Osm hor

Hezký román o smyslu života, vztahu k horám. Kniha pro odlehčené čtení. Líbila se mi nálada, popis stoupání na horu. Nejsou zde žádné složité myšlenky, prosté bytí vstříc hoře, přírodě, horskému potoku, kravám, plynoucímu životu. Moc pěkná oddychovka.

« Možná je pravda, jak tvrdila máma, že každý má v horách svoji nejoblíbenější výšku, krajinu, která se mu podobá a kde se cítí dobře. Ta její byla nepochybně les v 1500 metrech, smrky a modříny, v jejichž stínu rostou borůvky, jalovce a rododendrony a schovávají se tam srnci. Mě víc lákaly hory, co přijdou potom: alpské louky, bystřiny, rašeliniště, vysokohorské byliny, pasoucí se zvířata. Ještě o něco výš vegetace zmizí, až do začátku léta všechno přikryje sníh a převládající barvou je šedivá skal, žilkovaná křemenem a vykládaná žlutí lišejníků. Tam začínal svět mého táty. Po třech hodinách chůze louky a lesy přenechaly místo kamenným mořím, jezírkům ukrytým v ledovcových kotlinách, roklím zbrázděným lavinami, zřídlům ledové vody. Hory se proměnily v drsnější, nehostinné a ryzejší místo: tam nahoře se začal cítit šťastný. Možná omládl, vracel se do jiných hor a jiných časů. »

--

„Už jsem se naučil, že zážitky z těch míst nejde předat těm, kteří zůstali doma.“ říká Cognetti, a přesto se mu to povedlo dost dobře. Tuhle knihu budou milovat nejen ti opravdoví milovníci hor, ti skuteční, ti samotáři, kterých je podle mě nakonec docela málo, ale i každý, kdo rád pozoruje lidské duše. Jsou totiž i takové hory, které máme jen v hlavě, a hory, které nám pod nohy klade život, i když žijeme v nížině. O tom všem Cognetti píše krásně a ohromně pravdivě.

Ukázky přeložila Alice Flemrová.

--

« Vzpomněl jsem si na potok: na tůňku, na malý vodopád, na pstruhy, kteří hýbali ocasy, aby zůstali nehybní, na listy a větvičku plující dál. A pak na pstruhy vymršťující se proti své kořisti. Začal jsem chápat jednu věc, a to, že pro říční rybu každá věc pochází z hory: hmyz, větvičky, listy, všechno. Proto se dívá vzhůru, čeká na to, co má přijít. Jestliže místo, kam se člověk ponoří do řeky, je přítomnost, pomyslel jsem si, pak minulost je voda, která protekla za něj, která teče dolů a v níž už pro něho nic není, zatímco budoucnost je voda stékající shora a přinášející nebezpečí a překvapení. Minulost je v údolí, budoucnost na vrchu. Tohle jsem měl tátovi odpovědět. Ať už je osud cokoli, přebývá v horách, které máme nad hlavou. »

*To vy z města tomu říkáte "příroda". Ve vašich hlavách je tak abstraktní, že má i abstraktní jméno.*

Kniha o dospívání i o domnělé dospělosti. Kniha o horské melancholii i o melancholii po horách. Prostě o životě pro ty z nás, kteří se umí ztotožnit s výše uvedeným nahlíženým skrze (vysoko)horskou turistiku.

Autor rozumí a umí stroze, přesto živě, popsat ono zvláštní svébytné rozpoložení, které zažíváte, když jste introvert přes rok dlící v přeplněném městě a přesto milující hory, který si to sám či v tiché společnosti léto co léto štráduje na nějakou tu (dvou/tří)tisícovku. A právě skrze hory je tu nahlíženo na jedno celoživotní přátelství.

Kniha fungující po emoční stránce, nikoli po stránce dějové. Což by nevadilo, kdyby se během finální dějství právě o jakýsi tuctový náznak dějového oblouku nesnažila. Dokud je na scéně otec hlavního hrdiny, není co vytknout. Jakmile se ve finálním třetím dějství on i jeho odkaz vytratí, tak už to tak nějak ze setrvačnosti dojíždí, aby se tedy neřeklo, že to nemá závěr (nemyšleno přímo vyústění). Což se stejně bude říkat, protože prostě nemá. A kdyby si to závěrem nepokazila, tak ani neměla mít.

Knížka mi ležela doma už nějakej rok. Těšila jsem se až si ji přečtu, ale nikdy mi na to nepřišla "vhodná" chvíle. Pak vyšel skvělej film, kterej mi potvrdil, že tuhle knížku si fakt musím přečíst..
A až tohle léto, po několika sólo dnech v Dolomitech na divoko byla ta "vhodná" chvíle.
Osm hor je tenká knížka, normálně by ji člověk mohl sfouknout za několik dní, kdyby chtěl. Já jsem ji úmyslně četla asi 4 měsíce, vždycky jen venku. Když jsem těmi místy procházela, kniha působila úplně jinak, i když není zdaleka jenom o horách...
Tuhle knížku si musí každej přečíst sám,každej kdo chápe tohle volání hor.

Vlastně jde o zdánlivě jednoduchý příběh přátelství dvou kluků, který přetrvá léta. Přáteství bez souzení a porovnávání. Kniha o hledání sama sebe. Jde o život na horách a život s horama v srdci. Vše vykresleno s láskou a pokorou k přírodě jako takové.

Nejdřív mi to bloumání po horách nepřipadalo ani za mák zajímavý, ale pak se příběh trochu rozběhl a nakonec jsem se do toho docela ponořil.

