terimila přečtené 929

Paul Simon 2012, Marc Eliot

Upachtěné čtení. Sáhla jsem po ní ve svém vrcholném okouzlení starýma peckama S+G, abych se konečně dozvěděla aspoň něco o jednom ze svých nejoblíbenějších muzikantů. To "aspoň něco" jsem se dozvěděla, ale čekala jsem víc. Přijde mi, že kniha klouže po povrchu, sice hezky shrnuje známé informace o Simonovi a jeho kariéře, navnadí k poslechu pár věcí, co člověk zatím neznal... ale o moc hlouběji nejde. Čekala bych detailnější pohled na okolnosti vzniku těch nejlegendárnějších písní. Čekala jsem bližší pokus o vhled do vztahu s Artem a proč se začali tak štvát. To jsem nedostala. Od dobrý biografie čekám, že po jejím přečtení budu muzikantovi o něco víc rozumět. Ale Simonovi po téhle knize rozumím míň... a proto je hodnocení takový, jaký je. Poctivá práce, ale s nejednoznačným přínosem.... celý text

Tiché roky 2019, Alena Mornštajnová

Uf, tohle byl zážitek. K přečtení mě navedla Čtenářská výzva 22, neb paní autorka je přesně o 22 let starší než já. Ne že bych se k tomu jinak nedostala, on by ten čas přišel, ale výzva to urychlila. Byla to možná nejrychleji přečtená knížka za tenhle rok - trvala mi asi 4 hodiny. Přispělo k tomu, že je krásně, čtivě a plynule psaná... a děj je nesmírně přirozenej. (V jedné chvíli jsem si řekla "počkat, to jako fakt?" a jala se listovat celou knihou nazpět - jen abych ověřila, že to tak fakt je. A ono jo. Něco tak divnýho a přitom podanýho tak nesmírně přirozeně, že si toho ani nevšimnete? To je hodně velkej autorskej kumšt.) Co mě ale hlavně hnalo dál, byla nesmírná touha rozplést osudy té divné a smutné rodiny. Nebudu říkat, že mi to v něčem hrozně nepřipomínalo rodinu moji. Rezonovala tam témata, která mi jsou blízká - vztah otce a dcery, touha po klidu a tichu, otázky rodičovství, osamělosti, smutku, zatvrdlosti a odhánění od sebe. Mám nesmírně ráda knížky, v nichž postavy řeší to, co já, projdou si proměnou... a já tu proměnu jdu s nimi a vidím, že když to jde někomu jinému (byť třeba v knize), tak to možné je... a třeba to jednou čeká i na mě. Jen ta moje cesta bude jiná... ale to neznamená, že nemůže vést k něčemu podobnému. Nádherná a přitom syrová a jaksi pravdivá knížka. Už dlouho se mi nestalo, aby se mi při čtení objevilo v očích něco jako zvlhnutí. Tady jo. Pět hvězdiček a seznam toho, co si chci koupit.... celý text

Vejce a já 2004, Betty MacDonald

Betty musela být neuvěřitelně obdivuhodná ženská. Projít tímhle vším... a ještě na to umět vzpomínat s takovým humorem a úsměvně, to je neskutečný. Přesně tohle je ten druh humoru, kterej mi sedí... a knížku jsem si užívala po kapkách a neustále mi cukaly koutky. A to jsem někdo, kdo k pokornému ženskému údělu, následování manžela a nekonečné péči o domácnost a rodinu má neuvěřitelně obrovský odpor a obvykle mi taková knížka nesmí přes práh. Ale tohle... tohle je něco jinýho. :) Když nad tím tak přemýšlím... tak Betty by byla jedna z málo spisovatelů, se kterýma bych se chtěla setkat i naživo, nejen prostřednictvím knih. Je obrovská škoda, že toho stihla tak málo. Pět hvězd a doporučení, tady to jinak nejde. A navíc se mi to hodí do čtenářský výzvy (uf!). :)... celý text

