Ruský deník

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Deník známe ruské novinářky zavražděné na podzim 2006. 7. listopadu 2006 byla v Moskvě čtyřmi kulkami zavražděna přední ruská a nesmlouvavá kritička režimu Vladimira Putina Anna Politkovská. V její bohaté novinářské a publicistické pozůstalosti se našla i v Rusku dosud nevydaná kniha žurnalistických zápisků Ruské kroniky. Autorka v ní na půltisícovce stran zachycuje obdobé od prosince 2003 do srpna 2005. Zahrnuje tedy do ní poslední ruské parlamentní volby i druhé zvolení Vladimira Putina ruským prezidentem. Víc než faktografická zjištění v ní zaujme přesná analýza důvodů, proč demokratické síly v Rusku zcela vyklidily prostor a jediným hráčem v ruské politické aréně se stal stále autokratičtěji vládnoucí prezident Putin. Ruské kroniky jsou podrobným popisem cesty současného Ruska k nové diktatuře...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/40327/big_rusky-denik-wYv-40327.jpg 4.610
Žánr:
Literatura naučná, Biografie a memoáry

Vydáno: , Jota
Originální název:

Rossijskije chroniki, 2005


více info...
Nahrávám...

Komentáře (5)

Kniha Ruský deník

lencin
27.08.2020

Deník známé ruské novinářky odhalující a napadající situaci v Rusku za Putina. Strhující čtení,bohužel bez happy endu. Zavražděna na podzim 2006.
(2007)

Anne_and_books
12.08.2020

Kniha popisuje formou deníku novinářky řadu klíčových událostí v Rusku na počátku 21. století. Jsou zde zmíněna nejen všem známá témata (viz tragické teroristické útoky), ale i řada dalších problémů, které jinak režim před zahraniční veřejností ututlává. V knize je demonstrováno, jak se Putinova vláda k řešení problémů staví, jak si váží svých občanů či jak nahlíží na zahraniční dění. Dílo se čte velmi dobře, předá čtenáři řadu podnětů k zamyšlení a přinese nový pohled na (nejen) známé kauzy z ruského prostředí.


marara
07.07.2019

I když jsem po knize sáhla na doporučení, zařadila jsem si ji do čtenářské výzvy jako knihu autorky – ženy s mužským hlavním hrdinou. A tím je Vladimir Putin. Není to snadné čtení. Autorka v deníkových záznamech komentuje dění v Rusku, zvláštní pozornost věnuje Čečensku a Ingušsku.
Zápisky začínají prosinovými parlamentními volbami roku 2003, kdy drtivě vyhrálo Putinovo Jednotné Rusko (37,5%) a drtivě prohrála opozice, když se do Dumy dostala opozice levicová, ale ta pravicová zůstala před jejími branami. Politkovská z neúspěchu opozice viní především neschopnost pravicových sil dohodnout se a spojit. Na mnoha příkladech to ukazuje v celé knize. Nemělo by to být poučením i pro naši pravici, která stále neumí čelit silnému protivníkovi?
Následovaly prezidentské volby, jejichž vítěz byl předem znám. Autorka ukazuje praktiky, díky kterým byly zmanipulované od samého počátku.
Velká pozornost je věnována i tématům únosů, mučení a vražd na politickou objednávku, které se z Čečenska a Ingušska šíří dál; příběhům vojáckých matek (v knize jsou popsány desítky případů vojáků, kteří zemřeli v důsledku vojenské šikany, nelidského zacházení nebo proto, že se stali obětními beránky svých velitelů v honbě za frčkami); ostudnému zacházení moci s válečnými hrdiny, nebo jejich pozůstalými po nich, kteří jsou ponecháni v chudobě a bez pomoci.
Je zde líčeno pozadí řady soudních procesů - s Michailem Chodorkovským, s obhákyní lidských práv z Vladimiru Ludmilou Jarilinovou (za napomáhání vyhýbání se vojenské službě – vojákovi na dovolené pomohla dostat se do nemocnice s vředovým onemocněním dvanácterníku, což je klasický případ toho, jak moc manipuluje s fakty a zastrašuje ty, kteří by se jí napříště snad chtěli postavit), s nacionál-bolševiky 14. prosince (skupina středoškoláků a vysokoškoláků obsadila veřejné prostory prezidentské kanceláře, tam se zabarikádovala a vykřikovala protiputinská hesla. Soud je fraška a ukázka středověkého, nelidského zacházení, kdy jsou i nezletilí drženi v řetězech a v klecích, nedávají jim pít. A to je moc viní pouze z výtržnictví. Je jasné, že dostanou vysoké tresty).
Autorka ukazuje, jak režim založený na zvůli státní moci, nezákonnostech a korupci přímo vhání mladé lidi do teroristických organizací, jak přispívá k tomu, že se muslimové radikalizují a jak je tedy stát přímo odpovědný za teroristické útoky na Dubrovce, v moskevském metru a nakonec i v beslanské škole.

