Nahoru a našišato
Max Kašparů (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/357086/mid_nahoru-a-nasisato-J4t-357086.jpg
4
12
5
Čas běží a autor, který před deseti roky vydal svoji úspěšnou publikaci Třicet případů aneb malé, bílé, kulaté, končí svoji lékařskou praxi, aby se mohl věnovat jinému poslání. Především kněžskému. Říká, že společnost, ve které žijeme, potřebuje více zdraví duchovní než duševní. V této publikaci dostává čtenář do ruky druhý díl jeho vzpomínek na poslední desetiletí, které strávil se svými klienty v psychiatrické ordinaci. Rozhodl se tentokrát sáhnout hlouběji, i mimo svoji lékařskou praxi, a doplnit publikaci postřehy ze života na pokraji světa medicíny. Postřehy, které ovšem s duševním stavem současného člověka úzce souvisí.... celý text
Přidat komentář
Kniha není špatná, jen jsem od Maxe Kašparů četla lepší. Pro ty, kdo ho neznají je to dobrý začátek.
Pan Kašparů má nejen dar psaného,ale i mluveného slova.Kromě jeho knih často sleduji i jeho přednášky na youtube. Navzdory tomu,že je duchovní,umí najít správná slova a pobavit i nevěřící.Kniha je povedená,posílám ji dál.
Někdy se v životě dějí věci jakoby samy od sebe a někdy to i přes veškerou snahu trochu drhne. Tak stejně je to se čtením knih. U některých to krásně plyne a čtení vlastně ani není čtením, ale skoro bytím, souzněním s příběhem, no a někdy se s tím jeden pěkně nadře.
Knížka s moc hezkým názvem mi byla velkým příslibem právě toho souznění. V průběhu čtení to však začalo drhnout a mě čím dál víc přepadala myšlenka, že autor, který snad kromě instalatéřiny, hutního dobývání, aplikované matematiky a rekreologie vystudoval a umí úplně všechno, pod vlivem svého převzdělaného ducha nabyl přesvědčení o své úžasnosti a tím, alespoň pro mě, pozbyl lehkost psaní, respektive posléze čtení.
Ale existuje i druhá varianta, že jsem autorovo ego nacházela mezi řádky až moc proto, že.....vlastně ani nevím proč, ale prostě to na mě tryskalo a nebyl to tak úplně můj šálek kávy, ačkoliv dobrou brazilskou kávu mám stejně jako knížky o duševním zdraví moc ráda.
A tentokrát velice trefně..... "Mám chytré lidi rád, ale nesmí být chytří příliš."
Dal bych rád všech pět hvězdiček, ale za jednu jedinou větu jsem musel nutně ubrat. Ta věta: "A chodit dnes na trh s morálkou, zvláště poté, co ji jedna hlava našeho státu delegovala každému darebákovi, není přece společensky možné."
Ne, nejsem a nikdy jsem nebyl obdivovatelem žádné "hlavy našeho státu", ale podobnou větu bez uvedení konkrétních podrobností a odůvodnění, považuji přinejmenším za ošklivé uklouznutí, až dehonestaci.
Autorovy další knížky
| 2008 |  Do výšky volím pád |
| 2015 | O zemi beze studu |
| 2007 | Třicet případů aneb Malé, bílé, kulaté |
| 2006 | Hypnóza, pastorální kauza |
| 2020 | Deset kroků k radosti |
Poselství je jednoduché, morálka se vytrácí, společnost se zesvětšťuje, lidem mizí hodnoty, svět jde do prdele. Chybí selský rozum. A já bych v tom našel i popis vývoje lidstva po postupném vytrácení se víry v autoritu Boha. Myšlenky a argumentace Maxe Kašparů jsou na vysoké úrovni, historky povětšinou z psychiatrického prostředí jsou zábavné. Trochu zbytečné je možná svádění různých problémů na Sjednocenou Evropu a užívání výrazu Sjednocený Evropan jako nadávky, ale i v tomto lze najít humor a snad je to z mé strany jediné smítko na poměrně dobré knížce (čímž nutně nechci bránit EU, spíš mi nepřijde, že by mělo jít o příčinu všeho zla). Jde o moji první knihu tohoto autora a příležitostně se nebudu bát přečíst si i další.