Vegetariánka

Nevím, co přesně jsem od Vegetariánky čekala, ale rozhodně to nebylo tohle. A myslím to v tom nejlepším i nejnepohodlnějším smyslu. Han Kang napsala knihu, která neleze pod kůži jemně – ona se tam prostě nastěhuje a odmítá odejít - minimálně pod tu mou. Je to text tichý, chladný, místy až odtažitý, ale právě v tom je jeho síla. Nic se tu nevysvětluje polopatě, emoce nejsou servírované čtenáři na lžičce, a přesto (nebo právě proto) bolí. Bez zbytečných spoilerů: kniha není „o vegetariánství“. Je o těle, kontrole, moci a o tom, jak snadno se individualita ženy stává problémem pro okolí. Patriarchát tu není vykreslen jako karikatura zlých mužů, ale jako všudypřítomný systém očekávání, norem a tichého nátlaku, který drtí každého, kdo se rozhodne vybočit. A vybočení – byť pasivní, tiché, nenápadné – je v tomhle světě neodpustitelné. Styl Han Kang, nebo snad překladatelky, je minimalistický, ale extrémně promyšlený. Každá věta má váhu, každé ticho něco znamená. Čtení je místy nepříjemné, zneklidňující, až dusivé, ale to není chyba – to je záměr. Tahle kniha se nečte pro potěšení, ale pro zkušenost. A ne každému se ta zkušenost bude líbit. Upřímně mě překvapilo nízké hodnocení, na které jsem po dočtení narazila. Nerozumím tomu, proč lidé sahají po literatuře, o které je zřejmé, že jim tematicky ani stylově nesedne, jen aby ji pak „potrestali“ špatným hodnocením. Vegetariánka není univerzální, není vstřícná a nechce se zalíbit. Ale to z ní nedělá špatnou knihu – naopak. Je to silná, inteligentní a znepokojivá próza, která klade nepříjemné otázky a nenabízí jednoduché odpovědi. A pokud od literatury čekáte víc než jen příběh, který se dobře čte, tahle kniha vám toho dá až nečekaně moc. Možná víc, než byste chtěli.

Milujem. Túto knihu budem mať v hlave ešte veľmi dlho.
Pôvodne som si myslela, že v nej pôjde o akési vzopretie sa tvrdo zakorenenému patriarchálnemu systému tým, že hlavná hrdinka prestane jesť mäso (čím sa zároveň prestane podvoľovať požiadavkam svojho manžela v domácnosti a očakávaniam spoločnosti).
Je to však omnoho hlbší príbeh. Kniha je naturalistická a poetická zároveň. Je rozdelená do troch častí. Dozvedáme sa o živote a myšlienkach Vegetariánky najprv z pohľadu manžela, následne švagra a nakoniec staršej sestry.
Najnáročnejšia (a za mňa aj najdojemnejšia) bola práve posledná časť.
Celý príbeh je poprepletaný metaforami a symbolikou (rastlín, mäsa, zvierat, krvi, mongolskej škvrny,...), no zároveň nemá problém Han Kang vykresliť celú scenériu absolútne realisticky a surovo. Mnohé scény a obrazy mi prišli priam geniálne.
Je to kniha, ktorá stojí za diskusiu a ja sa k nej určite ešte v budúcnosti vrátim.

Hodně drsná ukázka života žen v Koreji. Dílo není pro všechny, ale za mě velmi čtivé, děj ubíhal rychle a pořád jsem si u toho říkala, jak bylo krásné vyrůstat s milujícím otcem a matkou v Evropě, kde se chováme k ženám jako k opravdovým lidem. Super byl i doslov od paní překladatelky, kde popsala průběh čtenosti této knihy a získání Man Bookerovy ceny i dovysvětlení některých zvyklostí v Koreji.

Od tejto autorky som si už dlhšie chcela niečo prečítať a o to viac, že pred rokom vyhrala Nobelovu cenu. Pôvodne som mala v pláne knihu Kde kvete tráva, ale k tejto som sa dostala skôr, čo za mňa nie je žiadna výhra. Absolútne totiž netuším, o čom má táto kniha byť. Prvý príbeh je o Jonghje, ktorej sa sníva sen a stane sa vegetariánkou. Ale keby len to. Mala som pocit, že jej úplne preskočilo. Jedna vec je nejesť mäso (ja sama ho už roky nejem), druhá je správať sa úplne neprístojne. Ďalší príbeh nebol oveľa lepší, ten je zas o Jonghjinom švagrovi, ktorému sa tiež sníval sen. A v treťom príbehu sa sen zas sníval Jonghjinej sestre. A všetci sa potom začali správať extrémne zvláštne (až vyšinuto). Snažila som sa v tom nájsť pomedzi riadky niečo viac, ale nepodarilo sa mi to. Akože nečítalo sa mi to zle, štýl autorky sa mi celkom páčil, len mi to nedávalo zmysel. Bolo tam tiež pár zaujímavosti z kórejskej kultúry, ale to je tak všetko. Toto mi vôbec nesadlo, aspoň že je to krátka kniha, ktorá sa dá prečítať za jedno poobedie. Neviem, či chcem po tejto skúsenosti skúsiť od autorky aj niečo ďalšie, ale Kde kvete tráva ma celkom láka. No, uvidím, ale toto za mňa nie.

