přeskakovat. Neřekla bych, že to bylo krásné počtení, za mě bohužel ne, autor s absencí empatie k mučeným zvířatům si moje sympatie nezískal. Posloucháno jako audio (a nedoposloucháno).


radimch
26. listopadu

Krásná kniha

Camelot
10. listopadu

Tuhle knihu jsem bral do rukou s určitým předsudkem plytké a podbízivé knihy. Ale když jsem se do ní začetl a uvědomil si dobu jejího vzniku, pokorně jsem se v duchu Pagnolovi omluvil.
Nezapírám, že je to tím, že jsem chlap v letech, který trávil dětství na venkově a léta dospívání na gymnáziu. Při četbě mne tedy neustále v malých dávkách zaplavovala jistá nostalgie, což knihu činilo mému srdci blízkou. Vybavily se mi potulky s kamarádem v podhůří Jeseníků a věčné lovy kdečeho (byť naše „oběti“ končily většinou zase živé a zdravé na svobodě – u nás prostě kosy a pěnkavy nejíme, tím spíš žáby a hlemýždě).
Pagnol to napsal stylem, jenž lze srovnat s dopolednem stráveným pod olivovníkem kdesi v Provence. Je to vláčné, nekonfliktní a při čtení vás vyruší snad jen „bzučení mouchy“. Přestože se nevyhnul ani nepříjemným vzpomínkám, nedal se jimi strhnout a vždy je hned překryl těmi hezkými. Koneckonců, jak to v životě bývá a má být.
Lítostivé povahy nepotěší popisy loveckých výprav, ale byly to prostě jiné časy.
Nejsem si jist, zda tu knihu ještě někdy stačím přečíst, ale vzpomínky na ni budou příjemné.

evineckY
09. srpna

Tohle je tak nádherná kniha, až mně chytla za srdce. Nádherné vyprávění o dětství a dospívání, které je tak čisté a poetické až naivní. Oč jsou dnešní děti ochuzeny. Tolik zážitků z přírody, kdy si ještě děti uměly hrát a bavit se, ale samozřejmě nejen děti.
Ten přechod v dospívání mi přišel moc zrychlený.
Poslouchala jsem audioknihu, která je moc krásně načtená.

Pavlína79
31. července

zajímavé, úplně jiný život, ale tak obsáhlé/rozdílné životní etapy, že by to vydalo na více dílů

jaroiva
27. června

Tento žánr (vyprávění zážitků bez nějaké zápletky) nepatří k mým oblíbeným.
Ale o to větším překvapením pak je takováto knížka, která mě zaujme od začátku.
Při popisu lumpáren, někdy až kruťáren, mi občas zatrnulo, jinak ale bylo vyprávění vtipné. Bavila mě víc doba dětských let, konec už mě moc nebavil.
Atmosféra francouzského venkova je tu ale nádherná.

werick
26. května

Nejdříve mě kniha moc neoslovila, ale postupně jsem se začetla víc a víc a nechtěla přestat. Moc pěkně sepsané vzpomínky, čtivé a vyvolávající úsměv. Jen konec byl pro mě trochu uspěchaný, čekala jsem ještě nějaké příhody z Nového stavení.

1