Vlčí štěstí
Paolo Cognetti
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/478032/bmid_vlci-stesti-fb1-478032.jpg
4
197
57
Neúspěšný spisovatel Fausto opouští po rozchodu s dlouholetou partnerkou Milán a nachází útočiště v horské vesnici. Nečekaně získá místo kuchaře v malé restauraci oblíbené u horalů a vedené srdečnou Babette. I ona před lety utekla z města a vnesla do vesnice trochu přívětivosti. V novém románu autor kreslí obrázky z každodenního života místních obyvatel, v nichž spolu se změnami ročních období zaznamenává i proměnu lidských tužeb a snů.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2022 , OdeonOriginální název:
La felicità del lupo , 2021
více info...
Přidat komentář
Nádherná kniha. Vyslechla jsem audioknihu, krásně načtenou. Líbily se mi osudy jednotlivých horalů, které se navzájem proplétají. Jejich těžký život o přežití, jejich sny a lásku k horám.
Zhruba po první třetině jsem knihu chtěla odložit, vůbec mě nebavila, přišlo mi, že je téměř bez děje, ale v moment, kdy skončila zima (sezóna) a hlavní hrdina jel vyřídit rozvod atd., mi přišlo, že se to rozjelo a zbytek už byl čtivý a moc fajn :) btw. hned bych se do míst, kde se to odehrává, vypravila :)
Kniha plná zamyšlení o smyslu života na pozadí hor. Líbilo se mi to, protože slova a místa spolu hezky kontrastovala nebo se doplňovala. Poetický styl příběh ještě pozvednul.
Pěkná, poetická knížka, moje druhá od autora, jako první jsem četla Osm hor. Opět se mi moc líbila, člověk se přenese jinam a je to příjemné. Opět o horách a lásce k nim - a nejen o lásce k horám.
Dost podobné první knížce (osm hor), ale vlastně mě ta horská poetika dost baví. O hledání smyslu života a životní rovnováhy, kterou mně osobně hory taky dávají.
Díky audio výzvě jsem konečně "ochutnala" tvorbu Cognettiho a jsem mile překvapena, jak se mi kniha líbila.. I já bych se vydala do těchto krás hor, které jsou nám tu skvěle popsány, i se sympatickými postavami k tomu.. Krásně načtena Ondřejem Brouskem, opět takové hezké pohlazení do oušek.. A krásná obálka knihy jako třešnička na dortu. Jsem moc ráda, že jsem si knihu poslechla.
Cognetti má dar - při čtení jeho knih se nemusím ani snažit o zapojení fantazie, automaticky mě jeho příběh přenese na ono imaginární místo, moje mysl vidí všechny detaily, ví přesně jak vypadá Babettina hostina, les, pasoucí se krávy, i to slunce zářící na vrchol ledovce. Po přečtení je to jako vrátit se z dovolené na horách. Hodně podobné románu Osm hor, ale řekla bych o krapet veselejší, byla tu lépe vystižena ta krása hor, ne jen to kruté pochmurné počasí. Musí být na nějaký čas skvělé vypadnout ze shonu moderního světa a jen tak si pást krávy, sekat dřevo, chodit na túry. Moc dobře se o tom čte.
Jak tam jsou vlci, hory a láska tak je to moje.
I přes osobní lásku k tématům, které kniha nabízí si myslím, že hledat za touto knihou něco víc a ubírat jí kvůli tomu na hodnocení by bylo špatně.
Definoval bych ji jako útěk do hor, kdy na sebe jedinec nechá působit sníh a skály v katarzním působení procesu, při kterém si uvědomí jak je ve skutečnosti malý. Na základě tohoto probuzení může šplhat nejen na vrchol Monte Rosy ale zkusit se pořádně rozhlédnout z bezpečí základního tábora onoho probuzení do života, ve kterém se od nynějška rozhodně prioritizovat něhu a osobní štěstí.
Jednoduché a příjemné čtení pro milovníky beznadějné romance a síly hor. Občas je více než potřeba se nadechnout, odpočinout si a na vrchol se prozatím jen zasněně koukat.
*audioknížka* Ideální pro milovníky hor, lásky a přátelství. Byla to taková ta knížka, u které si odpočinete. Hlavního hrdinu jsem měla ráda hned od začátku. A spolu s ním i další postavy, které si v životě už něco prožili - bez ohledu na věk. Pokud hledáte příběhy obyčejných lidí, kteří vám mohou ale hodně předat, tuhle knihu si užijete.
Je to silně pozitivní kniha, ale je třeba si na ni udělat čas a nikam nespěchat. Čtyřicátník Faust odchází po pracovním neúspěchu do hor, kde trávil dětství a snaží se najít štěstí v elementárním způsobu života.
