boxas
komentáře u knih
Taras Bulba
Nikolaj Vasiljevič Gogol
Nebavilo mě to číst ani poslouchat. Jedno z mála plus je v tom, že se jedná o knihu ukrajinského autora a že se mi proto hodila do letošní výzvy.
Paměti českého krále Jiříka z Poděbrad
Václav Erben
"Pokud to jen jde, nedělej špinavou práci vlastníma rukama. Můžeš si je znečistit. Může se ti stát, že špínu nikdy nesmyješ."
Takto radí Václav Erben prostřednictvím pana Hynce z Pikrštejna budoucímu českému králi Jiříkovi.
A není to jediná rada, která je přinejmenším sporná. A sporné jsou i mnohé další skutečnosti obsažené v knize. Václav Erben totiž přistupuje k českému králi podobojí Jiříkovi z Poděbrad a Kunštátu velice netradičním způsobem. Kniha se tváří jako historický román, ale myslím, že autora historická věrohodnost moc nezajímala a s fakty nakládá velice volně. Tak např. nechal z bitvy u Lipan potají zmizet živého Prokopa Holého, nebo nechal Jiříka rodinným zlatem podplatit hned několik českých šlechticů. Na čtivosti knihy se tím ovšem nic moc zásadního nemění. Jen nesmíme v duchu tradic historického realisty Jiráska hořekovat nad tím, že takhle to tedy rozhodně nebylo!
Poklad byzantského kupce
Václav Erben
Už trochu vyčpělá detektivka, ale napsaná se vkusem, s dobrou zápletkou a solidně vystavěným dějem.
Příběhy památných stromů Čech a Moravy
Marie Hrušková
Spíchnuto horkou jehlou. Bez větších literárních ambicí.
Hrdinové Ledového moře
Jan Welzl
Zvláštní, syrová kniha o tom, jak se žilo na dalekém severu. Nevím, co by Eskymo Welzl řekl "multikulti" světu, Green Dealu, militantním ochranářům přírody a dalším jevům dneška. Jeho svět byl úplně jiný. Lovili, aby přežili a když měli smůlu, třeba že si stoupli na špatný led, tak umírali. Jednou táhli lososi, pak sardinky, jindy narazili na tuleně a zase jindy měli hlad. Myslím, že dnes by takovou knihu už nikdo nenapsal. Neměl by odvahu ji napsat.
Knoflíková válka
Louis Pergaud
To je tak milá knížka!
Bavila jsem se stejně dobře jako když jsem ji před lety četla poprvé.
Zvonokosy
Gabriel Chevallier
"Sláva vám, vlasti naší věrní synové,
sláva vám, ať jsou velcí vaši činové!"
Takhle veršuje Nepomuk Kulíšek u příležitosti otevření veřejných záchodků ve Zvonokosech.
Nepřipomíná vám to někde něco???
A co třeba tohle:
"Ó vy, slavný občane náš, rodem velmi prostý,
velkou jste si uměl získat moc a pocty
jenom vlastní pílí, spolu s krušnou prací,
a dnes vaše sláva domů nám se vrací.
Ó vy, jehož jméno v dějinách je psáno,
celé město volá v toto slunné ráno:
Pavle Alexandře Jene Duplikáte,
buďte vítán, sláva, zde nás věrné máte…"
Dosaďte si místo jména politika Duplikáta libovolně nějaké jiné jméno dle svého vkusu a jsme zase ze Zvonokos doma.
A co takhle "volební strategie" již zmíněného (bývalého) ministra orby Duplikáta: "Nejsem přece o nic pitomější než ti druzí, sakra!"
Gabriel Chevallier do nás prostě buší svými satirickými postřehy, které jsou tak nadčasové, až z toho jde hlava kolem. Spor, který začal z tak malicherných příčin, jako je fakt, že chlapi z hospody naproti obecním záchodkům chodí čúrat poblíž oken (a očí) jedné staré scvrklé panny Eulalie Čubíkové, skončil povoláním vojska, bitkou, nechtěným těhotenstvím a dalšími zásadními událostmi z kroniky města Zvonokos.
Zvonokosy jsou knížkou vtipnou, chytrou a nadčasovou, která má každé nové generaci co říct.