Údolí 2021, Bernard Minier

Perfektně napsanej thriller, kterej jsem i navzdory délce zhltla během jednoho dne. Skvěle se to četlo, mělo to vše, co od servazovské série čekám - ponuré prostředí, drastické vraždy, perfektně vylíčenou atmosféru úzkosti a strachu, známé a fajn postavy. Trošku mě udivovala Servazova nedovtipnost ohledně Mariannina telefonátu a pravý důvod telefonátu. Hrozně šroubovanej a překombinovanej mi přišel i samotnej závěr, odhalení a motivace k celému činu... těžko napsat víc, abych nespoilovala :) Ale ten závěr mi trošku mi polepil závěr z jinak perfektního čtenářského zážitku a srazil hodnocení o jednu hvězdu dolů. Nicméně to bylo dobré čtení, příznivcům Miniera můžu plně doporučit.... celý text

Nezavírej oči 2018, Holly Seddon

Zvláštní kniha. Strhující a perfektně čtivá, i když mi autorčin styl (formulace, výrazivo atd.) tak úplně neseděly. Zhltnuto za 1,5 dne, což je dost rychlovka. Ale pořád mě něco tahalo za oči. Děj a zápletka... přecpaný a překombinovaný. Vím, že zlý věci v rodinách se nabalujou a řetězí... ale tohle bylo fakt moc. Postavy mě děsně štvaly, teda kromě Robin, tu jsem jaksi chápala a dovedla snést. Jinak mi jednání všech ostatních přišlo jaksi plochý, bez hlubšího prožívání, motivace. Plakaly a křičely, ale nevěřila jsem jim to. Prostě... knížka plná nedostatků, ale i přesto hodně čtivá a vtahující. V některejch chvílích až moc. Každopádně jako oddychovka na vypnutí od každodenního shonu - dobrý.... celý text

Titanic 2022 2011, Jan Váchal

Achjo. A to mě to tak lákalo - příběh Titanicu mě odmala jaksi fascinuje a přitahuje, stejně jako každá velká a tajemstvím opředená tragédie, která se nějak týká techniky. A z knížky se vyloupl hrdej reprezentant kategorie "bejkárny" (Hora mrtvých od Batese má radost, už tam není sama). Námět sám o sobě není zlej a to rozpletení příběhu ze současnosti vlastně má něco do sebe. Ale to zpracování... auuu. Protivný postavy, jedna podobná druhé, strašně moc jich tam je, pletla se mi jedna přes druhou, hlavně u té linie z minulosti. Jedině Cory byla celkem snesitelná. V současnosti se postavy chovají jako naprostí unáhlení amatéři, jejich jednání nemá moc logiky a všecko je ve stylu hurá-akce-ono-to-vyjde... závěrečný zásah jsem nějak ani nezaregistrovala, máme tu odhalení a pak najednou skok... a vyřešilo se to jak, jedním kliknutím myši nebo manuálním zásahem? Bych čekala aspoň špetku popisu a akce. A všecko korunuje fakt, že to je fakt neohrabaně napsáno (zejména za přímé řeči jsem měla obrovskou chuť těm mluvícím pakům lískat jednu zleva, druhou zprava). Fakt blbě se to četlo a těšila jsem se, až to budu mít za sebou. Závěrečná povídka celkem pobavila, to je fakt, ta si nehraje na žádné drama a napětí... ale nechápu, co dělá v knize jménem Titanic. No nic, těšilo mě - nejvíc to, že jsem si to půjčila z půjčovací knihovničky v čekárně na fyzioterapii, pomaže to tam bez výčitek zpět.... celý text

