Nultá hodina

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Rok 1945. Spisovatelka Hedwig Lohmannová míří z bombardováním zničeného Berlína do kláštera. Její dcera se před několika lety vydala na pouť peklem. Kde se nachází teď? Je ještě naživu? Rok 2004. Ingrid se vzdala své praxe a přestěhovala se na ostrůvek v šérách, aby tam pečovala o svého nemocného muže. Na ostrově však žije i Hanna, spisovatelka, která postupně nenápadně vráží mezi oba manžele klín a obrátí jejich soužití vzhůru nohama. Rok 1983. Isa rozstříhá svou panenku a skončí v psychologické poradně. Jednoho dne se rozhodne, že začne hrát Velkou terapeutickou hru. Když dojde na špatné políčko, musí přejít do Chaosu, ale ve hře přesto existují způsoby, jak napravit nepřátelský svět. Lotta Lundbergová umně splétá tři ženské hlasy způsobem, který připomene bestseller Hodiny. Nultá hodina vypráví o konci druhé světové války, ale i o lidské schopnosti znovu se postavit na nohy na troskách vlastního života. Co je úkolem ženy? Co je absolutně nepřípustné? Může člověk dostat další šanci, když prošel tou nejstrašnější zkušeností?...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/291379/big_nulta-hodina-MG0-291379.jpg 3.663
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Kniha Zlín
Originální název:

Timme noll, 2014


více info...
Nahrávám...

Komentáře (22)

Kniha Nultá hodina

Maanna
07.12.2021

Nultá hodina je jednou z knih, kde se člověk musí aspoň trochu najít, aby se mu líbila. Na začátku mi přišla trochu vykonstruovaná, mezi postavami jsem neviděla žádnou souvislost, nakonec jsem se ale s postavami i autorkou potkala, a kniha mě hodně zasáhla. Všechny postavy čelí nutnosti opustit své představy o životě, své jistoty a očekávání, přičemž mnohá jsou více než oprávněná (mateřská láska, věrnost manžela, pro kterého žena obětovala kariéru). Přesto jedinou cestou je, že je zanechají za sebou, postaví se pravdě o sobě i ostatních a půjdou dál. Autorka ke svým hrdinkám není zrovna milosrdná, bourá jejich spolehlivě vybudované iluze, ale na naději nakonec také dojde. K téhle knize se určitě ještě někdy vrátím.

Kikca.97
14.01.2021

V žádném případně to nebyla nějaká oddechovka, pro mě náročné čtení. Příběhy to byly ale krásné, postavy psychologicky propracované, doufala jsem ale, že se prolnou více, než tomu bylo.


alkazemka
27.10.2020

Někdy to je ale děsná dřina, než se k tomu jeden "prokouše". Já se fakt snažila, ale celou dobu se to ve mně mlelo - vcucnutí do příběhu a uchvácení krásným, silným a hlubokým textem po chvíli z nějakého důvodu vystřídal chaos, zmatek a neporozumění si s paní spisovatelkou. Možná jsem s ní aktuálně nebyla na stejné vlně, možná jsem v této divoké době měla příliš roztěkanou mysl, nevím.
Každá ze tří linií příběhu mě vždy lapila právě v momentu, kdy byl čas přeskočit na další. A tak jsem se ztrácela a zase znova nacházela. Neumím popsat proč. Obvykke mám knížky, ve kterých je více dějových linií, ráda a baví mě rozplétat uzlíky vzájemně zamotaných příběhů. Tentokrát to ale nějak nešlo....

"Vlastně je to nespravedlivé, že musím vysedávat u Psychošky, když nejsem bláznivá já, ale svět."

broskev28
31.07.2020

Životní odstup i zkušenosti (jak píše v komentáři verense) bych už mít mohla, a přesto jsem na tom nějak podobně jako ona. Ani u jedné z ženských postav jsem necítila nějaké souznění a paradoxně nejvíc mě oslovila nejmladší hrdinka. A už vůbec nesouhlasím s anotací, resp. s otázkou "co je úkolem ženy?"
Ingrid i Hedwig se samy rozhodly jednat tak, jak bylo popsáno - dospělé, očkované, jak říká moje známá. Složitější to měly další dvě ženské postavy, které se do (ne)řešitelné situace dostaly právě kvůli dospělým (sobeckým?) ženám. Už tohle komplikované vyjadřování naznačuje, že téma knihy je poměrně náročné a že po jejím přečtení si každý čtenář vyvodí své závěry. A možná se časem dočkáme i knihy, která se bude dotazovat, co je úkolem muže (ale fuj, to bylo nechutně feministické!).
Technická poznámka: snad poprvé jsem četla e-knihu vzorně provedenou, bez pravopisných chyb, překlepů či chybějících písmen/slov. A překlad Violy Somogyi mi také připadal velmi povedený; v tomto ohledu to bylo skvělé čtení!

"Ten, kdo se nebojí, nemůže být nikdy odvážný. Ten, kdo nemá omezené příjmy, nemůže být nikdy štědrý. Bezcenná laskavost nejsou jen prázdná gesta. Ti, kteří jsou bezvýhradně považováni za hrozně hodné, si skoro vždycky někde tajně leští svou medaili."

MOu598
24.05.2020

Hezká knížka, přečetla jsem se zájmem. Uvědomila jsem si, jak málo toho vím o Německu-Berlíně těsně po válce. V knize je zajímavě popsáno, co a jak bylo hrozné.
Citát:
"Mezi vyděšenými a zbabělými je velký rozdíl. Zbabělí prchají před pravdou, vyděšení se jí dívají přímo do očí. Zbabělost je pohodlná."

zuzana2599
22.04.2020

Tak to nebylo vůbec lehké čtení, žádná oddechovka. Ba naopak hodně smutné a tíživé, psychologické, hlubokomyslné. Nebylo to jednoduché číst, ale nemohla jsem ani přestat, i když některé pasáže jsem chtěla přeskočit. Ale neudělala jsem to.
Osud tří žen a jejich bolestné žití. Ovlivněné válkou, nedostatkem, nevěrou a pochybnosti, ale také smutkem po matce, psychickými problémy. Ke konci příběhu se osud těch tří žen přibližuje. Čtenář to už tuší, jen ještě zůstává místo i pro jeho fantazii. Mně bylo u čtení docela smutno, no v životě nejsou jen příjemné a veselé věci.

MichelleS
26.10.2019

Tíživé čtení s mnoha otázkami, na které nejsou jednoznačné odpovědi. Všechny tři příběhy by mohly existovat samostatně, ale jejich setkání, spíš jen dotek, přidává další úhly pohledu, další metaforu ... Knížka, ke které se chci vrátit a znovu se ptát a hledat (se).

Šárka_D
23.08.2019

Velmi, velmi dobré. Hluboký román švédské autorky promlouvá o svědomí a vině, víře a důvěře ve vztazích, ale i o upřímnosti k sobě samému. Tři časové roviny se přirozeně protnou na samém konci (i když už v průběhu něco tušíte), jednání hlavních postav, ačkoliv se nám třeba nelíbí, je přese všechna "ale" pochopitelné - autorka skvěle zvládá jejich psychologii. V kapitolách psychoterapeutky jsem se až zarážela, jestli je snad autorka sama psycholožkou, části po konci druhé světové války mi zase připomněly Denemarkovou a její Příspěvek k dějinám radosti. Ráda bych si od Lundbergové přečetla víc.

1