Osm hor

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Ať už je osud cokoli, přebývá v horách, které máme nad hlavou – pro protagonisty románu Osm hor platí tohle tvrzení beze zbytku. V horách se do sebe zamilovali rodiče Pietra, jednoho ze dvou hlavních mužských hrdinů, v horách se Pietro seznámí s Brunem, svým nejlepším kamarádem. Výšlapy do hor se stanou výchovnou metodou Pietrova otce, samotářského chemika střádajícího v šedi Milána svůj vztek na celý svět i svůj stesk po horských vrcholech. Také Pietrův i Brunův dospělý život bude pevně svázán s horami…...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/34_/349488/osm-hor-ihJ-349488.jpg 4.3200
Orig. název:

Le otto montagne (2016)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (68)

Kniha Osm hor

Přidat komentář
Karborund
10. března

Přesně tyto obyčejné lidské příběhy, kdy se dotýkáte toho běžného života, okořeněného přátelstvím a neskutečně krásnou alpskou krajinou jsou knihy dle mého gusta.

kytarka
10. března

Jelikož ráda chodím po horách, tak jsem se rozhodla, že si knihu přečtu.
Pietrův otec má velikou vášeň hory, chodit po horách, v jednom tempu, bez zastavení. Pietro chodí s otcem po horách než ho to přestane bavit.
Do knihy jsem se ihned začetla, jak už jsem zmínila, hory mám ráda. Myslím si, že dá něco i člověku který hory moc nemusí. Kniha vás doprovácí po italských Alpách. Nikdy jsem tam nebyla a i přes to, jsem si během čtení představovala přesně místa a jak to tam vypadá. Krásný příběh o přátelství a něčem navíc.

Jizi
06. března

Snad až příliš nenápadný příběh o jednom přátelství v jedněch horách, který je tak decentní a reálný, že se snad musel skutečně stát - a určitě se na mnoha místech i stal. Osamělost ve vztazích, stejně jako hluboké souznění nalézané v tichu, láska, víra i zklamání, naděje a její nedostatek. A k tomu drsné hory, které dokážou brát a zároveň tolik dávat.
Popisy jsou natolik živé, že není možné nevidět a nevnímat místa, kde se hlavní postavy pohybují - ale barvitost se omezuje pouze na Grenon, na louky, cesty, ledovce, potoky, sníh a práci tam vysoko, tak vysoko, že my tady ani neumíme tak moc zaklonit hlavu, protože tam naše nejvyšší hora ani nenakoukne. Všechno ostatní, všechna místa i města jsou jen letmo zmíněná, aby bylo zřejmé, že svět za hranicí údolí pořád existoval a existuje.
Posloucháno jako audiokniha, takže ještě zmínka k interpretaci: Pavel Batěk čte text příjemně, civilně, tady není, co rozebírat; čili pojďme rovnou k těm otřesným hudebním předělům, které jsou nejspíš už nějakou marketingovou značkou nakladatelství OneHotBook - co to má být za strašný cirkus? Jak může někdo vybrat podobnou estrádní odpornost pro tak melancholický text? A proč je to, sakra práce, zase tak dlouhé? Dotyčného či dotyčnou jsem měla pokaždé chuť přivázat k židli a donutit ho/ji tu příšernost poslouchat aspoň pár hodin... Proč??

Jadla
27. února

Líbila se mi všudypřítomná metafora osmi hor. Také vzdor a pokora spojené v jediném životním osudu. I výstavba textu je skvělá, jako by bylo řečeno právě jen to, co je nezbytně třeba. Ale zůstal mi po přečtení takový smutný, nedokončený dojem.

Safienka
24. února

Bylo to hezké, ale něco mi tam chybělo. Krajina skvělá, surová, taková divoká. Ale postavy jakoby neměli život. Čekala jsem trochu víc k nim, ale pocitově jsem se plácala právě někde mezi místem popisu/krajiny a jimi. Jsem zvědavá na další dílo stejného autora.