Tématem, které celou knihou prosvítá jako červená nit, je otázka, proč lidé na nezákonnosti nereagují: „ Lidé se dají do pohybu až ve chvíli, kdy se jich to nějak dotkne OSOBNĚ. Kdežto dřív? Klasické „tohle se mě přece netýká“! Na odpor se náš člověk zmůže až tehdy, když mu vzniká osobní problém. Ze socialismu jsme vyšli jako národ maloměšťáků.“ A tohle neplatí jen pro Rusko před 14 lety, to platí i tady a dnes.

hladko
09.09.2017

Anna Politkovská byla zastřelena ve výtahu svého domu dne 7. října 2006, tedy v den Putinových narozenin. Náhoda? Možná. Po přečtení knihy Ruský deník mě tenhle typ náhod vlastně ani nepřekvapuje.
V Rusku 1% bohatých vlastní více, než 70% veškerého ruského majetku. V tomto ohledu je Rusko totální světová špička. Není složité si odvodit, že mezi 1% nepředstavitelně bohatých patří oligarchové zbohatnuvší v 90. letech a kremelská politická špička, jež se nepřizpůsobivých oligarchů, kteří např. nejsou ochotni odvádět části svých zisků Kremlu, snadno zbaví (viz kauza Chodorkovskij).
Při čtení na mě pravidelně padala tíseň, kterou střídal pocit absurdity, když se mi vybavovali tendence několika známých obhajovat politický systém Ruska a do jisté míry jej vnímat jako ideál, nebo minimálně jako pozitivní protipól USA. Tyto tendence jsou pro mne bohužel znamením nepokryté nevědomosti a nevhledu do vnitřních poměrů Ruska. Stát, ve kterém je na denním pořádku, že se ztrácí nepohodlní lidé, kde se mučení používá k dosažení potřeb Kremlu, kde neexistuje nezávislá justice, nebo média, kde, když padnete na sociální dno, rozhodně se nedočkáte pomoci od státu, kde se zabíjejí protikremelští novináři, politici, podnikatelé aj., kde neexistuje funkční politická opozice, kde jsou potlačovány neziskové organizace, občanská společnost nebo inteligence, kde jsou stále pro zbavení se nepohodlných používány politické procesy, kdy stát využívá fotbalové rowdies k bití a zastrašování obyvatel, tak to je podle mě stát, ve kterém by chtěl žít jenom....eee....člověk neznalý poměrů.

Témata, s nimiž se mj. v knize setkáte:
antisociální zákon 122, virtuální strana Jednotné Rusko, prokremelská televize, zrušení přímých voleb gubernátorů (gubernátory dosazuje Putin), Beslanský masakr, masakr v divadle na Dubrovce, Čečenská válka, dopady na Čečence i Rusy, únosy čečenských občanů, zrušení odkladu voj. služby pro vysokoškoláky, zkorumpovaný a zpolitizovaný soudní systém, mučení, politické procesy, vojenský systém – tristní podmínky, úmrtí, šikana aj.

Belatris
21.07.2013

Kdo se bojí, že ho kniha nebude bavit, protože to bude samá politika, bojí se zbytečně. Neuvěřitelně čtivé zápisky však na člověka dolehnou svým obsahem. Střídavě jsem kroutila hlavou a vztekala se (podobné reakce mám i při sledování dokumentů o holocaustu apod.).