Anna Elliotová

od:

Anna Elliotová

Česky vyšlo také pod názvem Pýcha a přemlouvání. Vzdělaná, citlivá a oduševnělá Anna byla zasnoubena s námořním kapitánem Frederickem Wentworthem. Její rodina však tento vztah označila za společensky nepřijatelný a Anna se musela své lásky vzdát. Po letech se s bývalým snoubencem znovu setkává a zjistí, že čas její city k němu nijak nezměnil......celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/33_/33194/anna-elliotova-CuM-33194.jpg 4.2635
Originální název:

Persuasion (1818)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Cesty
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (91)

Přidat komentář
Lessana
15. srpna

Oproti mojim obľúbeným od autorky (Pýcha a predsudok, Emma) ma toto dielo oslovilo podstatne menej. Pôsobilo na mňa, akoby bolo napísané rutinne, podľa overenej šablóny. Avšak postavy neboli natoľko vierohodne vytvorené, aby som s nimi prežívala ich radosti a bôle. Nezostala mi v hlave po prečítaní nijaká ako typ alebo osobnosť. A to, že príbeh od začiatku smeruje k jednoznačnému vyvrcholeniu, by vôbec neprekážalo. Len tie okolnosti, ktoré k nemu viedli, ma akosi nedokázali strhnúť a zaujať.
Ale na tom, že si rada kedy-tedy prečítam niečo od Jane Austenovej, sa nič nemení :).

leny.wood
12. srpna

Ze začátku jsem bojovala, ale pak jsem se nechala vtáhnout do Anniny doby a čtení jsem si užila. Jestliže máte v plánu si pustit film, osobně nedoporučuji. Průběh je ještě ok vzhledem ke skutečnosti, že knihy bývají jen "výcucem" skutečného obsahu. Ovšem co filmaři udělali se závěrem, je otřesné.

110022
06. srpna

I Anna Elliotová od Jane Austen mě nadchla. Krásný poutavý příběh. Líbila se mi atmosféra a vztahy té doby. Příjemná četba a příjemně strávený čas s touto knížkou.

Mirka2778
09. července

Někde jsem četla, nebo slyšela, že Persuasion, přestože vyšla až jako poslední z knih Austenové je vlastně její prvotina. Docela bych tomu věřila.
Na začátku knihy se dozvíme kteří dva jsou našimi hrdiny, na konci se dohodnou že k sobě patří, ale mezitím se mezi nimi vůbec nic neděje.
Postavy mi přijdou nezáživné, nepropracované, zmatené.
Rodina Elliotových jsou prostě sebestřední náfukové, naproti tomu Musgrovovi plni pochopení a lásky k čemukoli.
Zapšklost lady Russellové se tváří jako moudrost. Wentworth se chová "normálně" jen s Louisou a Henriettou.
Annu všichni tak milují, oceňují a neobejdou se bez ní! (kromě Elliotových) Kdyby byla v románu služkou, guvernantkou či hospodyní, téměř nic by se nezměnilo.
Takže jediná sympatická postava mi vychází Charles Musgrove.

Zelvinka
06. července

Miluju Jane Austenovou. Všechny její knížky jsou úžasné psychicky, které mě zklidni

irskádívka
01. července

Jak by se mi kniha od Jane Austenové mohla nelíbit? Anne Elliotová byla dokonce jeden čas má nejoblíbenější od této autorky. Vždy si ji ráda přečtu během dlouhých večerů s šálkem čaje. Dokonale vhodné pro něžné duše, které mají rády dobrou literaturu, krásný jazyk mistrně ovládaný skvělou autorkou, jemný humor a vtipně a přesně vykreslené charaktery.