Acamar
24. února

Kniha věnovaná vztahu k horám, rozlehlému, chladnému, často nehostinnému, k člověku netečnému prostředí ... Podobný pocit mám i z knihy - atmosféra jakési prázdnoty, osamělosti, neschopnosti života mezi lidmi a s nimi, přátelské a rodinné vztahy spíše jako koexistence vedle sebe bez opravdového spojení, ačkoli je příběh v druhém plánu primárně o uvědomování si důležitosti rodinných a přátelských vztahů.
Hezké téma, ale zpracování mne bohužel nevtáhlo, neoslovil mne ani úsporný (pro mne spíše podivně strojený) jazyk...prostě další bestseller, který mne nějak minul.

MaggieR
14. února

Zaujímavý príbeh, smutný, opis hôr dokonalý. Ale nejak ma to nedokázalo chytiť za srdce.

lushi
09. února

Smutné, ale pěkné čtení. Smutné, protože jsem přesně rozuměla tomu, proč se postavy trápí ve městě, a jak osvobozující je strávit celé léto v horách. A pěkné, protože vyjádřené city a prožitky jsou tak čisté a upřímné. Opravdu krásná kniha o přátelství, vztazích, rodině, elánu do života.

Verrrunka
08. února

Nádherný příběh o tom, jaké může být přátelství mezi muži. Tohle by se ženským asi nestalo :-)
V Dolomitech jsme byli na dovolené, takže jsem měla hned jasnější představu o horách, které jsou v knize popisovány. Velmi příjemné čtení, hluboké myšlenky a krásné popisy přírody.

ibs
06. února

Take svojske, osamele, smutnopekne citanie. Kto ma rad prirodu, hory, atd.-urcite ano.

“Od otca som sa naucil, dlho po tom, co som zanechal jeho chodniky, ze v niektorych zivotoch existuju hory, na ktore nie je mozne sa vratit. Ze v zivotoch ako ten moj a jeho sa nemozno vratit na horu, ktora je uprostred ostatnych a na zaciatku vlastneho pribehu.”

kabudka
05. února

Přímočarý a křehký příběh o vztahu otce a syna, o přátelství a horách. Audiokniha se příjemně poslouchala.

Gabi13
03. února

Miluji hory a tady je mám detailně popsané a jako na dlani. Cítila jsem tu vůni rozdrceného jehličí i tu chladicí vodu z potoků. Vidím jak mi podkluzuji nohy v částech skalnateho moře a jak se potim při svižné chůzi do kopce.
Příběh dvou přátel je skvělou volbou a pasujicim dějem do drsných hor. Všechny jejich prožitky jsou skutečné a uvěřitelné.

Šárka_D
31. ledna

Strohý, jazykově úsporný a přesto hluboký a silný příběh mužského přátelství, otcovské lásky a pubertální vzpoury. A ty hory... skoro jako bych tam byla, viděla na vlastní oči zasněžené vrcholy a cítila čerstvý vzduch při namáhavém výstupu.

Joges
29. ledna

Sotva jsem se prokousal první kapitolou a začetl se, už jsem nedokázal knihu odložit. Osm hor mi vzdáleně připomnělo Gulbranssenovu severskou ságu a mile mě překvapilo. Příběh ze současnosti je vyprávěn s vnitřní naléhavostí a s citem pro detail. Je to sonda do života lidí, kteří si nedokážou život bez hor představit. Je to příběh o odvaze, strádání, samotě i přátelství. Kupodivu mi tu nějaká dějová akce, zvrat či spád ani nechyběly. Je to jen příjemná oddechovka o toulání v srdci hor. Někoho překvapí a obohatí, jiného nechá klidným.

čef
25. ledna

Trochu nostalgická kniha o horách a dlouholetém přátelství utuženém mnohými horskými výstupy a společnou láskou k Alpám. Stylem v mnohém podobným Františku Nepilovi bohužel však bez jeho jemně skrytého humoru, ale zato se stejným pochopením pro lidské snažení a trápení. Hlavně oceňuji autorovu snahu poodhalovat podstatné hodnoty života možná u každého trochu jiné, ale v zásadě nakonec stejné. Takové vyprávění by se nejlépe poslouchalo někde vysoko v horách u ohně pod hvězdným nebem.

raffi
18. ledna

Pomohlo mi, že píšem komentár s nejakým odstupom od prečítania a prišla som na to, prečo sa mi kniha tak úplne nepáčila. Môžeme Pietrove pocity prežívať iba vo vzťahu k prírode, k horám... ale pokiaľ sa jedná o nejaké pocity voči iným ľuďom, nedozvieme sa nič. Zrazu je to úplne plochá postava, ktorá sa mi tým stala čiastočne neznesiteľnou.

blimba
14. ledna

Hezké, ale možná trochu vykalkulovaný dle dobové poptávky.

