Agatha Christie

Její knihy nejsou zbytečně dlouhé, a přitom se do nich vejde tolik elegantních anglických způsobů. Dneska jsou všechny detektivky brutální, předhání se v nechutnostech a výběru psychických poruch, kterými vrazi trpí. Tohle je jiná káva, nebo spíš čaj.

Královna detektivek. I její život byl chvíli detektivka.

Tuto autorku jsem si oblíbila protože napsala do útlích knih hodně.Oddechovky u kávy a čaje před spaním........

Báječná dáma s perem v ruce. Když jej smočí do kalamáře, písmenka, věty, odstavce se zarývají, dle rafinovaného vzorce, do sněhobílého papíru tak silně, tak hluboce, že vzápětí se po něm krev rozteče. "Hitchcock" v kruzích literárních zaměstná naši mysl po čase, po částech, neboť trochu je té "pavučiny," černoty a spiklenecké fantazie v duši každého jedince.

Když slyším slovo detektivka, má první asociace je Agatha Christie. Za léta co jsem jejím obdivovatelem se mně podařilo shromáždit téměř úplnou sbírku jejich děl. Miluji především knížky s Hercule Poirotem, ale neméně se mně líbí i slečna Marplová. Co k tomu ještě dodat? Ty malé šedé buňky mozkové jsou opravdu, ale opravdu úžasné a geniální.

Na šedé buňky mozkové Hercula Poirota prostě nejde zapomenout ...

Hoci moja mama je autorkinou veľkou obdivovateľkou a má od nej doma všetky jej knihy (aj ich filmové spracovania), ja som sa udala úplne iným smerom. Nemôžem si pomôcť - nedá mi neporovnať Agathin štýl/prístup s Doylovým (mojím obľúbencom). A tu som prišla na zaujímavú vec - Christie často popisuje z 95 % vraždy/zločiny (+ nejaké to psychologické pozadie motívov) a 5 % tvorí tzv. rozuzlenie. U Doyla je 5 % vražda/zločin (a občas ani nie) a 95 % Holmesov postup pri objavovaní motívu vraha/zločinca. Zrejme preto mi je Doyle bližší. Tá Agathina krvilačnosť nenašla živnú pôdu v mojej citlivej duši.
Ďalej - u Doyla nenájdeme texty písané len pre texty, nejde po ruke čitateľom, žiadna grafománia sa nekoná. Z jeho detektívnych príbehov nejde nikdy zlý ani ťaživý pocit. Čo sa o príbehoch Christie povedať nedá...