Amerikána

od:


KoupitKoupit eknihu

Silný příběh o lásce, rasových otázkách a identitě. Ifemelu a Obinze, dva mladí lidé z Lagosu, se do sebe zamilují. Jejich vlast Nigérie trpí pod nadvládou vojenské diktatury a každý, kdo může, se snaží uprchnout. Sebejistá Ifemelu se vydává do Ameriky, kde zakouší porážky i vítězství, nachází a ztrácí další lásky, to vše pod tlakem něčeho, nad čím doma nikdy nepřemýšlela — rasové otázky. Obinze, kterého Amerika, ovlivněná útoky jedenáctého září, nepřijme, se pouští do nebezpečného, ilegálního života v Londýně. O třináct let později je Obinze bohatý muž v čerstvě demokratické Nigérii a Ifemelu úspěšná blogerka. Najdou po tolika letech a změnách odvahu znovu se setkat tváří v tvář?...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/32_/327315/amerikana-kki-327315.jpg 4.2186
Orig. název:

Americanah (2013)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Host
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (52)

Přidat komentář
Eifka
10. prosince

Milé překvapení, opravdu dobrá kniha... kromě +- klasické lovestory je v ní spoustu zajímavých reálií o Nigérii... také o vnímání rasy v USA. Je to knížka, ke které se ráda někdy v budoucnu budu vracet.

anna0480
22. listopadu

Společenský román zabývající se problematikou rasy, která je, ať už se před tím mnozí snaží zavírat oči jak chtějí, v USA (a vlastně i kdekoliv jinde) bohužel stále aktuální. Hlavními hrdiny jsou zde Obinze a Ifemelu, dva mladí lidé z Nigérie - dříve milenci - snažící se splnit si svůj americký sen.
V knize se však příběh těchto dvou lidí vypráví vždy jen z pohledu toho jednoho, sledujeme zde souběžně dvě dějové linie a můžeme tak porovnat, jak si oba dva vedou. Příběh je ale spíše zaměřený na Ifemelu. Nejdřív se zde setkáváme s jejím pohledem na Ameriku očima Nigerejky, po letech, kdy se Ifelemu vrací zpátky domů, se však pohled obrací a najednou se díváme na Nigérii zase očima "Amerikány".

Abych tedy nejdřív zmínila + : Díky knize jsem se zamyslela nad spousty věcmi týkající se rasové problematiky, které by mě vlastně ani samotnou nenapadly.

a - : Konec knihy byl na mě moc sladký, očekávaný, uspěchaný. Pořád jsem čekala, že přijde nějaký zvrat, díky kterému to bude zajímavé a já si řeknu "wow, tohle bylo fakt super", ale bohužel. Nic takového se nestalo a kniha skončila tak, jak jsem vlastně už od její půlky očekávala. Co mě taky občas trochu mátlo bylo velké množství postav, jejichž jména se pletla - naštěstí ale v příběhu nebylo ale až tak důležité, kdo je kdo, nýbrž co tyto postavy říkaly. Jaké sdělení předávaly.

MayaBu
19. října

Pohlcující vyprávění o lásce a štěstí, ale také rase a identitě, kterému jako kulisy posloužil horký Lagos, s ním silně kontrastující Spojené státy i nepřívětivý Londýn. Velice upovídaná kniha, přímo přeplněná slovy. Přiznávám, že mě Amerikána ke konci už tolik nebavila, osudy Ifem a Obinzeho v Americe/Londýně jsem ale hltala.

Adriana.82
10. října

Téma rasismu mám ráda,ale zde se s většinou bohužel neshodnu ... mnohem více se mi líbily jiné knihy ....

PetK
06. září

Nečetla jsem zatím moc knih s černošskou tematikou, a tahle do ní zabředla asi nejvíc. Nejen do popisu toho, co musí černošské ženy absolvovat kvůli vlasům (snad poprvé jsem vděčná za rovné dráty), ale překvapením pro mě bylo třeba i to, že i černoši mezi sebou rozeznávají "podrasy" a že rasismus je v lidech zakořeněný víc, než by se nám mohlo zdát.
Na příběhu vztahu dvou mladých lidí v průběhu let tak autorka popisu jejich osudy, společné i rozdělené (a rozdílné). Konec mě malinko zklamal, a protože nechci spoilerovat, řeknu jen, že bych si ho zkrátka vzhledem k vývoji příběhu představovala jinak. Každopádně nelituji večerů, které jsem s Amerikánou strávila.

galiana
01. září

Krásná a poučná kniha. Jen toho moralizování o rase mohlo by být o něco méně. Ale i tak. Stálo to za to.