RyonMathrin
13. června

Tak jsem si říkal, že musím zjistit, co na té Austenové moje žena má. Zjistil jsem to. Ta paní píše opravdu obdivuhodně. Co se týče komplikovanosti vztahů a důkladné charakteristiky postav, asi má málo konkurentů. Navíc žila v době a ve společenských kruzích, kde vybrané chování a jemnost vyjadřování bylo určitě normou.
Přes to všechno to není můj šálek čaje. Logicky se jistě kniha líbí více čtenářkám. Možná si za nějaký čas naordinuji třeba Rozum a cit, který znám jako film, ale asi až s delším časovým odstupem.
Ale jak jsem psal, autorčin um je nezpochybnitelný a jsem rád, že jsem si něco od ní přečetl.

gleti
28. května

Když jsem Pýchu a přemlouvání četla poprvé (pod názvem Anna Eliottová), udělala jsem chybu, že jsem ji četla v rámci soukromého Austenovského maratónu. Takže v porovnání s notoricky známou Pýchou a předsudkem či mým milovaným Rozumem a citem mě až tak nezaujala. Teď jsem se k ní v rámci čtenářské výzvy vrátila a ...jsem ohromena. Co v období austenovského přesycení zapadlo, nyní uchvátilo, jemným humorem, vtipnou satirou.

pip11
09. května

Jedním slovem - nádhera. Řadím ji hned za Pýchu a předsudek, opět krásný příběh. Jiná povaha hlavní postavy je osvěžující a celý příběh je poutavý a velmi pěkně čtivý. Styl psaní Jane Austen mi přirostl k srdci.

ModráLaboratoř
02. května

Číst Jane Austen je jednoduše radost. Čisté, nezkalené štěstí korunované faktem, že hrdinka dostane to, po čem nejvíc touží. Nemilosrdný sarkasmus ruku v ruce s jemností, veselostí a mistrným uměním autorky pohrávat si s postavami jako s šachovými figurkami. Nadmíru milou tentokrát shledávám uppercrosskou domácnost (na rozdíl od domácnosti v Longbournu a uječené paní Bennetové). Musgrovovi, Henriettu, Louisu, dokonce i Mary. Poslouchat, jak si povídají, jak se hašteří, jak si každou chvíli slastně pochutnávají na drbech ze sousedství. A bezbarvá Anna, která ve skrytu duše hýřila barvami. Je to jedna z nejmilejších postav, jaká se na stránkách knih J. Austen kdy objevila. Měla v sobě nedefinovatelný půvab lidí, kteří zamlčují víc, než říkají.
Četla jsem s láskou ♥

lenka7348
28. dubna

Jane Austenová prostě není můj šálek čaje...

D.-e.-e.-
16. dubna

"V mládí byla přinucena k opatrnosti, romantice se naučila až s přibývajícími lety - což je přirozený následek nepřirozených začátků." Pro mě nejpůsobivější a nejodpovídající věta z knihy.

Čtenářka domi88 v komentáři níže si stýská: "Kde je má oblíbená hrdinka typu Elizabeth Bennet, Emmy Woodhouse nebo Marianny Dashwood???" Já její touhy nesdílím. Nebavilo by mě stále číst o hrdinkách jednoho typu, bylo by to příliš jednotvárné a sebemenší odlišnost by byla brána jako nectnost. Co na tom, že v tomto románu máme postavu s povahovým rysem, který domi88 nazvala "stojí tam, kam ji postavíš"? Lidé jsou různí a je to tak správně. Vždycky se najde někdo, pro jehož naturel a srdce bude zrovna ten který typ ten pravý a v jehož očích bude tím nejdokonalejším. Nikde není psáno, který druh povahy je ten jediný správný. Dva lidé k sobě musí prostě sednout jako dva dílky puzzle. S každým to nepůjde.

S Annou jsem silně prožívala její rozechvění v začátcích obnoveného střetávání se se starou láskou. Možná více, než v Pýše a předsudku. Scéna s dopisem mě také dostala.

Marry mě zase vždycky neskutečně pobavila. Její ufňukaná honba za vlastní důležitostí, která nemohla být nikdy zcela uspokojena, i kdyby se jeden na hlavu stavěl, mi připomínala pohádkovou ženu rybářovu, která carevnou býti chtěla. :-D

knihamojalaska
30. března

kniha bola veľmi nenáročná, rýchlo sa čítala a o spisovateľkiných kvalitách nie je pochýb...avšak dej ma veľmi nezaujal, bol príliš jednoduchý a predvídateľný...možno to bolo len mnou, ale na začiatku som dokonca mala chaos v postavách :D ale inak hodnotím pozitívne :)

