Osm hor
Paolo Cognetti
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/349488/bmid_osm-hor-ihJ-349488.jpg
4
622
160
Ať už je osud cokoli, přebývá v horách, které máme nad hlavou – pro protagonisty románu Osm hor platí tohle tvrzení beze zbytku. V horách se do sebe zamilovali rodiče Pietra, jednoho ze dvou hlavních mužských hrdinů, v horách se Pietro seznámí s Brunem, svým nejlepším kamarádem. Výšlapy do hor se stanou výchovnou metodou Pietrova otce, samotářského chemika střádajícího v šedi Milána svůj vztek na celý svět i svůj stesk po horských vrcholech. Také Pietrův i Brunův dospělý život bude pevně svázán s horami…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , OdeonOriginální název:
Le otto montagne , 2016
více info...
Přidat komentář
Přátelství dvou chlapců,(dále mužů) z naprosto odlišného prostředí, láska k horám, hledání vlastní cesty životem, vztahy v rodině, vztahy otců a synů. Matky, které drží rodinu....To vše je v poklidně plynoucím příběhu. Každý je zodpovědný za životní cestu, kterou si zvolil, nic nejde vrátit.
Kniha mi připadá jako psaná na objednávku. Možná byl autor jako dítě s rodiči na výletě v horách a teď si řekl, že by se z toho dala vystavět kniha. Celý příběh působí povrchně, postavy jsou ploché, nedotažené, bez života. Pořád čekáte, že se něco bude dít, že dojde k nějakému dramatickému zvratu, střetu mezi postavami, k nějaké akci. Drsné prostředí hor k tomu přímo vybízí. Ale kdepak! Postavy se objeví a pak jsou najednou fuč. Vztahy mezi nimi naprosto nefungují nebo vůbec neexistují. Všechno vyšumí do ztracena s prvním horským praménkem. I ty popisy hor jsou velmi banální a plné klišé; člověk s láskou k horám a přírodě dle mne prostě píše jinak.
Jednoduchý a velmi krásný příběh o přátelství dvou chlapců, které vzniká v italských Dolomitech. Dobývání zdejších horských vrcholů je životním stylem frustrovaného otce jednoho z hochů.
Kniha nepřináší jen působivý obrázek hor, ale především hlubší poznání vztahů mezi postavami otce a syna, či obou chlapců v dětství i dospělosti. Láska k horám tu hraje zásadní roli.
Moc pěkná knížka. Doporučuji.
Tuhle knihu jsem četla na místě, kde má přítelova babička chatu. Nádhernou, historií opředenou chaloupku, kde se zastavil čas. V kouzelné zahradě, obklopeni stromy, čmeláky a ptáky můžete nerušeně lelkovat, psát, jíst, pít kafe nebo číst. Anebo všechno dohromady. Zalezla jsem si pod jeden košatý strom kousek od terasy a začetla se, ukusujíc malinovou galetku a upíjejíc poctivé espresso z kávovaru, který jsem nebyla líná vézt z Brna s sebou. A právě v přírodě, za životaplného cvrkotu všude kolem, se mi Osm hor četlo samo.
Záhy jsem podlehla Paolovu úspornému stylu psaní. Já, která se až nesmyslně vyžívá v popisu různých detailů a pocitů jsem fascinovaně a s pokorou sledovala, jak skvěle funguje, když tohle někdo úplně vynechá a úsporně pracuje s textem osekaným od všeho přebytečného.
Paolo Cognetti umí vyjádřit silné emoce bez patosu a barvitých vysvětlení. Vypráví o horách přímo a bez příkras a aniž by se urputně snažil získat si vaše sympatie, po pár stránkách se ocitáte na stezkách společně s hrdiny. Vnímáte každý kámen, trávu, co voní jako čerstvě vyprané prádlo, do zad vás spolu s Pietrem a Brunem pálí slunce a cítíte nohy, hlavně paty a kolena, auu… A říkáte si, jaké to asi bude, až se druhý den ráno probudíte.
Když Pietro vypráví o svém vztahu s otcem, neprolévá u toho kýble slz, nesoudí, neukazuje na něj prstem. Sdílí svůj příběh bez hysterie a vykřičníků. Přesto s ním soucítíte a vlastně díky tomu dokážete porozumět i tomu tátovi, který si v rozhovorech dvakrát neliboval a daleko raději investoval energii do dlouhých osamocených výšlapů. Jeho nejbližšími společníky tak po celý život zůstaly horská sedla a soutěsky, říčky a zbytky sněhu na vrcholcích hor.
Až po letech si Pietro nenásilně uvědomuje, že toho má s otcem společného víc, než by si býval myslel. A když mu tatínek odkáže pozemek blízko letního domu v Graně, kde dlouhé roky společně jako rodina pobývali, vrací se na místo činu, aby pomalu nacházel sám sebe, porozuměl otcovu smýšlení a hodnotám, vyšlápl se starým kamarádem dalších pár kopců a jednoduše pobyl na místech, kde se cítí víc a víc doma. Nachází otcovy vzkazy ukryté na dobytých vrcholech hor a postupně dochází ke smíření.