JanaŠ.051
24. srpna

Úžasná, strhujúca kniha, úplne univerzálna.

lencin
19. srpna

Zajímavé. Poutavé. Čtivé. A tak smutné. Rasismus v nás samých. Předsudky a odsudky. Výborné. Určitě se podívám po další knize této nigerijské autorky.

Odehnalka
15. srpna

Od knihy jsem toho moc neočekávala, minimálně nahlédnutí do jiného světa, který nebývá tak často podkladem pro knihu.
Kniha mě ale mile překvapila, po většinu času se četla velmi dobře. Zadrhávalo se to jen v pozdějším životě Ifemelu v Americe, ale její počátky tam byly velmi zajímavé, bohužel to pak trochu kleslo. Více mě asi bavila linie Obinzeho, až je mi líto, že nedostal v knize více prostoru.

SlamLenka
04. srpna

Když jsem knihu začínala číst, uvědomila jsem si, že jsem ještě asi nikdy nečetla nic, kde by hlavní hrdina (a většina dalších) byl černoch, resp. černoška. Vzpomněla jsem si na Zelenou míli nebo Jako zabít ptáčka, ale tam jsou to postavy spíše vedlejší, i když významné. Každopádně Amerikána mě fakt chytla! Zaujalo mě, kolik předsudků ve vztahu k černochům v Americe je u nás totožných, akorát ve vztahu k Romům.
Chimamanda výborně vykreslila charakter postav, minimálně těch hlavních kolem Obinzeho a Ifemelu. Uju byla zvláštní, někdy jsem k ní cítila sympatie, jindy bych ji praštila. Kosi mi byla nesympatická, vlastně je to taková hodná husička. Curta jsem neměla ráda, protože mi přišel jako frajírek, Blain mi zase přišel jako suchar. A vztah Ifem a Obinzeho? Asi sotva to mohlo dopadnout jinak! =)

štigina
31. července

Knížka mě pohltila natolik, že jsem kvůli ní přejela vlakovou stanici, což Vás zamrzí, když sedíte ve vlaku, který staví následně až za 1,5hod.

hellena1523
30. července

Tak mám pocit, že tuhle knihu si člověk buď zamiluje, nebo mu vůbec nic neřekne, maximálně ho něčím štve. Bohužel musím přiznat, že patřím k druhé jmenované skupině. Příběh dobrý, témata rasa a identita mám ráda, zajímám se o tuto problematiku, ale proboha - ani identita a ani barva kůže není ústředním bodem všeho, co člověk udělá. Připadalo mi, že autorka i banality příliš hrotila a nakonec tohle slibné téma předimenzovala (na můj vkus). Pokud bych měla mluvit o čtivosti, tady bych se asi taky raději držela při zemi...ale to je věc individuální - to, co vyhovuje mně, nevyhovuje druhému a naopak.
Host je pro mě nakladatelství, kde jdu vždy na jistotu, ale tentokrát jsem tak nadšená, jak zpravidla bývám, opravdu nebyla.

000nugatovej
20. července

Dočetl jsem a na youtubku vyhledal Bracket, nejen jejich Yori Yori, ale i Mama Africa. Člověk si při té hudbě (a klipu) stejně jako při čtení Amerikány uvědomuje, jak se postupně Afričané emancipují, prozatím ve své vyšší střední třídě, která získává své životní zkušenosti na Západě. Čtivé, poučné a snad i optimistické ...

Zrzavá_Tereza
01. července

Měla jsem o Amerikáně nejprve pochybnosti, ale je úžasná. Plná naděje, předsudků, nových začátků, boje, lásky i zklamání. Jsem nadšená ♥

maid
21. června

Mě Amerikána nadchla. Čekala jsem, že kniha bude jedna z mnoha rádoby intelektuálních eposů, které za pěknou obálkou skrývají nefalšovaný průměr. Amerikána je jiná. Lidská. Je vidět, že autorka píše od srdce a promítá do knihy samu sebe. Skvěle na mě zapůsobil popis americké povahy a i jiné podobné pasáže. Možná bych ocenila více pozadí, které za sebou skrývá Obinze. Taky v postavách bylo ze začátku těžké zorientovat, ale zhruba po třetině se kniha četla sama, ovšem není to úplně kniha, kterou přečtete na jeden zátah.
Asi to není čtení pro každého a mě nadchla asi proto, že jednoduše se mi dostala ve správnou chvílí do ruky. ...ale třeba se i vám kniha dostane ve správný čas do ruky.