Rybář 2021, John Langan

Hodně dobré setkání s mně dosud neznámým autorem. Lovecraft je v mých očích otcem toho nejlepšího druhu hororu, takže odkaz na Lovecrafta na obálce... to byl v knihovně impuls popadnout a už nepustit. :) No, tu lovecraftovinu jsem tam hledala dost dlouho, vlastně až do poslední části, tam se nějaké stíny mihly. Do té doby mi nejlovecraftovatější přišlo jméno vypravěče děsivého příběhu o potoku. Spíš jsem tam viděla motivy faustovských evropských čarodějnických příběhů, případně Kingovo To... anebo ještě spíš Simmonsovo Temné léto. Tahle část mě celkem trápila, byla psána jaksi nečtivě, divně, starobyle, měla jsem s ní co dělat a říkala jsem si, že to bude na tři hvězdy, a to ještě kdoví jestli. První a poslední část to ale vytáhly o hvězdičku výš. První je výborná, poctivá sonda do smutku opuštěného staršího chlapíka a jeho snahy žít dál. A poslední.... musím přiznat, že tam jednoznačně vidím Stephena Kinga, a to je skoro vždy záruka kvality. Motiv zoufalých pozůstalých, kteří pro "návrat" svých blízkých udělají skoro cokoli, vede na Řbitov zviřátek. Obrovská prastará entita, ukrývající se pod slupkou reality, občas prosakující ven, k níž můžou dojít jen ti, kdo mají dost odvahy nebo zoufalství... to je To. A nemůžu si pomoct, ale bezvěkého mytického Rybáře na nekonečném břehu černého oceánu, toho jsem viděla jako Rolanda z Temné věže. Tohle je hodně, hodně zajímavá věc. Myslím, že si to pořídím do své knihovničky inspirativních hororů, které by se daly spříst do super-fantasy-hororové teorie všeho. :-)... celý text

Na Věrnosti 2012, Tana French

Prvními dvěma díly dublinské série, které byly totálně strhující a dechberoucí (i když byly více či méně přitažené za vlasy), u mě Frenchová nasadila laťku hrozně vysoko. A tenhle díl jí nedosáhl, aspoň ne za mě. Četla jsem to snad 14 dní, narozdíl od pár dní u dílů předchozích. Ani Frank v roli hlavního hrdiny mi nesedl tolik jako Rob a Cassie. O ostatních postavách ani nemluvě. Zachraňovala to snad jen nešťastná Holly. Ano, vtáhlo mě prostředí chudší dublinské rodiny s alkoholickým otcem, chronicky nešťastnou a buzerující matkou a dospělýma dětma, které se s tím vyrovnávaly po svém. A tady nastal hlavní problém. Já v umění i v životě značně nesnáším postavy a lidi, které si nasekají děcka a pak čekají, že ta děcka přijmou povinnost obětovat pro rodiče nebo pro sourozence. Hnusí se mi vynucené oběti. Člověk má povinnost obětovat se pro toho, pro koho se rozhodl a koho přivedl na svět, tedy pro své děti. Ale děti nemají povinnost obětovat se pro rodiče, ony se nikoho neprosily, aby se mohly narodit. Oběť je nesmírně šlechetná věc... ale musí být dobrovolná, ne vynucená. Vynucená oběť je jedna z nejodpornějších věcí na světě. Tahle knížka má vlastně smůlu, že z ní ční tenhle motiv, na kterej jsem nekonečně alergická. Skoro celou knihu jsem váhala, zda dám tři nebo čtyři... ale to vyžadování oběti a nakonec i motivace vraha mě tak upřímně zhnusily, že čtyři dát nemůžu. Ale musím nechat, že kniha je skvěle napsaná a postavy skvěle propracované. To Frenchová umí fantasticky. Ale zatímco první dva díly ve mně vyvolaly hluboký soucítění s postavama a nutily mě číst dál, tady převládlo zhnusení, které mě nutilo od knihy utíkat. Frenchová umí skvěle, ale to, co se jí povedlo tady, se mi vůbec nelíbilo.... celý text