Radka99
25. března

Emoce a napětí mezi Annou a Frederickem mě pokaždé pohltí. Úžasně vykreslené postavy (takovou Mary nebo pana Elliota každý z nás určitě potkal). Tento příběh mě snad nikdy neomrzí. Pro mě je tohle nejlepší dílo od Jane Austenové!

anna6486
31. ledna

Kniha shltnula za dva dny. Hezké, nenáročné čtení s příjemnými hrdiny, zápletka dobře funguje. Konec a rozuzlení přišlo velmi rychle, takže mi chybělo trochu vc romantiky, ke které doba vybízí. Také závěr není úplně optimistický, jako to je u jiných knih :)

PavlínaAlžběta
17.12.2017

Další pro mě skvělý počin od mé oblíbené autorky. Pýcha a přemlouvání, který je znám i jako Anna Elliotová, společenský román, který se odehrává v době na rozhraní 18. a 19. století a líčí život společnosti, jak anglické šlechty, tak i měšťanů. Román se čte jako všechna díla velmi dobře a zatáhne do děje, který je plný událostí jako jsou společenská setkání, plesy, výlety, návštěvy apod... skvěle popsané, přesně jak to v téže době chodívalo a to vše za účelem sňatků. Hlavní hrdinka neprovdaná Anna milá, úžasná postava ( jak už se píše v anotaci jakousi "Popelkou v rodině"), kterou rodina doslova přehlížela nalezne spřízněnou duši v rodinné přítelkyni a rozjede se kolotoč, který sebou přináší mnoho zápletek, kdy i Annina rodina začne být na tom bledě co se týče majetku a Anna se dostává do jiného prostředí, a děj mění celý příběh. Román je opravdu hodně dobře propracován, chvílemi napětí a doslova fandíte Anně v každé situaci. Konec je hodně napínavý a přesto vše dobře dopadne.

anno9743
17.10.2017

Příjemné překvapení. Všechna ta nabubřelost doby :-) jak si váží více rodu a titulu jak je čistá láska možná jen mezi sobě rovnými..

Lenny33
21.08.2017

Další skvělá kniha od Austen. Zařadila bych jí kvalitou hned za Pýchu a předsudek, který u mě stále vede. :)

silvara
13.08.2017

Austenovou mám obvykle ráda, ale Persuasion (původní název sedí prostě líp, než česká Anna Elliotová) mě příliš neoslovilo. Tahle "moderní Popelka" měla neskutečně pomalý rozjezd, zatímco závěr přišel zcela nečekaně rychle. Bylo milé dočíst si všechny austenovské romány, ale Persuasion nebude patřit do mých nejoblíbenějších.

Evelyn2
03.08.2017

Zhltnuto za jeden den. Neustale obdivuji um Jane Austen psat tak poutavym a vserikajicim stylem. Do kompletni sbirky uz mi chybi jen Rozum a Cit.

Elerrina
02.08.2017

Hlavní hrdinka Anna Elliotová je ztělesněním viktoriánské představy o ideální ženě - jemná, sečtělá, neobyčejně kultivovaná, nesobecká a s dokonalým chováním, podléhající představě, že je nutné za všech okolností udržovat harmonické vztahy se svými nejbližšími. Nebezpečí, které se ovšem v takovém postoji skrývá, je v tom, že se dá snadněji ovlivnit názory druhých. A ti, i když jsou zkušenější a myslí to dobře, mohou poradit nešťastně.
Právě to se stalo Anně - poté, co před lety zrušila na radu své ochránkyně zasnoubení s milovaným mužem, setkává se s ním nyní ve společnosti znovu. Musí prožít řadu dní v jeho blízkosti a nedat přitom najevo žádné city, strpět, že se k sobě chovají jako dva cizinci a ještě navíc sledovat jeho navazování vztahů s jinými dívkami. Je to však právě Annina vytrvalá jemnost, nevtíravost a schopnost zachovat si chladnokrevnou rozvahu i během nečekané dramatické situace, které přinesou obrat v chování toho, na kom jí stále záleží za všech nejvíc. Navíc ji předchozí trpké roky dovedly k přesvědčení, že je lépe spolehnout se na vlastní úsudek, což se jí osvědčí, když se stane předmětem zájmu úskočného a protřelého příbuzného.
Poslední román, který autorka napsala, je krásným příběhem o druhé šanci a oslavou citu, který přetrvává i přes všechnu beznaděj. V porovnání s ostatními austenovskými romány se mi ale zdá být na konci trochu slabší a bez výraznějšího finále.