Příběh o horách, životu v nich a jednom přátelství dvou chlapců, které přetrvá léta. Vlastně ani nevím, jestli příběh nebyl až moc smutný. Nejdříve odloučení otce a syna, které se nikdy nenapraví a pak odloučení jedné rodiny, kvůli tvrdohlavosti Bruna. Jak již zmiňovali ostatní - příběh mohl jít více do hloubky.

Citlivá knížka s citlivým příběhem zasazeného do prostředí italských hor. V příběhu se objevuje rozpor mezi světem přírody a na druhé straně životě ve městě. Příběh poukazuje na nekončící přátelství chlapců, později mužů, které spojila právě láska k přírodě, ale zároveň i rodinné osudy a vztahy k rodičům. Autor stručně, ale vlastně i s hloubkou popisuje, jak se vztahy vyvíjeli s postupem času. Čtení je to milé a snad možná i trochu smutné zároveň. Ale krásné...

Krásný poetický příběh zasazený do prostředí hor ve všech ročních obdobích psaný s laskavostí, respektem, pokorou i obdivem k přírodě, její síle i její neopakovatelnosti. K tomu obraz hlubokého čistého přátelství bez potřeby soudit leckdy odlišné volby toho druhého a naopak přijímat lidi, věci i situace takové, jaké jsou. Rodinné vztahy i ve své nedokonalosti davají podnět k zamyšlení, reflexi. Velmi povedené !

Kniha mi byla doporučena, ráda čtu o horách a horolezcích, ale toto byl spíše komorní psychologický příběh, kdy čtenář musí číst mezi řádky a domýšlet se. Podle recenzí vás buď kniha chytne nebo nezaujme, mně moc nezaujala, popis hor a horalského života se mi líbil,ale víc by to vyniklo ve stejnomenném filmu,který byl podle knihy natočen.Postavy mi připadaly ploché kromě Bruna, ale život hlavního hrdiny mi přišel bez emocí, popis bezejmenných přítelkyň a práce, škoda, mohlo to jít víc do hloubky.

Zajímavá kniha o životě, smýšlení horalů v italské Greeny. A o ryzím přátelství. Poslouchala jsem jako audioknihu ve skvělém podání Pavla Batěka, který tomu dodal svým pojetím velkou autenticitu.

Super kniha, přesně podle mého gusta. Miluji hory a s potěšením jsem sledovala tento příběh dvou horalů. S Brunem jsem neskutečně cítila, znám ten pocit, kdy se vám nechce z hor dolů. Perfektně popsaná láska a úcta k přírodě, samota, souznění, vztahy...

Knihu přidávám do doporučených.

03.12.2024

Souznění s přírodou, podivínští horalové. I když Osm hor, podle mého mínění není tak dobrou knihou jako bylo Vlčí štěstí, tak je to stále velmi zajímavá a zvláštní kniha. Oproti Vlčímu štěstí, jsem v této postrádala nějaký skutečný příběh. Je to vlastně spíš příběh hor, nežli lidí. Dost často se opakují stejné situace. Emoce u mě nefungují. Závěr příběhu byl velmi předvídatelný. Kdybych ovšem jako první poslouchala tuto knihu, tak budu nadšená. Ale mám srovnání s Vlčím štěstím. Každopádně, jestli vyjde nějaká další audiokniha, nebudu u toho chybět. Tuto audioknihu načetl pan Pavel Batěk. A načetl ji velmi dobře.

Nádherná kniha. Pro každého, kdo byl někdy na dlouhé túře v horách, přespával venku ve spacáku, lezl po skalách, obdivoval monumentálnost hor a krásu horských jezer prostě knižní must read.

Knížka má jenom 232 stan, a přesto vás ten poetický příběh dokáže tak moc vtáhnout a chytit za srdce. A není to jenom o horách, ale především o rodině, hlubokém přátelství a hledání sebe sama.

Podle hodnocení jsem čekala, že kniha bude dobrá, ale nečekala jsem, že až tak moc. Po dost dlouhé době jsem si u knihy i ze srdce pobrečela a ještě teď, několik týdnů po přečtení, na ni často myslím. Tohle je jedna z těch knih, které se vám zaryjí hluboko pod kůži. Tohle je jedna z nejlepších knih, jakou jsem kdy četla. Děkuji.

Krásný až poetický příběh, v jehož ústředí jsou hory, které osobně zbožňuju. Ze začátku mi kniha moc neseděla, nějak mě rozčiloval přístup otce - jak k horám, tak k lidem. Kniha mě chytla prakticky po jeho smrti. Nejvíc mě fascinoval vývoj Pietra, od dětství až po dospělost, jak se měnil jeho vztah k otci a vůbec k životu.

Krásná kniha o horách a přátelství. Mám pocit, že mi autor "vykradl" mé vlastní příběhy!

Velmi prijemne, citlivo a inteligentne napisana kniha o horach ku ktorym mam aj ja velmi blizko. Pre mna hotovy zjav po dlhej rade obycajnych knih.

Hory ve všech ročních obdobích jako kulisa pro komorní příběh. Příběh o přátelství, rodině, osamělosti i vztazích.
Pomalu plynoucí děj, úžasné popisy přírody, láska k horám, poetika.
Nádherná kniha.
Pohlazení po duši.

Tohle me moc bavilo. Italii mam moc rada a zejmena hory. Je to takovy holcici sen, zkusit si rok zit v horach a starat se sama o sebe.

Moc me bavil jak pribeh, tak jazyk. Kniha v sobe nese spoustu zamysleni, aniz by slozite filosofovala a strhavala od deje. Urcite si autora jeste vyhledam.