amaenium
09. června

Naprosto skvělá kniha. Bavila mě od začátku až do konce, čtivá, výstižná, obohacující a nemám nic, co bych snad vytkla. Kniha mi dala to, co slibovala - náhled do života Afričanů, jejich stěhování se za “lepším” životem do Ameriky nebo Británie a případné překážky i celkově větší rozhled v rasové otázce. Věci a zážitky obecné i osobnější, pocity, názory... Milostnou zápletku jsem také sledovala, ale nebylo to pro mě to hlavní. Knihu bych rozhodně doporučila!

Veríňák
02. června

Náhodná koupě, víceméně dle obálky a obrovské překvapení. Skvělá kniha. Nazvala bych ji jako milostný román, kde ale rozhodně nejde jenom o vztahy a o lásku.
Krom výborného příběhu Ifemelu se mi otevřela taky doteď úplně neznámá kapitola problematiky imigrujících Afričanů hlavně v Americe, ale nejen tam. Rozhodně doporučuji!

Chalali
12. května

Černou jsem se stala až v Americe.

Velice komplexní kniha, příběh se dotkne života jak nižší tak vyšší vrstvy v Nigérii i Americe. A vlastně i Británii. Navíc dobře zvládnutý vývoj a psychologie postav. Hledání domova, rasa a samozřejmě láska, to jsou hlavní témata. Na to, jaký má kniha rozsah a délku, mě snad ani jednou nenapadlo. že by nějaká pasáž byla zbytečná nebo mě nudila. Sáhl jsem po ní na blind a opravdu nelituju, zhltnuto za dva dny.

Babo
02. května

Většinou si knihy vybírám dopředu a do knihovny přicházím pro knihy již připravené . V tomto případě to tak ale nebylo . Byl to náhodný výběr a těšila jsem se, že se dozvím něco o životě v Nigérii .
Něco jsem se jistě dozvěděla ,ale přesto jsem byla zklamaná .
A filozofování o rase mi někdy přišlo jako rádoby intelektuální tlachání .
Že jsou na světě různé rasy je snad stejně jasné jako,že je Země kulatá .
Že v Nigérii rasy neřeší je asi stejně jako u nás.
Myslím,že my bychom je také neřešili , kdyby nás k tomu nenutily ty jiné rasy neustálým tvrzením, jak jsou diskriminovány .
Nevím kolik bílých je v Nigérii .Moc jich asi nebude .

Velká část se odehrává v Americe , kam hlavní hrdinka odjíždí , stýká se s bílými i černými a ve svém blogu řeší pohled černých na život .

Prostě , dala bych 3,5* , ale to nejde , tak dávám 4* a nevím jestli doporučit nebo ne .

VerčaFF
12. dubna

Zajímavý příběh z prostředí, o kterém běžný Evropan nic neví. Ifemelin příběh byl poutavý, autorka dobře líčí prostředí rodné Nigérie i pocity cizince v Americe. Co mě ale nebavilo byla linka o jejím vztahu k Obinzemu. Jeho životní cesta byla o dost nudnější a jeho myšlenkové pochody jsem často nechápala. Navíc jejich jakože osudový vztah mě moc nezajímal a tvořil ty nejzdlouhavější pasáže. Celkově bych ale řekla, že je to kniha zajímavá, kterou si stojí za to přečíst, minimálně kvůli obohacení kulturního rozhledu.

michaela6503
11. dubna

Amerikána ve mně zanechala neskutečně moc pocitů. Knihu jsem si zamilovala a opravdu doporučuji. Rozhodně jsem z ní nadšená a v každém případě jsem se při dočítání knihy s ní opravdu nerada loučila a uklidnila se tím, že si knihu rozhodně za nějaký ten rok chci přečíst znova. Amerikána je přesně ta kniha, která ve mně zanechá něco, co si chci po letech připomenout a dívat se z jiného (staršího) úhlu na věc. :)

