Je to dobrá kniha a autorka se za ni jistě nemusí stydět, ale...
...ale jak je tu už napsáno, měla touto knihou začít.
Určitě je nás víc takových, kteří jsme si o Haymitchovi podle původní trilogie vytvořili poněkud jinou představu a do ní Úsvit sklizně tak úplně nezapadá.
Ale co s tím až teď, že?
Tak snad jen doporučení těm, kteří s Hunger Games teprve začínají: Začněte skutečně od tohoto dílu, který dostal tak pěkné označení půltý. Tedy zde v sérii 0,5.
Jo a nepřeskakujte!
Velice slibný začátek série! Josie Quinnová je sympatická mladá vyšetřovatelka na americkém maloměstě, námět je zajímavý, vcelku napínavý. Nedostatky, jako je třeba předvídatelnost děje, těžká uvěřitelnost v některých ohledech i snaha všechno "až do mrtě" dovysvětlit, všechno toto přičítám malé zkušenosti autorky.
Tak uvidíme, uvidíme. Našlápnuto má slušně.
Autentický náhled na život jihoamerických indiánů vlastně ještě v nedávné době, tedy v polovině 20. století.
Ale máte často pocit, že je to z pravěku.
Tolik násilí, bolesti, krutosti, bezohledného zabíjení (např. i malých dětí), že George R. R. Martin ve své Hře o trůny je proti tomu naprostý žabař.
Rozhodně zajímavé, ale už nikdy tuhle knížku nechci držet v ruce. Jednou bohatě stačilo.
Záleží na tom, kolik vám je let.
Jestliže 12 - budete nadšeni.
Jestliže 40 - budete zklamáni.
Jestliže 60 - budete nostalgicky vzpomínat a zároveň se divit, proč jste vlastně tuhle knížku ve 12 tolik milovali.
Čtení pro všechny duše toužící po dobrodružství, mladé, nebo staré, to je jedno. Společně s Ostrovem pokladů jsou to dva tituly, na které se nezapomíná.
Nadprůměrně dobré, ale do dokonalosti maličký kousek chybí. Třeba v tom, že někdy je děj poněkud překombinovaný a také až moc "úvah" hlavního hrdiny Davida Rakera, které vedou odnikud nikam.
Ve své době to musela být hra revoluční. Vždyť mluvíme o časech, kdy žena neměla o mnoho víc práv než rodit děti. Něco jako vlastní seberealizace nebo nedej bože třeba volební právo bylo naprostou utopií. A to Torvald, hlavní hrdina hry, nebyl na ty časy zas až tak špatným člověkem! Vždyť chtěl svoji ženu jen milovat a chránit! Jenže jeho představy o šťastném manželském životě, to byla usměvavá ženuška, pěkně ustrojené dětičky, teplo domácího krbu a nějaký ten lehký sexík na dobrou noc. Chtěl jen takový domeček pro panenky, jak v originále naprosto přesně Henrik Ibsen svoji hru nazval. Nikdy nebral svoji ženu jako rovnocenného partnera. A ona? Nora? Z pečujících rukou svého otce plynule přešla ke stejně smýšlejícímu manželovi. Ani si neuměla představit svůj život jinak.
Tohle všechno si Nora jednoho dne uvědomí a její domeček pro panenky se zhroutí...
Dnes? Jak je to dnes? No nevím, jsme už asi někde jinde, i když některé otázky kolem emancipace, seberealizace, peněz, výchovy dětí atd. paradoxně zůstávají stále aktuální.
Otázka zní:
Má člověk říct ostatním pravdu, i když ví, že si tím proti sobě postaví veřejné mínění, a dokonce možná ublíží i lidem, které má rád?
A o tom je tato hra... ;-)
Jsou série, kdy si na konci přejete, aby se autor vybičoval a ještě něco (aspoň něco!!!) přidal, jsou jiné, kdy je vám smutno, že to všechno končí, ale víte, že to tak musí být.
