Okamžiky štěstí

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

OKAMŽIKY ŠTĚSTÍ je možné začít číst z kterékoli strany. Vyberte si! Příběh sourozenců Veroniky a Jáchyma budete prožívat podle toho, který začátek zvolíte. Buďto do života skočíte jako Jáchym volným pádem z výšky čtyř tisíc metrů, nebo se jako Veronika budete statečně prokousávat citovými nástrahami ode dne ke dni. Prožijete dva příběhy v jednom. Jako on a jako ona. Nebo v opačném pořadí, což bude překvapivě jiné, než byste očekávali... Můžete s nimi hledat štěstí, doufat, věřit, dělat chyby a napravovat je. Budete se o ně bát, fandit jim a zamilovávat se s nimi. A nejenom s nimi. Taky s Eliškou, Kubou, Dedém, Monikou, Viktorem, Amy, Kryštofem, Danou, Viki a Ondřejem. Protože štěstí a lásku hledá každý. I když to zní jako fráze....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/310093/big_okamziky-stesti-9MY-310093.jpg 3.93904
Nahrávám...

Komentáře (1031)

Kniha Okamžiky štěstí

sofi987
předevčírem

Patrik Hartl píše oddechové knihy, a proto ho mám ráda. Fajn nenáročné čtení k vodě, na výletě do vlaku... Ale okamžiky štěstí? To už bylo trochu moc. Neuvěřitelný, nereálný až skoro hloupý příběh o ničem. Na autora jsem ale nezanevřela a číst ho budu dál, doufajíc, že tohle byla výjimka.

david97
30. listopadu

Kniha mě ze začátku nadchla a hltal jsem stránku po stránce. Bohužel čím jsem se v příběhu propracovával dál, začaly se objevovat překombinované zápletky, které knihu srážely na úroveň "hloupé telenovely". Samotné zakončení příběhové linky Jáchyma mi knihu tak zhnusilo že jsem s příběhovou linkou jeho sestry ani nezačal.

Na autora jsem ale nezanevřel a začal jsem se čtením jeho další knihy: "Prvok, Šampón, Tečka a Karel". Přiznám se že když jsem na prvních stránkách opět narazil na autorův oblíbený motiv nevěry, tak hojně a nesmyslně využívaný v Okamžikách štěstí, tak jsem měl sto chutí knihu zahodit. Na knihu jsem ale nezanevřel a pokračuju v ní dál a zatím spokojeně.


Petiz
30. listopadu

Zajímavý nápad, bavilo mě, že jsem se některé detaily dozvěděla až z druhého románu, ale obsahově trochu předimenzované, ale jako oddechovka, proč ne

misafibi
25. listopadu

Příběh byl čtivý ale strašně předimenzovaný a těžko uvěřitelný, vztahy až nemožně propletené. Tato kniha se mi líbila asi nejméně ze všech knih od Hartla.

bookwoman
25. listopadu

Už dlouho jsem měla v plánu si přečíst nějakou z knih od v současnosti velmi známého autora Patrika Hartla, takže když jsem měla možnost přečíst si tuto, neváhala jsem. Zaujalo mě, že je to vlastně dvojromán, u kterého si my čtenáři můžeme vybrat, z jaké strany chceme začít číst. Já jsem jen tak bez přemýšlení začala příběhem Veroniky a jsem ráda, protože mě asi bavil i víc a četl se mi rychleji než příběh jejího bratra Jáchyma. Mrzelo mě, co se stalo jejich rodičům, protože to musí být šílené. Ačkoli mi Veronika byla sympatická a překvapovalo mě, co všechno zvládá skrz vysokou školu, práci a její dceru, nějaké její rozhodnutí jsem tak úplně nechápala a přišlo mi, že si to občas dělá těžším sama. Jáchym, i přesto, že mi přišlo, že vlastně občas neví, co od života chce, na ni byl v každé situaci hodný a bylo moc pěkné, jak ji pomáhal, celkově se mi líbilo, jak jako sourozenci drželi při sobě a vždycky tam byli pro toho druhého. Taky se mi líbilo, jak u Veroniky a Jáchyma bydleli jejich kamarádi a spolužáci z vysoké, protože myslím, že to tak vyhovovalo všem. Zajímavé bylo, jak se při čtení druhé části (u mě té Jáchymovy) začaly příběhy propojovat a zapadat do sebe, ačkoli konec Jáchymovy části mě překvapil, ale líbil se mi. I když to byla moje první přečtená kniha od Hartla, určitě to nebyla poslední a až zase bude možnost, nějakou si určitě zase ráda přečtu. Ačkoli je to jen “obyčejný” román ze života, tak mě bavil a u příběhu se dá dobře odpočívat, takže za mě ano!

Jana.Kuc
19. listopadu

Začala jsem Veronikou. Tuto část jsem přečetla opravdu rychle. S Jáchymem už to bylo trošku horší. Nejspíš proto, že ten příběh čtete vlastně znovu, i když jiným pohledem. Ale je tam i spousta nového, takže to tak špatné nebylo.

Erinien
13. listopadu

Začala jsem Jáchymem a bavil mě tedy víc než Veronika. I když každý měl svou část příběhu o které druhý nic nevěděl, byl pro mě druhý příběh už jen takové dojasnovani, co se dělo, když se Jáchym nedíval. Před tím jsem četla Nejlepší víkend a líbil se mi víc. Přišel mi víc reálný. Jáchym s Veronikou žili jak na kolotoči a stihli toho za pár let, co by jiní žili celý život. A závěr už je jen taková nereálná souhra náhod. Zároveň mi během čtení neseděly nějaké detaily v sledu událostí. Jakoby Jáchym a Veronika v příbězích toho druhého nebyli totožní.

Damato
05. listopadu

(+ SPOILER) Kniha mě v knihovně upoutala svou obálkou a tak jsem se do ní pustila. Jako - kdysi mladá holka, co se chystá říct rodičům. že místo studia bude rodit, jsem se v pocitech Veroniky hodně viděla. Naštěstí mně rodiče stáli za zády a sledovali a pomáhali, jak jen to šlo. Chvilkami jsem Veroniku obdivovala, jak vše zvládá, chvilku jsem nechápala a zlobila se, ale část Veronika jsem zhltla na první dobrou. Ale u Jáchyma - možná proto, že jsem zažila dospívání dvou kluků, období věčného porovnávání s okolím ( u kluků to nejsou šminky a oblečení, ale technika a to hodně drahá technika) jsem občas neměla daleko k pomyslné facce Kubovi, protože i já svým klukům občas takovou nečekanou probírací facku uštědřila- no, skoro by to v dnešní době bylo na sociálku- tak u Jáchyma jsem čtení trochu přeskakovala. Možná proto, že jsem těm klučičím problémům až tak nepřišla na kloub...
SAmozřejmě nehodnotím to, jak mladá holka zvládne školu( matematikou fakultu:-))))) ), čerstvě narozené mimčo, firmu a hází tisícema kolem dokola - to je dost nereálné, ale napsané je to hezky.

1 ...