boxas komentáře u knih

"Být dnes (pozn. v Rusku) u moci je jen způsob, jak si dobře vydělat. Nic víc."
Anna Politkovská

Ruský deník je moc smutné čtení o schopnosti využít všeho a všech na jedné straně, i o neschopnosti proti tomu něco účinně dělat na straně druhé.
Kapitolu o beslanském školním masakru, tedy o teroristickém útoku na beslanskou školu počátkem září 2004, při kterém zemřelo přes 330 lidí, z toho 186 dětí, tak tuhle kapitolu z Ruského deníku Anny Politkovské jsem nedokázala a asi ani nedokážu nikdy "strávit". Osudy přeživších, jejich marná snaha nějak se s tím vším vyrovnat, otázka kdo za to všechno byl zodpovědný, tak o tom všem Politkovská píše rok po těch strašných událostech bez zbytečného patosu, jen s velikým smutkem a pochopením pro pozůstalé.
Ruský deník je kniha stará už bezmála 20 let a co se od té doby v Rusku, v Evropě, ve světě změnilo?
Politkovská nám už další kapitoly do svého Ruského deníku nepřidá. Odpůrkyně ruského prezidenta Vladimira Putina a jeho kritička byla dne 7. října 2006, v den Putinových narozenin, v Moskvě zastřelena. Vrah se nikdy nenašel.

7 04.02.2023

"Jak krásný den pro vraždění,
tak vonný jako máj,
když všichni tajní z okolí
zmizeli někam v háj...
...a tak všichni zvečera
půjdem vraždit zvesela."

Tedy, upřímně řečeno, ona je ta paní Agatha Christie někdy stejná jako ta její slečna Jane Marplová!
Nenápadně roztrousí po pokoji (i jinde) pár nic neříkajících stop, v textu se objeví pár nic moc nenaznačujících větiček, v určitý čas se na určitém místě objeví pár lidí, kteří mají kromě lásky k chryzantémám a místním drbům už jen jedno společné - absolutní nedostatek jakéhokoliv motivu k vraždě.
A pak začne skutečné divadlo! Na povrch vyplouvají dávno zapomenuté události, zažloutlé staré fotografie se záhadně ztrácejí ze starých alb, vždy zamčené dveře někdo odemkl a namazal, mrtví ožívají a živí umírají...
A do toho jedna zvědavá "neškodná" stará paní s věčným úsměvem na tváři.
Všechny zdánlivé maličkosti do sebe nakonec krásně zapadnou a my koukáme s pusou dokořán.
Bože, jak já mám obě ty ženské ráda! Jak slečnu Marplovou, tak paní Christie!

17 03.02.2023

"On neměl co na práci a ona neměla koho milovat."

Knížky Jane Austenové jsou jako bruselská krajka.
Takové zdánlivé nic, plné náznaků a drobných kliček, jemné předivo vztahů, chcete-li to vyjádřit "literárněji".
Ale když se na tu krajku podíváte s určitým odstupem, najednou se vyloupne krásný vzor a vy si říkáte, že jste už dlouho něco tak pěkného neviděli...
Anna Elliotová není v tomto směru mezi knihami Austenové žádnou výjimkou.
Jména, místa, situace, náznaky, vztahy - jemné předivo, kde každé slovo, každá postava má svoje místo a čas. Už dlouho jsem něco tak pěkného nečetla...
Díky, Dane, že je Jane Austenová v letošní Čtenářské výzvě!

15 25.01.2023

Ne a ne se s panem Šmídem nějak potkat. Oba jsme se snažili, on hezky psát, já přečíst knihu až do konce, ale upřímně řečeno, drhlo to jako loď v mělké vodě.

5 25.01.2023

Kdysi jsem Fantoma Opery četla a dodnes si pamatuji, jak mě děj v těch čtrnácti patnácti letech nadchnul.
Teď jsem se tedy ke knize vrátila.
No nevím, něco určitě zůstalo, ale to tehdejší nadšení je pryč. V jednadvacátém století už to prostě není ono.
Ta čtvrtá hvězda je spíš z nostalgie než kvůli čtenářskému zážitku.

10 18.01.2023

Bylo to moje druhé setkání s touto autorkou a obávám se, že bylo poslední. Nebo alespoň na hoooodně dlouhou dobu poslední.
Mnoho se zde mluví, pije, berou prášky, o každé hlouposti hrdinka sáhodlouze "uvažuje" a hlavně a především pořád blinká. Je to nudné a předvídatelné. I když nevím, jestli právě ono věčné blinkání a další "perly" nemá spíš na svědomí opravdu nemožný překlad. Mimochodem netuším, kdo má tenhle překladatelský "skvost" na svědomí. Překladatel není uveden, tedy pokud se dobře dívám. Když to shrnu, tak opravdu jediné, co se mi na knize fakt líbí, je zajímavý obal.

10 18.01.2023

V čase vánočním není nad tuto knihu! :-)

HO. HO. HO.
„Ne, ne, ne!“ rozčiloval se Albert. „Musíte do toho dát trochu života, pane, tedy nic osobního, když dovolíte. Musí to být takový ten bohatýrský, masitý smích. Musíte... musí to znít jako smích někoho, kdo čurá brandy a kadí švestkovej pudink, pane, dámy prominou.“
VÁŽNĚ? A JAK TO VLASTNĚ VŠECHNO VÍŠ?
„Já byl kdysi taky mladej, pane. Taky jsem si věšel punčochu jednou ročně jako hodnej kluk. Aby nám ji Otec prasátek naplnil hračkama, tak jak to teďka děláte vy. No, v ty době jsme dostávali tak nějakou tu klobásu a černej pudink, když jsme měli velký štěstí. Ale ve špičce vždycky bylo růžový prasátko z růžový mandlový hmoty. Neužil jste si Prasečnice, dokud jste se nepřežral jako čuník, mistře.“

7 18.01.2023

Hodnotit něco, co je svým způsobem dokonalé, nadčasové, a proto věčné, to se více méně stydím.
Takže jen toto: Díky, pane Shakespeare!