Temná dcéra 2017, Elena Ferrante

Odposloucháno jako rozhlasová adaptace na ČRo. Strašně divná věc se strašně divnejma lidma. Vlastně nikdo z nich mi nebyl sympatickej. Nikdo. Uřvaná obrovská famílie a jedna osamělá vysokoškolská profesorka na dovolené, která v životě udělala impozantní sérii mizernejch rozhodnutí, neumí za ně přijmout odpovědnost a pořád se v tom šťourá a nechává se tím vláčet. Absolutně jsem nepochopila její hlavní čin, kterej se vleče celou knihou. Upřímně přiznávám, že každá další zmínka o .... mi od určitý chvílie byla z duše protivná. Nejen, že to bylo nechutný, ale i iracionální. Udělala, proč nevěděla, napravit chtěla, ale nedovedla... Prdlačky. Sobecká a ještě zbabělá. Tak to někde odložím a pak zavolám z telefonní budky a změněným hlasem řeknu, kde TO najdou, ne? Hlavní hrdinka se nejen celou knihu, ale celej život chová jako malej rozmazlenej spratek bez špetky odpovědnosti. To proto mě tak ukrutně sejřila. A to říkám jako dobrovolně bezdětná, malé děti ráda nemající a k většině jejich rozmarů lhostejný jedinec. Plně chápu, že někdo na péči o děti není stavěnej a jejich nároky ho ničí. Chápu, že někdo upřednostní kariéru. Chápu v tomto ohledu skoro vše, myslím. Ale inteligentní člověk se, sakrapísek, má nejprv zamyslet, než na vlně hurá-dětičky-rodinka-budu-jako-všichni-protože-to-tak-dělá-každej vrhne do něčeho, co ovlivní několik dalších lidí a jeho samotného nejvíc. A když se pak rozhodnu pro to, pro co se rozhodla ona, tak se k tom postavím čelem, přijmu to a nebudu pak lítostivě kňourat nad cizím rodinným štěstíčkem a nebudu jim do něj házet vidle jako blbý dítě, co rozdupává bábovičky jinejm dětem, když se mu ty jeho nepovedly. Tfuj, to mě ta hrdinka a vlastně celé dílo dožraly :) Možná to mělo vyvolat soucit, ale nepovedlo se. Ten konec mě vlastně tak trochu zvrhle uspokojil. Dobře jí tak.... celý text

Zmizení Stephanie Mailerové 2020, Joël Dicker

No, tohle bylo trápení. Neohrabaně napsaná, extrémně neohrabaně přeložená, protivnejma postavama obsazená a šíleně překombinovaná detektivka, kterou měl editor brutálně proškrtat. Ale fakt brutálně (a to dlouhý knihy miluju!). Měla jsem co dělat, abych to dočetla. Nejvíc mě draly postavy. Všichni mi přišli jaksi ploší, iracionální, protivní, blbě napsaní. Některý postavy jako by byly hnusný karikatury - Alice, Stephen, Miťa, Kirk, no ty kráso. Přehlídka exotů. Minimálně linie s Alicí a Stephenem tam vůbec neměla být, pro příběh to nemělo větší význam, jen to knihu uměle nafouklo a zvýšilo koncentraci protivnejch jedinců, kterej měl člověk obrovskou chuť nakopat do zadku. I Jerryho s Dakotou bych oželela. Samotnej detektivní příběh ušel, i když i ten byl dost překombinovanej. Ale samotnej nápad se záměnou... jo, to se dalo. Mimochodem, ze všeho nejvíc mě v celý knize překvapil Annin příběh z minulosti s rukojmím. Jako asi tak - když vás v detektivce nejvíc zaujme naprosto nesouvisející odbočka, tak je něco špatně. Celý mi to přišlo jako nešikovná karikatura na detektivku, stejně jako Harveyho Temná noc je nešikovná karikatura na divadelní hru. Mělo se to jmenovat Temná noc a aspoň by to celý bylo jaksi ucelený, druhý opakování tristního příběhu v realitě. Vůbec, není mi jasné, proč se to jmenuje Zmizení Stephanie Mailerové, když její zmizení se řeší asi 1/5 rozsahu knihy, pak to přejde do jiného rozměru a nakonec je její příběh jen vedlejší. Nic. Zdá se, že Harry Quebert je výrazně lepší, tak toho asi ještě zkusím, ale zatím mě tenhle autor fakt neoslovil. Co už.... celý text