"Když kráčel mokřadem, viděl motýly, jejichž jméno neznal. Žáby nakladly do bláta hromádky rosolovitých vajíček. Viděl pěnkaváky, kteří sem přilétali pít, a vybavil si, jak si to místo pamatoval: čelo ledovce a potok, který mocně tryskal z jeho úst, kovová barva vody z tání. Tehdy věřil, že ledovec je věčný a neměnný, část hory, kterou tam mezi skálou a nebem vždycky najde. Zato jeho otec pochopil, co se děje: jedna věc zmizí a na jejím místě se objeví jiná, řekl mu. Tak to na světě chodí, víš? To jen nám se pořád stýská po tom, co tu bylo dřív."
Po Vánocích si knihu přečtu ještě jednou a v klidu, určitě si ji užiju víc.
Víte jak to většinou je, když někam jedete na dovču? Ubytujete se potkáváte lidi, které nejenže neznáte, ale je vám i trochu hloupé je chtít poznat, abyste je neotravovali.
No a Vlčí štěstí je o tom, když tohle překonáte. Poznáte lidi a vnímáte okolí. A možná i zůstanete.
Znovu magické hory a příroda s neustále se opakujícími změnami. Toužíte se vrátit na podobná místa, kde jste taky cítili to volání, (i když to bylo jenom o dovolené). Knížka je velmi pozitivní. Žádná postava to nemá jednoduché, hledá místo, to správné místo, kde ... vítr změní směr, pohladí hory a zanese
k nám vůní lesů, ale především, když pochopíme, že rámec přírody může být sebekrásnější, ke štěstí se ale musíme propracovat sami. Příkladem můžou být Santorsova slova (jedna z postav), kterými vítá vlka : svět patří tomu, kdo si ho vezme.
O lidech a horách, těch hromad kamení,kde jen roste tráva a teče voda,a význam jim dávají lidé, jak se někde píše v knize.
Příběh napsán prostě,bez zbytečných kudrlinek a jiných spisovatelských "triků", které slouží k tomu,aby se to dobře prodalo.
Při čtení jsem měl pocit, něco jako "slunce v duši", možná proto, že mám "šmatlání"po horách rád.
Moc hezké to bylo.
Po dlouhé době kniha, která mě okouzlila a krásný pocit z ní stále přetrvává. Jednoduché, průzračné a zároveň mnohovrstevné. Všechny příběhy jsou spjaté s tématem přijmout a nechat jít.
krásna kniha. tak, ako ma oslovilo Osem hôr, urobilo to aj Vlčie šťastie. úžasne jednoduchý jazyk, ktorým sú vyrozprávané zložité príbehy ľudí z hôr i tých, ktorí by nimi chceli byť. tých, ktorí pred horami utekajú, ale neutečú i tých, ktorí sa k nim pokúšajú priblížiť, ale nakoniec to vzdajú.
myslím, že prekladateľ si dal záležať a odviedol skvelú prácu.
Je to o lese, o lásce, o samotě, o hledání spřízněné duše, o jídle, o tvrdé práci, o horolezcích, o snech, o ledovcích, o smrti a o kráse všedních dní.
Kniha je psána krásným jazykem a rok v horách plynule běží mezi řádky. Připomněla mi, že je důležité občas "vystrčit hlavu z písku" a nadýchat se čerstvého vzduchu.
A to je vlastně pointa celé knihy - návrat zpět ke kořenům a k jednoduchosti. Autor v celém příběhu vlastně ani nepoužívá uvozovky, není to třeba.
Bylo to příjemné čtení i když hory nejsou moje parketa. Nedotčená příroda je nádherná, ale je pravda, že z vysokohorské turistiky se poslední dobou stala masová záležitost, stejně jak turistika do africké safari, do jihoamerického pralesu atď atď. Nemělo by to tak být.
Štítky knihy
útěk příroda italská literatura spisovatelé psychologické romány hory a pohoří
Autorovy další knížky
| 2017 |  Osm hor |
| 2018 | Divoký kluk |
| 2022 | Vlčí štěstí |
| 2019 |  Nikdy nevystoupat na vrchol |
| 2018 | Sofia vždy chodí v čiernom |
Kniha Vlčí štěstí je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 247x |
| Čtenářské výzvě | 33x |
| Doporučených | 16x |
| Knihotéce | 93x |
| Chystám se číst | 173x |
| Chci si koupit | 43x |
| dalších seznamech | 4x |
Jedno páteční odpoledne, příjemně strávené s knihou v ruce. Jako bych se vrátila do atmosféry Osmi hor.
"Silvia se rozhodla soustředit na Pasangovy boty před sebou. Na jeho boty, sníh, pravidelnou kadenci kroků, a najednou ucítila, že se její nohy pomalu probouzejí ze strnulosti, srdce a plíce nacházejí svůj rytmus...musela myslet jen na nohy a dech, jen na sebe, Pasanga a sníh."
V podobných chvílích jsem šťastná.