boxas
komentáře u knih
Zelená míle
Stephen King
Bezesporu jedna z nejlepších knih, kterou Stephen King napsal.
Dojímavá, moudrá, hluboce lidská, proto nadčasová.
Temná půle
Stephen King
Nedávno jsem se dívala na jeden díl jednoho televizního seriálu. A hlavní zápletka mi byla jaksi povědomá, tak mi to pořád vrtalo hlavou. Sakra, odkud tohle znám? A pak mě to trklo: Temná půle! Chvíli mě ta drzost scénáristů zlobila, ale pak jsem si řekla, že Temná půle je natolik dobré čtení, že to dokonce někomu stojí za okopírování. A řekněte, kolik takových knih znáte?
Puls
Stephen King
Knihu jsem četla už před několika roky, takže si už některé detaily těžko vybavuji, ale musím uznat, že je to čtení natolik dobré, že si hlavní postavy a děj pamatuji i teď a pořád si myslím, že Puls stojí za přečtení.
Mlha
Stephen King
Knihu jsem četla už před několika roky, takže si už některé detaily nepamatuji, ale musím uznat, že je to čtení natolik dobré, že si hlavní postavy a děj pamatuji i teď a pořád si myslím, že Mlha patří k tomu dobrému, co King napsal.
P. S. Od té doby jsem viděla i film a musím uznat, že i přes určité zjednodušení mě to bavilo.
Tatér z Osvětimi
Heather Morris
Osudy Laleho Sokolova, tatéra z Osvětimi, jsou bezesporu velice poutavé, literární zpracování jeho vzpomínek Heather Morrisovou však místy vázne a je příliš popisné.
Zaklínač – komplet 8 knih
Andrzej Sapkowski
Celou tu dlouhou pouť s Geraltem z Rivie a ostatními jsem se nemohla v duchu ubránit srovnání s jinou putující společností Rolanda z Gileadu a jejich cesty k Temné věži. Bohužel však Sapkowski ve mně ani zdaleka nedokázal vyvolat takové sympatie jako Stephen King. A přitom měly mnohé postavy Zaklínače velice slušně našlápnuto! Nejen skupinka kolem Geralta, ale i trpaslíci například.
Zaklínači asi hodně pomohlo jeho seriálové zpracování. Asi tak jako filmy o Frodovi a ostatních výrazně zvýšily zájem o knihu Pán prstenů. A bohužel pokus o filmové zpracování Temné věže byl tak žalostný, že raději neměl být vůbec žádný! Knize to ublížilo. Seriál o Zaklínači má spoustu vad na kráse, ale přitáhl ke knize mnoho nových čtenářů. Stejně tak jako vydařená počítačová hra.
Tak v čem byl můj problém s touto sérií? Autor mi vlastně nedal příležitost se s někým z jeho hrdinů blíž ztotožnit. Skáče jako ta jeho morová blecha sem a tam, ale nikde není dlouho. Vlastně mi nedal nikdy dostatečný prostor k tomu, abych si některou z jeho postav stihla víc zamilovat, nebo se naučit nenávidět. A taky mi nedal čas se s většinou z nich rozloučit...
Všechno zůstalo jaksi jen na povrchu. A tak bohužel na Geralta a jeho věrné asi časem zapomenu, ale na Rolanda a jeho hledání Temné věže ovšem už nikdy. A to je velká škoda, protože je zde hned několik velice silných pasáží, které se daly zužitkovat mnohem líp!
A ještě poznámka k závěru ságy o Zaklínači. Moc. opravdu moc bych si přála, aby všechno dopadlo jinak...přesněji řečeno, aby autor tuto ságu ukončil jinak.
Můj příběh
Michelle Obama
Sice trochu jednostranné, ale...
Michelle Obama se např. ani nesnaží zakrýt svoji nechuť vůči Donaldu Trumpovi a také její obdiv k manželovi je možná až moc okatý, ale na druhou stranu její snaha zachovat si i uprostřed Bílého domu alespoň něco vlastního, soukromého a rodinného je veskrze sympatická.
Líbí se mi, jak otevřeně mluví o svých skromných poměrech v dětství, o svém nemocném tatínkovi a své poněkud svérázné mamince a líbí se mi i to, že se rozhodla být aktivní první dámou, mít svůj vlastní program a plnit i svoje vlastní vize, ne být jen doprovodem manžela prezidenta na cestách a jeho taneční partnerkou na plesech.
Myslím, že poselství knihy Můj příběh je vcelku jasné - věřte v sebe a svoje schopnosti, opírejte se o rodinu a přátele a nemyslete jen na sebe, dělejte něco i pro společnost, v níž žijete. A toto poselství je mi sympatické. Tak jako Michelle s tím divným příjmením (podle jejích vlastních slov) Obama.
Petrolejové lampy
Jaroslav Havlíček
Film Juraje Herze s Petrem Čepkem a Ivou Janžurovou v hlavních rolích je naprosto skvělý! Myslím, že všichni tři, včetně režiséra, zde dosáhli svého profesního maxima.