Podoba 2010, Tana French

Skvělý, skvělý, skvělý. Za jednoho předpokladu - že připustíte, že existuje skoro dokonalá podobnost a že během pár dní lze nasát a naučit se dokonale napodobovat jiného člověka, jeho chování, myšlení, řeč. Pokud ten předpoklad přijmout nedokážete, vůbec tohle nečtěte. Pokud to dovedete, čeká vás dechberoucí jízda. Zhltala jsem to za dvě jízdy vlakem, jeden večer a další odpoledne. V ten večer jsem nepokračovala, protože jsem nechtěla číst na noc, tak tísnivý to v určitý chvíle bylo. A ve dne jsem dočítala v práci, protože jsem prostě nemohla jinak. Větší důkaz toho, že mě nějaká knížka fakt strhla, asi nenajdu. Frenchová je fantastická. Její detektivky jsou vlastně komorní psychologický dramata z policejního prostředí, kde se taky stane vražda. Umí vystavět dokonalou, tísnivou, stahující se atmosférou, která vás vtáhne. Umí skvěle prokreslený postavy, který dovedou vyvolat vaše sympatie i hnus. Cassie mě v tomhle díle pohltila a já ten příběh sledovala s ní, skoro jejíma smyslama. Skvělá knížka tohle umí, že cítíte vůni oblečení, whisky a višňových palačinek spolu s postavama. A tohle skvělá knížka je. V podstatě celou knihu jsem trnula, co přijde v závěru. Ani vlastně nešlo tak moc o to, kdo zabil Lexie, ale o to, co se tam nakonec stane. Trnula jsem a v hlavě se mi honila spousta šílenejch scénářů, který se přelévaly podle toho, co se zrovna dělo. Čekala jsem horší psycho. Ale stejně ten závěr bolel a mrzel. Jak za tu, co to všecko způsobila, tak za tu, co na to navázala, tak (a asi nejvíc) za ty, co hrozně chtěli něčemu věřit a ze všech sil se snažili... ale některý věci prostě neurvete, ani když sebevíc chcete. A tohle na tý knížce bolelo asi nejvíc. Pět hvězd a teď už vím, že tuhle sérii si pořídím do svý domácí brakový knihovny.... celý text

Praktický průvodce pistolnice 2019, Dominik Valášek

Dobré, stručné, přehledné. Už za sebou pár hodin na střelnici mám a učím se na zkoušky, takže tohle nebylo úplně nové, spíš fajn srozumitelné shrnutí a úplný základ, na kterém se dá dál stavět. A je v tom i to podprahový vábení nadšence, co v skrytu duše chce v ostatních vyvolat podobný nadšení a předat lidem, že TAHLE záliba fakt stojí za to se jí věnovat. Zafungovalo to, pokoplo mě to po půlroce unavenýho přešlapování na místě ke studiu testovejch otázek, za což autorovi patří dík. :)... celý text