Jirikk
04.12.2018

Uzasna kniha , zvlast pro ty co radi jezdi na vandry

anna0480
22.11.2018

Vždycky mě víc lákaly hory než moře a tak pro mě tahle knížka byla takovým moc příjemným únikem. Celý příběh je vlastně o vyvíjejícím se přátelství Pietra a Bruna, kteří se jako malí kluci seznámí v horách. Každý z nich je úplně jiný a přesto si tak dobře rozumí. Bruno, syn horalů, který krom hor vlastně nic jiného nezná. A pak Pietro pocházející z města a vedoucí vcelku normální život. Během jejich života se scházejí a znovu rozcházejí, na jejich přátelství jako by to ale vůbec nebylo znát.
Strohost a velkolepost hor tady byla popsána naprosto dokonale. On celkově ten popis přírody či práce v horách byl naprosto autentický a já při čtení měla kolikrát dojem, že se stačí jen pořádně nadechnout a sama ucítím tu vůni smrků a jezera. Celé to na mě působilo tak poeticky a melancholicky. Kdybych to měla shrnout, je to knížka o nacházení sebe sama. Je to o zdolávání vrcholů a propastí nejen v horách, ale i v životě.

FredyFly
15.11.2018

...že všechny hory si jsou něčím podobné, a přece tam nebylo nic, co by mi připomínalo mě nebo někoho, koho jsem míval rád, a v tom je ten rozdíl. Ve způsobu, jímž místo uchovává váš příběh. Jak jej dokážete znovu přečíst pokaždé, když se tam vrátíte. V životě můžete mít jen jedny takové hory...

Chesterton
11.11.2018

Příběh o bytostné lidské potřebě splynout s přírodou, učit se od ní a očistit se v ní.
Příběh přátelství hor a člověka, které vstupuje i do vztahů k blízkým.
Také o rozdílu mezi městem a venkovem, který každý vnímáme po svém.
Příběh o svobodě, autenticitě, touze po samotě i společenství.
Kniha o lidské blízkosti, která je křehká a vzácná a nejsilnější je nakonec přátelství z dětství.

Stejně jako alpské vrcholy mě uchvátil úsporný styl autora, ve kterém není písmenko navíc. Jeho vyprávění pohltí velice nenápadně avšak o to intenzivněji. Má mnoho osobních i sociálních vrstev. V každém z nás rozehrává osobitou paletu zážitků a pocitů. Osudy lidí jako by v blízkosti hor ustoupily do pozadí. Stejně se vytrácí kvalita rodiny při předávání mezi generacemi.

Bruno a Pietro svým přátelstvím, které vše překoná pro mě souzní s horským potokem, který je výrazným motivem příběhu. Rodina je potom čistou vodou bez níž jako lidé nemůžeme přežít. To jsem mezi řádky vyčetla já :o)


"Roklina v Graně byla v polovině listopadu spálená suchem a mrazem. Měla barvu okru, písku, terakoty, jako by se přes pastviny už přehnal požár a stačil se i uhasit. V lesích ještě tu a tam vzplál: na úbočích hory ozařovaly temnou zeleň smrků zlaté a bronzové plamene modřínů a když člověk zvedl oči k nebi, hřály u srdce. . . . ."

tonysojka
10.11.2018

Spíše než osudy postav mne zaujala neuvěřitelně dokonalá forma vyprávění a popisy přírody.A hor a člověka a jejich vzájemného vztahu,lidských příběhů až nenápadně tragických a jakoby samozřejmých ,v jejich prostotě přitom nezvratitelných rozhodnutí.Hory člověku imponující svou monumentálností a krásou a na druhé straně ho děsící nevyzpytatelností a krutostí při rozmarech počasí.Tak jako ženy.Ta kniha bude ve mne rezonovat dlouho i když jsem při čtení porušil všechny základní pravidla výstupu: vystoupal jsem v nadšení na tu horu moc rychle a nevychutnal všechno.Budu se muset někdy do Dolomit vrátit a jít ještě jednou a pomaleji.

adorjas
08.10.2018

Už z prvých stránok budete mať pocit výnimočného jazyka- farbisté a predsa jednoduché popisy prírody vás uchvátia, ak čo i len trošku máte srdce naklonené týmto smerom. Budete mať chuť a náladu chodiť, šľapať, spoznávať kopce a hory. Autor ma v tejto knihe určite viac zaujal ako vo svojej Sofii, ktorá vždy chodí v čiernom (ktorá mi úplne pripomínala Emu Mullerovú- pozn. pre slov.čitateľov).