Můžeme si říkat, že příběh se odehrává v daleké Koreji a my tu v Evropě už jsme dál. Nikdo nenutí ženy, vegetariány, queer osoby, aby se vměstnali do staletími stanovených škatulek. Hlavní hrdinka by tu přece neskončila na psychiatrii. Ale je to opravdu tak? Jsme opravdu tak tolerantní, a nebo se jen nedopouštíme otevřeného násilí, ale skrýváme se za rádoby humor a lidi, kteří nesplňují naše očekávání, šikanujeme jinak? Takové otázky vě mně vyvolala četba Vegetariánky. Škoda, že s výjimkou snových pasáží, nezaznívá v knize i hlas hlavní postavy samotné.

Po poslechu mám v sobě rozporuplné pocity. Ani ne díky textu, jako spíš nevyváženému přednesu audioknihy. Především poslední kapitola díky přehrávání interpretky a její vadě řeči je docela morbidní.

Zajímavé mi přišlo rozdělení knihy do tří kapitol, kdy v každé je hlavní ženská hrdinka nahlížena jinou postavou. Manžel, švagr, sestra, všichni k ní mají velmi blízký vztah, přitom vztah je gró, které autorka pitvá.
Nepochybně Han Kang odkazuje na dílo Franze Kafky, stavbou prózy je čitelná inspirace Proměnou, jména přátel švagra zas míří k Zámku.
Nedostatek empatie, nepochopení, touha být sama sebou v kontrastu s konvenční společností lidí, kteří na její odlišnost nasazují marné a marnější medikamenty.
Erotická druhá epizoda je voláním po něčem opravdovém, po spříznění duší, po sblížení, které nemusí mít nutně koitální nádech.

"Měla jsem sen" - tohle někde uslyším a jistě ve mně hrkne a zbystřím smysly...

K napsání komentáře mi pomohl svým laskavým přístupem Pablo70 - nadzvednout zadnici a vypotit trochu sádla. Pro mě je kniha Vegetariánka nastaveným zrcadlem naší době, tedy nám všem, kteří žijeme bez lásky.

(SPOILER) Zatímco japonská literatura je v českých luzích a hájích populární, tak korejská zatím ne. Tento román korejské autorky o tom, jak se žena vzepře společnosti, byl i pro mě prvním setkání s Korejci na knižních stránkách. A nebylo to vůbec špatné, i když pro mě to byl spíše román, kde se normální jednotlivec ocitne v konfuciánském společenskému celku nastavenému tak, aby byl plný debilů.

Myslím, že české publikum by mohl román zaujmout jako okno do současné společnosti těch Korejců, pro které pracují a které obdivují pro jejich pracovitost. Obzvláště první třetina knihy, která je podána z pohledu zrovna takového Korejce, kterému manželka prochází osobní krizí, ale on myslí jen na to, co na to řekne nadřízený. Tak ji občas seřve, občas znásilní, občas pomluví u rodiny. Vyprávění z pohledu debila je pro mě vždycky zábava a zde jsem byl spokojen, ačkoliv i zhrozen – nejen že on sám vnímal sebe jako „normálního“, ale vnímali jej tak i všichni kolem něj.

Druhá a třetí část jsou pak vyprávěny z pohledu jiných postav, se kterými je čtenář seznámen v části první, nikdy ovšem z pohledu hlavní postavy – což je zase něco, co se mi líbilo, dovoluje to čtenáři postupně pronikat do záhady toho, jak se věci mají, a co k tomu vedlo.

V knize se nacházejí i „hororové“ a krvavé pasáže, ovšem byly daleko méně strašidelné než prosté vyobrazení korejské společnosti, ve srovnání s tím mě nechávaly chladným a docela nudily. Možná to bude ale tím, že jsem Vegetariánku četl po četbě knih Ryu Murakamiho.