Bílá Voda 2022, Kateřina Tučková

Uf. Dlouhé roky čekání se vyplatily, tohle se Tučkové (už zas) povedlo. Zatraceně povedlo. Dobré a propracované postavy, dechberoucí a uvěřitelné osudy. I když si Tučková řád Panen svaté Anežky i hlavní postavy vymyslela, naprosto to zapadá do proticírkevních odporností páchaných v 50. letech režimem. Nahnání řeholníků na jedno místo, na práci, kterou nikdy nedělali, soudy a věznění kvůli naprostým nesmyslům, věčná buzerace a cílené deptání jejich duchovního a duševního života. Jen z knižního náhledu do té odporné doby se člověku dělá zle. V tomhle ohledu - populární a čtivou formou seznamovat s méně známýma a nepříjemnýma kapitolama naší historie odvedla Tučková fantastickou práci a patří jí za to čest. Extrémně mě vtáhla linie s Evaristou a Felixem, k těmto tématům mám velmi silný osobní vztah (studovala jsem teologii a právě přístup katolíků k ženám mě dovedl k praktickému odklonu od rodné církve - hnusí se mi jejich opovrhování polovinou lidstva a nesmírně si vážím všech katolíků, kteří mají sílu ozvat se proti tomu). A navíc... v době, kdy biskup Felix působil v brněnské dětské nemocnici, jsem tam bojovala o život a tajně mě v inkubátoru nouzově pokřtila zdravotní sestřička. Strašlivě by mě zajímalo, jestli ta mladá žena se svým tajným posláním víry nebyla s biskupem v kontaktu. Skoro bych se vsadila, že ano, ti lidé o sobě museli vědět... Uf, no. Musím si o těch (skutečných) lidech zjistit víc. Stejně jako o svaté Vilemíně a jejích následovnících. Líbilo se mi i vedení příběhu - prolínání dvou linií, prolnutí příběhu těžkostmi zmítané utíkající ženy v současnosti a jejího pátrání po starých osudech - není nic nového, ale je to skvěle uděláno. Leny mi bylo líto, soucítila jsem s ní, šíleně jsem jí přála očistění a úlevu, trnula jsem spolu s ní úzkostí, co vlastně ta nešťastná žena provedla a před čím utíká. Nemám moc ráda happyendy, ale Leně jsem ho přála ze všech sil. Zaregistrovala jsem i pár drobných slabin. Některé věci mi přišly trošičku přitažené za vlasy - zejména odhalené intenzivní propojení a vazby mezi některými postavami. Jedna by se snad snesla, ale hned několik a takových? Ale no tak. Nebo mě vysloveně vytáčela dozorkyně Saulová a její následující osud - tedy ne ten osud, ale to jméno... Přišlo mi to jaksi laciné, nemůžu si pomoct. Ale to jsou opravdu jen naprosté drobnosti, jen aby to nevypadalo, že knihu nekriticky adoruju :-) Celkově se to fantasticky povedlo. Úžasné téma, vynikající zpracování (skoro 700stránkovou bichli jsem zhltala během dvou dnů), vtažení do místa a jeho okolí (píšu si do seznamu další místo, kam se musím na pár dní vypravit - ke Kopanicím přibývá Bělovodsko... tohle se mnou umí udělat ještě Klevisová a tím to končí). Prostě... skvělá práce a obrovský dík.... celý text

Silnice č. 9 2021, Tina Frennstedt

Sáhla jsem po ní v knihovně v regále čerstvě vrácených detektivek a zaujal mě popis. No... vyslovené zklamání to nebylo, ale moc mě to nenavnadilo. Návrat ke starému nevyřešenému případu a rozplétání motivací a činů zúčastněných... ok. Ale co mi nesedělo, byly postavy vyšetřovatelů, teda vyšetřovatelek. Takhle: já mám ženské policajtky v knihách fakt ráda. Ale hernajs, POLICEJNÍ tým, kde snad 4 lidi z 5 jsou ženy, to na mě prostě nepůsobí uvěřitelně. Nehledě na to, že mi ani nebyly nijak moc sympatické. Hlavní hrdinka, která je sama, vrhne se do umělého oplodnění a až pak přemýšlí, jestli bude fajn, jestli se to povede? Druhá, co zuřivě lítá z jednoho rande k druhému? Já vám nevím, no, ale od policistky-vyšetřovatelky oddělení závažné kriminality čekám, že to bude mít v hlavě srovnáno trošku líp. Škoda, autorka psát umí, ale ty postavy se jí prostě moc nepovedly. Do dalších knih už asi nepůjdu.... celý text