Charley
14.07.2017

Musím se přiznat, že jsem byla upřímně překvapená tím, jak dobře je knížka napsaná. Zatím jsem od Austenové nic nečetla a do této knihy jsem se pustila jen díky vlastní čtenářské výzvě.
Nečekala jsem to, ale musím přiznat, že se mi to líbilo. Sice mi chvilku trvalo než jsem si zvykla na trošku jiný (starší) styl psaní, ale pak už jsem četla jedna báseň.

PandaGirl
24.05.2017

Někdy prostě člověk musí "dozrát", aby uměl ocenit lásku a někdy je potřeba času hodně. Tohle je mírný román o lásce, která musí teprve dozrát. Hlavní hrdinka je doopravdy zdrženlivá, milá a starostlivá. Proto se člověk nemohl divit, že se s ní dalo manipulovat. Líbilo se mi, jak hlavní hrdinka dospěla. Jediné co mě tak nebralo, tak byly některé ty zdlouhavé či zbytečné scény.

Stellia
08.05.2017

Po Pýche a predsudku moja najobľúbenejšia kniha od Austenovej...

RyxiraAmyGinger
16.04.2017

Kniha se mi líbila (Jane Austenová je mojí oblíbenou autorkou), ale konec vzal dle mého názoru až příliš rychlý spád.

nikol1774
18.03.2017

Kniha mě vůbec nebavila. Ke konci jsem už i přestala vnímat co čtu. Dočetla jsem jí jenom protože mi bylo blbé odkládat knížku, když jí nemám dočtenou.

deshalb
07.03.2017

Pekná kniha, ale na Pýchu a predsudok nemá :)

Nedomova.em
01.03.2017

Tato kniha se mi zezačátku moc nelíbila, ale poté jsem se do ní začetla, byla jsem poměrně spokojená. Dobře vykresluje postavy tehdejší doby, zvyky a jejich denní program, kdy očekávali návštěvy, pozvání a hodnotili krásu a majetek. Líbilo se mi, že Anna Eliotová vybočovala z tohoto marnivého života a našla si zpět cestu ke své lásce!
Co bych tak trochu vytkla? Myslím si, že některé pasáže byly až příliš popisované.

Ale v celkovém hodnocení se mi kniha líbila :)

terkavelcova
20.12.2016

Austenovou miluju ale tuhle knížku jsem nebyla schopná dočíst :( . To, že se Jane vyžívala v popisech je jasné, a mnohým knihám to naopak přidává na kvalitě, ale tohle bylo dle mého názoru hlavně o popisech všeho ostatního a hlavní postavy se tam objevovali stroze. Dávám 3 hvězdičky a to jenom protože je to Jane :(

Noita
20.12.2016

Dostala jsem se k Austenové náhodou a byla jsem překvapena a nadšena, že se nejedná o červenou knihovnu ani o ženské romány.
Anna Elliotová byla posledním dílem, které mi scházelo.
Než se vyjádřím ke knize, musím nejprve upozornit na něco, co nelze přejít mlčením:
Vydání Ottova nakladatelství má otřesný překlad. Říci, že je to překlad špatný by bylo naprosto nevystihující. Za všechno: "Lékárník promakával a promakával." Kdyby to nebylo jasné, tak prohmatával záda dítěte spadlého ze stromu.
Vydání je to taky velmi mizerné, protože tiskařských chyb je tam neurekom.
Odbyté a laciné na nejvyšší míru!
To si Austenová nezasloužila. Hodnotit obsah a styl psaní pak ani nelze, protože netuším, kolik se toho ztrácí překladem a kostrbatými formulacemi. Hluboce lituji, že jsem si nesehnala starší vydání, protože z tohoto nelze posoudit celek.
Všechna hanba padá na nakladatelství, které nezaplatilo ani překladatele, ani jazykového ani technického korektora.