Zvonokosy

kniha od:


Koupit

Skandální kronika malého městečka v jihofrancouzském Beaujolais nepotřebuje doporučení. Stavba obecního záchodku, která rozeštvala celé Zvonokosy na dva nesmiřitelné tábory – Záchodobijce a Záchodomilce – se stala autorovi záminkou k nepřekonatelně šťavnaté groteskní karikatuře, v níž se s vtipem a šarmem vypořádává s francouzskými veřejnými poměry po první světové válce. Košilaté a rozpustilé Zvonokosy u nás zdomácněly díky mistrnému překladu Jaroslava Zaorálka, jehož lehkost a rozverná hravost vytvářejí dojem, že mezi čtenáři a autorem originálu není prostředníka. Edice Klub čtenářů, svazek 465....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/45708/zvonokosy-YpO-45708.jpg 3.9308
Série

Zvonokosy 1.

Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, Odeon
Orig. název

Clochemerle, 1934

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (54)

Kniha Zvonokosy

Přidat komentář
TeaPeter
10. října

Spíše než román mi kniha připomínala slátaninu více či méně souvisejících příběhů, postřehů a... kritik. Rovněž mě zaskočilo, jak dlouhý byl vlastně dovětek o tom, co se s protagonisty té drobné taškařice stalo, kdy už bylo po všem. A i když byl dovětek tak dlouhý, už se vůbec nevěnoval hlavní látce - tedy záchodkům zvonokoským.
S postupujícími stránkami jsem se více a více zamýšlel spíše nad autorem než nad samotným dějem. Co to vlastně bylo za člověka, který si tak vzal na paškál všechny lidi, všechny myšlenky? A to nikoli s laskavým humorem, ale posměšně se sžíravým sarkasmem, který nenechal na nikom nit suchou. Asi to byla dost komplikovaná osobnost, tedy spíše v tom horším slova smyslu.
Český překlad knihy bývá hodnocen velmi vysoko. S tím se minimálně v některých ohledech ztotožnit nedokážu. Důsledné nahrazování původních jmen a názvů česky znějícími slovy mi přijde velmi křečovité. Odpovídá to ale době svého vzniku - v té době to bylo časté - proč, je otázka.
Když to shrnu, tak mě kniha příliš neoslovila. Místo pobavení ve mě mnoho míst spíše vyvolalo smutek.

draka
27. září

Kniha, u které jsem se opravdu bavil a smál. Krásně humorné vyprávění a vtipně popsané postavy, jejich přednosti a neřesti. Otevřu lahev vína, naleju sklenku, pohodlně se usadím a čtu. Zdáli slyším zvonit zvony, zpívat kosy.


Greenfingers
12. července

Na Zvonokosech oceňuji především nevšední poetičnost jazyka, a to díky skvělému překladu Jaroslava Zaorálka. Kniha je opravdovou Belles Lettres v tom původním smyslu slova. Málokdy jsem se setkal s takovou spoustou přenádherných metafor, květnatých, místy až rozpustilých líčení komických situací, kterými se to na stránkách románu přímo hemžilo.
Prostřednictvím zemitého humoru a břitké satiry autor popisuje život na malé vinařské vesničce, jejíž obyvatelé rozhodně nezapřou svůj selský původ a naturel. Jsou to obyčejní lidé, kteří si neodpustí žádné potěšení, i když to má pro ně někdy neblahé následky. Charaktery jednotlivých postav včetně jejich fyzických daností jsou vykresleny bravurně, lépe by to snad nedovedl ani malíř-portrétista se svým štětcem.
Jelikož se nepovažuji za člověka prudérního, nevadily mi ani občasné autorovy úlety, kdy popustil uzdu své obrazotvornosti a sklouzával do poněkud frivolního tónu.
Milovníkům beletrie mohu vřele tuto knihu doporučit!

Formol
20. května

(+ SPOILER) Na knihu jsem jako správný kulturní barbar narazil náhodou, zalistoval jsem - a už to šlo.

