Ptáci v trní

9 14. května

Vidím, že se svým hodnocením jsem v absolutní menšině, proto pár slov na vysvětlenou:
„Ptákům v trní“ rozhodně nelze upřít čtivost, podpořenou krátkými jednoduchými větami (a poměrně omezenou slovní zásobou). Události jako požár v buši, suchá bouře, uměle vyvolaná epidemie myxomatózy nebo pozemková reforma jsou popsané velice poutavě. Se zájmem jsem si přečetla i líčení Queeslandu a dozvěděla se, proč tam domy stojí na pilotách nebo jak se tam sklízí cukrová třtina. A konečně pasáže o fungování Droghedy, farmy velké jako Irsko, byly jednoznačně pozoruhodné.

A to přesto, že se v nich odráží vykořisťovatelská mentalita statkářů. Za všechno hovoří věta „Tu bola dôležitá vlna, nie ovce“. A tak kniha sice tematizuje problém zavlečených králíků, jenže ne proto, že tento invazivní druh ničí ekosystém, kdepak. Nesnáz tkví v tom, že ujídá potravu ovcím — právě tak zavlečeným a ničivým, jenže snáz zpeněžitelným.
„... jestvoval iba jediný spôsob, ako v čo najkratšom čase spracovať tisíce jahniat. Pohlavné žľazy chytili do ruky, odrezali ich a odhodili na zem. Chvosty im omotávali drôtikmi, a ako ovce rástli, postupne im do nich prestala prúdiť krv, napuchli, odumreli a nakoniec odpadli.“ Mimochodem různé ukrutnosti, jež tahle historická sága zachycuje, jsou pořád realitou na ovčích farmách v Argentině, což jí dodává znepokojivou přitažlivost reportáže.

Povedly se také postavy — jsou dostatečně živé na to, aby je člověk mohl nesnášet. Přesně to jsem taky s většinou z nich dělala. Jisté sympatie jsem nešla jedině ke kardinálu di Contini-Verchese a k Fee, což beru u knihy o 600 stranách jako deprimující výsledek (ale ne autorčinu chybu, vždyť napsat nesympatickou postavu je v lecčem náročnější). Hodně zajímavá mi přišla psychologie mateřství.

„Ptáci“ občas hraničí s červenou knihovnou. Věděla jsem to předem, a přesto jsem na nich žádala jistou úroveň coby na dílu, které jsme v rámci australské literatury probírali na SŠ. A uznávám, že milostná linka by mohla být mnohem kýčovitější, rozháranější a jaksi všeobecně blbější. (I když scéna s prvním polibkem Meggie a Ralpha mě pořád straší a rozesmívá.)
Zato mi vadí jedna věc, pro celou ságu zásadní: Meggiina víra, že smyslem mužova života je žena. Dá-li muž přednost něčemu jinému, projevuje se jako „sobec“. Což předpokládá platnost tvrzení, že žena na něj má nárok a že upřednostnit ženu před posláním, zejména duchovním, je z nějakého důvodu altruistické. Autorka s tímto přesvědčením pracuje nejen jako s názorem protagonistky, ale jako s obecně ženským axiomem. Byť jistě, Meggie na svůj přístup doplatí..., a obávám se, že ji za to nedokážu litovat.
Meggiina filosofie působí jako aplikace Shawovy teze, že jedinou formou transcendence, kterou žena chápe a respektuje, je ta pohlavní — totiž zánik jednotlivce v sebeoběti pro potomstvo. Duchovnější formy neuznává. Z tohoto hlediska by pak dávalo smysl, že postava (mizerného) kněze Ralpha, samozřejmě napsaná ženou, mluví o Meggie jako o „svátosti“ a o lásce k ní jako o bohoslužbě. Říkám vysvětluje — ne omlouvá. Šovinistické přesvědčení o ženě coby posvěcení mužovy existence mi totiž přijde, zdrženlivě řečeno, škaredé.

2 12. května

Sice “trapná” červená knihovna, ale moje oblíbená. Milovala jsem ji v pubertě a miluji ji dosud. Navíc autorka má skvělý styl psaní, a k tomu to exotické prostředí! Paráda :)

4 14.12.2021

Knihu jsem mela pujcenou v seste nebo sedme tride od kamaradky. Do te doby to byla jiste ma nejtlustsi knizka, presto jsem ji přečetla jednim dechem. Pamatuju si, ze jsem si u ni umela docela pekne poplakat.
Samozrejme jako ve vetsine pripadu.. kniha mnohem lepsi nez serialove zpracovani. Ackoliv serial byl moc pekne udelany, vlastni fantazie u knihy byla zabavnejsi:)
Je to jiz 27 let, co jsem ji cetla a nesporne ve me zanechala velky dojem. Nadchla me tenkrat i jako trinactiletou holku.

3 22.10.2021

Toto je jedna z knih, ke které se ráda vracím

1 25.07.2021

Krasny historicky roman

Kdo by neznal tenhle dojemný příběh o velké, tajné lásce mezi knězem a farmářskou dcerou Meggie? K románu mi přivedl seriál, který jsem viděla v TV ještě jako malá holka. Tenkrát jsem ještě všemu nerozuměla a o to radši si román vychutnala v dospělosti.
Zaujalo mi, že se australská prozaička, která se tímto románem proslavila, inspirovala osudy vlastní rodiny. Možná proto je román tak životný a na román pro ženy i poměrně věrohodný.

8 23.05.2021

Nádherná kniha. Čtu ji opakovaně už dvacet let. Život není lehký a nikdo nám lehkost bytí přece nesliboval.
Doporučuji.