9 18.01.2023

Tak smutné, tak hluboce lidské...
Lennie mi připomíná Johna Coffeye, každý z nich je svým způsobem výjimečný a oba jsou od začátku ztracení.

21 18.01.2023

Pro děti určitě fajn.

3 16.01.2023

Nějak jsem tuto knihu nemohla pobrat. Zatímco např. v Marťanovi nebo Spasiteli mi "vědecké" pasáže o fungování vesmíru vůbec nevadily, v této Asimově knize mě nudily a ve třetí části už přímo odpuzovaly. Doposlouchala jsem pouze se sebezapřením.
Víc viz jozik_v_tumane

5 15.01.2023

Uf!!!
Týýý, pane jo!
Maska Červené smrti patří k nejlepším a nejděsivějším povídkám, jaké kdy byly napsány!
A ostatní povídky knihy jsou minimálně vysoko nad průměrem také.

2 15.01.2023

Všechny povídky jsou výjimečně skvělé!
E. A. Poe si právem nárokuje svoje postavení jednoho z mistrů světové literatury.

6 15.01.2023

První polovina Ženy v okně se líně vleče. Dozvíme se sice hodně o agorafobii, ale jinak nic moc zajímavého. Hodně (slovní) vaty a málo skutečného obsahu.
Ale nevzdávejte to, prosím!
Druhá polovina se slibně rozjede, mnohé skutečnosti, které jsme v první části jen tak okrajově zaregistrovali, najednou dostávají smysl a konec už frčí plnou parou vpřed. Ani se nestačíme divit!
Škoda, přeškoda, že taková není celá kniha!

17 09.01.2023

Asi jedna z nejlepších detektivek co kdy byla napsána. A tím nemyslím jen detektivky z pera mé oblíbené Agathy Christie!
Tak si říkám, že tohle je moje jistá volba do letošní čtenářské výzvy!
Sice jsem nezapomněla kdo a co a proč, ale koneckonců, i když vím, jak to všechno dopadne a kdo je vrah, už teď se těším, že spolu s autorkou a těmi deseti odpluji na ostrov...

69 05.01.2023

PERNELLOVÁ
Jedovatý jazyk
plivá bez ustání,
nikdo na tom světě
se mu neubrání.

Jakápak žaloba, když nemáš důkazy.
Měls počkat, abys všechno viděl.

Nadčasová komedie o příliš naivním měšťanu Orgonovi, který kvůli vlastní důvěřivosti přijde o všechno. Však ne náhodou tartuffe znamená ve francouzštině něco jako svatoušek. A kolik takových pokryteckých svatoušků je i dnes schopných připravit člověka o střechu nad hlavou.

Nebýt letošní čtenářské výzvy, tak bych si na tuto knihu asi ani nikdy nevzpomněla. A přece jsem ji svého času otevírala mnohokrát a víceméně pravidelně. Jsou tam totiž pasáže, které mě vždycky znovu pobaví. Na druhé straně nikdy jsem tuto knihu nepřečetla celou od začátku až do konce. Některé její části se mi prostě nelíbily a za humorné je nepovažuji. Ale uznávám, že je to věc názoru a pan Radko Pytlík to asi viděl jinak.

5 02.01.2023

Tak tomuto já říkám Tragédie!
Ano, Oidipús byl potrestán skutečně strašlivě, ale přiznejme si, že vcelku spravedlivě, vždyť přece zabil v prchlivosti několik lidí, včetně svého otce. Kdyby se držel zpátky, věštba by se nenaplnila! Kdyby...
Podle mne je to mistrovská tragédie o příčinách a následcích našich činů a o tom, že za následky neseme odpovědnost. A v tomto poselství je Oidipův příběh nadčasový.

8 02.01.2023

Skvělá kniha! Dokazuje, že i literatura faktu může být čtivá a zajímavá.

8 02.01.2023

Poutavá kniha především o "tom druhém Boleynovic děvčeti".
Mary Boleynová skutečně svého krále upřímně milovala a skutečně trpěla, když musela ustoupit do stínu před svojí ambiciózní sestrou Annou.
Autorka nám zprostředkovává pohled na anglický královský dvůr Jindřicha VIII. velice netradičním způsobem - z pohledu někoho, kdo je pouze na okraji turbulentních událostí té doby. Mary je pouze svědkem vzestupu a pádu své sestry. Vidí jiskřivou, okouzlující, ale i sobeckou Annu, jak se dere do královy přízně, ví o jejích marných, čím dál zoufalejších pokusech dát králi mužského potomka, vidí i sestřin pád do propasti, kam s sebou strhne mnohé další, včetně jejich milovaného bratra.
To všechno Mary vidí ... a jako jediná přežije. A také jako jediná dá králi tolik vytouženého syna, který neumře předčasně. Bohužel Mary nikdy nebyla královnou a její syn byl pouze levoboček. The Other Boleyn Girl, jak zní originální titul, zůstane tou druhou po celý svůj život. A na trůn usedne ne její syn, ale dcera "té coury" Anny Alžběta I.
Moc pěkná kniha!

10 02.01.2023