Nejprve to, co mi na knize přišlo vážné. Kniha byla nesmírně aktuální už v době svého vydání. Politikaření a rozdělení na nesmiřitelné tábory byly realitou Francie 30. let. Zašlo to tak daleko, že někteří i vítali německé okupanty, protože ti přece křísnou především "záchodomilce". Generace se otočí a máme tady totéž. A na rozdíl od knihy zřejmě k usmíření nebude stačit ani mrtvý blázen, postřelená šenkýřka a zničená úroda. To je smutek pod povrchem.

Vlastní děj je ale plný humoru. Jistě, humoru, který každému nesedne. Někomu přijde příliš "vulgární" (uvozovkami vyjadřuji nesouhlas s obvyklým významem), někomu nepříliš vtipný a někomu bude chybět mravní ponaučení. Na rozdíl od televizního muzikálu ČST kniha nemoralizuje. Neodsuzuje. Jen ukazuje lidi s jejich slabostmi, které vlastně slabostmi nejsou. Humor knihy je humorem životního optimismu toho, kdo spíše než o záchranu světa slovem nebo mečem plamenným dbá o to, aby žil tak, jak žít umí.

1amu
19. května

Přiznám se, že tuto knihu jsem kdysi dávno přečetl a ? Mnó nic moc. A po delší době, a to díky tomuto webu a čtením logicky odlišných komentářů mi Alef (děkuji moc Radko) zapálila světélko v šedé kůře mozkové, že Zvonokosy, byť vydány tak dávno jsou úžasným sociologickým rozborem běžného maloměsta, kde se vždy "řeší" dlouho a s mnoha kecy problém. Protože jsem ve dvou takových jihočeských městech bydlel došlo mi až teď o čem vlastně ten příběh je. Je to tristní, ale je tomu tak. Každé takové městečko, ať jde o Francii, naši zemi, nebo třeba Albánii, má ve svém středu ony obyvatele, nejen vylíčené autorem, ale díky geniálnímu překladateli panu Zaorálkovi víme přesně o koho jde. A on ty jména ještě přeloží do našeho jazyka ! (Uff-uff)
Třeba Eulalie Čubíková, popsaná skvěle v recenzi pana T.Odahy: Představujeme si cholerickou brunetu, vyschlou a jedovatou, s ošklivou pletí, s ošklivým pohledem, s baziliščím jazykem, se špatně trávícím žaludkem, a to všechno zastřeno výbojnou zbožností a pokryteckou laskavostí. Vzorný příklad zdrcující počestnosti, neboť počestnost v takovém těle je hnusná na pohled a ostatně v tomto případě měla původ spíše v pomstychtivosti a nenávisti k lidem než ve vrozené dobrotě. Zanícená žmoulatelka růženců, horlivá odříkávatelka litanií, ale také zuřivá roztrušovatelka pomluv a tajných výhrůžek. Slovem zvonokoská zmije v masce božího hovádka. V sedmadvaceti letech začala život osamělé staré panny vzadu v Mnišské uličce, ve stínu kostela. Ve dne v noci tam bděla nad městečkem a veřejně kárala jeho hanebnosti a chtíče jménem ctnosti...
Kolik osob tohoto typu jsme v životě poznali ? A nejen ona, ale každý další tam zmíněný.
Jak to přesně sedí nevím přesně, to umí jedinečně popsat další z mých oblíbených Metla .
Howgh !

pepa4081
19. května

Klasika, u které jsem doteď nevěděl, o čem vlastně je. Trochu Kocourkov, trochu má milovaná Knoflíková válka. Lehký humor a pohoda je cítit vlastně i ze všech těch hádek. Pan Chevallier dokázal nádherně popsat vystupující postavy. Skoro jsem dostal chuť na sklenici vína. Doporučuji a chystám se na pokračování.
Velmi uspokojivé.

gallovl
07. dubna

Bohužel tento "humor" nějak nechápu. Bylo to místy až oplzlé a navíc nudné, opravdu jsem to odtrpěla.

Hobo
25. března

Není mnoho humoristických knih, které jsem přijal. Tato k nim patří plně a bezpochyby.

1

Doporučujeme

Vicious: Divoká láska
Vicious: Divoká láska
Elantris
Elantris
Trpaslíci
Trpaslíci
Kočka mezi holuby
Kočka mezi holuby