kaja77
04. dubna

Nebudu předstírat, že mně kniha bavila od počátku do konce. Měla jsem těžkou čtenářskou krizi a kniha se mi zdála velmi táhlá, zvlášť v pasážích,kdy byla Ifemelu v USA s Blainem, vedla úvahy o rase , Blainovi přátelé, jeho sestra a jejich večírky apod. bylo to pro mně dost nudné a dá se říct že jsem to protrpěla. V knize však byla i místa, která mně bavila velmi a to bylo vše pro nás Evropany exotické tzn.Lagos a Nigérie jako taková. způsob života střední nigerijské třídy apod Díky knize jsem zjistila, jak těžké musí být začít někde jinde úplně od začátku (obinze v londýně a ifemelu v usa) ...love story, která knihou prochází, to porozumění a magnetismus mezi ifemelu a obinzem.. to bylo samozřejmě velmi čtivé. Konec love story na mně působí rozpačitě, ale to bude určitě tím, že jsem taky jako Kosi v roli manželky a tak jsem dost prožívala její situaci, ve které se ocitla a ani nevěděla jak.... Knhu doporučim spise náročnějším čtenářům.

DriftBooks
17. března

Hned na začátku knihy zpraží hlavní hrdinku jakýsi dredatý maník v metru odpovědí na její otázku ohledně rasy… „Dneska o rase každej jenom mele, černoši se musejí přestat brát tak vážně. Teď se všechno musí točit kolem tříd – bohatý proti chudejm…“ To mě pobavilo, zejména ve světle různých kauz, které se v poslední době objevují. Ona ta (leckdy bezprecedentní) korektnost – rasová, kulturní, náboženská, genderová – je pravděpodobně v určité míře nutná, ale někdy mi přijde absurdní snad až k smíchu.

Ifemelu je blogerka. Africká černoška – z Nigerije – žijící momentálně v Americe. Její blog se jmenuje Rasovna aneb Různé postřehy neamerické černošky o amerických černoších (dříve známí jako negři. S fenoménem „černošství“ se paradoxně poprvé setkává až ve vysněné Americe…

Takže… kniha je to skvělá. Skvěle napsaná. S nadhledem, s humorem. Je chytrá. Rozhodně vás přinutí nad všemi těmi věcmi přemýšlet. Ať už se jedná o příběh z Nigérie, nebo z Ameriky. Daleko více raději jsem byl v Nigérii...

Pokud tedy chcete nahlédnout do naprosto jiného světa, poznat drobné nuance v rámci jedné rasy a pochopit zřetelné disproporce mezi rasami jako takovými je Amerikána vynikající příležitostí. Jako bonus dostanete zajímavý a jímavý příběh osudové lásky…

Knihomlok2015
05. března

Čekala jsem víc. Vlastně jen to, co mi bylo slíbeno na přebalu a nenašla jsem ani to.
Silný příběh o lásce, rasových otázkách a identitě? Kde?
Né vážně, teď ze sebe asi udělám naprostého burana z venkova, kterej je vedle z toho, když na ulici vidí jednoho černocha za život, ale mě ta knížka kromě pár stránek na konci, nepřišla ani o lásce, kromě těch několika blogových příspěvků ani o rasových otázkách a vlastně na pár řádků u Obinzeho části v Lodýně ani o identitě. (mimochodem ta část z Londýna se zasloužila o ty dvě hvězdičky)
Prostě na těch 550 stran to bylo hodně slabé.

MichelleS
28. ledna

Zajímavé postřehy o rasové tématice v USA, hodně jsem se dověděla o životě ve vzdálené (geograficky i kulturně) Nigérii. Bohužel příběh Ifemelu a Obinzeho si mě nezískal, nezaujal mě ani všední způsob vyprávění. Netěšila jsem se, jak to bude dál, necítila napětí, pohnutí, neprožívala strasti a radosti spolu s postavami. Možná je to tím, že předchozí kniha (Noc nic nezadrží) mými emocemi cloumala každou chvíli a tak to srovnání zvlášť vyniklo.
Obálka je nádherná.

simona5843
04. ledna

Knihu som bohužiaľ nedočítala.Takže ju nebudem ani hodnotiť.