U série 18 knih o dvorním vyšetřovateli japonského šóguna Sano Ičiróovi jsem si na konci řekla - tak hurá, máme to za sebou! Sano, já a samozřejmě i autorka. Ne, že by to bylo vyloženě špatné, to rozhodně ne! Ale něco tomu na jedné straně chybělo a naopak některé scény se v knihách stále opakovaly, Sano pořád kličkoval před svými nepřáteli a sveřepě trval na kodexu samurajské cti bušidó, Reiko mu pomáhala, nebo naopak kazila jeho plány, Hirata kdesi lítal (doslova) a děti rostly a sakra brzo začaly se sexem... A tohle všechno pořád dokola.
Na druhou stranu jsem se dozvěděla spoustu zajímavých věcí o Japonsku na přelomu 17. a 18. století, takže vlastně dobrý...
A Vějíř s kosatci je důstojným zakončením celé této dlouhé série. Ale na rozdíl od mnoha jiných knižních sérií tak k této se už určitě nevátím.
Vedle Tetované konkubíny asi nejlepší z celé série. Napínavé a čtivé, jen občas se to trochu zadrhne, když se autorka až moc křečovitě snaží naroubovat svoji představu toho, co se mohlo tehdy stát, na dávný příběh, který zná v Japonsku snad úplně každý.
Konečně jsme si poněkud oddychli od veškerého toho pletichaření v Edu! Hurá! Až potud v pořádku. A vlastně by to bylo celé OK, kdyby tam nebylo tolik duchařiny, která byla nakonec stejně nezáživná jako to politikaření kolem šóguna.
Tento díl se mi moc nelíbil. Zdálo se mi, že autorka těmi sáhodlouhými příběhy jednotlivých aktérů jen vyplňuje vatu, jako by jí došly jiné možnosti rozvíjení děje. A stálé opakování scén sexu, násilí a nechutností, zde dokonce ve vztahu k malým dětem, mě odrazovalo natolik, že některé části jsem jen zhruba proletěla. Japonsko konce 17. století se mi díky sérii začíná jevit jako země plná násilí, předsudků, zvrhlostí a nedostatku úcty k lidskému životu.
No nic, dám šanci ještě jednomu dílu a pak si asi od těchto knih paní Laury Joh Rowlandové na pár měsíců až let oddychnu.
Trochu moc náhod a tajných praktik, ale zaplaťpánbůh mnohem míň politikaření a Janagisawy než v předchozím dílu, což je ku prospěchu věci.
Celkově je tato kniha čtivá a závěrečné zúčtování v jednom domě v lese opravdu napínavé, takže se těším na další díl.
Z dosavadních dobrodružství Sana Ičiró se Navoněný rukáv zatím asi nejvíc podobá klasické detektivce. Autorka se tentokrát obešla bez nadpřirozených sil, zvláštních schopností a jiných záležitostí. Jednoduše vrah (vrahové), překvapivé zvraty, nějaká ta dvorská intrika a napínavý děj.
Jen tak dál, Sano, Reiko, Hirato a všichni vy další!
P. S. Jen bych tedy ráda věděla, jestli tolik divných až nechutných sexuálních praktik bylo opravdu pro středověké Japonsko typické...
Standardně dobré, řekla bych. Takový slušný průměr této série historických detektivek. Kdyby nic, tak se aspoň něco dozvím o poměrech v Japonsku v dobách šógunátu. Jen ten překlad by mohl být určitě mnohem lepší.
Příběhy o Sano Ičiróovi se mi líbí, bohužel je však kvůli očím poslouchám v audioverzi a v tom je můj hlavní problém. Na hlas Jiřího Kubeše a na jeho neustálé přehrávání, pištění a kňourání jsem už tak alergická, že se nedokážu plně soustředit na děj knihy. A tak jen doufám, že mi takto neotráví svým monopolem na tuto sérii i všechny zbývající knihy.