Smrtící tajnosti 2019, Robert Bryndza

Trochu slabší než ostatní díly s Erikou, hlavně díky obrovské koncentraci fakt divných postav. Zavražděná mi byla od začátku vysoce nesympatická, což mívá ten následek, že mi vlastně je tak trochu i jedno, zda vraha dopadnou. Divní byli i ostatní. Podezřelí, co páchají sebevraždy skoro jako na běžícím páse? Další svědkové praštění, nespolupracující, alkoholici, chroničtí nevěrníci a cojávím co ještě? Ani Eričino a kolegů řešení rodinných záležitostí mě neoslovilo, kromě linie se starým Eričiným tchánem, ta se tam jaksi hodila. Rozuzlení záhady fantoma v plynové masce mi přišlo ušité dost horkou jehlou, akce Mossové taktéž. A finální tečka mi přišla naprosto absurdní. K postavě to sice sedělo, že je někdo něčeho takovýho schopen, to beru. Ale jinak... jako... fakt? No nic, tohle mi moc nesedělo, ale číst se to dalo a na takový ty letní podvečery dobrý. Tři hvězdy, průměr.... celý text

Ďáblova hora 2015, Deon Meyer

Ke knížce mě přivedla Čtenářská výzva a nebylo to vůbec špatné. Děj sice nebyl tak strhující, jak bych od thrilleru čekala, takže jsem se tím prokousávala docela dost dlouho... ale pořád mě to motivovalo číst dál, takže dobrý. Bylo zajímavý nahlédnout do úplně jiné společnosti, která je nám sice něčím pořád blízká, ale zároveň hodně odlišná... Tři proplétající se příběhy byly dobrým tahem, člověka držely v mírném napětí tím, jak se sbližovaly a nakonec setkaly. Z postav a hlavních linií mě jednoznačně nejvíc zaujal Benny, tomu chlapovi hodně držím pěsti, aby se mu povedlo dát si ten podělanej život do pořádku. Thobela... no, chápu, ale vlastně jsem nevěděla, co si o něm myslet. A Christine... ta překvapila. A ještě mě zaujal závěr s Carlou. Nevímproč mám pocit, že tohle ještě není dořešeno a že překvapení nekončí. No, pokud někdy zrovna narazím v knihovně na další díl, tak po něm asi sáhnu, ale na prioritním seznamu to není. Odpovídá to tomu, že jsem po celou dobu váhala mezi 3 a 4 (nakonec dávám 4 za to překvapivé rozuzlení jednotlivých příběhů).... celý text

Stopařův průvodce Galaxií 2002, Douglas Adams

Přiznám se, že tahle legendární věc mi moc nesedla. Zkonzumovala jsem to jako audioknihu a pořád jsem čekala, kdy se stane nějaký další velký NĚCO, který tomu všemu dá smysl... a ono nic. Takže jediný velký NĚCO bylo politováníhodné zničení Země vogonskou stavební flotilou (což na mě z celého díla zapůsobilo asi nejvíc)... a dál už to bylo jen jakýsi vršení komickejch situací bez ladu a skladu, jako kdyby sám autor úplně moc nevěděl, co s tím chce udělat a kam to chce dovést. I humor mi místy přišel dost přepjatej a šroubovanej, taková ta snaha vymyslet něco superoriginálního za každou cenu. Je to spíš mozaika gagů než nějakej smysluplnej gradovanej děj... a ten já mám ráda a tady mi chybí. Sakra, teď to zní jako totální propadák :) a přitom jsem dala tři hvězdy, což není špatný. Já jsem na super-legendární klasiky prostě tvrdá a hodně od nich čekám. Tohle očekávání nesplnilo, ale pořád musím nechat, že mi některé útržky vykouzlily úsměv a výšlap při tom docela hezky ubíhal... ale že bych toužila po tom si to zopakovat, to se asi nestane. A interpretaci vševysvětlujícího čísla 42 budu i nadále odvíjet od seriálu LOST a Stopařovu průvodci jen poděkuju za to, že ho možná scénáristům vnukli. :)... celý text

