V plesových střevíčkách sibiřským sněhem
Sandra Kalniete
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31933/bmid_v-plesovych-strevickach-sibirskym-s-w59-31933.jpg
4
58
15
Lotyšská autorka sepsala příběh svých rodičů, vyhnaných Stalinem na Sibiř. Předstupuje před čtenáře s dojemným osudem svých blízkých, které byly proťaty mocí, násilím, arogancí, nekulturností, neúctou k právu a spravedlnosti.
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2005 , Lubor KasalOriginální název:
Ar balles kurpēm Sibīrijas sniegos , 2001
více info...
Přidat komentář
Velmi silný příběh dvou lotyšských rodin.V knize je moc pěkně popsána Lotyšská historie.
Bolševici se nezastavili před ničím a před nikým.Myslím že už nikdy nikdo nezjistí kolik lidských životů má toto zrůdné zřízení nasvědomí.
Kniha byla moc pěkně a čtivě napsána,jen mi trochu chyběl popis jejich životů po návratu do Lotyšska.
Pro mě to byla moc silná knížka, dostala se ke mně ještě na střední škole, kdy mi ji doporučila učitelka češtiny a dějepisu. Mám ji dodnes na čestném místě v knihovně. Nejraději se učím o naší minulosti skrze příběhy, tenhle příběh mi nabídnul hodně.
Nesedl mi začátek, který byl plný historie a politiky, ale chápu, že spousta čtenářů tuto stránku Lotyšška nezná. Více mě zajímala rodinná historie a líbilo se mi, že se autorka opírala nejen o vzpomínky rodinných příslušníků, ale i o archivy.
V knize je popsán temný příběh konkrétní lotyšské rodiny v 50. a 60.letech min. století, kdy bylo mnoho rodin odsunuto na nucené práce na Sibiři. Historicky velmi zajímavé téma, ale způsob napsání příběhu mě trochu zklamal, připadal mi hodně "plochý", mnohdy i zdlouhavý.
Úžasný příběh. Jen se přiřadí k těm, které už nikdy nechci číst, podruhé bych to utrpení hlavních postav prožívat nechtěla.
Silná kniha. Odhalí kus Lotyšské historie, ale především osud jedné Lotyšské rodiny, která skončila ve vyhnanství na Sibiři. Je kruté sledovat, jak jim ten zrůdný režim zničil život, zpřetrhal rodinné vazby, jak byla vlastně tato země dvakrát násilně okupována. Detaily ze života ve vyhnanství jsou fakt silné kafe. Ukazuje se zde v plné míře, jak komunismus opovrhoval životem, důstojností a lidskostí. Pro ty, koho zajímá tato část historie je kniha velmi čtivá a odhalí málo známá fakta. Doporučuji.
... drsný příběh. Život na Sibiři vyžadoval velkou sílu, aby lidé vyhnaní tam přežili v hrozných podmínkách. Jen ty popisy politické situace bych zkrátila
Neuvěřitelné, co všechno jsou lidé schopni vydržet. O Lotyších jsem toho moc nevěděla a ráda jsem se tedy dozvěděla něco nového. Taky mě zaujaly koncovky lotyšských křestních jmen a ještě více mužských a ženských příjmení, viz rodokmen předků autorky. Knížka “V šedých tónech” (podobné téma) je o něco čtivější, ale i tady dávám plný počet bodů.
Příroda je ve své podstatě drsná, má své zákonitosti a všechno má své místo. Ale to, co dokáží lidé dělat druhým lidem je nepochopitelné. Tato kniha ve mně zanechala hluboký dojem a obdiv nad schopností překonat všechny ty hrůzy a mít sílu k dalšímu životu. Kniha by měla být součástí doporučené literatury ! Pro každého by mělo být alarmující, když skupina jednotlivců rozhoduje ,, v zájmu všeho lidu " a má jasno v tom, co je pro ostatní nejlepší. Jen víc takových dobře zpracovaných skutečných událostí z historie a učit se lépe využívat svůj mozek při pohledu a hodnocení všeho kolem nás!
Kvalitně a čtivě sepsaná mrazivá výpověď líčící události, na které by se nemělo nikdy zapomenout!
"Lidé jedli úplně všechno. Trávu, stromovou kůru, kopřivy, shnilé brambory, lněná semínka, žáby, mršiny. Žaludek se vzpíral tomu obrovskému množství dušených kopřiv a jiných náhražek a pozřená potrava opouštěla tělo téměř netknuta. Pražená lněná semínka omamovala a člověk po jejich požití upadl do stavu jakéhosi polobezvědomí. Hlad však byl tak strašlivý, že když vyhnanci spatřili ve svých výkalech nestrávená semena, byli připraveni je omýt a znovu je sníst."
"Po zabavení věcí byli vězni zahnáni do dřevěných baráků. Tam na nešťastníky čekaly holé dřevěné pryčny, jejichž spáry sloužily jako úkryt pro vyhládlé štěnice. Jakmile hmyz ucítil lidské teplo, ožil a po tisících se vrhal na příchozí. Baráky byly špinavé a všude po podlaze se válely odpadky. Pod palandami se skladovalo dřevo. Přestože se v zimě po celý den topilo v kamnech, pokrýval stěny baráku led."
Moc zajímavá knížka - četla jsem ji s otevřeným zeměpisným atlasem na stole. Smutné a poučné čtení - doporučuji.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) gulagy stalinismus komunismus Sibiř Sovětský svaz lotyšská literatura zločiny komunismu
V plesových střevíčkách sibiřským sněhemKniha V plesových střevíčkách sibiřským sněhem je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 82x |
| Čtenářské výzvě | 5x |
| Doporučených | 14x |
| Knihotéce | 37x |
| Chystám se číst | 124x |
| Chci si koupit | 33x |
| dalších seznamech | 2x |
To, že komunismus je svinstvo a bolševici jsou svině už vím dávno. Hrůznost sovětské diktatury proletariátu však předčí i tu nejhorší fantazii.
Lotyšsko bylo do první světové války vyspělou a vzkvétající zemí, jejíž metropole Riga se mohla směle rovnat s moderními a vyspělými západními městy. Pak však přišla sovětská vojska a bylo po prosperitě. Stále se opakující příběh.....
Knížka "V plesových střevíčkách sibiřským sněhem" je ohromně silné vyprávění o osudech jedné lotyšské rodiny, které mě zasáhlo. Hluboce, silně a na dlouho. Možná díky té paralele s tím, co se pod mistrnou iluzí zákonnosti děje v současnosti. Dostalo se mi mnoha zajímavých dějepisně-zeměpisných informací díky kterým narostla moje touha navštívit Lotyšsko a poznat národ, který dostal sakra zabrat a přesto zůstal nezlomený.
Smekám před Vámi, paní Sandro, jak jste dokázala najít v sobě sílu tohle všechno vyprávět. Děkuji.
"Nebylo v silách smrtelníka předvídat nepředvídatelné a být důmyslnější než perverzní stroj zhouby, patřící sovětské moci, kterému jeho oběť dříve či později stejně neunikla."