A co tedy dala kniha třeba mně? Třeba tento skvostný dialog:
„Lžete, paní!“
„Vy lžete!“
„Nedám si nadávat lhářek od takové cundry, která je hanbou…“
„Slyšíte ji, tu závistivou megeru, pane Zejozobe…“
„Vy drndo prohnilá!“
„A vy zas očmucháváte kleriky!“
„Padavko!“
„A vy tam strkáte jenom prsty!“
„Věčně muchlaná!“
„A vy jste nemocná z toho, že vás nikdo nemuchlá!“
„Na vás není nic než zadek!“
„A vy zas ho máte jak dva kmíny!“
„Taková vleznamne!“
„Taková šereda, že nenašla zájemce!“
„Ale teď toho mám už dost!“
„Vás se nezaleknu, vy scvrklá mišpule!“
...no není to paráda?
Samurajova žena
Laura Joh Rowland
Sérii historických detektivních příběhů o Sano Ičirovi poslouchám v audioverzi. A v tom je celý můj problém. S každým dalším dílem opakovaně doufám, že ho konečně načetl někdo jiný. A zase nic. Jsem bohužel na toho pána už tak alergická, že zvládnu tak jeden dva díly a musím si dát aspoň dva měsíce pauzu. A pak si musím při hodnocení knihy opakovat, že za to, jak špatně je to načteno, Sano ani jeho žena Reiko nemůžou. Tento díl série je zajímavý především tím, že se dozvíme, jak to vypadalo u japonského císařského dvora, ale i tím, že z dávných nepřátel se zde stávají spojenci. A také tím, že Sano, i když velice miluje svoji ženu, není až tak odolný proti svodům ženy jiné...
Lovcovy zápisky
Ivan Sergejevič Turgeněv
Jak která povídka. Některé jsou slabé, jiné dobré a asi dvě tři skvělé. Celkově lepší průměr.
Je to hodně o povaze lidí, Turgeněv je dobrý vypravěč a výborně svoje postavy charakterizuje. Nejvíc se mi líbil svérázný Jermolaj, který doprovázel vypravěče na jeho cestách, a pak zchudlý statkář Čertopchanov, co ho opustila cikánka Máša a on se z toho už nevzpamatoval. Poslední ranou pro něj bylo, když mu ukradli Malek-Adelu, koně, kterého měl od žida... Tak to je hezká povídka, i když hodně smutná.
Na zabití
Peter Swanson
Uf!
Každému co mu patří!
Už dost dlouho mě žádná kniha takhle nechytila.
Zápletka sice trochu jako z Cizinci ve vlaku od Alfreda Hitchcocka a konec byl lehce předvídatelný, ale vzal to ďas!
Dobře se to četlo, bavilo mě to a víc snad ani člověk v těchto dlouhých zimních večerech nechce.
Není cesty zpět
Tim Weaver
Tak David Raker to zase rozjel ve velkém stylu. Nedokáže ho zastavit ani to, že v minulém díle skoro umřel. Co by taky neudělal v zájmu pravdy a své bývalé přítelkyně Emily, že ano?
Navíc je to tentokrát fakt záhada! Prázdný dům, jídlo na sporáku, dětské hračky rozházené po zemi, pes bloudící po domě, ale taky mrtvola z mrazáku na pobřeží...
Až potud vše v pořádku. Moje očekávání věcí příštích bylo veliké...
...ale pak se to zadrhlo.
Ani mi tak nevadilo hup sem, hup tam z kontinentu na kontinent, z jednoho časového období do jiného, spíš třeba to, jakým způsobem autor pro tento díl "odsunul" bývalého policistu Colma Healyho, protože se mu jednoduše nehodil příliš do krámu.
A korunu všemu nasadil Tim Weaver na konci knihy. Nejenom jedním tajemstvím, které spojovalo Davida Rakera s Carriinou rodinou, ale především samotným závěrem. Proto přes veškeré klady, přes to, že mě knížka bavila, nemůžu dát plný počet hvězdiček.
!POZOR SPOILER!
Pozornému čtenáři nebo posluchači určitě neunikl jeden nafukovací kruh někde v polovině knihy. Pak už veškeré snahy Tima Weavera byly jen kouřovou clonou a bylo vlastně naprosto jasné, jak příběh dopadne.