PavlínaAlžběta
17.12.2017

Bohužel velké haló a reklamy na tuto knihu mě doslova neoslovilo a nemile překvapilo. Knihu jsem nemohla dočíst, už jsem ji měla odloženou, že ji vrátím kolegyni, přesto jsem se donutila. Něco tak nezáživného, ať k zamyšlení, vedlo mé myšlenky na rychlé dočtení. Ano, téma rasismu je celosvětový problém, ale já jakožto sociální pracovník, který prožívá rasismus z obrácené strany, mám také jiný názor a šílené zážitky, takže jsem čekala, že se do knihy vpravím. To ani nešlo.
Závěrem nikdy více. Možná budu svým negativním názorem působit jako rasista :) ale tato kniha se mě opravdu velmi, velmi nelíbila.

Alma-Nacida
10.12.2017

Po delší době kniha, které snad nejen že nemám co vytknout, ale jsem (téměř) nadšená. :) Glosy přistěhovalkyně z tzv. třetího světa do USA mě uchvátily, byly opravdu vtipné a trefné a odhalily pravou podstatu údajně nejvyspělejší demokracie světa. Příběh obou hlavních postav považuji spíš za vedlejší, přesto byl realistický a prostý častých klišé a ne zcela uzavřený konec mi vyhovoval. Nechápu, o čem by kdo chtěl ještě číst dál - snad ne o svatbě s účastí osmi a více guvernérů. :-D

Mermaid
04.12.2017

Romeo a Julie z Afriky. Proč ne? Jenže Julii Ifemelu je docela těžké si zamilovat, protože ta holka se moc sympaticky nechová. Často vystupuje nadřazeně, pozérsky, pomlouvá, neváží si vztahů, které má. Vztahů nejen mileneckých, ale i rodinných a kamarádských.
A píše blog. Přiznám se, že právě kvůli němu jsem chtěla knihu v půlce odložit. A dělala si výpisky. Jenže by nemělo smysl ji s čímkoliv konfrontovat, protože já jsem "privilegovaná bílá" (i když tedy jen východoevropská lůza) a pro takové existuje jediný recept: poslouchat a mlčet, nediskutovat. Není možné připustit, že by to někdo mohl mít těžší, než černoši, na to rovnou zapomeňte.
Takže si dovolím jedinou poznámku - nemám ráda, když návštěva přijde, sní a vypije na co přijde a následně reptá, že to bylo málo, nebo to bylo málo slané. Není většinou nezbytné zůstávat tam, kde se nám nelíbí. Pokud tam ale jít chceme, nepočítejme s tím, že nám hostitel hned dá dceru a půl království. Proč by to dělal?
Zajímavé je, že jsem knihu vyhledala z osobních důvodů, ale většinu otázek jsem v sobě otevřela až při jejím čtení. A musím s lítostí přiznat, že mě to od afričanů začalo vzdalovat, což jsem skutečně nezamýšlela. Pokud by mělo být na tomto kontinentě vše tak, jak líčila Ife, včetně jakési normalizace trestné činnosti (kdo něco spáchal, toho neodsuzujeme, zasmějeme se tomu společně), pak si nejsem jistá, že najdeme společnou řeč. Jediný recept, který mě napadá je, že k bílým přestanou vzhlížet, vyřeší si ten interní rasismus (kdo je světlejší, je krásnější? WTF?) a zapomenou na minulost, když jsou tedy ten rozvojový světadíl, který má to nejlepší před sebou.
No a že jsem Ifemelu moc nefandila a konec mi přišel nesprávný, to už dodávám jen tak, okrajově.

Schullerka
05.11.2017

Jako běloch z Evropy se člověk hodně doví jak o africké, tak americké mentalitě. Rasismu nejen z venku ale i zevnitř černošské komunity. Tragédiích běžného života amerických i neamerických černochů.

Kniha mě hodně obohatila informacemi právě o černošské komunitě z pohledu černocha. Pobavilo mě, že tu některé komentáře zmiňují 'fňukání' a 'tahání barvy pleti úplně do všeho' protože právě o tom autorka píše. Možná to jako fňukání vypadat může, ale je to prostě černošská realita. A i kdyby to bylo zbytečné tahání barvy do všeho, tak po tom, co Ifemelu zažila hlavně ze začátku jejího pobytu v USA, tak si myslím, že by takhle smýšlel úplně kdokoliv. Když se vám věčně zavírají dveře jen kvůli vzhledu, tak už pak ani nemáte snahu přemýšlet nad jiným důvodem, proč se tak může stát. A tuhle realitu/nerealitu podle mě může posoudit jen další černoch, a ne bílý Evropan.

Černoši existují jen mimo Afriku. V Africe jsou to prostě lidé.