Všichni lidé bratry jsou

2 31. října

(+ SPOILER) Velmi šikovně a zajímavě vystavěný román, kde se hned v úvodu dovídáme prakticky pointu, ale vůbec to nevadí. Autor jde hodně do detailů, často odbočuje a vrací se, což mi zpočátku trochu vadilo, ale nakonec se ukázalo, že to je jen správně. Kniha přináší možná až nečekaný pohled na německou společnost konce 60. let, kdy se do popředí politiky dostávají zase nacionalisté a dá se říct, že i neofašisté. Zajímavý je i pohled do podsvětí, kde hledaní váleční zločinci si žijí jako páni, každý na každého něco ví, něco má, každý je držen v šachu (ostatně tak to funguje po věky věků i v současnosti). Celá společnost včetně policie je prolezlá zrádci. I když se jedná jen o Simmelův (nejspíš dost levicový) pohled, určitě na tom něco je. Rád bych si přečetl nějaký takovýto obdobný román, ale ze současného Německa.
Samotný děj se sice dost dobře vymyšlený, přesto sem tam mě autor nepřesvědčil o věrohodnosti. Není to ovšem pravdivý dokument, ale hodně pravdivý román dle skutečných událostí. Výborné čtení. 85%, 31. 10. 2021.

2 14. října

Moc hezký román, který má vše, co má správná kniha mít. Je tu napětí, dobrodružství, romantika, erotika, láska.

24 28. dubna

Svědectví doby, na kterou lidstvo nemá dobré vzpomínky, ale je to krutá a pravdivá realita. Vždycky tak trochu ztrácím víru v dobro, ale čtu to pořád dokola.

8 04. března

Na tohoto Simmela mě navedla četba jiného jeho díla - Láska je jen slovo a jsem rád, že to tak bylo. I když jsou některé zápletky až překombinované, opět je tady ten ne rozhodně zářivý, ale neskutečně barvitý obraz šedesátých let a na rozdíl od oné první knihy se tady taky tak trochu řeší ono tabu poválečného západního Německa, nacističtí zločinci. Nakonec mě donutili k pousmání jenom ti dva "malí" nacisté v base, kteří si schovali kousek čokolády, aby ho slavnostně snědli na den Fuhrerových narozenin. Byli asi tak bezvýznamní, že je nikdo někam do Argentiny nebo Brazílie neuklidil. Ale to ostatní rozhodně k smíchu nebylo a ani není. Dočkáme se sami někdy nějakého skutečně realistického zhodnocení oněch sedmdesátých až devadesátých let u nás?

5 10. ledna

Simmel? to je taký nemecký Hailey alebo Grisham, aby som bol súčasnejší. len o hodne uvravenejší. mohol si to dovoliť, v časoch, keď bol na vrchole, nebol svet ešte zamorený blikaním modrej obrazovky, ktorá ľudí unášala z reality do sveta ilúzií. aj ľudia ešte poznali viac písmeniek. a určite sa viac cenil zručne napísaný, čo aj dlhý, príbeh, ktorý mal hlavu a pätu, zápletku a upokojujúce vyvrcholenie.
táto kniha šla v 70. rokoch z ruky do ruky a kto ju nečítal, bol považovaný za kultúrneho barbara.

3 10.12.2020

Děj běží, vrství se, nabírá na intenzitě, napadá mě nejvhodnější příměr, že je jako potok. První nesmělé zurčení, pak takové to nenápadné nabírání na síle a nakonec ještě i přítoky. Nicméně tahle knížka je pro mě opravdu zvláštní kombinace ne vždy hned na první dobrou srozumitelných přesmyček a brilantního vyprávění. Nebylo to jednoduché čtení, ale bylo silné.
Nicméně.... Simmelova "Láska je jen slovo" nebyla tímto sesazena z trůnu...

"Když chce někdo pochopit, co člověk dělá dnes, musí vědět co dělal včera. A když chce pochopit co si dnes myslí a čím je, musí vědět, co si myslel a čím byl včera.”

7 17.10.2020

Ze všech Simmelových knih, co mi přišly do ruky, se mi tahle líbila asi nejvíc. Autor má nevídanou schopnost pochytat hodně zajíců najednou, aniž by to působilo nesourodě. Mnoho témat, přesto kompaktní celek. Paráda.