Ztracený
Tim Weaver
Dobře vystavěný příběh, záhady, napětí, vrah, který si vybírá oběti podle určitého klíče, osobní problémy hlavních hrdinů atd. atd. Je tam prostě (skoro) všechno, co má v takovém thrilleru být. Až potud OK.
Ale ten konec! Jak už tu někdo psal - fuj, to jsem se lekla!
A ještě poznámka k obálce knihy - nechápu, co má ten strom společného se Samem Wrenem, který se ztratil v plném vlaku metra?! Může mi to prosím někdo z Mystery Press vysvětlit?
Šógun
James Clavell
"Zítřek neexistuje. Existuje jen přítomná chvíle. "
To říká v knize Tokugawa Iejasu, budoucí šógun, jeden z nejúspěšnějších válečníků všech dob. A toto je také ve zkratce obsah celého rozsáhlého Clavellova díla. Veškeré Toranagovo jednání, veškeré jeho úvahy, činy, ale i intriky jsou podřízeny jediné myšlence - využít co nejlépe každého dne ve svůj vlastní prospěch a k naplnění svých cílů.
Jeho jednání sledujeme očima Johna Blackthorna, anglického lodivoda, kterého jeho ctižádost, souhrn náhod nebo možná karma zahnaly na jemu tak vzdálené a nepochopitelné japonské ostrovy... A spolu s ním začíná čtenář postupně objevovat svět, ve kterém byla čest, věrnost a poslušnost mnohem víc než smrt.
Šógun Jamese Clavella je kniha, jakých skutečně nebylo napsáno mnoho.
Tetovaná konkubína
Laura Joh Rowland
Podle mne asi zatím nejlepší z toho, co už o Sanovi Ičiró vím. Postava Reiko dává knize zase jiný rozměr, prostředí ženského světa je zajímavé, postavení žen ve středověkém Japonsku nutí k zamyšlení...ale...
...ale...některé pasáže jsou únavné, příliš rozvláčné, takže kniha ztrácí tempo a autorce chybí "tah na branku". Také si myslím, že by knihám prospěl mírný nadhled, občas nějaké odlehčení, aby to nebylo pořád tak smrtelně vážné. Samé zásady, povinnosti, pokora, poslušnost, žádné takové to pomyslné mrknutí na čtenáře, které tak mistrně umí třeba Jo Nesbø v knihách o Harry Holeovi. Sano je prostě příliš dokonalý a čestný a když už náhodou má o sobě pochybnosti, tak zase jenom kvůli tomu, jestli náhodou v něčem nezklamal. Ještě že mu do toho jeho světa plnou parou vletěla Reiko a trochu mu tu jeho dokonalou fasádu pocuchala! Jen tak dál a větší kapky!
A ještě jedna poznámka. Knihy o Sanovi Ičiró poslouchám, čte je pořád ten stejný člověk, na jehož hlas jsem už vyloženě alergická. Bohužel tu platí to staré známé, že dobrý přednes dokáže knihu výrazně pozvednout, ale ten špatný ji naopak zadupává. Ach jo...
Cesta zrady
Laura Joh Rowland
Dál se rozvíjí příběh Sana Ičiró, tentokrát v konfrontaci s pro Japonce naprosto vzdálenou, exotickou kulturou Evropanů. Překvapilo mě hodně nelichotivé hodnocení holandských barbarů jako lidí bez zásad, úplatných, chamtivých, kteří navíc Japoncům strašně smrdí...
A také s jakým odporem, hraničícím až s nenávistí, Japonci v té době odsuzovali křesťanství.
Ptáci v trní
Colleen McCullough
Moc hezké, i když tak smutné...
Kniha se mi líbila přece jen o něco víc než Hořkosladký život této autorky Colleen McCullough, ale vím, že je to jako srovnávat hrušky a jablka. Každá z knih má to svoje, ale Austrálie je krásná v obou knihách!
Tak ráda bych některá místa viděla na vlastní oči...
Už vůbec nechci srovnávat knížku a seriál. Jen snad těm, kteří zatím nečetli ani neviděli - přečtěte si nejdřív knihu!
Bundori
Laura Joh Rowland
Autorka drží nastavenou laťku, ale upřímně řečeno některé pasáže mi připadaly příliš zdlouhavé.
Šinjú
Laura Joh Rowland
Dobrý začátek série knih z prostředí, o kterém toho moc nevím.
Napínavé a zároveň plné informací o životě ve středověkém Japonsku.