Bezesporu kvalitní, zajímavý námět, ale autorce chybí "tah na branku". Začátek je velice rozvláčný, autorka sepisuje historii celé rozvětvené rodiny, takže Esterka a její příběh se ve všech těch jménech pomalu ztrácí. Druhá část je lepší, jenže se snaží vypumpovat ze čtenářů co nejvíc emocí.
Téma holokaustu a protektorátu bylo zpracované už mnohokrát, chápu, že přijít s něčím novým a pokud možno originálním je prakticky nemožné, i když mnohé výjimky jsou. Namátkou Spalovač mrtvol, Romeo, Julie a tma, Dva proti Říši nebo z novějších Hana.
Esterčini otcové pouze rozšiřuje počet knih s touto tématikou.
Zklamání, čekala jsem víc.
Docela dlouho jsem nevěděla, jak tuto knihu uchopit. Něco se mi líbilo, něco na mě bylo moc. Všechna ta magie, nepravděpodobné motivy a podobně. Ale konec dobrý, všechno dobré.
Takový velice milý návrat do dětství, kdy tato kniha byla ozdobou mé pečlivě opatrované a spravované knihovničky. Teď tedy přečteno nahlas mým vnukům před spaním. A hele! Dobrodružství Vojty, Anežky, Pepíčka Slámů, jakož i psa Kocijánka se jim líbilo stejně jako kdysi mně.
Zapomeňte na to, že je to "příběh z Bible" a berte Červený stan jen jako historický román.
A když budete ke knize přistupovat bez té biblické předpojatosti, že to tedy proto zákonitě musí být nezáživné, vážné a únavně nudné, tak rychle zjistíte, jaký úžasný svět se před vámi otevřel. Ať už to bylo na území Předního východu, Egypta nebo kde jinde.
A také zjistíte, jak málo jste toho věděli o obyčejném každodenním životě tehdejších lidí, hlavně žen.
Není to únavně nudná kniha! To mi věřte!
Přestože všichni dobře víme, co a jak bylo s dcerou Anny Boleynové Alžbětou a jak se proti všem předpokladům dostala ona - dcera zavržené popravené královny - na anglický trůn, tak přestože toto víme, udržuje nás autorka v napětí, jak to tehdy všechno vlastně bylo. Kniha je velice čtivá a napínavá skoro jako detektivka.
A pak že se nedá čtivě napsat historický román!
Dobrý návrat mého oblíbeného vyšetřovatele.
Zajímavé bylo i propojení dvou časových linek, které zdánlivě nemohou mít žádnou souvislost.
Jen kdyby těch roušek a odstupů a vůbec všeho souvisejícího s covidem nebylo tolik!
Už jsem to psala v případě Holly od Stephena Kinga. Všichni jsme tu dobu zažili, ale je to ještě příliš brzy na to, abychom už měli patřičný nadhled. Nevím, třeba za nějakých dalších patnáct, dvacet let se na to čtenáři budou dívat jinak, ale dnes mi vadilo, že mi někdo neustále připomíná dobu, na kterou chci co nejrychleji zapomenout.
Kouzelná knížka našeho dětství.
I když upřímně řečeno jsem nyní musela při četbě vnukovi některé pasáže mírně "upravit". Tak třeba to, že sousedka šla utopit kotě, které nikdo nechtěl, že stará koza měla být prodána řezníkovi nebo že lištičky, jakož i Mourek a Alík, dostali od dědečka na kožich vypráskáno metličkou a že totéž vážně hrozilo Budulínkovi. Toto by už asi v dnešní době neobstálo. A nebo také to, že vnouček svým prarodičům vyká.
Jiné motivy jsem ovšem náležitě a důrazně výchovně využila! :-)
Třeba to, že se musí dědeček a babička poslouchat (a neotevírat lišce ;-) ) nebo že lhát je špatné.
Nebyla by to vůbec špatná kniha, a nutno říct, že autorka Alison Weir v ní shromáždila obrovskou spoustu zajímavých, podrobných informací o Anně Boleynové a její době.
A právě v tom vidím největší problém. Alison Weir přišlo pravděpodobně škoda tolik materiálu jen tak "vyhodit", a tak bohužel knihu příliš přeplnila informacemi na úkor její beletristické úrovně. Jakoby se nemohla rozhodnout, zda napsat román, nebo něco z literatury faktu. O druhém svědčí např. i podrobný jmenný rejstřík na konci knihy.
Nicméně i tak se těším na osudy Anniny dcery Alžběty První.
Je to zajímavý náhled do naší historie.
Autorka se snažila nehodnotit události 2. světové války a těsně po ní na Valašsku černobíle a v tom je pravděpodobně největší přínos této knihy.
Přečíst si román Když přišli psi není rozhodně zbytečnou ztrátou času.
"Dokonalá" série se mi moc líbila, proto jsem k této první knize nové série asi přistupovala s příliš velkým očekáváním. Dvě třetiny knihy se vlekly, a tak až nadprůměrně dobrý konec moje hodnocení vylepšil.
Vynikající závěr vynikající trilogie. Sice jsem si přála, aby některé postavy dopadly jinak, ale to nic neubírá na kvalitě knihy. Autor musel věnovat obrovské úsilí studiu dobových materiálů, tohle nejsou knihy postavené tak říkajíc na vodě.
Zajímavá kniha. Dá se v ní listovat, kdykoliv si člověk vzpomene nebo kdykoliv potřebuje jednoduše vyjádřit nějakou svoji myšlenku. A pokaždé zde něco případného najde.
Andrzej Sapkowski má naprosto výjimečný vypravěčský dar.
Čtenář je velice rychle vtažen do děje a jako by sám utíkal spolu s mladým, nepoučitelným Reinmarem z Bělavy a jeho přáteli před kupou pronásledovatelů a zaplétal se s ním do celé řady zbrklých či nebezpečných dobrodružství. Doba je složitá, čeští kacíři se blíží, člověk už dávno neví, komu může a komu nemůže věřit. A do toho násilná bratrova smrt, zrada, láska, inkvizice, přátelé z dob studií...
Zkrátka, ani chvíli se nebudete nudit.
Problém nechtěných, zanedbaných, týraných nebo i jinak systémem poznamenaných dětí. Vykašlali se na ně ti, kteří je měli mít nejraději - jejich rodiče. Vykašlali se nebo zemřeli? Hlavní hrdinka knihy Cat ví, o čem je řeč. Přesně z jedné takové rodiny pochází a kolika ústavy sociální péče nebo náhradními rodinami vlastně prošla, to už si nepamatuje ani ona sama. Nyní je veleúspěšnou herečkou a snaží se pomáhat takovým dětem, jakým byla i ona sama.
Jo, a také má transplantované srdce.
A pak je zde někdo, kdo se nemůže smířit s tím, že srdce milované osoby stále tluče a chce ho umlčet. A Cat začne jít o život...
Od knihy jsem nic nečekala a autorku jsem neznala. O to příjemnějším překvapením pro mne Šaráda byla. Je napínavá, z atraktivního prostředí TV stanice a Cat je sympatická osoba. Co víc si na dovolenou přát.
P. S. Kdo za těmi vraždami je, to jsem tentokrát uhodla docela brzo. Stačí číst mezi řádky... :-)
Byl Oscar Wilde vtipný a okouzlující lev salonů, nebo posmutnělý melancholik s bolavou duší?
Tato kniha, byť určená dětem, svědčí spíš o jeho druhé poloze.
