Amerikána

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Silný příběh o lásce, rasových otázkách a identitě. Ifemelu a Obinze, dva mladí lidé z Lagosu, se do sebe zamilují. Jejich vlast Nigérie trpí pod nadvládou vojenské diktatury a každý, kdo může, se snaží uprchnout. Sebejistá Ifemelu se vydává do Ameriky, kde zakouší porážky i vítězství, nachází a ztrácí další lásky, to vše pod tlakem něčeho, nad čím doma nikdy nepřemýšlela — rasové otázky. Obinze, kterého Amerika, ovlivněná útoky jedenáctého září, nepřijme, se pouští do nebezpečného, ilegálního života v Londýně. O třináct let později je Obinze bohatý muž v čerstvě demokratické Nigérii a Ifemelu úspěšná blogerka. Najdou po tolika letech a změnách odvahu znovu se setkat tváří v tvář?...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/327315/amerikana-kki-327315.jpg 4.2301
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, Host
Orig. název

Americanah, 2013

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (76)

Kniha Amerikána

Přidat komentář
rezina94
01. května

Stejne jako Purpurovy ibisek, i Amerikana se mi velmi libila. Bavi me, kdyz se z knih dozvim neco noveho, rozsiri mi to obzory, a to tato kniha splnila. Ifemelu i Obinzemu jsem moc drzela palce a tesila se, az se znovu setkaji. Asi ve 3/4 knihy me to trosku nudilo, prislo mi, ze se krome otazky rasy nic jineho neresi. Taky bych si predstavovala lepe zpracovany konec, ktery se mi zdal zbytecne natahovany. Ale i pres to to bude jedna z knih, ke ktere se jednou rada vratim.

annettka1098
31. března

Kniha byla pro mne napsána poměrně náročnou formou, kdy autorka odbíhála od příběhu k příběhu a někdy mi přišlo, že jsou tam pasáže jen proto, aby byl vyzvednut nějaky společenský či rasový problém, ale příběh se tím dále neposunul. Rasových problémů je navíc tolik, že jsem z nich prostě byla unavená. Dostala jsem se to fáze, kdy mi vlastně bylo jedno kdo je černý a kdo bílý. Ovšem pak mi autorka ukázala, že je to proto, že si můžu dovolit, aby mi to bylo jedno. Což rozhodně stojí za zamyšlení.
Jestli vás zajímá rasová problematika v USA, mohu knihu vřele doporučit.

Z knihy mne nejvíce bavily události odehrávající se v Nigerii, protože to pro mne bylo v podstatě první seznámení se s jejich společenským životem.


josefina_silena
27. března

Příběh je o rase, hledání vlastní identity, hledání domova a o mnohém dalším. V některých ohledech mi Nigérie nepřišla tak odlišná od Česka. Některé pasáže mi připomněly vlastní naivitu a vyjevenost při mé první návštěvě USA, ale jinak pro mě bylo samozřejmě těžké se s postavami ztotožnit, protože jejich starosti a strasti jsou diametrálně odlišné od těch mých. Při čtení je proto důležité mít otevřenou mysl. Kniha má velký potenciál svému čtenáři mnoho předat, pokud je na to připraven. Pokud ne, bude se pravděpodobně nudit, možná ho bude čtení místy i rozčilovat. U každé knihy platí, že se musí číst v ten správný čas a vzhledem k tématu se mi zdá, že v tomhle případě to platí dvojnásob. Kniha by mohla být kratší - 400 stran by knize rozhodně slušelo více. Závěr byl poněkud nešťastný, na můj vkus příliš uspěchaný. Celkově jsem si ale čtení užila. Forma, kterou autorka zvolila, byla čtivá, bavily mě i fejetony publikované na blogu hlavní protagonistky.

Sorrow
13. března

Amerikána je jedna z těch stěžejních „mileniálských“ knih, které potřebovaly být napsány. Chimamanda velmi dobře reflektuje veškerá témata, jež tato generace dennodenně řeší. Vzdělání, práci, úspěch, vztahy, budoucnost a v tomto případě i velmi aktuální otázku rasy. Pro čtenáře – bělocha – je velmi zajímavé sledovat, jak je poslední zmiňované téma geograficky vázané. Obinze i Ifemelu to, že jsou černí začínají řešit až po emigraci, dřív nebyli s touto otázkou vůbec konfrontováni. Autorka dává nahlížet na věc prostřednictvím Ifemeliných blogových příspěvků, v mnoha případech nutí čtenáře se opravdu zamyslet nad tím, jak je problematika do značné míry vykonstruovaná právě ze strany bílých snažících se za každou cenu dokázat, že oni rasisti tedy rozhodně nejsou. Neméně důležitou linkou jsou vztahy – milenecké, partnerské, rodinné. Adichie pečlivě buduje pozadí každého jednotlivého vztahu, s čímž samozřejmě úzce souvisí i perfektní vykreslení charakterů. Její dialogy působí nesmírně opravdově, ale celkově je Amerikána stylisticky prostě skvostná. Kdybych ji měla přirovnat k jiným dílům, napadají mě knihy Sally Rooney, Chimamanda jde ale více do hloubky a pokrývá širší plejádu témat. Obinze a Ifemelu se oba zařadili mezi postavy, na které budu ráda vzpomínat, vykreslení jejich vztahu se mě nesmírně dotklo a celkově budu (podobně jako většina ostatních) Amerikánu doporučovat k přečtení všem.

Ninushka
28. únoraodpad!

Na rozdíl od jiných autorčiných knih je to takové upachtěné, hrdinky se zbytečně moc prožívají, nic, co by mě zaujalo natolik, abych knihu dočetla, a upřímně, absolutně nechápu ty ovace...

psychocowboy
11. února

Tahle Ifem, Ifemelu! Příběh chudé dívky ze zkorumpované země, která v Americe potká prince (množné číslo), ale se nakonec se vrátí domů a shledá se se svým vyvoleným. Do pohádkového příběhu odvážné vykreslení rasismu, gender otázek a i trocha politiky (zvolení Baracka Obamy). Pro mě nejcennější poznání Amerikány: rasu začíná Ifemelu vnímat a řešit až v Americe .

czerwa
01. února

Nejvíc mě na této knize překvapil můj vlastní nedostatek představivosti. Nedokázala jsem si dobře představit hlavní hrdinku, její život v Americe a tím spíš ne ten v její rodné Nigérii. O to víc mě příběh zaujal. Líbil se mi ten pohled zvenčí na oba světy, obě kultury, který má právě ten, kdo už ani do jednoho nedokáže pořádně patřit.
Nicméně ač jsem se většinu knihy těšila na prolnutí osudů dvou hlavních postav, právě tato závěrečná část nebyla příliš zdařilá a trochu mě zklamala.

ladyka
19. ledna

Ano, je to místy rozvleklé. Ano, coby středoevropané asi nebudeme s to zcela pochopit nastíněné rasové, integrační, imigrační a další kulturní/společenské otázky, nicméně mně se kniha četla dobře a zaujala mě. Vnímám to tak, že čtení této knihy (a vlastně se to dá aplikovat i na jiné knížky, když tedy s dovolením opomenu "brak") rozšiřuje obzory, nabízí jiný úhel pohledu a to nutno neznamená, že čtenář se s tím musí nějak ztotožnit či to musí soudit nebo hodnotit. Já jsem to vnímala prostě jako příběh a někdy opravdu stačí prostě jen poslouchat...

1