Knížka plyne jako horská říčka, sledujete příběh jednoho života a přátelství v proměnách času. Během četby nepřicházejí vypointované zvraty či šokující odhalení a na konci knihu dost možná neodložíte s potřebou jít si okamžitě nalít panáka. Proč ji tedy číst? Právě proto, že je tolik ze života. Tak prostá a zároveň plná prožitků. Těch nejobyčejnějších, a přesto krásných, dravých i čistých. Stejně jako horská bystřina blízko Grany nebo v jiných horách, tam, kde to máte rádi. Místy nepředvídatelná a deroucí se vpřed, jinde pokojná a plynoucí pozvolna. Jako samotné bytí. S osudem a budoucností, která podle Pietra přebývá nad našimi hlavami, vysoko v horách.
Oddychový, pokojný príbeh dvoch chlapcov a ich láska k horám. Ich životné príbehy, rozdielne so spoločnými styčnými bodmi, vedie k zamysleniu nad životom, nad hodnotami, ktoré sú dôležité.
Po návratu z Vysokých Tater jsem si řekla, teď je správny čas na tuto knihu. A potvrdilo se. Příběh, který vás přemístí do hor, kde kráčíte po stopách rodiny, přítele z dětsví a hledáte své místo na zemi. A ať už je to někde nahoře či dole, Cognetti vás vytrhne z vaší reality a vezme vás na výlet, který za to stojí.
Nádherná a podmanivá kniha s krásným a přitom vlastně velmi obyčejným a realistickým příběhem lidí, jejichž srdce propadlo horám. Fantastické popisy přírody dokonale vtáhnou do děje a na tu krátkou chvíli, kterou vám zabere čtení, se ocitnete přímo na alpských úbočích, kde prožíváte životní osudy našich hrdinů. Velký čtenářský zážitek, který jsem si vychutnávala plnými doušky.
nádherná kniha o veľkom priateľstve. občas sa mi stane, že po dočítaní knihy mám chuť pustiť sa do nej znova. toto je jedna z takých kníh.
Jedno alpské údolí, jedna hora, dva muži a jedno přátelství v proměnách času. Jeden hledá sám sebe na druhém konci světa, ten druhý ve stínu úbočí té své jediné hory. Jednou za čas se jejich cesty protnou, protože ač tak rozdílní, jejich životy jsou již navždy propojeny. Knihu jsem četla v originále a ač je italština rozhodně mým nejslabším jazykem, je vyprávění tak poutavé a sugestivní, že jsem se hned s prvním otevřením knihy ocitla uprostřed alpských luk nebo ledovcových polí. Lidské charaktery jsou naopak popisovány velmi úsporně a bez zbytečného sentimentu, o to silněji však působí. Když jsem knihu zavírala (velmi neochotně) naposledy, měla jsem pocit, jako bych já sama znala Bruna i Pietra již celé roky a bylo mi líto, že mě opouštějí. Doporučuji všem, kdo milují divokou krásu hor i ryzí přímočarost horalů, kteří v nich (a jimi) žijí.
* Čtenářská výzva - 14. Kniha o vašem oblíbeném místě, zemi
Příběh o přátelství, horách, přírodě a lidských vztazích. O životě, na který my už jsme dávno zapomněli. O životě bez moderních vymožeností...přemíry všeho, bez čeho už si ani život představit neumíme. Úžasné čtení.
Krásný lidský příběh mě zaujal od první stránky. Nestává se mi často, že se těším, až si zas budu číst, ale u této knihy to tak bylo. Mohu doporučit nejen těm, kdo mají rádi hory a život v přírodě, ale především těm, kteří mají rádi dobrou literaturu. Mimořádný čtenářský zážitek, který vás zklidní a přivede do velké pohody. Zvláště v dnešní uspěchané době jsou takové knihy důležité...
Přesně tyto obyčejné lidské příběhy, kdy se dotýkáte toho běžného života, okořeněného přátelstvím a neskutečně krásnou alpskou krajinou jsou knihy dle mého gusta.
Jelikož ráda chodím po horách, tak jsem se rozhodla, že si knihu přečtu.
Pietrův otec má velikou vášeň hory, chodit po horách, v jednom tempu, bez zastavení. Pietro chodí s otcem po horách než ho to přestane bavit.
Do knihy jsem se ihned začetla, jak už jsem zmínila, hory mám ráda. Myslím si, že dá něco i člověku který hory moc nemusí. Kniha vás doprovácí po italských Alpách. Nikdy jsem tam nebyla a i přes to, jsem si během čtení představovala přesně místa a jak to tam vypadá. Krásný příběh o přátelství a něčem navíc.