Kniha jako celek na mě působí jako pojednání o konfliktu konfucianismu a taoismu (resp. toho jak tyto dva směry spatřují člověka), což ve mně umocňuje metafora rostlin a stromů, která je středobodem románu. Ve zkratce: Zatímco v konfucianismu má člověk dělat to, co je prostě správné a normální, tak v taoismu člověk je strom, roste, jak se mu zachce. A jak pravil Lao C: „Jak mohou větve kvést, když kořeny jsou prohnilé?“

Neloučím se navždy mě zaujalo a příjemně překvapilo. Dá se říct, že mě to i "natáhlo" na starší knihy od paní spisovatelky. Nejdříve jsem pořídil Bílou knihu, kde jsme si už s autorkou nerozuměli tak pěkně, jako u našeho prvního setkání. A po nedočtení Vegetariánky už smutně konstatuji, že zřejmě šlo jen o nepravděpodobnou shodu náhod, že jsme se vůbec kdy chápali. Do dalších románů od Han Kang se už raději pouštět nebudu - bojím se, že by mi mohli zhyzdit i tu jednu pěknou vzpomínku...

Když už se něco podělá, ať to stojí zato! Příběhy z daleké Asie jsou pěkně drsné, ať už pocházejí z Koreje, Číny nebo Japonska. Ta zvěrstva obsažená v příbězích z Východu vás jistě ohromí. Lidé spolu zacházejí nelidsky a většinou bez lítosti a respektu. Jak vidno, chovají se tak i ke zvířatům, a jak se dočteme „ani to s nimi nehne“. Tohle je jen literatura, jak je tomu ve skutečném životě?
Děkuji, že mohu žít tam, kde žiju...

Nejdriv jsem chtěla knihu vzdát, pak jsem ji ale ze zvědavosti dala šanci. Pribeh je to rozhodně zajímavý, styl psani mi však vůbec nesedl a trochu jsem se s knihou trápila. Další knihy autorky už si nejspíš neprectu.

Vegetariánka je naprosto geniální literální dílo a dokážu si představit, že se stane klasikou.

Toto není kniha pro každého, je znepokojivá, je syrová, je chladná, chaotická a absurdní. Všechny předpoklady pro geniální dílo. Tato kniha není napsaná za účelem lidi šokovat, svědčí o skutečných emocích a inteligenci autorky. Její pravdivá výpověď a lidskost, to vytváří šok. Vymyká se levným prózám a píše za účelem existencionálního záznamu.

Nádherná věc. Jediný důvod, proč to pro mě není 5/5 je zvláštně neuspokojivé zakončení. Mám ráda, když jsou věci nedořečené, ale v této knize jsem ani nezaznamenala, že jsem na poslední straně a byl konec. Přišlo mi to velmi zvláštně useklé, což mě mrzí, jelikož konce jsou většinou to, co v nás zůstane nejsilněji.

Teprve teď si čtu anotaci a mám pocit, že jsem snad měla v ruce nějakou jinou knihu. Pro mě to nebyl příběh o vegetariánství ani o vzpouře proti patriarchátu, pro mě to bylo nesmírně zajímavé čtení o životě v diametrálně odlišné kultuře, o postupující psychické nemoci a o problémech, které jsou překvapivě ve všech "vyspělých" kulturách podobné. Han Kang mě překvapila a okouzlila.

Nepříjemná kniha s temný tématem, která se ovšem čte velmi dobře
Zajímalo mě, proč byl kolem Vegetariánky takový povyk a proto, i když nejsem cílovka, jsem si řekl "sakra, proč ne"
Moje hodnocení (3,5*) tedy neberte úplně vážně, hodnotím spíš styl vyprávění a čtivost než příběh a téma

Velmi temné a neklidné dílo, které je zřejmě mnohem více dílem překladatelky než samotné autorky. Dovedu si tedy představit, že většinu čtenářů kniha spíš vyděsí a odpudí. Absolutní opak feel good literatury. Hluboká traumata z dětství, psychické nemoci, dominantní patriarchát, sadismus a celkem dokonale děsivé popisy situací. Znovu bych to asi nečetl, ale pět hvězd si to za mě zaslouží. Je to Art!

16.08.2025

Bohužel se mi kniha nelíbila. Nedoporučuji ji lidem, kteří mají problém s jídlem – některé pasáže mohou být velmi nepříjemné

Jedním slovem: divné. Trochu nechutné, vyšinuté, nepochopitelné. Nebabrala jsem se v tom dlouho, nešlo to, přesto mne to od nové Nobelistky asi kompletně odradilo.

Silný a znepokojivý román, který zkoumá hranice lidského těla, psychiky a svobody.Han Kang vytváří tísnivou atmosféru, která čtenáře nutí přemýšlet o těle jako o bitevním poli, o útlaku v patriarchální společnosti i o tenké hranici mezi šílenstvím a svobodou. Kniha nevede k jednoduchým závěrům, ale zůstává s čtenářem ještě dlouho po dočtení.

Niterné vyprávění o korejských sestrách. Zvláštní atmosféra. Pocity... Kniha není ani o vegetariánství, ani o vztazích, ani o dětství, přesto se všeho dotýká. Jiné, než by čtenář čekal. Nakonec ani nevím, zda byla Jonghje duševně nemocná a její sestra v závěru také, nebo obě něco pochopily. Možná chtěly jen utéct...