V lesích 2010, Tana French

Tak tohle jsem si extrémně užila. Zaujalo mě to hlavně proto, že starej nevysvětlenej zločin... a hlavně protože Irsko, země kouzelná a tajemná, kde jsem pár měsíců kdysi strávila a zažrala se mi pod kůži - viděla a cítila jsem ten irskej déšť, zelený louky, archeologický nálezy, lesy a prastaré stavby v nich... i ty sympaťáky od Gárdy a na druhé straně ty afektované, vyumělkované irské dospívající dámičky. A očekávání nebylo zklamáno. Frenchová umí vybudovat geniálně tísnivou atmosféru (při dočítání mi bylo fakt fyzicky nedobře, cítila jsem úzkost - ne kvůli zlu vraha a utrpení oběti, ale vlastně kvůli utrpení všech zúčastněných) a umí skvělé postavy, do kterých se lze vcítit. Umí to strhnout, bezvadně se to čte a je to celkem originální a přitom většina linií dost uvěřitelná. Jediné, co mi přišlo malounko přepjaté a přitažené za vlasy, byla ta linka s Rosalind, ale jinak... fuu. Osobní příběh mezi Cassie a Ryanem je tvrdej, hrozně tvrdej a smutnej - smutná výpověď o tom, jak snadno lze zkazit a ztratit spoustu cennejch a dlouho budovanejch věcí. Vlastně se zkopíroval Ryanův příběh z dětství o ztrátě bezstarostnosti, radosti, blízkosti. Velkým plusem je právě linka zmizení Ryanových kamarádů a její závěr. Naštvalo mě to, protože v takhle dobře psané detektivce člověk prostě pořád čeká něco totálně šokujícího, dechberoucího a nezapomenutelnýho... ale na druhou stranu to takhle bylo mnohem, mnohem reálnější a skutečnější. Tohle je skutečná, smutná knížka o boji se zlem a chtivosti v ostatních i v nás samých a o tom, že často ten boj nelze vyhrát, i když se postavíte na hlavu a budete se opájet optimismem. Je to knížka, ve který se nedějou zázraky a proto jí lze totálně věřit. Fajn, myslím, že mám další oblíbenou autorku detektivek.... celý text

Velká čtyřka 2008, Agatha Christie

Půjdu asi proti proudu, ale mně se to líbilo hodně. Ano, je to šíleně absurdní, střelený a šíleně překombinovaný, ale do poirotovské série tím zavane závan nečekaného osvěžení. Co na tom, že to je závan značně kýčovitý a potrhlý. Poirot s Hastingsem se zašťourají do světového spiknutí a od té doby na ně narážejí furt a stále, několik měsíců jim jde o kejhák... a oni z toho stejně vyváznou, jen si Poirot musí znovu upravit knír a oprášit svému příteli zaprášený límec saka. Hrozně mi to připomnělo legendární potýkání Sherlocka Holmese s profesorem Moriartym (a i ta Poirotova narážka na ještě geniálnějšího bratra geniálního detektiva je tuze pěkná, pan Mycroft Holmes je potěšen :)) Řečeno s klasikem - to je tak blbý, až je to hezký. :)))... celý text

Zimní přízrak 2019, Dan Simmons

Ušlo to, četlo se to dobře (2/3 knihy zblajznuty za jeden dlouhý večer)... ale žádnej zázrak. Oproti Temnému létu minimálně o stupeň dolů. Elm Havenu víc svědčí to letní upocené parno a kukuřice... Dospělý Dale je rozsypaný a vrací se do rozsypaného městečka... na místo, které ho může rozsypat úplně. Vrátit se v takovém stavu sem... no, ale zase co tě nezabije, to tě posílí, to je fakt. Jako sonda do života postaršího profesůrka, co si podělal všecko, co měl, to celkem funguje. Jenže já, jsa ovlivněna Kingovým To, jsem čekala jaksi něco jiného. Od pokračování knihy plné brilantního dětského pátrání a odvahy čekám víc. Alespoň pokus o setkání se starými kamarády, pátrání po tom, proč se na tom místě stále dějou divné věci, i když "kořen zla" tehdy zničili... a dostala jsem obstojnou komorní duchařinu. Osvěžující je "hodný" strážný a radící duch již nežijícího kamaráda... ale kam chtěl Dalea dovést, co mu chtěl sdělit? V tomhle je to nedotažené. Nebylo to zlé, to ne, ale jako pokračování Temného léta mě to neoslovilo.... celý text