O knize bohužel takový dojem nemám. Připadala mi v porovnání s filmem nudná a rozvleklá. Znovu a znovu jsem obdivovala trojici scénáristů filmu (Václav Šašek, Lubor Dohnal a Juraj Herz), že dokázali z knihy vydolovat skutečně to nejlepší.
Pan Kaplan má stále třídu rád
Leo Rosten
Vtipná kniha se skvělým překladem do češtiny. A věřte mi, že v případě pana Kaplana to musel být skutečně překladatelský oříšek!
Než jsme byly tvoje
Lisa Wingate
Násilí na dětech je asi nejsmutnější téma, které může literatura nabídnout. Zároveň je to ovšem téma čtenářsky velmi vděčné. Obojího autorka ve své knize náležitě využila.
Pasážím popisujícím těžký život dětských říčních nomádů a jejich život v dětském domově není co vytknout. Dějová linka ze současnosti je ovšem slabá. Autorka jakoby nevěděla, co vlastně píše. Jestli sociálně kritický, detektivní, společenský nebo romantický příběh a z této její nejistoty vyplývá i závěr knihy, který se jí bohužel nepovedl a je až příliš kýčovitý.
Soukromý život Alberta Einsteina
Roger Highfield
Na mne příliš popisné, faktografické, bez jakýchkoliv uměleckých ambicí. Prostý, vyčerpávající výčet faktů o životě AE. Až na pár postřehů o životě v Praze, popř. v Čechách mne kniha nezaujala.
A co se týče těch citátů, některé jsou např. o tom, jaký kulturní šok v negativním slova smyslu pro manžele Einsteinovy Praha znamenala. Jednou větou špína, úzkoprsost, napjaté vztahy mezi Čechy a Němci a blechy. Jeden citát o Češích za všechny:
"Čím je národ špinavější, tím je odolnější." Albert Einstein
Buddha a jeho zobrazování
Luboš Bělka
Měla jsem o knize jinou představu. Na mě je moc odborná.
Bratři ve zbrani
Simon Scarrow
Mám tuto sérii moc ráda a těším se na každý další díl, který mi přijde do ruky, ale upřímně řečeno tentokrát to na plný počet nebylo.
Tajemný Etrusk
Mika Waltari
Nebavilo mě to, děj odnikud nikam, po několika kapitolách jsem pořád nevěděla, o čem to je, po dalších, proč toho nenechám. "Prokousala" jsem se až ke konci, ale žádné aaach se nekonalo.
Zatmění
Jo Nesbø
DOBRÁ RADA pro ty z vás, kteří rádi přeskakují a nečtou knihy o Harry Holeovi pěkně popořádku.
Pokud jste ještě nečetli předchozí 12. díl Nůž, tak s knihou Zatmění ani nezačínejte! Jo Nesbø zde totiž vykecá tolik z předchozího románu, že se pak v knize Nůž připravíte o potěšení z hledání vraha a příčin jeho chování. A to by bylo škoda.
Ale zpět k této knize.
Zatmění je pořád vysoký nadstandard a nás, kteří máme Harryho Holeho rádi, jistě tento díl bavilo číst, však jsme na něj taky pěkných pár let čekali! Ale málo platné, kvality Policie, Nože, nebo dokonce Sněhuláka nedosahuje. Nu což.
Harry Hole nám může ještě leccos objasnit, i když průměrný člověk potká sériového vraha 7x za život a on už si těch svých 7 kousků našel a pochytal. Ale i tady platí nikdy neříkej nikdy. A tak se máme asi na co těšit. A to je dobře! V Norsku bude aspoň o pár darebáků míň.
Kněz a motorová pila, to zní hodně slibně!
A ještě malá poznámka k vydavateli: nedal by se pro nás, kteří až tak tu angličtinu neovládáme, přidat pod čarou překlad anglického textu do češtiny? Ať třeba i já vím, jak to s tou Lucille dopadne, bez toho, abych to všechno musela hledat v překladu na Googlu. Děkuji!
Bílá velryba
Herman Melville
Ke knize Bílá velryba jsem se vrátila po mnoha, mnoha letech.
Uvědomila jsem si, nejenže jak moc jsem se změnila já, ale především jak moc se změnil svět od časů Hermana Melvilla. V dětství to pro mne byl dobrodružný, místy rozvláčný román, teď jsem knihu vnímala jako velký příběh o dobru a zlu, podbarvený jak znalostí života na moři, tak i četnými podobenstvími z bible, příběh o přátelství mezi lidmi bez rozdílu původu, o dřině na moři, o osamělosti na vodě i v životě, ale i o umanutosti a nenávisti, hraničícími až se šílenstvím.
Je mnoho témat, která Herman Melville v knize otevírá a kterými nutí čtenáře k zamyšlení. Ano, je to tlustý "špalek" ke čtení, ale rozhodně není ztrátou času si knihu, obrovskou jako Moby Dick, přečíst!
Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR
Nina Špitálníková
Některé zkušenosti jsou nepřenositelné. Uvěří jen ten, kdo něco podobného zažil.
My, kteří pamatujeme "reálný" socialismus u nás, víme naprosto přesně, o čem Nina Špitálníková píše. A vůbec se nepozastavujeme nad tím, jestli je, nebo není něco takového v jednadvacátém století možné. Tedy aspoň já jí věřím každé slovo.