Akurát, opäť tie postavy, strohé, nekomunikujúce medzi sebou, svoje bolesti si nechávajú pre seba a čo ma najviac mrzí je to, že ich správanie ich vôbec nemrzí . A síce ich vzťahy (aj rodinné) strokotávajú, tak oni nad tým neprejavia ľútosť (ani vo vnútri)...

Scheila
25.09.2018

Tato kniha má 217 stran a já ji četla už od května. Pekelně dlouhá doba. Ale ne proto, že by mě nenadchla, nebo byla nečtivá, nudná nebo něco podobného. Ale proto, že na tuto knihu jsem chtěla svůj čas. Chtěla jsem ji číst jen když se cítím dobře, protože ta kniha si to zaslouží. Neděli se tam velké zvraty, ani napětí, žádné velké zápletky. Bylo to o prostém životě lidí z hor a klukovi, co se tam rád vracel. ☺️ Je to krásná kniha která není pro každého. A určitě ji chci v knihovně a ráda se k ní vrátím.

Ťapulka
27.08.2018

Já osobně bych řekla, že Paolo Cognetti tuto knihu nenapsal, on jen uměl naslouchat horám a horské přírodě, vrcholkům a horalům, tuhle knihu totiž napsaly právě hory, hory a život. Moc mě mrzí, že jsem ji neměla s sebou v Alpách! Alespoň mě tam ale teď její stránky opět přenesly a já si všechny ty naše letošní výšlapy užila ještě jednou. Kniha není přímo napínavým příběhem, ale já ji nemohla odložit ani na chvilinku. Chtěla jsem být spolu s Pietrem a Brunem, dýchat čistý horský vzduch, nechat si pod kůži vlézt horskou syrovost, chlad, romantiku a divočinu...

hermína14
26.08.2018

vcuclo mě to, obestřelo a od počátku do konce jsem měla pocit úplného pohlcení...a začaly mě svrbět nohy (přiznávám, že cestou kolem botníku jsem pohladila pohorky:))

Nel.K.
23.08.2018

Silný příběh vyvolávající velmi silné emoce po jeho dočtení. Pravdivý, veselý i smutný jako sám život. Cognetti dokáže přesvědčivě vylíčit osamělý způsob života, stejně jako setrvání v rodině a přednést čtenáři všechna úskalí i radosti plynoucí z obojího. Přátelství Bruna s Pietrem (Beriem) mi připadalo jako něco dnes již neexistujícího a přesto tak nesmírně skutečného, až jsem se místy přistihla, že jim ho snad i závidím. Nádherná knížka, doporučuji!

květáček
06.08.2018

Děkuji Pett za nádherný komentář a plně se s ním ztotožňuji!

Pett
03.08.2018

Pietro a Bruno... opuštěné duše osudově do sebe narážející v horách... dvě tak rozdílné, a přeci si tak blízké, bytosti hledající každý po svém ten svůj životní vrchol... cvrnkla do mě myšlenka, jaký způsob bytí je vlastně ten správný... občas se ve mně rozpustila samota... jindy mě zase hřála lidskost vyprávění... a hlavně... naprosto nekompromisně mé já obalila všudypřítomná síla přírody... zase jeden z těch příběhů, kde se vlastně nic neděje a přitom se děje úplně všechno... miluju tu pomalu plynoucí naléhavost, která vás šimrá v srdeční komoře... a tohle bylo přesně ono!

Jolina
29.07.2018

Tohle je naprosto můj šálek kávy - několik málo postav, horské scenérie, obyčejné příběhy, ze kterých tryská lidskost, lidské předvídání a očekávání, zároveň o pocit, že jakékoli lidské rozhodnutí může hrát svou důležitou roli. Autor si na nic nehraje, autor vše sděluje pozvolně, klidně - a přitom se před čtenářem objeví nádherný lidský příběh. Doporučuji.