Snad až příliš nenápadný příběh o jednom přátelství v jedněch horách, který je tak decentní a reálný, že se snad musel skutečně stát - a určitě se na mnoha místech i stal. Osamělost ve vztazích, stejně jako hluboké souznění nalézané v tichu, láska, víra i zklamání, naděje a její nedostatek. A k tomu drsné hory, které dokážou brát a zároveň tolik dávat.
Popisy jsou natolik živé, že není možné nevidět a nevnímat místa, kde se hlavní postavy pohybují - ale barvitost se omezuje pouze na Grenon, na louky, cesty, ledovce, potoky, sníh a práci tam vysoko, tak vysoko, že my tady ani neumíme tak moc zaklonit hlavu, protože tam naše nejvyšší hora ani nenakoukne. Všechno ostatní, všechna místa i města jsou jen letmo zmíněná, aby bylo zřejmé, že svět za hranicí údolí pořád existoval a existuje.
Posloucháno jako audiokniha, takže ještě zmínka k interpretaci: Pavel Batěk čte text příjemně, civilně, tady není, co rozebírat; čili pojďme rovnou k těm otřesným hudebním předělům, které jsou nejspíš už nějakou marketingovou značkou nakladatelství OneHotBook - co to má být za strašný cirkus? Jak může někdo vybrat podobnou estrádní odpornost pro tak melancholický text? A proč je to, sakra práce, zase tak dlouhé? Dotyčného či dotyčnou jsem měla pokaždé chuť přivázat k židli a donutit ho/ji tu příšernost poslouchat aspoň pár hodin... Proč??
Líbila se mi všudypřítomná metafora osmi hor. Také vzdor a pokora spojené v jediném životním osudu. I výstavba textu je skvělá, jako by bylo řečeno právě jen to, co je nezbytně třeba. Ale zůstal mi po přečtení takový smutný, nedokončený dojem.
Bylo to hezké, ale něco mi tam chybělo. Krajina skvělá, surová, taková divoká. Ale postavy jakoby neměli život. Čekala jsem trochu víc k nim, ale pocitově jsem se plácala právě někde mezi místem popisu/krajiny a jimi. Jsem zvědavá na další dílo stejného autora.
Kniha věnovaná vztahu k horám, rozlehlému, chladnému, často nehostinnému, k člověku netečnému prostředí ... Podobný pocit mám i z knihy - atmosféra jakési prázdnoty, osamělosti, neschopnosti života mezi lidmi a s nimi, přátelské a rodinné vztahy spíše jako koexistence vedle sebe bez opravdového spojení, ačkoli je příběh v druhém plánu primárně o uvědomování si důležitosti rodinných a přátelských vztahů.
Hezké téma, ale zpracování mne bohužel nevtáhlo, neoslovil mne ani úsporný (pro mne spíše podivně strojený) jazyk...prostě další bestseller, který mne nějak minul.
Zaujímavý príbeh, smutný, opis hôr dokonalý. Ale nejak ma to nedokázalo chytiť za srdce.
Smutné, ale pěkné čtení. Smutné, protože jsem přesně rozuměla tomu, proč se postavy trápí ve městě, a jak osvobozující je strávit celé léto v horách. A pěkné, protože vyjádřené city a prožitky jsou tak čisté a upřímné. Opravdu krásná kniha o přátelství, vztazích, rodině, elánu do života.
Štítky knihy
přátelství zfilmováno příroda italská literatura rodina Itálie psychologické romány hory a pohoří samota otcové a synové
Autorovy další knížky
| 2017 |  Osm hor |
| 2018 | Divoký kluk |
| 2022 | Vlčí štěstí |
| 2019 |  Nikdy nevystoupat na vrchol |
| 2018 | Sofia vždy chodí v čiernom |
Kniha Osm hor je v
| Právě čtených | 16x |
| Přečtených | 795x |
| Čtenářské výzvě | 132x |
| Doporučených | 62x |
| Knihotéce | 208x |
| Chystám se číst | 440x |
| Chci si koupit | 111x |
| dalších seznamech | 7x |
Velmi prosté (a v prostotě dokonalé) a působivé. Až se mi zastesklo, že takhle hory nemám. Prostá je příroda a být v ní, s ní a s nejlepším kamarádem.
A zároveň hrozně složité. Otec je tvůj NEJVÍC, dítě je tvoje NEJVÍC. A stejně se to pomotá, neporozumění, zklamání, nenaplnění. A v tom všem pěkné chvilky: Pietro nachází v zápisnících na vrcholcích hor stopy svého otce (Byl jsem tady.), má chuť něco připsat nebo vytrhnout list ze zápisníku, ale neudělá to. Okamžik, který tě osloví.
Brunova touha po - čem vlastně? Tomu asi nerozumím. Ale hrozně bych mu to přála. A velký smutek. Haj hou.